PROFESNÍ PSYCHOLOGICKÉ PORADENSTVÍ

26. března 2019 v 7:38 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Nejdůležitější věcí v životě je volba povolání (Blaise Pascal).

Profesní psychologické poradenství při výběru povolání nebo studia patří mezi důležité instituce pomáhající dětem a mládeži i dospělým lidem správně se orientovat v povoláních ve vztahu ke svým osobnostním vlastnostem, schopnostem a dovednostem. Psychologické poradenství také pomáhá při rozmisťování lidí na konkrétních pracoviších.
Koncepce profesního (též kariérového) poradenství vznikla již před začátkem 20. století a získávala na intenzitě v době, kdy se ve světě ukázaly první možnosti diferencovaného psychologického studia psychiky a osobnosti člověka a kdy se formovala obecná kritéria kvalitativního a kvantitativního hodnocení individuálních rozdílů mezi lidmi a kdy se rovněž exaktněji formulovaly předpoklady pro úspěch v povoláních, tzn. koncem 19. století našeho letopočtu.
Metody a poznatky kariérového psychologického poradenství jsou přínosné také pro práci personalistů.
Pro využití kariérového poradenství v praxi jsou cenné především teorie, které rozlišují typy osobnosti pracovníků ve vztahu k hlavním druhům pracovního prostředí.
Je to např. teorie profesního poradenství amerického psychologa a sociologa Johna Lewise Hollanda (1919-2008), který rozlišoval šest typů pracovního prostředí a osobnosti:
1. Typ motorické orientace-realistický typ
Lidé patřící k tomuto typu orientace milují aktivity, které vyžadují fyzickou sílu, maskulinní až agresivní akci, motorickou koordinaci a obratnost, preferují tedy tzv. mužské role. Dávají přednost konkrétním dobře definovaným problémům před abstraktní problematikou. Raději úkol manuálně "dělají", provedou, vyřeší, než aby o něm přemýšleli. Jsou často ohrožováni blízkými vztahy k jiným, nebo to tak alespoň pociťují.
Jsou typizováni svou mužností, fyzickou silou a obratností, konkrétními a praktickými způsoby. Do povolání, která patří pod povolání v motorickém prostředí, např. různá řemesla (výrobní a opravářská) by pak měli být vybíráni ti jedinci, kteří jsou motoricky orientovaní.
2. Typ intelektuální orientace-kognitivní typ
Lidé patřící k tomuto typu jsou zaměřeni spíše na to, aby problémy teoreticky promýšleli, než aby je řešili v praxi. Mají výrazné sklony pochopit a myšlenkově organizovat tento svět. Mají rádi nejasné, obtížné úkoly a činnosti a jsou jim vlastní poněkud nekonvenční hodnoty a postoje. Vyhýbají se zhusta interpersonálním problémům, které vyžadují častý kontakt se skupinami lidí a s mnohými lidmi vůbec. Je pro ně typická abstrakce v protikladu ke konkrétnosti a detailní analýza souvislostí. Patří sem např. výzkumní a vědečtí pracovníci a pracovnice různých oborů.
3. Typ suportivní, podpůrné orientace-sociální typ
Lidé tohoto typu mají rádi učitelské nebo terapeutické role. Jsou verbálně a interpersonálně obratní. Jejich orientace patrně odráží jejich touhu po socializaci a přesně definovaném, a proto běžném zázemí a po pozornosti ostatních lidí. Jsou zodpovědní, sociálně orientovaní, mají tendenci přijímat i tzv. feminní impulsy a úkoly. Dávají přednost řešení problémů vysoce řízenou interpersonální manipulaci. Existují již seznamy povolání vhodných pro sociální typ osobnosti, např.:
zdravotní sestra, klinický psycholog či psycholožka, knihovník (knihovnice), letuška, recepční, sociální pracovník nebo pracovnice, učitel/ka.
4. Typ konformní orientace-konvenční, přizpůsobivýtyp
Lidé tohoto typu dávají přednost stabilizovaným a přesně definovaným strukturálním a verbálním administrativním činnostem a podřízeným rolím. Docilují svých cílů konformitou. Tímto způsobem získávají uspokojení a vyhýbají se konfliktům a úzkostem, které vyplývají z nejasných situací nebo problémů, které jsou spojeny s interpersonálními vztahy a činnostmi vyžadujícími fyzickou obratnost. Podřízenost jejich osobních potřeb je patrně činí zvlášť vhodnými pro práci na dobře definovaných a více méně automatizovaných úkolech. Pro své zhusta úplné přijetí společenských a kulturních hodnot a postojů posuzují svůj život podle toho, jak je soudí jejich okolí, což je u nich spojeno s nadměrnou sebekontrolou. Vyvíjí se u nich potřeba po konformnosti, mají zájem o pravidla a regulace pro život. Můžeme sem zařadit např. práci úředníka či úřednice, sekretářky, tajemníka.
5. Typ estetické orientace-umělecký typ
Lidé tohoto typu dávají přednost nepřímým vztahům k ostatním lidem. Řeší si své problémy pomocí sebevyjádření uměleckým způsobem. Vyhýbají se problémům vyžadujícím interpersonální interakci, vysoký stupeň "strukturnosti" nebo fyzické obratnosti. Připomínají osoby s intelektuální orientací ve své introceptivitě a nedostatcích sociability. Liší se však od nich tím, že mají větší potřebu pro individuální vyjádření, jsou feminněji založeni a zdají se mít méně sebekontroly a větší potřebu přímého emočního vyjádření a pravděpodobně trpí víc emočními poruchami. Špatně adaptovaní studenti a studentky měli tendenci k většímu skóre v uměleckých, literárních a hudebních škálách.
6. Typ persuasivní-přesvědčující, motivační, podnikavý typ
Lidé tohoto typu preferují použití svých verbálních obratností v situacích, které poskytují příležitosti pro ovládání druhých. Jde o osoby, které rovněž často usilují o všechny možné typy změn u lidí na jejich pracovištích, např. o změny poznatků, změny v přístupu k pracovní činnosti (tj. změny v motivaci), změny v chování jednotlivců (např. aby přestali kouřit) i změny v chování skupin. Usilují o překonání odporu lidí ke změnám, o překonání tendence k setrvačnosti. Patří sem manažeři všech typů.
Persuasivní typ se dobře uplatňuje při řešení procesů personálního managementu, tj. při vyhledávání, náboru, přijímání a rozmisťování pracovníků, při řešení otázek pracovní a sociální adaptace, výchově a vzdělávání, motivaci a stimulaci, hodnocení, profesní kariéře a uvolňování pracovníků.
Pokud jeden typ modální orientace u člověka výrazně převládá nad ostatními, je profesní orientace jednoduchá. Pokud však dochází k rovnováze dvou nebo více orientací, docházívá ke kariérovým rozporům a konfliktům.
Osoby s větší informovaností o pracovních prostředích si lépe vybírají své povolání než lidé s menší informovaností. Adekvátnost volby povolání je částečně i funkcí věku, protože čas sám poskytuje více příležitostí pro shromažďování informací. Osoby s adekvátnější volbou povolání mají diferencovanější a organizovanější vědomosti o povoláních než osob s méně adekvátní volbou povolání. Lidé s nepřesnou znalostí sebe sama, zahrnujíce v to i sebehodnocení, mohou dělat neadekvátní rozhodnutí vzhledem k rozsahu i úrovni volby. Osoby, jejichž znalosti o sobě jsou omezeny v rozsahu, směru i úrovni (např. v úrovni inteligence), budou představovat extrémy v neadekvátní volbě povolání; naproti tomu osoby s relativně přesnou znalostí sebe sama budou dělat adekvátnější volby.
Pro profesní psychologické poradenství je optimální přístup kasuistický, strukturální, osobnostní, studuje jednotlivé případy z kauzálního a prognostického hlediska a srovnává je s profesiogramy (popisy povolání i s jejich náročností na fyzické, psychické i sociální vlastnosti osobnosti).
Jeden z předních českých psychologů práce, organizace a řízení Zbyněk Bureš uvedl, že se rozšiřuje zóna těch profesí,
jejichž psychické i somatické nároky zvládne každý průměrně zdravý člověk, pokud má o danou profesi zájem, adekvátní motivovanost.
Výchovu a orientaci k většině takových povolání budou proto provádět hlavně školy a školní profesní (kariérní) psychologové.
Komplexní, týmová, biodromální (celoživotní) a kompetentní kariérová diagnostika a odborné intervenční poradenství měla, má a bude mít prvořadý význam u problémových a handicapovaných skupin a jedinců z celkové populace mládeže i dospělých a starých osob.

Literatura
KOHOUTEK, R, Profesní psychologické poradenství v HR, červen, 2018), str. 38-39 In PROFI HR vydavatel, A 11 s.r.o. Bělohradská 92, 120 00 Praha 2, ISSN 24645907.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama