Vzpomínka na profesora pedagogické psychologie Masarykovy univerzity v Brně Libora Míčka (1931-2004)

15. března 2016 v 10:00 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Významný, uznávaný a mezi studenty oblíbený československý psycholog a vysokoškolský učitel profesor Libor Míček se narodil 29. 03. 1931 v Bystřici nad Olší.
Za druhé světové války zažil tragickou situace v rodině (jeho otec MUDr. Jaroslav Míček byl v Bystřici nad Olší 25. března 1945 brutálně zavražděn za odbojovou činnost).

Po absolvování reálného gymnasia v Místku v roce 1950 studoval do roku 1955 na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci odbornou psychologii a filozofii a dějepis jako učitelské obory. Vysokoškolské studium ukončil státní závěrečnou zkouškou a obhájením diplomové práce Příspěvky k metodě podmíněných spojení jako promovaný psycholog a pedagog.

V letech 1955-1960 pracoval ve Výzkumném ústavu pedagogickém Praha ( pobočka v Brně) na oddělení mládeže vyžadující zvláštní péče.
V letech 1960 - 1964 působil v Olomouci na pedagogickém institutu jako vedoucí kabinetu psychologie; jeho součástí byla i psychologická poradna pro vysokoškoláky.

Od roku 1964 až do odchodu do důchodu pracoval jako vysokoškolský učitel pedagogické a sociální psychologie na Filozofické fakultě univerzity v Brně a vedoucí oddělení pedagogické a poradenské psychologie. Vedl a recenzoval nejen mnoho diplomových, ale také rigorózních, disertačních, kandidátských a doktorandských prací.

V roce 1968 dosáhl na Univerzitě Palackého doktorátu filozofie (PhDr.).
V roce 1979 se stal kandidátem psychologických věd (CSc.) na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Obhájil disertaci Autoregulace poznávacích a emočních procesů u vysokoškoláků jako předpoklad upevnění jejich duševního zdraví.
V roce 1986 byl jmenován docentem pro obor pedagogická psychologie.
Profesorem pedagogické psychologie byl inaugurován na Masarykově univerzitě v Brně v roce 1991.

V roce 1990 byl jmenován mimořádným hostujícím profesorem (Adjunct Professor of Psychology) Mezinárodního institutu integračních humanitních věd (The International Institute of Integral Human Science) v Torontu v Kanadě.
V roce 1991 přednesl na mezinárodní konferenci Perestroika East + West v Montrealu přednášku Self Awareness, Self Esteem, Intuition + Kreativity as Essential Ingredients for Rehumanization.

V letech 1990 -1991 byl jmenován prorektorem Masarykovy univerzity pro vybudování Slezské univerzity, která v roce 1991 jeho přičiněním vznikla. Filozofická fakulta Slezské univerzity byla dislokována v Opavě a Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné.

Vědecko-výzkumně a vědecko-prakticky se zabýval otázkami duševní hygieny, sebevýchovy a psychologie zdraví.

Od založení sekce psychologie zdraví Českomoravské psychologické společnosti v roce 1988 byl až do roku 2003 členem jejího prvního výboru. Předsedou sekce tehdy byl profesor Jaro Křivohlavý.

Byl autorem řady opakovaně vydávaných psychologických publikací, např.:
Nervózní děti a mládež ve škole (Praha: SPN 1959,1961).
Sebevýchova a duševní zdraví (Praha: SPN1976,1982,1984,1986,1988).
Duševní hygiena (Praha: SPN1984,1986), celostátní vysokoškolská učebnice.
Učitel a stres (1992, 1997). (S Vladimírem Zemanem).

Pro vysokoškolské studenty vydal např. řadu učebních textů, např.:
Základní pojmy duševní hygieny (Praha: SPN 1969,1970).
Vybrané kapitoly z duševní hygieny (1970).
Autoregulační a sociální aspekty duševního zdraví (Praha: SPN 1980).
Základy psychologie pro inženýry (S Rudolfem Kohoutkem a Jozefem Kuricem, Brno: VUT, 1979).

Na Masarykově univerzitě v Brně se podílel také na činnosti Univerzity třetího věku.
Patřil mezi organizátory mnoha národních i mezinárodních konferencí a symposií, např. Duševní zdraví mládeže.

Jako vysokoškolský učitel byl vzorem pro studenty tím, že odborné a vědecké poznatky duševní hygieny aplikoval i ve svém osobním životě.
Pořádal také pro veřejnost hojně navštěvované pravidelné kurzy regenerace sil, duševní hygieny, hospodaření s časem, relaxace pro tělesné i duševní uvolnění, autogenního tréninku a zdravotně jógových cvičení. Usiloval o zavádění relaxačních cvičení pro děti a mládež do škol. Propagoval duševní hygienu, ekologickou (environmentální) psychologii, zdravý životní styl a psychologii zdraví; činil tak v tisku, v rozhlasových a televizních pořadech, a to nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí.

Často čerpal poznatky nejen z duchovních tradic evropských, ale i z indické duchovní literatury, např. od Svami Šivánandy (1887-1963).
Bylo o něm známo, že své poznatky a křesťanské mravní zásady uplatňoval ve svém osobním životě. Byl sociálně vstřícný a stále připraven pomoci a poskytnout oporu, zejména lidem handicapovaným, nespravedlivě osočovaným nebo pronásledovaným.

Na závěr své pracovní kariéry, kdy byl emeritním profesorem Masarykovy univerzity, doporučoval budovat antistresové skupiny tzv. pozitivní tranzitivity vytvářející podmínky pro žádoucí přerod (metanoiu) jedince, změnu jeho životního stylu a upevnění tělesného, duševního a duchovního zdraví.
Usiloval o povznesení humanistické, mravní a kulturní úrovně společnosti.

Profesor Libor Míček zemřel 26. 04. 2004 v Brně. Letos by se dožil 85 let.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luďka Luďka | E-mail | Web | 24. března 2016 v 9:51 | Reagovat

Také si na své profesory moc ráda vzpomenu, však i díky nim jsem tam, kde jsem. MBA mi umožnilo nové dveře pracovat v cizině http://www.asociacemba.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama