DOSPĚLOST ČLOVĚKA

18. dubna 2014 v 8:02 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Být tím čím opravdu jsme, a stát se takovými, jakými jsme schopni se stát, je skutečné naplnění smyslu života (Robert Louis Stevenson).
Člověk se má zdokonalovat, i když je mu osmdesát
(Voltaire).
Chceme-li dospělého člověka dále zdokonalovat, což znamená vzdělávat a vychovávat, musíme ho především dokonale znát. Poznat ho znamená proniknout k jeho nitru, znát jeho schopnosti, postup jeho myšlení a smýšlení, motivaci jeho chování a jednání
( František Hyhlík ).

DOSPĚLOST ČLOVĚKA

Období první (časné) dospělosti začíná 20. rokem a trvá přibližně do 29 let.

Hlavní činností dospělého člověka je práce. V období první dospělosti (mecítma) se na pracovní podmínky postupně adaptuje. Bývá překvapen, jak některé dobré cíle a nápady se obtížně, nesnadno prosazují do praxe. Na jeho sebedůvěru mají velký vliv jednání a komunikační kontakty s nadřízenými a s uznávanými odborníky oboru jeho profese. Stává se to na různých školeních a konferencích, na poradách, na úřadech. Váží si některých vzdělaných a pracovně i ekonomicky úspěšných lidí a lidí s vysokou morální úrovní. Suverénní a výrazně asertivní až agresivní chování není v tomto údobí typické. Sebedůvěra i kritická opozičnost vůči autoritám však roste v souvislosti s ekonomickou nezávislostí a se získáváním profesních dovedností. Získává také komunikativní a sociální dovednosti při řešení náročných situací nebo dokonce konfliktů. Tím získává předpoklady pro efektivní vystupování a řešení náročných i mezních situací v budoucnosti. Obtížně se smiřuje s nečekanými úmrtími v rodině. Původně expresivní a impulzivní tendence se mění na tendence adaptivní a diplomatické. Spíše se projevuje snaživost, houževnatost, důslednost, spolehlivost, iniciativnost, pracovitost, zdrženlivost, automonitorování, úsilí o menší konfliktnost. Je to také doba biologicky vhodná pro definitivní vyhledávání životního partnera a pro zakládání rodiny. Lidové přísloví přitom radí: Než-li se oženíš, pošli uši mezi lidi. Často mají mladé rodiny tíživé potíže s vlastním přiměřeným samostatným bydlením.
Vrcholí tělesná výkonnost. Sociálně-profesní pozice není dosud ustálená. Určitá závislost na původní rodině ještě přetrvává. Výchovné zkušenosti se teprve získávají. Dospělý usiluje o nezávislost na prostředí, o autonomii své osobnosti. Myšlení je tzv. postformální. Dospělý bere v úvahu celý kontext problému. Řeší věci komplexněji než dříve. Jeho písemné projevy (ještě poněkud nevyrovnané) se ustalují na pro něho typické formě, na individuálním osobním stylu.
Sebeobraz a sebedůvěra člověka se vyvíjí buď pozitivním nebo negativním směrem podle úspěšnosti či neúspěšnosti životní a profesní praxe a míry růstu autonomnosti osobnosti.
Sebevýchova a autoregulace by měla být zaměřena na asertivitu a na dobré sociální, altruistické, etické a estetické partnerské, rodičovské a příbuzenské vztahy, na občanské a profesní aktivity a na správné využití volného času.

Období zralé (střední) dospělosti začíná po 30. roce a trvá do 44 let.

Je charakterizováno celkovou stabilizací. Svalová soustava začíná slábnout a je třeba ji vhodným způsobem (pravidelnou denní chůzí, sportem, zahrádkařením) posilovat. Zvětšuje se sklon k ukládání podkožního tuku, takže se postupně s větší či menší rychlostí zvyšuje tělesná hmotnost. V psychické oblasti je to doba zrání, získávání životních zkušeností a vyhraňování vlastních názorů, ale také budování společenského postavení a celkové stabilizace. Úspěšní pracovníci své zkušenosti publikují v tisku, rozhlasu, televizi, na internetu, na tuzemských i zahraničních sympoziích, konferencích a seminářích. Někteří se hlásí do konkurzů na vysokoškolské učitele apod..Výkonnost člověka kulminuje. Klíčovými sociálními vztahy jsou domov a zaměstnání.
V první polovině tohoto stadia se rodiče intenzívně starají o své dětí, zejména pokud jde o jejich studijní a profesní orientaci.
Kolem 40. roku života dochází k tzv. kariérovému plató (dovršení vývoje v dané profesi). Lidé, kteří dosáhli kariérového plató, hledají někdy nová zaměstnání. Jde o jev tzv. druhé kariéry, běžný např. v USA. Člověk, kterého dosavadní povolání již přestalo plně uspokojovat, mění profesi, aby se pracovně i osobně obohatil. U některých profesí (zejména u těch , v nichž se hodně komunikuje s jinými lidmi) dochází někdy k tzv. burn- out efektu, tj. k vyhoření či vyhasnutí motivace k pokračování v této práci, k pocitům přepracování a vyčerpání fyzických i psychických sil.
V tomto obobí mnozí dospělí intenzivně pečují o své stárnoucí rodiče, zajišťují jim zdravotní a sociální péči, navštěvují je se svými dětmi a podílejí se na jejich rekreačních aktivitách.

Období středního věku (interevia, tj. mezidobí ) trvá přibližně od 45 do 59 let.

V této době končí schopnost ženy rodit děti a nastává období přechodu, klimakteria, ve kterém končí pravidelné měsíční ovulační cykly (dochází k menopauze). U mužů tvorba spermií trvá prakticky až do konce života.
Děti opouštějí domácnost rodičů. Vzniká tzv. syndrom prázdného hnízda. S tím souvisí také častá tzv. krize středního věku.
Je to období bilancování a předávání získaných zkušeností.
V psychologické praxi se poradensští psychologové poměrně často setkávají s tendencí dovadní životní neúspěchy vyvsvětlovat nesprávným výchovným vedením a příkladem, vzorem, modelem , které získaly neúspěšné ženy( např. rozvedené) a neúspěšní muží (např. dehonestací) ve své původní rodině. Nezřídka jde o emotivní prezentaci pseudopříčin a pseudomotivů.
Vštípivost paměti se snižuje. Je třeba zajišťovat dobrou psychickou a fyzickou kondici a předcházet předčasným stařeckým změnám.
Zachování svěžesti mysli i těla je veliká hodnota v tomto údobí života, stejně jako základní optimistické ladění. Přesto se objevují první známky stagnace a regresu ve výkonnosti. Člověk si pokles sil začíná uvědomovat. Zejména se horší krátkodobá paměť. To také často prohlubuje pocit krizovosti tohoto a dalších vývojových období.
Ke konci tohoto údobí je třeba dobře uvážit další pracovní, odbornou či vědeckou kariéru, odhadnout, kolik nám zbývá hodnotného, plodného života, čeho lze ještě dosáhnout. Není dobré klást si příliš vyčerpávající až nesplnitelné cíle, ale není ani žádoucí upadat do duševního živoření bez adekvátní profesní a sociální komunikace. Je rovněž třeba usilovat o optimální společenský život a o adekvátní rekreační složku existence.
Při řešení nečekaných problémů a úkolů je třeba v tomto věkovém údobí počítat s většími časovými i energetickými nároky a výdaji, než tomu bylo doposud. Při úsilí o seberealizaci v duševní i tělesné práci musíme brát v úvahu riziko snadného přetížení a vyčerpání.
Rodiče pomáhají budovat domácnost a zázemí svým dětem a jejich rodinám.Využívají přitom svých zkušeností i ekonomického zabezpečení. Navíc pečují o své vlastní stárnoucí rodiče.


LITERATURA

KOHOUTEK, R. Psychologie duševního vývoje. Brno: ICV MZLU,2008. 127 stran.
ISBN 978-80-7375-185-2.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama