close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

ROZHOVOR redaktora časopisu KOMENSKÝ s psychologem s bohatými pedagogickými zkušenostmi

26. března 2019 v 8:59 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.

Prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc. je pedagogický psycholog a vysokoškolský učitel. Zabývá se především psychologií osobnosti a jejím poznáváním, psychologií zdraví a dificilitami i poruchami chování a prožívání.

Pane profesore, pracoval jste řadu let v pedagogicko-psychologické poradně města Brna (dále jen PPP), v období let 1964 až 1975 jako psycholog a od roku 1975 do roku 1987 jako ředitel. Jaká to byla zkušenost?

Léta strávená v poradně znamenala pro mne mnoho cenných odborných a praktických zkušeností, které jsem využil i na vysoké škole, zejména při výuce na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Mnohé teoretické poznatky jsem mohl spojit s praktickými zkušenostmi z oblasti poradenství, týkající se např. školní způsobilosti dětí, kariérového poradenství, tedy volby a výběru povolání, z problematiky školního neúspěchu a z oblasti závad (dificilit) i poruch chování dětí a mládeže, ale také z oblasti vyhledávání, poznávání a rozvíjení talentu mimořádně nadaných dětí. Co považuji dodnes největší přínos, byl pocit užitečnosti, zejména když jsem mohl kombinovat práci diagnostickou s prací nápravnou, reedukační a s psychoterapeutickou intervencí. Snažil jsem se přitom o systémový přístup, který se nezaměřuje pouze na určitý problém dítěte, ale zabývá se i jeho rodinnou situací, pozicí ve třídě, mezi kamarády apod. Vedle individuální případové práce mne zajímala i skupinová aktivita (kluby a tábory pro dificilní děti) a pedagogicko psychologická diagnostika celých školních tříd.
V době, kdy jsem přímo pracoval v poradenství, nebyly ještě tak závažné potíže s drogovými závislostmi dětí a mládeže, kterými se musí zabývat současné pedagogicko-psychologické poradenství Považuji současnou preventivní péči za velmi potřebnou, záslužnou, ale i mimořádně obtížnou.

Nepřeceňuje se mnohdy vyšetření dětí v PPP?

Během své práce v pedagogicko psychologické poradně jsem se spíše občas setkal s nedoceněním odborných psychologických a pedagogických nálezů a náročnějších doporučení, ale to bylo v totalitním režimu dobově podmíněno politickými a administrativními postupy ze strany vedení školství. Poradenství bylo kritizováno např. za nedostatečnou pomoc pří náboru na vojenská povolání. Také doporučování dětí, jejichž rodiče se netěšili politické přízni režimu, ke studiu, naráželo často na odpor. Učitelé si občas stěžovali, že jim svými doporučeními poradny komplikují práci.

Žáci s některými specifickými poruchami učení nemají asi vždy dostatek pochopení ze strany učitelů.

Máte pravdu. Závady a poruchy, např. dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, dyspinxie vyžadují ze strany učitele speciálně pedagogické znalosti a dovednosti a citlivý psychologický přístup. V současnosti se naštěstí výuce speciální pedagogiky, poradenství a patopsychologie na pedagogických fakultách poskytuje mnohem větší prostor než v minulosti.

Prof. Marie Vítková se v jednom čísle našeho časopisu zamýšlí nad potřebou inkluze. Jaký je názor pedagogického a klinického psychologa na tento problém?

Považuji inkluzi především za žádoucí a pozitivní projev zvýšené individuální péče pedagoga o chování, prožívání, názory, postoje, problémy, bariéry v učení a speciální potřeby každého žáka, a to v úzké spolupráci s rodinou žáka. Integraci dětí s různými handicapy do běžných tříd považují za adekvátní zejména v lehčích případech. V případě vážných obtíží souvisejících např. se smyslovými vadami nebo s mentální retardací dětí, považuji za vhodné po odborné poradě přeřazení žáka do speciální třídy nebo speciálních škol.

V současnosti se v našem školství realizuje Rámcový vzdělávací program. Nebyl spuštěn ŠVP ZV předčasně vzhledem k tomu, že jej tvořili samotní pedagogové bez patřičné zkušenosti a pro něž to byla úplně nová kvalita práce?

Současnou kurikulární reformu považuji za vykročení správným směrem, alespoň pokud jde o základní myšlenky a východiska. To, že je tvorba vzdělávacích programů pro pedagogy něčím novým, je zcela zřejmé. Dnes už je jasné, že po mnoha letech, kdy učitelé byli zvyklí pracovat spíš individuálně než v týmech a realizovat výuku na základě předem stanoveného kurikula, není možné automaticky předpokládat, že s nadšením přijmou nesmírně náročné úkoly spojené s týmovým vytvářením vlastních školních vzdělávacích programů. Domnívám se, že se nepodařilo pedagogy pro tvorbu vzdělávacích programů ani nadchnout, ani včas připravit. Přitom velmi záleží na každém učiteli, zda bude ochoten a schopen uplatnit v praxi nové progresivní trendy ve vzdělávání, nebo zda pouze zformuluje na papíře to, co se požaduje, a bude dál pokračovat ve starých kolejích.

Co byste v této situaci doporučil?

Považuji za klíčovou otázku přípravy učitelů, což je ale záležitost dlouhodobá. Rozhodně ji nevyřeší nějaké jednorázové školení nebo seminář. To, co může výrazně změnit rezervované postoje učitelů k novým trendům ve vzdělávání, je podle mého názoru osobní zkušenost. Velkou roli ve zprostředkování pozitivní osobní zkušenosti v této oblasti mohou sehrát stáže učitelů v tuzemsku i v zahraničí a spolupráce mezi školami, k níž se dnes otvírá řada příležitostí.

Dnes se často diskutuje o výuce, poznávání a rozvíjení mimořádně nadaných dětí. Je správné, aby se rodiče obraceli se žádostí o radu na PPP?

Takový postup je dokonce žádoucí. Psychologové mají k dispozici metody pro poznávání a rozvíjení
různých typů nadání i talentu. Pracovníci poraden se týmově opírají přitom také o názor učitelů, kteří mají možnost dítě dlouhodobě sledovat.
Při pedagogicko-psychologických poradnách se tvoří i Kluby rodičů nadaných a talentovaných dětí. Díky školám a poradnám se počet identifikovaných a rozvíjených nadaných dětí zvyšuje a poradny pomáhají vybírat nadané a talentované děti pro třídy a školy pro tyto děti. Za totality byla odborná péče o talentované a nadané děti kritizována jako politicky nežádoucí projev elitářských tendencí. Snad i proto má u nás tradice péče o děti s problémy hlubší kořeny než péče o děti nadané a talentované.

Školní psycholog na každé základní škole. Ano, ne?

Původní návrhy V. Chmelaře, J. Boroše, J. Košča a B. Bárty se již v druhé polovině minulého století týkaly zřizování funkce školních psychologů. Ministerstvo školství však zavedlo pouze funkci výchovného poradce. Dnes se vracíme k původním záměrům, ale rychleji než Česká republika postupuje Slovensko. Významnou pomoc v prosazování instituce školních psychologů představují fondy Evropské unie, zejména VIP Kariéra (vzdělávání, informace, poradenství). Tento systémový
projekt se snaží pomoci rozvoji týmových školních poradenských pracovišť, kde by např. vedle výchovných a kariérových poradců, školních psychologů, speciálních pedagogů pracovali také preventisté drogových závislostí.

V současné době se podílíte na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně na výzkumném záměru Škola a zdraví pro 21. století. Je snad dnešní škola málo zdravá?

Zdraví je velmi široký pojem. Patří k němu pohoda tělesná, duševní a sociální. Jako psycholog se zabývám pohodou duševní a sociální.
Zkoumám stresové a psychotraumatické situace, kterým jsou vystaveni žáci od mateřských škol až po vysokoškolské posluchače. Překvapivě vysoké procento dětí a mládeže má vážné záporné zkušenosti z komunikace se spolužáky, ale i s některými učiteli a jinými pracovníky škol, a důsledkem bývá akutní a bohužel i chronická duševní nepohoda.

Jak takovou znepokojující situaci řešit?

To je úkol nejen pro specialisty, ale i pro rodiče, vychovatele, učitele a všechny, kdo s dětmi a mládeži pracují. Ve škole má ovšem nezastupitelnou roli učitel. Snad stejně důležitá jako jeho odborná a didaktická úroveň je jeho úroveň kulturní a mravní. Učitel může svým pozitivním intencionálním i funkcionálním působením minimalizovat nebezpečí poškozování psychického a sociálního zdraví žáků.


Vážený pane profesore děkuji za poskytnutý rozhovor.

Rozhovor připravil Miroslav Janda, Pedagogická fakulta MU Brno, 2009.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama