VNÍMÁNÍ A VĚDOMÍ ČLOVĚKA

23. ledna 2018 v 8:17 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Uvědomte si, že vaše vnímání světa je odrazem stavu vašeho vědomí
(Eckhart Tolle).

VNÍMÁNÍ (percepce a apercepce) patří mezi základní procesy orientace člověka; je to proces odrazu předmětů a jevů, které v daném okamžiku působí na smyslové orgány (oko, ucho, hmatová tělíska v kůži, chuťové pohárky aj.), které jsou receptory čili přijímači podnětů. Jejich vlastností je, že jsou citlivé na různé vlnové délky světla, na různé chemické látky, na tlak, teplo apod.
V současné době se uvádí smysl: zrakový, sluchový, čichový, pro dotyk, pro teplo, pro chlad, pro tlak, pro bolest, statický či polohový, kinestetický (svalový, kloubní, šlachový), vibrační. Mnoho našich vjemů vzniká za účasti několika smyslů. Tak vznikají složitější struktury (vjemové celosti), splynuliny.
Někdy se stává, že počitek či vjem jednoho smyslu vyvolává počitek či vjem jiného smyslu. Jde o tzv. synestezie. U hudebníků bývá např. barevné slyšení.
Rozlišují se také smysly, které nás informují na dálku, tzv. distanční analyzátory, tj. zrak a sluch, a analyzátory kontaktní, kde máme možnost analyzovat to, co přichází do styku s lidským tělem (chuť, čich, hmat). Ve svalech existují gama receptory, které nás informují, jak je určitý sval napjat. Nejvíce informací získáváme zrakovým vnímáním (kolem 80 %). Proto je nutno zrakovému vnímání věnovat maximální pozornost. Přestane-li podnět působit na sítnici oka, vzruch ještě krátce trvá, a tím vzniká pozitivní stopa v téže kvalitě nebo negativní stopa v jiné kvalitě. (Např. místo zelené barvy vidíme ve stopě červenou.)
Zrakem si uvědomujeme barvy a světlo, sluchem tóny, šelesty a zvuky a základními chuťovými kvalitami jsou sladké, kyselé, slané a hořké.

Nejjednodušší kvalitou vědomí je počitek. Vzniká přímým podrážděním smyslového orgánu (receptoru). Je odrazem určité jednoduché vlastnosti okolních jevů a skutečností nebo změn v tělesných dějích (např. změna v žaludku při hladovění). Každý další údaj určující blíže tuto vlastnost, např. i tak jednoduchý, jako že si uvědomíme lokalizaci počitku, je již znakem vjemovým. Obsahem počitku jsou výlučně stejnorodé danosti jednotlivých smyslů, jako např. barvy, tóny, chutě (hořká, slaná, kyselá), vůně a pachy, teplo, chlad, bolest, hluk apod.

Vjemy jsou výsledkem vnímání. Jde o složité komplexní obrazy, které představují souhrn vlastností daného předmětu nebo jevu jako celku. Vjem je vždy v určité míře doplňován a zprostředkován naší zaměřeností, znalostí, našimi dosavadními zkušenostmi a postoji i vztahy, tj. motivací. Vnímání je výběrové. Konstantní domněnka, že stejným popudům odpovídají stejné počitky a vjemy, se dnes neuznává. Např. lidské oko nevidí jako fotografický aparát. Při vnímání nejde o pouhé kopírování skutečnosti, ale i o produkty mozku (často značně subjektivní), a může dokonce docházet k tzv. falešným alarmům, kdy člověk přijal určitý signál, který nebyl vyslán.
Pro udržení normální činnosti mozku má pravděpodobně značný význam neustálý přívod, proud zevních podnětů (patří mezi ně i doteky), jinak dochází k tzv. senzorické deprivaci (strádání v oblasti smyslové). Smyslová deprivace vede např. k únavě, depresím, nespokojenosti. Jestliže vnímáme více smysly, není výsledný vjem pouze aritmetickým součtem jednotlivých vjemů, ale vjemy se vzájemně ovlivňují. Navíc na ně působí naše apriorní postoje, které často vnímání subjektivizují a deformují.
Vnímání je druhem kompromisu mezi tím, co člověk vnímaje očekává a
tím co fakticky v okolním světě nachází.
Zákonitost německého lékaře (považovaného za jednoho ze zakladatelů experimentální psychologie) Ernsta Heinricha Webera (1795-1878) vystihuje fakt, že po silnějším dojmu si slabý dojem neuvědomujeme, ač o sobě si jej uvědomíme. Trváním se počitky a vjemy pozměňují.
Smyslové orgány jsou přizpůsobeny jen určitým popudům. Psychologie se zabývá hledáním tzv. minimálních (dolních) prahů vnímání, tj. jaká minimální energie je zapotřebí k tomu, aby člověk přijal určitou informaci.
Naproti tomu horní prahy vnímání znamenají, co ještě je člověk schopen vnímat.
Teorie barevného vidění.
Jde především o trichromatickou teorii Young-Helmholtzovu.
Mezi tři základní barvy zařadili červenou, zelenou a modrou.
Hermann von Helmholtz (1821-1894) byl německý přírodovědec.
Thomas Young (1773-1829) byl anglický vědec.
Naproti tomu německý chemik Friedrich Wilhelm Ostvald(1853-1932), nositel Nobelovy ceny za chemii, rozlišoval čtyři základní barvy: červenou, modrou, zelenou a navíc žlutou.
Mezi zvláštní projevy vnímání patří eidetismus, paobrazy a pareidolie.
Eidetismus je schopnost a dovednost navodit si představu, která má živost vjemu. Jde o určitou formu nadání, ne o patologii.
Eidetik je schopen vybavovat si určité obrazy s neuvěřitelnou věrností a s detaily. Tato schopnost a dovednost bývá rozvinuta zvláště u dětí, postupně s věkem se redukuje.
Paobrazy jsou převládající vjemy v době, kdy vyvolávající podnět již nepůsobí. Vznikají krátce po vjemu a mohou být černobílé nebo barevné, komplementární nebo pozitivní. Trvají jen krátkou dobu.
Pareidolie je schopnost a dovednost z nepřesně ohraničených počitků vytvářet jasné a ucelené vjemy. Pareidolik např. vidí v mracích, vzorcích látek postavy, předměty a výjevy. Vnímající někdy i slyší v neurčitých zvucích a šelestech smysluplná slova.
V současné době je studována také tzv. extrasenzorická percepce, tj. mimosmyslové vnímání. Zkoumá se např. tzv. prekognice, tj. vnímání budoucích událostí. Pravděpodobnější je spíš tzv. telepatická percepce, tedy vnímání na dálku, která má řadu stupňů (počínaje neklidem).
Každý jedinec podléhá jevu sociální percepce, tzn. že jeho vnímání je závislé na sociálních faktorech, resp. na sociální zkušenosti vůbec. Sociální percepce je jakýmsi druhem kompromisu mezi tím, co člověk vnímaje na základě své zkušenosti očekává, a tím, co se fakticky, skutečně v okolním světě nachází. Sociální percepce se projevuje selektivitou, fixací, organizací a akcentací vnímání. Tyto čtyři funkce sociální percepce lze demonstrovat na pokusu, který provedl německý tvarový psycholog Karl Duncker(1903-1940). Předložil pokusným osobám při kašírovaném červeném světle ze zelené látky vystřižený stromový list a požádal je, aby zhodnotily jeho barvu. Pak je nechal v téže situaci posuzovat barvu z téže látky vystřižené figury oslíka. Barva listu byla shledávána zelenější než barva oslíka. Barvová diference mezi oběma figurami je projevem fixace, "mnemicky (pamětně) zhodnoceného očekávání". Organizace vnímání se projevila v preferenci kontur obou figur (list, oslík) před jejich barvou.
Selekce se projevila v tom, že z míry možných očekávání se uskutečnila taková, která vedla k závěru o rozdílu v barvách obou objektů. Konečně akcentace se projevila v tom, že byl zdůrazněn, dominoval určitý způsob vnímání na úkor jiného způsobu. Nevnímáme realitu zcela objektivně, ale podle jejího významu pro nás.
Sociální percepce především znamená, že mezi vnímaným objektem a subjektem, který vnímá tento objekt, existuje jakýsi sociální filtr. Člověk často vidí svět z části očima druhých lidí. Nevnímáme vždy skutečnou objektivní realitu.
S tím úzce souvisí teorie kognitivních stylů Hermana A. Witkina(1916-1979).Tento americký kognitivní a pedagogický psycholog rozlišoval kognitivní styl globální, který je značně závislý na vjemovém poli, na okolí, na lidech, příp. na alkoholu a drogách, a kognitivní styl diferencovaný (artikulovaný), který je relativně nezávislý na vjemovém poli (okolí), lidech atd. Diferencovaný styl je analyticky rozčleněný do detailů, má nezávislé myšlení a vnímání.
Synestezie vnímání (automatické asociace vjemů z různých čidel bez adekvátního podnětu):
Fonismy jsouzrakové vjemy doprovázené sluchovýmí představami, iluzemi nebo pseudoiluzemi, jde o tzv. zvukové vidění bez adekvátního podnětu na akustický smyslový orgán.
Fotismy jsou sluchové vjemy doprovázené zrakovými (barevnými) představami, iluzemi či pseudoiluzemi, jde o tzv. barevné slyšení (audition coloreé) bez adekvátního podnětu na optický orgán.
Synestezie jsou označovány jako subjektivní typ vnímání, protože probíhá bez adekvátních podnětů na smyslové orgány. Naproti tomu vnímání, které je v souladu s adekvátními podněty na smyslové orgány se označuje jako objektivní typ vnímání.
Americký sociolog a teoretik vědeckého poznání japonského původu Magoroh Maruyama je zakladatelem paradigmatologie, oboru, který zkoumá většinou neuvědomované ustálené způsoby myšlení a vnímání u různých civilizací, ras, národů, sociálních skupin, profesí i jednotlivců, a navrhuje způsoby, jak zlepšit vzájemné dorozumění mezi lidmi s odlišnými paradigmaty.
Zajímavým jevem v psychologii je vnímání podprahových podnětů, reakce na podněty, které nejsou vědomě vnímány v takové míře, abychom o nich mohli vypovídat (jde o jev subcepce). Využívá např. v propagaci a reklamě (reklamy se někdy ve filmu či televizním vysílání promítají tak rychle, že si toto promítnutí ani neuvědomujeme, ale pravděpodobně občas jednáme i podle takového reklamního doporučení).
Podle teorie nativismu je naše vnímání závislé na jeho vrozené organizaci. Naproti tomu podle teorie empirismu je naše vnímání závislé především na osobních zkušenostech.

Závady a poruchy vnímání
K závadám a poruchám vnímání patří především defekty způsobené kvantitativními a kvalitativními odlišnostmi čidel, ať je to krátkozrakost, dalekozrakost, šeroslepost, nedoslýchavost atp.

Kvantitativní jsou např.:
- nedoslýchavost a hluchota,
- přecitlivělost na zvuky (hyperakuze),
- dvojité, zdvojené slyšení (diplakuze);
- slabozrakost až slepota;
- částečná či úplná ztráta schopnosti a dovednosti vnímat chuťové podněty (dysgeuzie, hypogeuzie až ageuzie);
- opakem je pozitivní a subjektivní hédonická chuťová reakce na vůni, vzhled, konzistenci a strukturu konzumovaných nápojů a jídel (palatabilita);
- závada či porucha čichového vnímání (parosmie).

Kvalitativní (v oblasti zrakové, sluchové, hmatové, čichové, chuťové) jsou:
- zkreslený vjem, nesprávná interpretace zevního podnětu (iluze).
Vjem je vyvolán skutečným podnětem, ale plně mu neodpovídá, vnímající si nereálnosti může být vědom, ale nedokáže ji korigovat, např.:
zrakové iluze-člověk v šeru má dojem, že pohybující se strom je útočník, který ho může ohrozit,
sluchové - štěkot psa vnímá jako nadávky člověka,
tělové - např. iluze gravidity u žen. Iluze se může objevit i u zcela zdravých jedinců.
Pokud si člověkuvědomuje nereálnost vnímané interpretace, jde o pseudoiluzi.
Občas se setkáváme s úplnou barvoslepostí, neschopností a nedovedností rozeznávat barvy, s černobílým viděním (je o achromatopsychii).
Barvoslepost bývá u mužů častější než u žen.
Dichromatopsie (dichromazie)- ječástečná barvoslepost např. protanopie (pro červenou barvu a červené světlo) a lehčí protanomálie (pro červené světlo), deuteranopie či achloroblepsie (pro zelenou barvu) a lehčí deuteranomálie (pro zelenoubarvu a zelené světlo), tritanopie (pro modrofialovou barvu) a lehčí tritanomálie (pro modrou barvu).
Vysoký výskyt výrazné selektivní percepce pod vlivem afektů, emocí nebo stáří může signalizovat percepční obranu, stres nebo i vážnější poruchu znemožňující objektivní vnímání a hodnocení reality.
Mezi tzv. percepční dysfunkce patří tendence k zrcadlovému vidění, nižší úroveň tvarové diferenciace, nedotváření celosti tvaru z organizovaně strukturovaných částí.
Vážnou poruchou vnímání je daltonismus, což je úplná nebo částečná barevná slepota. Místo barev vidí postižený odstíny šedi.
Nejvážnější poruchou vnímání jsou halucinace, klamné, šalebné vjemy. Při nich objektivně nepůsobí na čidla zvenčí určitý podnět, člověk však má přesto nejen dojem, ale nevývratné přesvědčení, že jde o skutečný vjem. Halucinace mohou být akustické (sluchové), např. akoasmata (jednoduchové sluchové halucinace jako jsou záslechy, zvonění, skřípání, praskání, hukot), dále optické (zrakové), např. záblesků, barevných skvrn, jisker, tj. fotomy, dále mikropsie
(zrakové vnímání předmětů ve zmenšených rozměrech, než je tomu ve skutečnosti), čichové(odorace či olfakce), chuťové (gustace), např. mladý psychotik tvrdil, že ho jeho matka chtěla otrávit pomocí cyankali, které mu dala do jídla, které mělo chuť jader meruněk, hmatové (taktilní), verbálně motorické, intrapsychické, kombinované. Nemocní mají zvýšený pocit pravdivosti zážitku a nejsou schopni kritického ověření jeho pravosti. Halucinace se vyskytují také u intoxikací.
Pseudohalucinace jsou zdánlivé vjemy vznikající bez vnějšího podnětu, kdy však člověk připouští omyl, nereálnost vnímaného a je schopen kritické opravy.
Při vnímání prostorových vlastností předmětů mohou vznikat zrakové klamy. Mnohé z nich se vysvětlují tzv. centrací, což je soustředění vnímání na jednu část zorného pole, na tzv. figuru. To, co vnímáme nejasně, je tzv. pozadí. Figura se ovšem za určitých okolností může stát pozadím a naopak.
Jiným klamem je tzv. fí-fenomén jednoho ze zakladatelů tvarové psychologieMaxeWertheimera(1880-1943). Podněty vyskytující se současně nebo objevující se rychle po sobě nejsou vnímány jako elementy vedle sebe, ale vzájemně na sebe působí a vytvářejí tvar (Gestalt), tj. celek, který se nedá redukovat na součet částí.
Pro diagnostiku různých poruch je důležitá např. mydriáza, rozšířením zornic.

Vědomí
Vědomí je v psychologii označováno jako stav bdělosti, pozornosti, jasnosti (arousal, vigilita, lucidita), uvědomování si sebe sama i svého okolí, světa i své mysli.
Je to vlastně hladina úrovně aktivace a pohotovosti duševní reaktivity na podněty. Nadměrná nabuzenost, zvýšená aktivace, vzrušenost až podrážděnost je zvýšený arousal. Útlum, ospalost, snížená jasnost vědomí snížená aktivační úroveň je snížený arousal, snížená vigilita a lucidita.

Závady a poruchy vědomí, spánku a dýchání
Poruchy vědomí se projevují např. kolapsem (mdlobou), což je krátká a úplná ztráta vědomí, nebo osobní dezorientací (člověk si např. nemůže vzpomenout na vlastní jméno, neví, kdy se narodil atp.), místní dezorientací (člověk neví, kde bydlí apod.), situační dezorientací (člověk neví, jakou má právě roli ve svém prostředí), časovou dezorientací (člověk neví, jaké je právě datum). U všech typů dezorientace člověk není schopen opravit chyby přes nápomoc, jde o případy afázie a agnozie.
Poruchy vědomí se projevují např. kolapsem (mdlobou), což je krátká a úplná ztráta vědomí, nebo osobní dezorientací (člověk si např. nemůže vzpomenout na vlastní jméno, neví, kdy se narodil atp.), místní dezorientací (člověk neví, kde bydlí apod.), situační dezorientací (člověk neví, jakou má právě roli ve svém prostředí), časovou dezorientací (člověk neví, jaké je právě datum). U všech typů dezorientace člověk není schopen opravit chyby přes nápomoc, jde o případy afázie a agnozie.
Závady a poruchy vědomí mohou být kvantitativní (krátkodobé a dlouhodobé) nebo kvalitativní.

Kvantitativní poruchy vědomí jsou např.:
snížená bdělost, ospalost, chorobná dřímota (somnolence);
strnulost, malátnost, ochablost, ochromenost (torpor);
krátká mdloba, krátkodobá ztráta vědomí (synkopa);
středně těžká forma bezvědomí (sopor);
těžká ztráta vědomí (koma).

Kvalitativní poruchy vědomí jsou např.:
obluzené vědomí (delirium);
obluzené vědomí s neklidem, s afektivní labilitou (delirium foribundní);
obluzení bez výraznějšího neklidu a afektů (delirium blandní);
obluzení s mírnými automatickými produkcemi vyvolanými halucinacemi (delirium musitující);
stav zmatenosti (amence);
mrákotné stavy (obnubilace);
vzácnější forma obnubilace, např. u vězňů se nazývá Ganserův syndrom, resp. syndrom pseudodemence;
odcizení okolí, ztráta reálnosti vnějšího světa (derealizace).

Závady a poruchy spánku jsou např.:
nedostatečná hloubka spánku, mělký spánek, postiženou osobu lze velmi snadno probudit (dysnytaxis);
narušení kvantity spánku (dyssomnie);
krátké trvání spánku (hyposomnie);
nespavost (insomnie totéž co agrypnie);
nadměrná spavost i ve dne (hypersomnie);
spaní hlavně ve dne, bdění v noci (inverzní spánek);
náměsíčnost (lunatismus, somnambulismus);
noční děs provázený křikem (pavor nocturnus);
živý úzkostný sen, který si jedinec pamatuje (noční můra).

Literatura

KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti. Akademické nakladatelství CERM. Brno, 2000.
263 stran. ISBN 80-7204-156-8.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama