VLIVY PROSTŘEDÍ NA PSYCHIKU A OSOBNOST

22. srpna 2018 v 18:30 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.

Kořenem zla je nedostatek poznání (Konfucius)

Obecnými otázkami životního prostředí se zabývá např. slovenský filozof Emil Duda v publikaci Filozofie techniky a Dušan Špirko v příručce Základy environmentální filozofie. Fenomén archetypálního neverbálního imprintigu ("vtištění") vnímaného prostředí v útlém věku je dán geneticky. Dochází k němu v prostředí přírodním i civilizačním (kulturním), a to zejména v rodině. Na hluboký vliv přírody a domova na utváření osobnosti mají pevné emoční vazby většiny lidí k rodnému místu, dětství a dospívání.

Z didaktických důvodů lze rozdělit prostředí na:

přírodní,
architektonické a technické,
sociální.


Přírodní prostředí

Na vývoj osobnosti působí celá řada přírodních činitelů, např.: podnebí, kosmické vlivy,

meteorologické vlivy, gravitační vlivy, krajina a roční období.

Podnebí

působí prostřednictvím potravy na hustotu obyvatelstva a na rozdělení bohatství.

Kosmické vlivy

Slunce působí v přiměřené kvantitě blahodárně na tělesné a duševní zdraví (vyjma astmatiků a alergiků), podporuje tvorbu vitaminu D v těle, povzbuzuje činnost nervové soustavy, zvyšuje celkový tonus (napětí) organismu, zlepšuje náladu, pomáhá léčit některé nemoci. Přehřátí (sluneční úžeh) naopak škodí, způsobuje nervové podráždění apod.

Lidé v krajích s intenzivním slunečním zářením rychleji zrají a stárnou. Nadužívání slunečního záření vede často k rakovině kůže.

Měsíc: u citlivých osob vyvolává neklid a neklidný spánek až somnambulismus (náměsíčnictví, tj. pohybové reakce i chůzi ve spánku). Také epileptické záchvaty jsou rozloženy podle měsíčních fází, podobně pokusy o sebevraždu přibývají úměrně s růstem měsíce.

Kosmické záření: může být rovněž zatěžujícím činitelem. V poslední době kosmické záření i zemská radioaktivita stoupají. Objektivně se místní záření projevuje zarudnutím kůže, později vypadáváním vlasů a vousů. Při velkých dávkách ozáření se objevují vředy. Dostavuje se nevolnost, nechutenství, zvracení, průjmy, celková únava, apatie střídaná neklidem, pocení a bolesti hlavy. Záření v organismu poškozuje pohlavní buňky a kostní dřeň. (Během svého života je za normálních podmínek člověk ozářen dávkou asi šesti rentgenů.) Uvádí se, že radioaktivní záření urychluje stárnutí.

Meteorologické vlivy

Teplota vzduchu působí v souvislosti s vlhkostí a prouděním vzduchu. V suchém nebo proudícím vzduchu člověk snese vyšší teplotu. Pro pracovní výkon člověka a dobrou náladu je optimální teplota 16-20oC. Člověk potřebuje nejenom optimální teplotu, ale i změnu teploty v jistém rozmezí, aby byl spokojený a výkonný. Neměnnost unavuje.

Přílišný chlad a přílišné teplo mají na člověka stresující zátěžové účinky. Při působení chladu se nejprve objevuje piloerekce, "husí kůže", svalový třes, neuspořádané pohyby, únava a malátnost, pak apatie a lhostejnost podchlazených. Většina lidí zbloudilých v zimě ztrácí po nějaké době zájem na dalším hledání cesty; stulí se na sníh, usne a zmrzne. Hlavní je prodloužit cílevědomou aktivitu člověka vystaveného chladu. Schopnost vzdorovat chladu - otužilost - je výsledkem postupné adaptace organismu na chlad. Také silné sociální motivy (soutěž, exhibice) prodlužují schopnost odolávat chladu. Odborně kontrolované snížení teploty těla (hibernace) má značný význam při některých lékařských zákrocích.

Přehřátí vede k horečce, úžehu, úpalu. V suchém prostředí člověk snáší velmi vysoké teploty (sauna). Vlhké teplo se snáší hůře. Oděv má izolační funkci. Při svléknutí oděvu přijímá tělo o tolik více tepla, jako by se teplota vzduchu zvětšila asi o pět stupňů Celsia. Proto je oděv součástí prevence proti přehřátí. Bývá označován za jakousi "druhou kůži člověka".

Je třeba usilovat o optimální tepelnou pohodu pro člověka.

Pro přirozený a zdravý způsob života má velký význam infračervené tepelné záření, které proniká hluboko do pokožky člověka a podporuje krevní oběh, výměnu látkovou a hormonální regulaci.

Zejména z otevřeného plamene vycházejí (podobně jako ze slunce) nejen infračervené tepelné paprsky, ale i četné vlnové délky světelného a barevného spektra ultrafialového záření a také elektrony a ionty.

Světelné a barevné paprsky se úspěšně používají v tzv. barvové terapii. Účinné jsou hlavně teplé barvy plamene. Otevřený plamen navíc pomáhá sváteční, příjemné náladě, je nositelem optimismu a přispívá k relaxaci, uvolnění člověka a jeho abreakci.

Monotonní (vyrovnané) topné klima, se kterým se můžeme setkat v moderních domech, není optimální. Není zdravé, když např. všechny automaticky tepelně řízené místnosti mají přibližně stejnou teplotu.

Variacemi se lidský organismus otužuje a podněcuje se tepelná regulace těla. V opačném případě organismus zchoulostiví a stává se náchylným k nemocem.

Vlhkost vzduchu: optimální je 50-60 % relativní vlhkost. Méně než 40 % působí už nepříznivě na náladu a výkonnost. Způsobuje pocit napětí, žízně, stísněnost, únavu. Místnost s ústředním topením bez odpařovače vody má vlhkost často méně než 30 %!

Čistota vzduchu: má velký vliv na výkonnost a náladu. Je-li vzduch delší dobu nevětraný, vydýchaný, zakouřený, dochází k podráždění, neklidu, a nakonec k únavě, zhoršení pozornosti a vybavování. Vzduch nasycený ozonem nebo CO2 vyvolává nesoustředěnost, otupělost. Větrat by se mělo průvanem (1 až 2 minuty každou hodinu).

Proudění vzduchu: vánek působí povzbudivě na duševní činnost i tělesnou výkonnost, není-li příliš suchý nebo horký. Vítr, zvláště na jaře, může u citlivých osob vyvolat rozechvění, neklid, nesoustředěnost. Žáci bývají nejméně ukáznění v březnu a dubnu. Italové omlouvají nedbalost v plnění povinností i výtržnosti v době vanutí jihoevropského větru cirocco. Rovněž amok (druh šílenství) se připisuje určitému proudění vzduchu (monzunům).

Změna počasí: citlivé osoby reagují na klimatické změny často už předem různými tělesnými bolestmi (bolesti v kloubech, píchání) i duševními příznaky (únava, nespavost aj.). Pro dobrou adaptaci člověka na meteorologické změny jsou důležité předpovědi biometeorologických rizikových stupňů.

Studená fronta, vzestup tlaku vzduchu a převaha záporných iontů v ovzduší navazují sympatikotonii a způsobují kromě řady tělesných příznaků zvýšenou dráždivost synapsí a nervových zakončení, zkrácení reakční doby, zvýšenou tělesnou dráždivost, dobrou pracovní výkonnost, dobrou náladu, zvýšenou vnímavost a lehkost asociací.

Teplá fronta, pokles tlaku a převaha kladných iontů v ovzduší navozují parasympatikotonii a projevují se mimo jiné útlumem nálady, depresemi, zhoršením výkonnosti, prodloužením reakční doby (zejm. na optické a akustické podněty), poklesem tělesné pohybové dráždivosti, sklonem k bolestem hlavy. Kladné ionty převažují v nevětraných, uzavřených místnostech. Dostatečně známý je vliv bouří a dešťů, kterým uvedené klimatické změny obvykle předcházejí.

Jestliže se mění atmosférický tlak a parciální tlaky jednotlivých plynů atmosféry, má to tedy pro člověka zátěžové důsledky. U změn tlaku mluvíme o jevech dysbarismu. Nedostatek kyslíku, hypoxii vyvolává např. pobyt člověka ve výškách.

Duševní stav člověka i jeho psychosomatické potíže jsou na změny atmosférického tlaku značně citlivé. Za určitých klimatických podmínek dochází ke změnám nálady, k neklidu a nejrůznějším psychosomatickým dysbalancím. Někdy se to děje již při běžném kolísání atmosférického tlaku způsobeném změnami počasí. Těmito jevy se komplexně zabývá bioklimatologie.

Podle vnímavosti vůči klimatickým poměrům se rozeznávají různé typy lidí:

teplomilní a indiferentní k chladnu,
chladna se bojící,
chladnomilní a lhostejní k teplu,
vyhýbající se teplu,
milující kontrast a lhostejní k vyrovnání,
lhostejní ke kontrastu, ale nepřející si změny,
vyrovnaní.

Každému typu se nejlépe daří v těch podmínkách, které mu odpovídají. Lidé, kteří reagují citlivěji na počasí než ostatní osoby, jsou tzv. meteorosenzitivní.

Gravitační vlivy

Člověk je trvale adaptován na zemskou přitažlivost, která je v praxi vyjádřená jeho tělesnou hmotností. V praxi jsou aktuální otázky přetížení. Stav beztíže se vyskytuje převážně jen v kosmonautice a jinde může být jen relativní. K přetížení dochází, když se mění rychlost nebo směr pohybu. Je to např. při intenzivní akceleraci nebo zastavování motorového vozidla, při dopadech po seskoku padákem, při skocích do vody atp. Přetížení se vyjadřuje v násobcích hmotnosti těla. Když např. 70kilogramový člověk vyskočí z okna a na místo jeho dopadu umístíme váhu, potom výchylka této váhy v okamžiku dopadu měří přetížení; když např. zaznamenává 350 kg, pak šlo o přetížení 5 g.

Krátkodobé přetížení typu nárazu může člověka ohrozit tělesně i duševně. V duševnu se projevuje jako úlek. Dlouhotrvající přetížení má bohatší duševní symptomatologii. Často dochází ke kinetóze: závratím, nevolnosti, zvracení atp. Laboratorně i tréninkově se vyvolává přetížení centrifugováním, tj. působením odstředivé síly na člověka (jako na kolotoči).

Krajina

Krajina je komplexem přírodních činitelů, z nichž nejmocněji působí její celkový ráz: horská, rozeklaná, jednotvárná, rovina, údolí; zalesněná, bezlesá; rybníkatá, jezernatá, s řekami, suchá atd.; kolorit krajiny: zbarvení ploch, barva prostoru - oblohy, mraků, osvětlení atd. ; vůně, rušnost nebo klid, ovlivněnost civilizací (stavby, sloupy elektrického vedení, lanovka apod.). Přežití celé naší civilizace závisí na tom, zda se nám podaří udržet přírodní poměry - žít s přírodou v harmonickém svazku.

Krajina působí na náladu a aktivitu. Trvalý pobyt v určité (značně osobité) krajině prý určitým způsobem ovlivňuje povahu člověka: říká se, že jihočeská krajina podporuje hloubavost a vážnost; na Českomoravské vrchovině jsou prý lidé skromní a přímí atd. Na psychiku působí nepříznivě i fakt, že z mnoha oblastí mizí původní příroda.

Roční období

Střídání ročních dob rovněž ovlivňuje tělesný a duševní vývoj. Výškové a váhové přírůstky jsou největší na podzim a v zimě, nejmenší na sklonku jara. Na jaře a na podzim se zhoršují neurotické a depresivní potíže i některá tělesná onemocnění (vředová nemoc).


Architektonické a technické prostředí

Architektonický a technický rozvoj rovněž ovlivňuje psychiku a celkový životní styl člověka. Projevují se např. příznaky duševního přetížení a stresu se všemi důsledky, např. nespokojeností, konflikty, neurotizací, snížením zdatnosti a omezením tělesných dovedností i výskytem subjektivních a objektivních zdravotních potíží. Proto je nutno brát vlivy prostředí na člověka, včetně vlivů architektonických, daleko více v úvahu, než tomu bylo doposud, a analyzovat základní vazby a vztahy člověka, společnosti a architektury, včetně vlivu člověka na tvorbu prostoru v architektuře, jejich formu i výraz.

Jde přitom o respektování humanistického zřetele na člověka, na hodnotu člověka jako osobnosti, jeho práva na spokojenost a rozvoj jeho sil, schopností a dovedností při ovlivňování a formování jeho hmotného prostředí, a to všestranně vybaveného, s vysokou kulturní úrovní.

Jenom tak je možno pomocí materiálního, záměrného architektonického a řízeného urbanistického prostředí žádoucím způsobem ovlivňovat prostředí sociální. Intencionální umělé architektonické prostředí poskytuje podmínky pro určitý druh sociálního i disociálního chování lidí podobně jako prostředí přírodní. V obou případech je třeba zohledňovat proxemické závislosti, typologii prostoru a vzdáleností.

Sociální prostředí

Člověk je však nejen tvorem přírodním, biologickým, ale především společenským.

Každý z nás je ve svém vývoji (evoluci) determinován nejen přírodním prostředím, arcitektonickým a technickým prostředím, ale rovněž biologicky (zejména dědičností, vrozeností a zráním, zvláštnostmi prenatálního, perinatálního a postnatálního vývoje, prodělanými nemocemi, úrazy a operacemi, smyslovými závadami a poruchami), a sociálně (učením, výchovou a komunikací v určitém sociálním a kulturním prostředí).

Sociálně je člověk determinován řadou medií (např. rozhlasem, televize tiskem) společenských skupin (např. rodinou, školou, pracovištěm, volnočasovými aktivitami), mezi nimiž mimořádně velkou roli hraje rodina, jejímiž hlavními funkcemi je reprodukce trvání lidského biologického druhu a výchova potomstva a pracoviště.


Vlivy specifiky země, ve které člověk vyrůstá

Patří sem vliv jazyka, národnosti, módy, morálky, vědy a umění, státního zřízení, ideologie, hustoty obyvatelstva, rasových zvláštností, ekonomické situace, obyčejů, tabu, zábav, duchovních a kulturních tradic, historického povědomí lidí, právního stavu, kulturního společenství daného národy, společenskými vrstvami, vliv sociálních podmínek a prostorových podmínek. Velký materiálně-technický pokrok civilizace s sebou přináší stále více požitků a pohodlí. Tím však dochází i ke zvýšení celkové zchoulostivělosti (astenizaci) člověka.

Např. hustota osídlení posiluje konkurenci, nutí k častým kontaktům mezi jednotlivci i mezi skupinami, je stimulujícím faktorem kulturního vývoje. Přelidnění (zejména ve městech) má ovšem řadu záporů, je zdrojem chudoby, psychosociálních a zdravotních poruch i vyšší narkomanie a sebevražednosti.

Vzájemné působení všech sociálních, biologických aj. vlivů je u každého člověka odlišné, proto je každý člověk jiný, zvláštní, neopakovatelný.

Chceme-li osobnost skutečně poznat, musíme získat nejen informace o jejím aktuálním funkčním stavu, ale i informace historické, vývojové, anamnestické.

Člověk je tvorem biologickým, společenským i individuálním. Biologické, sociální a individuální přitom tvoří funkční celek. Na utváření jeho osobnosti působí vedle vlivů biologických a přírodních i vlivy sociální a osobní, výchova i sebevýchova a sebeřízení.


Základní determinace psychiky (biologická, sociální a individuální) mohou působit v souladu nebo v protikladu. O působení souladném hovoříme tehdy, když může člověk optimálně realizovat své vlohy, své nadání. O nesouladném působení hovoříme tehdy, když člověk žije v rozporu se zákony přírody nebo společnosti (včetně pravidel morálky) nebo i sám se sebou.

Vždy musíme počítat se souhrou většího počtu činitelů při utváření osobnosti, musíme hledat mnohostrannou podmíněnost všech jevů - kladných i záporných. Každá osobnost je podmíněna biologicky, historicky, ekonomicky, geograficky, sociálně a psychologicky.

Moderní psychologie bere v úvahu celý komplex a konvergenci biologických, psychických a sociálních faktorů a také individuální úroveň autoregulace každého člověka při vývoji, utváření a rozvoji jeho psychiky a osobnosti.

Preformistické biologizující teorie psychiky jsou redukcionistické, protože chápou duševní vývoj osobnosti jen jako rozvíjení předem daných dispozic a potencionalit.

Některé sociologizující teorie zase přeceňují lineární a mechanický vliv prostředí a sociálních stimulů na vývoj a utváření psychiky a osobnosti.







Literatura

DUDA Emil: Filozofia techniky. STU: Bratislava, 1991. 834 stran. ISBN -80- 22704288.
KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie.Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2002.
544 stran. ISBN 80-214-2203-3.
ŠPIRKO, D. Základy environmentálnej filozofie. STU: Bratislava, 1999. 148 stran.
ISBN 80-227-1234-5.


 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Clementonern Clementonern | E-mail | Web | Neděle v 20:17 | Reagovat

Porn photo of my ex here => https://vk.cc/8OGwS5

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama