ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL

23. ledna 2018 v 15:35 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.

Sloh je člověk sám
(Georges Louis Buffon).

Německý psycholog Hans Thomae (1915-2001) užíval pro životní styl, způsob, sloh označení "tematika života" či "vnitřní tematika" a její význam vidí ve směřování k určitému komplexu hodnot.
ŽIVOTNÍ STYL, sloh, způsob může být vyjádřen buď hodnotami, k nimž člověk směřuje, nebo metodami, jichž při dosahování svých cílů používá. Někteří psychologové kladou důraz na cíle (hodnoty), jiníi na metody dosahování těchto hodnot. Životní sloh, styl a způsob zahrnuje vztahy člověka k lidem, zacházení s věcmi, cíle do budoucna.
Životní styl či způsob může být stanoven podle různých kritérií. Budeme-li považovat za kritérium interpersonální tendence můžeme podle Dotazníku interpersonální diagnózy (ICL) amerického psychologa Timothy Learyho (1920-1996) a kol. rozlišovat osm životních stylů:

dominantní (vedoucí), responzibilní (zodpovědný), kooperativní (spolupracující), konformní (přizpůsobivý), submisivní (podřídivý), rázný až agresivní, alfiliantní (laskavý) a individuální (nezávislý).

Pokud za kritérium budeme považovat preferované životní hodnoty člověka (pravdu, užitek, krásu, dobro, moc, víru) můžeme diferencovat tyto typy životního stylu:
Teoretický, ekonomický, estetický, sociální, politický (mocenský), náboženský.

Jednodušší je třídění na životní styl expresivní: upřímný, ryzí, pravdivý a na životní styl adaptivní: přizpůsobivý, účelový, neupřímný, rafinovaný.

Zdravotničtí psychologové, např. Vladimír Kebza (1953-2017) často uvádějí, že životní sloh či styl má rozhodující vliv na zdraví člověka (z cca 50-60%), dále na zdraví člověka údajně působí úroveň a dostupnost poskytované zdravotní péče (z cca 15%), vnější vlivy, jako je životní prostředí, sociální vlivy (z cca 15-20%) a vnitřní, genetická predispozice organismu (z cca 10-15%). Poslední odhad se nám jeví jako minimalizující
.
Závady a poruchy osobního životního stylu mají především vliv na poškozování sebe sama, svého zdraví, protože např. nerespektuje zásady správné osobní péče o své psychosomatické zdraví, o pozitivní vnímání a hodnocení sebe sama, vnitřní klid a pohodu, nedodržuje zásady správné výživy, pohybového režimu, hygieny, práce a přiměřeného odpočinku. Jde o tzv. egogenii. Závady, deficity a poruchy vlastního životního stylu mají vliv i na psychickou, sociální i tělesnou pohodu ostatních lidí se kterými je člověk se závadami a poruchami životního stylu v sociální interakci a komunikaci.

Mezi odborné psychologické diagnostické metody zjišťující stav motivovanosti patří vedle pozorování a rozhovoru především testy hodnot, potřeb, zájmů a postojů.
Testy hodnot často zachycují rozličné zájmové a hodnotové oblasti, např. hypertelické či ideové, heterotelické, sociálně emoční, zájmově činnostní, autotelické, osobně ambiózní, materiální, tělesné.
Často užívanou jednoduchou metodou na zjišťování hodnotové orientace (hlavně u dětí) je metoda tří přání, která pomáhá odhalovat hodnotové zaměření na sebe (autotelické), na druhé osoby (heterotelické) i nadosobní (hypertelické). Existuje ovšem množství podrobnějších testů a dotazníků na zjišťování hodnotového systému.
Slovenský psycholog Ján Vonkomersestavil dotazník Ho-Po-Mo na zjišťování hodnotových orientací, postojů k hodnotám a motivace výkonu. Pojem postoj chápe trojsložkově (jde o emotivní, kognitivní a konativní složku). Hodnotové orientace chápe jako strategickou rovinu zaměřenosti a rozhodování člověka. Postoje k hodnotám podle něho určují rovinu operační, která předchází konkrétní činnosti a motivační prostředky jsou podněty v taktické rovině. J. Vonkomer vnímá v regulaci chování a jednání hierarchii v pořadí: hodnotová orientace, postoje k hodnotám a motivační prostředky. Geneze těchto struktur je však opačná, obrácená. Prvotně působí motivační prostředky, postupně vznikají postoje a jejich další kvalitou ve vývoji jsou hodnotové orientace. Zde je evidentní vztah se socializačním procesem.
Existují také různé inventáře vztahů k novému a změně. Obsahují otázky typu: Skrývají pro vás staré věci tajemství? Je lepší koupit novou věc, než používat starou? Pokud to lze, pokoušíte se staré poškozené, ale ještě funkční věci opravovat, abyste se s nimi nemusil ještě nebo vůbec nikdy rozloučit? Tyto testy diferencují lidi na konzervativní, tradicionální a modernistické typy.
Existuje také mnoho různých inventářů potřeb člověka. Např. Inventář potřeb Mariána Hrabovského a Anny Hrabovské, který autoři označují za semiprojektivní metodiku. Obsahuje čtyřicet položek reprezentujících např. tyto potřeby: úspěch, domov, nasycení (potrava), emocionální blízkost a kontakt, pevný charakter, dodržování oficiálních norem, láska, empatie, autonomie, konformizmus, estetické prožívání, silná osobnost, bezpečí a jistota, relaxace, sex, tělesná krása, pořádek, zdraví, tvořivost.
Existuje řada dotazníků zjišťujících teoretické a praktické zájmy. Dotazníky praktických zájmů bývají modifikací původního testu F. Baumgartenové (1888-1971), který se nazýval Knihy o povolání a Dotazník zájmů o praktické činnosti, který sestavil slovenský psycholog Martin Jurčo (1926-1983). Počet okruhů zájmového zaměření podle Jurča (lidé, umění, technika, živé organismy) bývá rozšířen např. až na čtrnáct okruhů podle základní volby oborů profesní činnosti na konci povinné školní docházky. Dotazníky teoretických zájmů bývají zase modifikací Brněnského katalogu knih pro středoškoláky s tím, že v některých těchto dotaznících nejsou jednotlivé zařazené názvy knih, učebnic a příruček vykonstruované, ale odpovídají reálným názvům. Okruhy oborů profesní a studijní činnosti jsou: 1. studium na gymnáziu, 2. studium pedagogické, zdravotní a sociálně právní, 3. hornictví a hutnictví, 4. zemědělství, lesnictví a rybářství, 5. stavebnictví a zeměměřičství, 6. dřevoobory, 7. kovoobory, 8. elektrotechnika a telekomunikace, 9. chemická výroba, 10. kožedělná a gumárenská výroba, 11. textilní výroba a oděvnictví, 12. potravinářství, 13. obchod, služby a doprava, 14. umělecko-řemeslná výroba a umění. Po malých úpravách by bylo možno tento dotazník používat i středoškoláky. Průběžná modernizace těchto dotazníků v souvislosti s novými obory lidského studia a práce je také nutná.
Psychologická diagnostika pudů člověka byla rozpracována švýcarským psychologem maďarského původu Leopoldem Szondim(1893-1979). Jeho test byl vydán pod názvem Experimentální diagnostika pudů v roce 1947. Jde v podstatě o výběr z fotografií 48 osob v šesti sériích. Zkoumaná osoba má říci, které obličeje se jí zdají nejvíce a nejméně sympatické. Fotografie přitom obsahují obličeje jednotlivců, u nichž se vyskytovaly zřetelné poruchy pudové stránky jejich psychiky (např. šlo o sadisty, hysteriky, paranoidní osobnosti, maniaky).
Mezi dobře využitelné dotazníky zájmů patří dotazník S. S. Prišpuna. Jeho přílohou je seznam povolání, ze kterých si má mladý člověk vybrat ty (ne více než tři), ve kterých by chtěl pracovat nebo pokračovat ve studiu. Jsou zde uvedena povolání na nižší, středoškolské a vysokoškolské úrovni.
Širší využití, než pro diagnostiku zájmů mají různé dotazníky pro školu (pro třídního učitele) a pro rodiče žáků, které sestavila např. Marta Klímová a Zuzana Maydlová. Obdobných variantních dotazníků pro školu, rodinu i zájemce o poradu u nichž však jejich autor již není znám, je v poradenské praxi využíváno veliké množství. Některé byly sestaveny a používány již Ústředním psychotechnickým ústavem v Praze 1, Celetná ulice 20 a Ústavem lidské práce Praha II, Sedmihradská 9.
K dotazníkům žádaly zmíněné instituce také životopis. Žádalo se vypsat nejdůležitější události života od malička do současnosti, které vážné nemoci nebo úrazy člověk prodělal v dětství i v současnosti, jaký je jeho vztah k rodině, komu se nejraději svěřuje, jak se snáší s učiteli, se spolužáky a kamarády, vyložení vlastních plánů, které povolání si přeje zvolit, jak si představuje svou činnost v tomto povolání, jaké překážky se staví v cestu jeho plánům nebo naopak, co jejich uskutečnění podporuje a nakonec jak si klient představuje svoji budoucnost.
Podrobnou osnovu pro životopis sestavený pro profesní problematiku sestavil slovenský psycholog J. Ch. Raiskup. Variantu tohoto životopisu vytvořil pedagogický psycholog R. Kohoutek.
Škálu k měření dominantních zájmů osobnosti sestavil Erwin Roth podle G. W. Allporta, P. E. Vernona a G. Lindzeye.
Známí slovenští psychologové Tomáš Pardel (1918-1998), L. Maršálová a A. Hrabovská zkonstruovali Dotazník motivace výkonu (D-M-V) vhodný pro oblast psychologie práce, organizace a řízení a pro poradenské psychology.

Literatura

KEBZA, V.Psychosociální determinanty zdraví. Praha: Academia, 2005.
KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2000.
263 stran.
PETRÁSEK, R. a kol Co dělat, abychom žili zdravě. Praha: Vyšehrad, 2004.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama