Drogové a jiné závislosti u dětí a mládeže. Prevence a náprava.

17. dubna 2014 v 11:16 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Neberte drogy, nebo si drogy vezmou vás (Jan Vodňanský)

Drogy jsou různé psychoaktivní látky (přírodní i syntetické, včetně léků), které jsou užívány a zneužívány ke změnám emočního stavu, nálady, vědomí a stavu bdělosti, k povzbuzování nebo tlumení duševních a tělesných funkcí a k vyvolávání mimořádných zážitků (iluzí, halucinací apod.).
Jsou buď psychostimulační (vyvolávají např. stavy euforie, zrychlují psychomotoriku), psychoinhibiční (potlačují úzkost a depresi, zpomalují motoriku) nebo dezintegrační (vyvolávají iluze a halucinace).

Mezi drogy patří např. alkohol, opioidy ( např. morfin, kodein, dolsin, metadon), kanabioidy (např. marihuana, hašiš), sedativa, hypnotika, kokain, kofein, halucinogeny, tabák, organická rozpouštědla a i aplikace několika látek dohromady. Důsledkem užívání drog dochází buď k akutní intoxikaci, nadužívání, nebo k syndromu drogové závislosti u soustavného nebo periodického užívání.
Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek se dále třídí.
Akutní intoxikace (vyvolaná požitím alkoholu, opioidů, kanaboidů, kokainu, jiných stimulancií včetně kofeinu, halucinogenů, užitím sedativ nebo hypnotik, tabáku, organických rozpouštědel, požitím několika látek).
Nadužívání drog (abúzus) znamená buď nadměrné používání drog, nebo jejich užívání v nevhodnou dobu (např. v těhotenství apod.). Nadužívání drog je také takové požití drog, které nepříznivě ovlivní tělesnou i duševní činnost člověka. Je-li touha po droze vystupňována v chorobnou náruživost, mluvíme o toxikofilii či toxikománii. Světovou zdravotnickou organizací byl místo toxikománie navržen termín drogová závislost.
Drogová závislost je specifický duševní, někdy i tělesný, stav, vyplývající ze vzájemného působení mezi organismem a drogou, charakterizovaný změnami chování a prožívání a dalšími reakcemi a jevy, které zahrnují i nutkání brát drogu stále nebo pravidelně pro její účinky na psychiku nebo někdy i proto, aby se zabránilo nepříjemným stavům. Navyknutý organismus poruchou totiž reaguje - odvykacími potížemi, abstinenčními příznaky, např.: úzkostmi (anxiozitou), strachem, zvýšeným pocením, třesem, zíváním, nespavostí, podrážděností atp.
Podle ICD-10 (MKN-10) je syndrom závislosti soubor behaviorálních, kognitivních a fyziologických fenoménů, který se vyvíjí po opakovaném užití látky a který typicky zahrnuje následující projevy:
1) silná touha nebo pocit puzení užívat látku (craving),
2) potíže v kontrole užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství látky,
3) somatický odvykací stav, jestliže je látka užívána s úmyslem zmenšit jeho příznaky, což je zřejmé z typického odvykacího syndromu pro danou látku nebo z užívání stejné (nebo velice příbuzné) látky se záměrem zmenšit nebo odstranit odvykací příznaky,
4) průkaz tolerance jako vyžadování vyšších dávek látky, aby se dosáhlo účinků, původně vyvolaných nižšími dávkami (jasné příznaky lze nalézt u jedinců závislých na alkoholu a opiátech, kteří mohou brát denně takové množství látky, který by zneschopnilo nebo i usmrtilo uživatele bez tolerance),
5) postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšené množství času k získání nebo užívání látky, nebo k zotavení z jejího účinku,
6) pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků: poškození jater nadměrným pitím (depresivní stavy, vyplývající z nadměrného užívání látek) nebo toxické poškození myšlení; je třeba snažit se určit, zda pacient byl nebo mohl být vyšetřen a zda mohly být zjištěny příčiny a rozsah poškození.
Pro diagnózu závislosti je zapotřebí přítomnosti minimálně tří z uvedených kritérií během posledního roku. Syndrom závislosti může být: pro specifickou látku, pro třídu látek nebo pro širší spektrum farmakologicky odlišných psychoaktivních substancí.
Podle DSM-IV se závislost na návykových látkách popisuje jako maladaptivní model
užívání návykové látky, prokázaný výskytem minimálně tří z dále uvedených příznaků během jednoho dvanáctiměsíčního období.
1) Tolerance, projevující se jedním z následujících úkazů:
potřeba nápadně zvýšených dávek k dosažení intoxikace nebo žádaného účinku,
nápadně snížený účinek při užívání stejného množství návykové látky.
2) Příznaky z vysazení drogy, projevující se jedním z následujících úkazů:
abstinenční příznaky typické pro danou návykovou látku,
užití stejné nebo velmi podobné látky pro potlačení nebo prevenci abstinenčních příznaků.
3) Návyková látka je často užita ve větším množství, než bylo zamýšleno.
4) Je přítomna trvalá touha nebo neúspěšná snaha o snížení nebo kontrolu užívání.
5) Mnoho času je stráveno při aktivitách nutných k získání nebo užívání návykové látky nebo ke vzpamatování se z jejích účinků.
6) Důležité společenské, profesní nebo rekreační aktivity nejsou vůbec provozovány nebo jsou omezeny kvůli užívání návykové látky.
7) Užívání návykové látky nepřestává, přestože je známa existence trvalých nebo vracejících se fyzických či psychologických problémů, pravděpodobně působených nebo eskalovaných užitou návykovou látkou.
U dospívající mládeže, která chce být aktivní, v popředí dění, nějakým způsobem vyniknout, se může projevit např. závislost na psychostimulačních drogách. Tyto drogy přechodně zvyšují činorodost, podnikavost, snadnost v navazování kontaktů a zahánějí spánek. Proto jsou oblíbeny zejména u části studující mládeže.
V popředí nebezpečných nealkoholových závislostí je sniffing - čichání a inhalace těkavých látek, organických rozpouštědel, např. acetonu, éteru, chloroformu, toluenu, čikuli. U ,,čichačů" dochází k trvalým změnám mozkové struktury.
Velmi nebezpečný je také neomorfinismus, požívání opiátů a kanabismus (požívání hašiše, resp. marihuany). U hašiše a marihuany jde o narkotika (omamné jedy). Mají např. halucinogenní účinky podobné jako má např. meskalin izolovaný z kaktusu Lophophora Williamsi a LSD (diethylamid kyseliny lysergové). Halucinogenní drogy se označují jako psychodysleptika či psychedelika (látky vedoucí k,, projevení duše") a vedle halucinací a bludů vyvolávají též pseudohalucinace, kdy si je postižený klamu vědom. Ví, že iluze vjemu neodpovídá podnětu.
Často se drogy třídí na měkké a tvrdé.
Měkké drogy jsou charakterizovány jako drogy s akceptovatelným rizikem nebezpečnosti užívání pro uživatele (např. káva, tabákové výrobky, alkohol).
Tvrdé drogy jsou drogy s neakceptovatelným üčinkem nebezpečnosti užívání pro uživatele (např. kokain, pervitin, heroin, LSD).
Podobné je třídění na drogy legální a nelegální.
K vývoji psychické a somatické závislosti na droze je nutná přítomnost, eventuálně dostupnost drogy.
Při vzniku drogové závislosti hraje ovšem podstatnou roli osobnost člověka, její zralost a normalita či patologičnost jak po stránce psychické, tak i somatické.

Jakákoliv psychická insuficience (j. nedostačivost) dítěte, mladistvého i dospělého člověka, která disponuje k závadám a poruchám chování a prožívání, predisponuje, predeterminuje také k nadužívání drog všeho druhu.
Nelze podeceňovat ani vliv tzv. startovacích drog. Jsou to rizikové látky (např. alkohol, marihuana) o nichž se kompetentně předpokládá, že často iniciují a usnadňují přechod k ještě rizikovějším drogám, jež způsobují jak psychosociální, tak i fyzickou závislost se všemi negativními zdravotními důsledky.
Svou roli hraje nedostatečná (insuficientní) i příliš úzkostlivá péče rodiny. Drogová závislost je totiž často podmíněna též prostředím, a to rodinným i pracovním, a také určitou situací a příslušnými podněty.
Častým vyvolávajícím podnětem je např. nežádoucí vzor či příklad přátel, uznávaných vůdců part, a to nejenom těch závadových, filmových a televizních vzorů apod. Svoji roli hraje rovněž zvědavost a pak snaha rychle dosahovat příjemných pocitů a zážitků a zbavovat se pocitů a zážitků nepříjemných.
Dětem a mládeži je nutno vhodnou formou vysvětlovat nebezpečnost a škodlivost drogových závislostí, které nejenom způsobují vážné poruchy tělesné a duševní výkonnosti, ale postupně i vážné škody na zdraví. Vhodné je získávat děti a mládež pro sociálně žádoucí a hodnotnou zájmovou činnost, pro tělovýchovnou a sportovní činnost a je třeba zkvalitňovat kontrolu volného času dětí a mládeže a jejich hospodaření s finančními prostředky (kapesným) nejenom školou, ale i rodinou. Je žádoucí využívat i kladného vlivu vrstevníků nezávislých či již nezávislých na drogách. Jde o tzv. peer programy.
Jak lze nadužívání a zneužívání drog dětmi a mládeží poznat?
Za jisté příznaky se považují známky opilosti, záchvaty smíchu a pláče, stavy bezvědomí, znatelné vpichy po injekční tříkačce na těle, nálezy injekčních stříkaček a obalů od drog či přímo drog u dětí a mladistvých.
Za nejisté příznaky se považuje únava, vyčerpanost, nevolnost až zvracení, lesklé či zarudlé oči, nošení brýlí s barevnými skly aj. Také náhlá změna chování (podrážděnost, pokles předchozích zájmů a koníčků, nápadnost v oblékání, účesu a zevnějšku vůbec, stavy nápadného neklidu, poruchy pozornosti apod.), zejména ve spojení se zhoršením prospěchu ve škole může signalizovat drogovou závislost.
Při zjištění drogové závislosti je žádoucí informovat rodiče a pedagogy a navázat kontakt s pracovníkem střediska pro drogové závislosti, příp. s příslušným psychiatrickým zařízením. Další opatření zajišťujeme až podle doporučení odborníka specializovaného na drogové závislosti.
K nejrozšířenějším formám drogové závislosti patří alkoholismus. Obvykle se definuje jako souhrn škod a problémů způsobených nevhodným a nadměrným požíváním alkoholických nápojů. Pití alkoholu se bohužel stalo charakteristickým znakem společenského života. Hodně dětí a mladých lidí se učí pít alkohol ve svých rodinách. Závislost na alkoholu se odhaduje u 4-5 % evropské populace.
Zvyšování spotřeby alkoholu způsobuje mj. růst životní úrovně obyvatelstva. Není to však faktor jediný a rozhodující. Patří sem např. slabá informovanost dětí a mládeže o škodlivých účincích alkoholu na lidský organismus, málo času, který rodiče věnují výchově svých dětí a péči o ně, návyk na konzumní přístup k životu, konflikty v rodině a v práci atp.
Dospělí i děti a mládež se uchylují k alkoholu z různých příčin. Jedni v něm hledají tekutinu, jiní příjemný chuťový zážitek, mnozí účinek alkoholické drogy na duševní činnost.
Podle toho, co lidé od alkoholu chtějí, rozeznáváme abstinenty, konzumenty, pijáky a alkoholiky.
Elvin Morton Jellinek (1890-1963) třídil konzumenty alkoholu na typ alfa, beta, gama, delta a epsilon (viz internetový abz.cz slovník cizích slov).
Pijáci, kteří se stávají předmětem léčby a zvláštního zájmu odborníků, procházejí čtyřmi vývojovými fázemi alkoholismu. Každá z vývojových fází může trvat i několik let.
Podejme si zde jejich krátkou charakteristiku:
V počáteční (incipientní) fázi mizí pod vlivem alkoholu pocity emočního napětí, špatná nálada a pocity únavy. Alkohol způsobuje příjemně vzrušující zážitek. Původně malé dávky však k získání euforie (povznesené a povznášející nálady) nestačí, spotřeba alkoholu se proto stupňuje. To vede k poškozování jemnějších funkcí organismu.
Ve varovné (prodromální) fázi se už piják zaměřuje na koncentrovanější nápoje. Zde také začíná zjevná opilost. Pijáci zjišťují drogový účinek alkoholu, nepijí už jen pro chuť, ale hledají v alkoholu uvolnění, úlevu a euforii. Návyk na alkohol však vytváří potřebu, která je nakonec silnější než zábrany, než volní úsilí pijáka.
Volní stránka jeho osobnosti, jeho vůle se oslabuje (dochází k hypobulii). Piják začíná projevovat snížený pocit zodpovědnosti, má pocity méněcennosti, etická složka jeho osobnosti slábne a on začíná mít závady a poruchy chování.
V rozhodné (kruciální) fázi již hovoříme o alkoholicích. Alkoholici výrazně ztrácejí sebekontrolu, nedokáží se ovládat a už po požití malého množství alkoholu propadají nutkání pít dál, stále pít.
V konečné (terminální) fázi se dostavují např. poruchy srdeční činnosti, výrazné poškození jaterní tkáně, psychonervové soustavy poruchy zažívacího traktu s vředovou chorobou žaludku v popředí, poruchy slinivky břišní, ledvin atd., nastává degradace osobnosti alkoholika, nastává alkoholická otupělost. Alkoholik má stále potřebu alkoholu. Často pije bez přestávky několik dní tak dlouho, dokud to jeho organismus snáší. Následkem poškození jaterní tkáně a nervové soustavy se však opíjí už i poměrně malou dávkou alkoholu. V tomto stadiu hrozí alkoholikovi onemocnění některou z duševních poruch a chorob, včetně deliria tremens, což jsou poruchy vědomí, optické přeludy, halucinace, nejčastěji hmyzu a drobných zvířat, iluze, motorický neklid, třes apod.
Alkoholik chce v pití nalézt uvolnění napětí, otupění, euforii, hledá v pití způsob, jak se přeladit, setřást tíhu náročnějších úkolů a osobních problémů, přenést se přes ně, uniknout jim. A výsledek? Pocit ,,mravní kocoviny", deprese, bezvýchodnosti, bludného kruhu, úplné prohry. Není divu, že pak dochází k řadě sebevražedných (suicidiálních) pokusů alkoholických osobností. Mnoho alkoholiků umírá pro poškození organismu alkoholem předčasně.
Alkohol nemůže pomoci při překonávání překážek a obtíží, má naopak účinky velmi záporné. Osobnost alkoholika postupně a všestranně degraduje, vzniká alkoholická demence, snížení výkonnosti intelektu v důsledku poškození příslušných mozkových buněk. Alkoholická droga uvolňuje emoční napětí a starosti jen na chvíli, poskytuje pouze dočasnou úlevu.
Alkoholik svádí fakt, že podlehl alkoholu na okolnosti, špatné přátele, duševní otřesy, konflikty v rodině a v práci, těžkosti. Nechce si za žádnou cenu přiznat, že si svou chorobu do značné míry zavinil sám, že přece existují lidé, kteří např. prožili také těžké krize a otřesy, a přitom alkoholu neotročí, nežádají, aby jim jejich trampoty pomohl řešit.
K následkům alkoholismu patří porušování veřejného pořádku, ohrožování veřejné mravnosti, činnosti zasahující do práv a svobod druhého člověka, násilnosti, agresivita, narušení úrovně eroticko-sexuálních vztahů, chorobná žárlivost, rozvody, zločinnost, duševní choroby, vadné potomstvo, rozvrácené rodiny, z nichž vyrůstají lidé morálně vratcí už od dětství.
Vinou alkoholismu se snižuje hmotná i kulturní úroveň rodin alkoholiků, dochází k zanedbávání pracovních povinností, k lehkomyslnosti, ztrátě původních hodnotných zájmů a koníčků. Alkoholici ohrožují pitím nejenom pověst sebe a své rodiny, ale i pověst svých přátel. Nezřídka se stává, že alkoholik se nakazí některou z pohlavních chorob.
Mladiství postižení alkoholismem se většinou dostávají do záchytných protialkoholních stanic pro akutní alkoholický stav.
U žen se alkoholismus obvykle vyvíjí rychleji než u mužů. Ženy alkoholičky mívají často uvolněné sexuální chování a chovají se nezřídka velmi vulgárně. Bývají promiskuitní. Pití žen je odlišné od pití mužů také tím, že ženy na rozdíl od mužů, kteří vyhledávají k pití společnost, kamarády, pijí často osamoceně doma, izolovány od společnosti, která jim alkoholismus toleruje méně než mužům. Zdravotní důsledky jsou ovšem pro ženy stejné i horší. Ženy totiž mají menší toleranci k alkoholu než muži.
Hranice nejčastějšího výskytu alkoholiků má tendenci přesouvat se do nižších, mladších věkových hranic.
Alkoholismu mladých lidí je třeba předcházet. Mladiství rádi napodobují dospělé, zvlášť mají-li k tomu dostatek finančních prostředků. Proto je třeba působit na děti a mládež dobrým příkladem, vzorem pro nápodobu v rodinách i ve školách. Také dobré filmy a televizní pořady, rozhlasová vysílání, divadelní hry, dobré časopisy, seriózní literatura, hřiště, tělocvičny, posilovny, turistika atp. mohou mládež od alkoholismu úspěšně odvádět. Žádoucí je rovněž kultivování smyslového života dětí a mládeže, pěstování vhodných chuťových návyků na správnou výživu bez zbytečně tučných, překořeněných a přesolených jídel. Důležitou roli hraje trénink dětí a mládeže v tom směru, aby jim nedělalo potíže odmítnout nabízené alkoholické nápoje, drogy, cigarety atp. Důraz na prevenci je vždy na místě.
Léčení alkoholiků se provádí buď ambulantně ve zdravotnických zařízeních, nebo v ústavech pro alkoholiky. Ústavní léčba bývá buď dobrovolná, nebo za určitých okolnosti může být i nucená.
Odvykací stav (po odnětí alkoholu, tabáku. opioidů, kokainu, halucinogenů, sedativ nebo hypnotik, orgaických rozpouštědel ) má některé společné a některé specifické příznaky.
Odvykací stav po odnětí alkoholu má např. tyto projevy:
třes jazyka, očních víček nebo napřaženýchrukou; pocení; nauzea, dávení nebo zvracení; tachykardie nebo hypertenze; psychomotorický neklid; bolesti hlavy; nespavost; malátnost nebo slabost; přechodné zrakové, hmatové nebo sluchové halucinace nebo iluze; křeče typu grand mal.
Před započetím léčení se zjistí zdravotní stav alkoholika a psychologickým vyšetřením se získá podrobný obraz o jeho osobnosti a životní historii. Zjišťuje se zejména, jakou má inteligenci, volní a charakterové vlastnosti, temperament, zda je jeho osobnost v normě či zda obsahuje neurotické tendence, nebo dokonce poruchy osobnosti. Sbírají se také informace o výchovném prostředí, rodinných, společenských, zdravotních a hospodářských poměrech pijáka nebo alkoholika, o jeho postojích k práci a mezilidských vztazích. Často se zjišťuje u alkoholiků povahová nevyrovnanost, neukázněnost, nezdrženlivost v pudové oblasti, rozumová, citová a mravní nezralost.
Vlastní léčení se provádí jednak pomocí psychoterapie, jednak pomocí medikamentů.
Hlavní metodou léčby je psychoterapie, a to jak individuální, tak skupinová, za stavu bdělého i v hypnóze. Při psychoterapii se vyvolávají u nemocného takové duševní procesy a stavy, které příznivě působí na průběh jeho choroby směrem k úzdravě a zmírňují duševní napětí pacientů. Psychoterapeuti se snaží změnit, přebudovat osobnost alkoholika. Různé léčebné metody se kombinují. Psychoterapeut nepůsobí na pacienta jako pouhý těšitel jeho stesků. Pomáhá pacientovi pochopit, co vše hrálo úlohu při vývoji, a nutí ho, aby se skutečnosti podíval přímo do očí. Dává postiženému rady (přímé i nepřímé), jak lze jeho osobní problémy do budoucna se zdarem řešit nebo alespoň zmírňovat, pomáhá mu najít správnou cestu, kterou sám dosud marně hledal nebo z ní sešel a tápal.
Léčení medikamenty nebývá vždy příliš povzbudivé, nebyla-li současně přebudována osobnost alkoholika tak, aby se sám začal usilovně snažit o vyléčení.
Alkoholik sám musí mít pevný úmysl s alkoholismem skoncovat, musí mít vůli vyléčit se. Léčba chronických případů a léčba alkoholiků, kteří jsou závislí i na jiných drogách a léčba alkoholiků, u nichž je alkoholismu provázen poruchami osobnosti nebo duševní chorobou, má většinou slabý efekt.
Lepších výsledků se dosahuje u alkoholiků, kteří se sami přihlásili na léčbu opravdu dobrovolně a u nichž jde o raný alkoholismus bez doprovodných poruch osobnosti. O zlepšení lze hovořit tehdy, když se postižený více než rok zdrží požívání alkoholických nápojů. Každý alkoholik, který se chce vyléčit natrvalo, se musí stát úplným abstinentem.
Součástí společenského života dospělých a často i mladých lidí se stala také závislost na konzumaci tabáku: nikotinismus, kouření, šňupání tabáku a jeho žvýkání (bagování).
Nikotinismus, závislst na nikotinu se odhaduje u 18-20% světové populace (ve vyspělých zemích dochází pravděpodobně k poklesu, v rozvojových zemích k vzestupu). Jako příčina úmrtí se nikotinismus uvádí u 10% všech úmr
Na šíření nikotinismu se podílí do značné míry a často vliv party, skupiny vrstevníků a nesprávný příklad a vzor dospělých. Název nikotinismus má svůj původ od francouzského vyslance v Portugalsku Nicota, který tabák (lilkovitou rostlinu) přivezl z Ameriky. Nikotin je olejovitá látka rozpustná ve vodě. Jde o velmi prudký jed, přičemž smrtelná dávka 50 mg je obsažena v jedné cigaretě. Kouřením cigarety se však vstřebává jen 1 - 2 mg. Nikotin se hromadí na konci nedopalku. Při šlukování se vstřebává až osmkrát více. Kuřáctví odpovídá za 90% úmrtí na rakovinu plic, za 75 % úmrtí na chronický zánět průdušek a za 25 % úmrtí na ischemickou chorobu srdeční. Proč tedy vlastně lidé kouří? Děti a mládež to často zkoušejí ze zvědavosti, neboť jsou tímto návykem doslova obklopeny. Také pocit důležitosti hraje svoji roli. V pubertě přistupuje ke snaze ,,poznat, jak to chutná," ještě jiný motiv: psychosociální. Mladý člověk kouří, protože kouří celá parta, protože při kouření má pocit dospělosti, aby vypadal zajímavě (,,světácky"). Kouření je tedy spjato s příjemnými pocity komunikace v partě, s přáteli, kdy se při ,,zábavě" zhusta nejenom kouří, ale také se konzumují alkoholické nápoje a někdy i jiné drogy. U některých osob se vytváří návyk na kouření a záliba v něm pro subjektivně příjemný pocit, který nikotin navozuje. Hodně kuřáků uvádí, že kouří pro uklidnění (věří, že droga nikotin jim pomáhá potlačovat úzkost a napětí), nebo naopak pro pocit vzrušení (věří, že nikotin stimuluje, napomáhá k vyšší výkonnosti).
Návykoví kuřáci jsou na droze závislí, zapalují si brzy poté, co vykouřili předchozí cigaretu. Vyvíjí se u nich závislost na nikotinu, a to jak psychická, tak fyzická.
Chroničtí kuřáci trpí tzv. tabakismem jsou nervózní, podráždění, špatně spí, mají bušení srdce, sklon k nepravidelné srdeční činnosti, úzkostné stavy, poruchy potence. U žen způsobuje kouření poruchy menstruačního cyklu, špatnou koncentraci pozornosti, podrážděnost, zvýšenou únavnost, poruchy zažívání, chronický kašel.
Odvykací stav po odnětí tabáku je např. silná touha po tabáku (nebo jiných výrobcích obsahujících nikotin); malátnost nebo slabost; úzkost; dysforická nálada; podrážděnost nebo neklid; nespavost; zvýšená chuť k jídlu; silný kašel; vředy v ústní dutině; poruchy soustředění pozornosti.
Nebezpečnou nemocí chronických kuřáků je ischemická choroba srdeční, včetně infarktu myokardu, mozkový infarkt, ischemická choroba dolních končetin, sklon k větší krevní srážlivosti a trombózám (uzávěrům cév). Dále přistupuje chronické poškozování psychiky a nervové soustavy (poruchy paměti, koncentrace pozornosti, bolesti hlavy) a vyšší riziko vředové choroby. U silných kuřáků je několikrát častější výskyt rakoviny dutiny ústní a hltanu než u nekuřáků a abstinentů. Tabakismus škodí tedy nejenom somaticky, ale i psychicky.
Dětem a mládeži i dospělým je nutno zdůrazňovat, že při kouření jde o subklinickou otravu (hlavně nervového systému), které se zpočátku tělo brání vegetativními obtížemi (nevolnost, studený pot, bledost, návaly na zvracení, závratě, bolesti hlavy, dráždivý kašel atd.), později si organismus zvyká, droga začne navozovat subjektivní pocit uvolnění a jakoby lepší nálady. Obojí je však jen dočasné.
Je třeba usilovat o to, aby si děti a mládež předsevzaly, že budou nekuřáky. To znamená odstraňovat příčiny a podmínky kouření. Jaké příčiny však vedou ke kouření?
Příčinné faktory nikotinismu si můžeme rozdělit na osobní, sociální, tkvící v dostupnosti tabákových výrobků a v propagaci a reklamě tabákových výrobků.
Pokud jde o osobní příčiny, začínají častěji kouřit děti extravertované, se zvýšeným neuroticismem a zakomplexované, které si potřebují zvýšit sebedůvěru a sebevědomí a relaxovat se. Mezi sociální příčiny vázané na rodinu patří špatný příklad kouřících rodičů, sourozenců a dalších příbuzných a malá kontrola dítěte. Mezi sociální příčiny vázané na školu patří nežádoucí vzory učitelů a učitelek, které kouří, slabší prospěch a sugestibilita (nadná ovlivnitelnost). Mezi sociální příčiny vázané na skupinu vrstevníků patří kuřáctví členů party a kamarádů.
Snadná dostupnost cigaret, a to často v lákavém balení, které se volně povalují doma v bytě, nebo cigarety, které si i dítě může u nezodpovědných prodavačů volně koupit, bývají také spouštěcím momentem, stejně tak jako přímá či nepřímá propagace tabákových výrobků. U nás je sice reklama zakázána, existuje však reklama implicitní, např. kouření umělců v televizních pořadech a filmech, resp. kouření referenčních osobností a skupin všeho druhu.
Děti se nejčastěji pokoušejí kouřit mezi 9. a 12. rokem.
Nikotinismus je zvlášť nebezpečný u dívek a mladých žen. A to jak pro ženy samotné, tak pro jejich eventuální potomstvo. Žena je totiž na škodliviny cigaretového kouře citlivější než muž. Onemocní asi dvakrát častěji chorobami z nachlazení, chorobami průdušek než stejně starý muž- kuřák. To platí i pro tzv. pasivní kouření, kdy člověk sám nekouří, ale pobývá mezi aktivními kuřáky. Žena je při kouření vystavena také rychlejšímu stárnutí a rychlejší ateroskleróze cév. Novorozené děti kuřaček mívají nižší hmotnost a bývají častěji i jinak nezralé. Objevuje se i vyšší výskyt vrozených vad těchto jedinců i časté poškození nervové soustavy. Uvádí se, že těhotně ženy kuřačky uškodí svým dětem nejvíce v prvních osmi týdnech těhotenství, kdy o svém mateřství ani nemusí vědět. Optimální je proto přestat s kouřením již před početím dítěte.
Existuje nebezpečí onemocnění chorobami dýchacích cest u dětí, které je přímo úměrné tomu, kolik cigaret jeho rodiče vykouří. Jde opět o neblahé důsledky pasivního kouření.Je-li nekuřák vystaven cigaretovému kouři po dobu 60 minut, jako by aktivně vykouřil 2 až 3 cigarety.
Základní zásadou výchovného působení školy v prevenci kouření je seznamovat žáky od prvního ročníku o nevhodnosti a škodlivosti kouření. Jde vlastně o prevenci kouření.
V mladším školním věku může zhoršená adaptace na nový životní rytmus a styl života dítěte ve škole znamenat, že se projeví nebo zhorší zvýšené duševní napětí (neuroticismus) a jiné maladaptační potíže, a to se může stát živnou půdou pro pozdější závislost dítěte na kouření či alkoholismu a dalších drogách. Dětem jsou v mladším věku pedagogové a rodiče významnými autoritami a vzory. Proto vzor učitele - nekuřáka a jeho vhodně aplikovaná protikuřácká výchova mají velkou naději na efektivnost.
Ve starším školním věku by již měly být vybudovány základní záporné postoje ke kouření, které je žádoucí posilovat dalšími novými informacemi.
Důležité je rovně omezování nabídky kuřiva, snižování kvantity škodlivin v nich, zmnožení zákazu kouření, chránících především nekuřáky před tzv. pasivním kouřením. Seznamujeme děti a mládež také se značnými zdravotně - ekonomickými důsledky kouření.
Doporučuje se nejenom před kouřením varovat, ale ukazovat i výhody nekouření. Důležité je utváření asociací nekouření a radosti ze života, uvědomování si ušetření peněz na jiné, vhodné aktivity a zájmy, odpovědné jednání k sobě i jiným (nenucení okolí k pasivnímu kouření),
pěstování estetických hodnot (absence kuřáckého zápachu dechu, šatů, nezažloutlé prsty rukou, svěží vzhled), vyšší rozumové schopnosti, vyšší výkonnost v práci i ve sportovních aktivitách, vyšší odolnost vůči chorobám, vyšší duševní vyrovnanost, harmonii a zdatnost.
Další pedagogickou zásadou je zařazování výchovy k nekuřáctví a k nezávislosti na drogách všeho druhu do výuky všech školních předmětů; v přírodopisu opakovaně při vyučování péče o životní prostředí uvádíme heslo:,, Kouřením škodíš sobě i jiným".
V tělesné výchově se doporučuje uplatňovat heslo: ,, Kdo chce být zdravý, zdatný a dobrý sportovec - ten nekouří". V rámci tělesné výchovy se rovněž doporučuje seznamovat děti a mládež s autogenním tréninkem jako s metodou překonávání únavy nebo navozování dobrého soustředění pozornosti. Tohoto tréninku a různých relaxačních cviků a dechových cvičení (např. antistresového dýchání) se používá i při odvykání kouření (mohou cigaretu vhodně nahradit).
V botanice můžeme děti a mládež informovat o tom, že pěstování tabáku vyžaduje půdu velmi bohatou na živiny, které by bylo možno (zvláště v rozvojových zemích) vhodněji využít pro pěstování rostlin sloužících k výživě obyvatelstva.
V občanské nauce při hovoru o životním stylu a základních morálních a estetických vlastnostech osobnosti je rovněž žádoucí zdůraznit hodnotu a význam nekuřáctví a nezávislosti na drogách všeho druhu, včetně alkoholu a sekt.
V tělovědě je boj proti kouření možno zařadit do výkladu o dýchacím ústrojí a do péče o zdraví mladé generace.
Je žádoucí upozornit i na nepozornost řidičů při zapalování si cigaret při jízdě motorovým vozidlem, které může vést i k úrazům.
Ve výtvarné výchově můžeme děti a mládež nechat nakreslit či namalovat působivý protikuřácký plakát (např. na téma: Kouř ničí plíce i stromy).
V mateřském jazyce můžeme na téma nekuřáctví a nezávislost na drogách všeho druhu zadat slohové cvičení.
V matematice je možno nechat provést výpočet ekonomických škod z kouření pro jednotlivce i pro stát a nechat narýsovat tabulky a grafy spotřeby a nákladů na léčení.
V chemii si můžeme najít příležitost, jak vysvětlit škodliviny v cigaretovém kouři.
V dějepisu je možno pohovořit o historii pěstování tabáku a jeho škodlivosti pro jednotlivé národy.
V zeměpisu můžeme probrat oblasti pěstování tabáku.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat závislosti dětí a mládeže na různých závadových partách a sektách.
Při poznávání a diagnostikování závislostí se vedle anamnézy i katamnézy, pozorování a rozhovoru používají také dotazníky,
např. Drug Use Screening Inventory, zkratka DUSI, který vytvořil Ralph E. Tarter),
Mnichovský test alkoholismu (zkratka MALT- Müncher alkohol test),
Fagerströmův test nikotinové závislosti (Fagerström Test of Nicotine
Dependence) a další speciální diagnostické metody.
Česká varianta R. E. Tarterova dotazníku se nazývá Skríningový dotazník pro dospívající mládež identifikující rizikové oblasti .
Autoři české verze jsou : Nešpor, K., Csémy, L., Müllerová, M.
Datum publikování: 1996
Dotazník byl vytvořen pro identifikaci problémových oblastí života klienta a posouzení závažnosti těchto problémů. Je speciálně zaměřen na posouzení problémů spojených s užíváním návykových látek, které je v úzkém spojení s fyzickým a psychickým zdravotním stavem, psychosociálním fungováním v rodině, v práci, ve škole a ve společnosti. Výsledný profil závažnosti identifikovaných problémů umožňuje lepší porozumění potřebám klienta a tím usnadňuje plánování léčebného procesu. Dotazník lze také využít pro vytipování oblastí, na které by mělo směřovat preventivní působení.
Dotazník slouží pro krátké a efektivní posouzení aktuálních problémů spojených s užíváním drog. Tyto problémy se většinou projevují maladaptivním chováním a narušením každodenního fungování člověka. Na identifikaci těchto problémů je zaměřeno 10 oblastí, do kterých je dotazník rozdělen.
Dotazník lze administrovat individuálně nebo ve skupině.
Oblasti zaměření:
užívání návykových látek;
chování;
zdravotní stav;
duševní zdraví;
sociální zdatnost;
rodinný systém;
škola;
práce;
vztahy s vrstevníky;
volný čas a rekreace.
Populace: mladiství (starší 10 let), dospělí
Délka administrace: 20-40 minut
Délka vyhodnocování: 15-20 minut
Výhody:
Dotazník umožňuje krátké, skríningové zhodnocení stavu klienta. Je také vhodným nástrojem pro monitorování změn, které nastaly v průběhu léčby (např. monitorování na počátku a na konci léčby), také pro analýzu potřeb a epidemiologické studie.
Omezení:
Tento dotazník byl vytvořen podle dotazníku Ralpha E. Tartera "The Drug Use Screening Inventory" (DUSI), který má vytvořené normy a testovanou reliabilitu (test-retest reliabilitu, split half reliabilitu) a validitu (obsahovou, kriteriální a konstruktovou).
Tyto psychometrické vlastnosti tento český adaptovaný dotazník postrádá. Dotazník není standardizovaný na českou populaci.
Zdroj:
Nešpor, K. & Csémy, L. (1996). Léčba a prevence závislostí. Praha: Psychiatrické centrum Praha.
Tarter, R. E. (1990). Evaluation and treatment of adolescent substance abuse: A decision tree method. American Journal of Drug and Alcohol Abuse, 16 (1&2): 1 - 46.
Na problematiku diagnostiky a na terapie nikotinových závislostí se specializuje švédský klinický psycholog Karl O. Fagerström (nar. 1946), který se spolupracovníky (T. F. Kozlowski, R. C. Frecker) sestavil často aplikovaný dotazník (strukturovaný rozhovor) na identifikaci nikotinové závislosti.
Fagerströmův test nikotinové závislosti

1. Jak brzy po probuzení si zapálíte svou první cigaretu?
a) Do 5 minut ...........................................................započítejte si 3 body
b) Za 6 - 30 minut ........................................................................ 2 body
c) Za 31 - 60 minut....................................................................... 1 bod
d) Po 60 minutách........................................................................ 0 bodů
2. Je pro vás obtížné nekouřit v místech, kde není kouření dovoleno?
a) Ano ....................................................................započítejte si 1 bod
b) Ne......................................................................................... 0 bodů
3. Kterou cigaretu byste nerad postrádal(a)?
a) První ráno .............................................................................. 1 bod
b) Kteroukoli jinou...................................................................... 0 bodů
4. Kolik cigaret denně kouříte?
a) 0 -10 ...................................................................................... 0 bodů
b) 11 - 20 ................................................................................... 1 bod
c) 21 - 30 ................................................................................... 2 body
d) 31 a více ................................................................................ 3 body
5. Kouříte častěji během dopoledne?
a) Ano....................................................................................... 1 bod
b) Ne......................................................................................... 0 bodů
6. Kouříte i když jste nemocen (nemocná) a upoután(a) na lůžko?
a) Ano....................................................................................... 1 bod
b) Ne ........................................................................................ 0 bodů

Součet bodů a orientační vyhodnocení dotazníku:
0 - 1 bod žádná nebo velmi malá závislost
2 - 4 body střední závislost
5 - 10 bodů silná závislost na nikotinu
Terapie závislostí, má-li bý účinná, musí být systémová, týmová a komplexní.
Léčebný přístup zahrnuje nejenom detoxifikační a farmakoterapeutické intervence (např. substituční léčbu), ale i intervence psychoterapeutické, psychologické a sociální.
Léčba je buď krátkodobá (do 2 měsíců), střednědobá ( od tří měsíců do půl roku) a dlouhodobá ( více než půl roku až 2 roky).
Významná bývá ambulantni individuální péče a skupinová intervenční péče, docházka do denních stacionářů, ale nezřídka je nutná i ústavní péče.
Existují i svépomocné skupiny (např. AA - anonymní alkoholici a AN - anonymní narkomani).
Prevence by se měla stát prioritou. Měla by se zaměřovat na adekvátní informovanost o kvalitním životě a osvojovaní si zdravého životního stylu, prosociální orientaci jednotlivců a kvalitní náplň volného času.

Literatura
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001.
MACHOVÁ, J.KUBÁTOVá, D. a kol. Výchova ke zdraví. Praha: Grada, 2009.
NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby.
Praha: Portál, 2011.
ŽALOUDÍKOVÁ, I., HRUBÁ, D: Normální je nekouřit. program podpory zdraví
a prevence kouření pro mladší školní věk (7-11let). Brno: MSD, 2008 a 2009 (první až pátý díl).
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Quo Quo | Web | 9. června 2014 v 17:40 | Reagovat

Děkuji za článek, velmi pěkně zpracováno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama