Současná prenatální psychologie

8. června 2013 v 21:01 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Dopomůže-li ti tvé vzdělání k tomu, abys mluvil k lidem, mluv s nimi vždy jen podle svého svědomí, neohlížeje se na to, získáš-li jejich potlesk (Jean J. Rousseau).

Prenatální psychologie studuje okolnosti početí, normální i patologický vývoj embrya a plodu, vnímání a komunikaci ještě nenarozeného dítěte s okolím, možnosti stimulace psychonervového vývoje plodu, psychické změny i obtíže budoucích matek v těhotenství, roli otce a dalších osob.
V současné době podrobně rozpracovávají psychologové tzv. prenatální bonding (attachment) v péči o dítě. Doporučují budoucím matkám, aby přiměřeným způsobem, dotykem, zpěvem i řečí s dětmi již před narozením komunikovaly a tím zesilovaly pevnost jejich vzájemného spojení, vztahu, intenzitu vazby či bondingu (attachmentu). Je však třeba vyvarovat se v tomto směru nepřirozených, umělých a nezdůvodněných hyperaktivit.
Zážitky a prožitky jedince před porodem, při porodu i bezprostředně po porodu mohou mít značně determinující vliv na jeho další psychosomatický vývoj. Není vyloučeno, že některé závady, poruchy či choroby dospělých osob mají svůj původ a příčiny právě v těchto prvních vývojových etapách či fázích.
Z toho vyplývá velký význam teoretických a praktických poznatků prenatální a perinatální psychologie.

Kognitivní metody v oblasti prenatální psychologie
1. Podélné, dlouhodobé (longitudinální).
2. Průřezové, jednorázové (cross- sectionalní) .
Longitudinální i průřezové psychologické metody a techniky zkoumání chování a prožívání dosud nenarozeného dítěte čerpají často z nepřímých informací získaných z anamnéz, rozhovorů, aplikací dotazníků u dospělých osob .
Švýcarský psycholog a psychoanalytik Gustav Hans Graber
(1893- 1982) a americký psycholog hypnoterapeut David B. Chamberlein (nar. 1928) získávali informace od dospělých osob také z pokusů o hypnotickou regresi do prenatálního období .
Stanislav Grof (nar. 1931), spoluzakladatel tzv. transpersonální psychologie, se mj. zabývá také vzpomínkami na porodní trauma a jeho uvolňování během tzv. holotropní (celostní) terapie.
Psychologické metody zkoumání chování a prožívání dosud nenarozeného dítěte čerpají často z nepřímých informací získaných z anamnéz, rozhovorů, aplikací dotazníků u dospělých osob.
Konkrétní poznávací metody :
Anamnéza (zjišťuje např. funkčnost a dosavadní průběh života rodiny, prenatální, perinatální nebo postnatální deprivační syndrom, uměřenost stimulace plodu v děloze).
Zjišťuje se vše co by mohlo vést k poškození dítěte již v nitroděložním vývoji, když např. matka onemocněla některými infekčními chorobami, z nichž zvlášť nebezpečné jsou např. zarděnky. Rovněž špatná životospráva matky v těhotenství a postoj matky k těhotenství může mít vliv na vývoj plodu. Např.malnutrice v průběhu fetálního období, krajní porodní nezralost, hypoxické a ischemické poškození mozku asfyxií jsou rizikovým faktorem např. pro vznik schizofrenie, přičemž nejvýznamnějším z nich je preeklampsie či gestóza budoucí matky (závažná choroba vázaná na těhotenství a projevující se např. zvýšeným krevním tlakem,bílkovinou v moči, otoky, křečemi, zvýšeným sliněním, zvracením, bolestmí hlavy) sdružená s hypoxickým a ischemickým poškozením mozku (asfyxie).
(Christina Dalmanová, švédská lékařka, et al., 1999) .
Kouřila matka během těhotenství? Kouří-li matky v průběhu těhotenství, výrazně se zvyšují riziko, že dítě, které čekají, bude postiženo poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). 22 % matek dětí stižených ADHD v průběhu jejich nitroděložního vývoje kouřilo cigarety, v kontrolní nepostižené skupině kouřilo cigarety v době jejich nitroděložního vývoje 8 % matek. (Sharon Milberger et al., 1996). Požívala matka v těhotenství nadměrně alkohol? Došlo k fetálnímu alkoholovému syndromu (FAS)? Hlavním příznakem fetálního alkoholického syndromu (FAS) dětí některých alkoholiček je trvalé poškození centrální nervové soustavy, zejména mozku. Nezralé mozkové buňky v lidském plodu jsou velmi citlivé na alkohol a může u nich dojít k poruše, zpomalení či zastavení vývoje. To vede například k poruchám pozornosti či paměti, impulzivnímu chování a špatnému odhadu příčin a důsledků. U dětí alkoholiček však bylo prokázáno i zvýšené riziko vzniku mentálních poruch či závislostí v pozdějším věku. Konzumace alkoholu je nebezpečná v celém průběhu těhotenství, neboť po celou tuto dobu dochází k vývoji mozku. Vystavení nenarozených dětí alkoholu je nejčastější příčínou poruch intelektu v západním světě. V USA a v Evropě vzniká fetální alkoholový syndrom u asi 0,2-1,5 narozených dětí z 1000.
Také při vzniku poruchy ADHD (Attention Deficit Hyperaktivity Disorder) přispívá různou měrou prenatální vystavení alkoholu a tabákovému kouři, rovněž však problémové těhotenství, předčasný porod s výrazně nižší vahou novorozeněte, extrémní množství olova v těle a poranění prefrontální kůry v mozku po porodu. Na vznik a rozvoj hyperaktivity má vliv nadměrné užívání cukru, přídatných látek (zejména brilantních barviv, jako např. tartrazin (E 102) nebo chinolinová žluť (E 104) - od 20. července 2010 mají v Česku výrobci povinnost uvádět v případě, že výrobek obsahuje tato barviva, na obalu upozornění "může nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí". Symptomy ADHD se mohou prohloubit u dětí používajících léky na epilepsii v důsledku jejich vedlejších účinků, které jsou však napravitelné. ADHD je porucha typická neurovývojovým opožděním s odchylkami ve vývoji centrální nervové soustavy a porušenou regulací. Tímto jsou pak ovlivněny prakticky všechny kognitivní funkce. ADHD jsou také vysoce rizikovým faktorem pro vznik dalších psyghopatologických poruch.
Požívala matka nějaké drogy? Jak dlouho? Jak často?
Není také pochyb o tom, že jiné podmínky má plod v nitroděložní fázi vývoje, když se matka na dítě těší, a jiné, když je matka čeká s obavami.
Negativní postoj ženy k těhotenství může mít záporný vliv na vývoj dítěte dvojím způsobem:
- primárně ( biochemicky vlivem negativních emocí matky) ;
- sekundárně (nevhodným a nehygienickým zacházením těhotné ženy samé se sebou).
Negativní postoje žen v těhotenství se však mohou škodlivě promítnout nejen do neuropsychického vývoje dětí, ale mají rovněž vliv na klesající porodnost.
Dobré mezilidské vztahy (především eroticko-sexuální a manželské) mají vliv na přiměřenou adaptaci na nechtěné těhotenství i v podprůměrných bytových či finančních podmínkách.
Některé ženy dokonce prožívají předporodní i poporodní euforii.
Přesto asi třetina gravidních žen pociťuje v těhotenství dlouhodobou anxiozitu, úzkostnost a některé až chorobný strach (fobii), což může v některých případech způsobit i porodní komplikace.
U některých žen se v těhotenství objevuje tzv. benigní těhotenská encefalopatie (zejména u prvorodiček)
což jsou mírné a dočasné psychosomatické dysfunkce (např. lehčí a přechodné závady pozornosti, paměti, usuzování, učení se a orientovanosti), doprovázené někdy i zvýšenými obavami z budoucnosti, emoční labilitou, únavou a potížemi s usínáním a spánkem, které se však po porodu opět normalizují.
Anamnézou lze zjistit informace např. o. zvýšeném zvracení (hyperemesis), předčasných kontrakcích, porodní bolesti, úniku mateřského mléka, což však nezřídka lze za pomocí vhodných psychologických a psychoterapeutických postupů zmírnit, zredukovat nebo i zcela odstranit.
Katamnéza(zjišťuje např. změny od původní anamnézy).
Rozhovor
( příklady otázek pro období od početí do narození. )
Bylo dítě chtěné, či nechtěné (a jak moc nechtěné)?
Byly nějaké spory ohledně jména dítěte?
V jakém pořadí mezi sourozenci přišlo na svět, nenahradilo například svého předčasně zesnulého sourozence? Čím si rodiče přáli, aby dítě bylo?
Máte kladný nebo záporný postoj ke svému těhotenství?
Rakouský psycholog Gerhard Rottmann z Univerzity Salzburg (in Marek A.M., 2000) zkoumal průběh těhotenství a porodu u žen s různými postoji k těhotenství.
Rozdělil si ženy (N=141) na 4 skupiny: ideální, katastrofální, ambivalentní a chladné.
Ženy se silně negativními postoji - ,,katastrofické"- častěji překonávaly v průběhu těhotenství značné zdravotní problémy, měly častěji předčasné porody a novorozence s nízkou porodní váhou a s emočními potížemi.
Děti chladných žen byly pasivní až apatické.
Ideální" matky (s pozitivními postoji k těhotenství ), mají údajně nejlehčí průběh těhotenství, bezproblémové porody a fyzicky i psychicky nejzdravější potomstvo. Bylo by ž ovšem žádoucí tato tvrzení ověřit na větším vzorku zkoumaných osob.
Dotazníky
Australský psycholog John Thomas Condon vytvořil dotazník sestávající z 19ti otázek pro nastávající matky a z 16ti otázek pro nastávající otce, který uvádíme jako příklad.
Cílem této diagnostické metody je odhadnout typ emoční vazby (prenatálního attrachmentu), který bude existuje mezi nimi a jejich dítětem již od nitroděložního období. Obsažené otázky jsou např.:
"Myslíte na své budoucí dítě ?Často nebo vzácně? Připadá vám těhotenství jako něco neskutečného? Vzácně nebo často? Máte silnou nebo slabou potřebu své budoucí dítě kojit?" ( Condon J.T. The Assessement of Antenatal Emotional Attachment: Development of a Questionnaire Instrument. Br. J. Med. Psychol., 1993, 66, str. 167-183; ).
Zpracované odpovědi se zanáší do obrazce tvořeného dvěmi protínajícími se osami. Horizontální osa znázorňuje intenzitu vztahu mezi budoucím rodičem a dítětem. Kvalita vazby rodič - dítě je pak zachycena na ose vertikální.
Protneme-li obě osy, dostaneme čtyři kvadranty neboli čtyři kategorie vztahu mezi rodičem a dosud nenarozeným dítětem.
Pozorování
(např. mimických) a motorické aktivity např. pomocí nitroděložních fotografií, ultrazvuku a předčasně narozených (nedonošených) a potracených dětí.
Ultrazvuk (zachycuje také mimiku, od 26 týdnu údajně i ,smích" /projev spokojenosti/, křik (vagitus uterinus), ,,pláč" /projev nespokojenosti/ a mrkání).
Mikroanalýza interakčního chování a videotrénink
mezi dítětem a matkou či rodiči pomocí videozáznamu
(např. podle Hanuše Papouška /1922-2001/).
Našel u různých etnických skupin tytéž vzorce instinktivního rodičovského chování.
Někdy blokované vzorce tohoto intuitivního rodičovství se pomocí videotréninku snažil uvolňovat.
Videotrénink interakcí (VTI) je diagnostická, intervenční i terapeutická metoda práce s videozáznamem, užívaná např. při závadách a poruchách interakce mezi aktéry sociální komunikace.
Cílem videotréninku je rozvíjení sociálních dovedností, učení se postupům úspěšné verbální i neverbální sociální komunikace.
Tato metoda se užívá např. v různých organizacích a firmách,ale v rodinném prostředí, při řešení výchovných problémů, vedení dětí a při problémech v interakci mezi rodiči a dětmi. Videotrenér (terapeut) dochází např. nějakou dobu do rodiny a natáčí běžnou interakci dítěte s rodinnými příslušníky (např. při hře).
Pořízený videozáznam videotrenér odborně analyzuje a diagnostikuje a společně s rodiči navrhne kroky vedoucí k nápravě. Po nějaké době se natáčení opět opakuje.(Papousek, Mechthild & Hanus: Die Bedeutung früher Erfahrungen - Frühe Kommunikation des Säuglings mit seiner Umwelt, Auditorium Netzwerk , 1989 - video)
Hanuš Papoušek vyvinul mikroanalýzu interakčního chování mezi kojencem a matkou pomocí videozáznamu a videotrénink žádoucích interakcí.
Videem podporovaná interakční diagnostika přinesla důležité nové poznatky. Ukázala např. , že mnohočetné patologické jevy (jako např. abnormální křik kojence), mnohdy vznikají v důsledku více či méně vyjádřené těhotenské psychózy, jež činí matku neschopnou optimálně komunikovat se svým dítětem.
Objevení a empiricky podložený popis tzv. instinktivního (intuitivního) rodičovství je připisován právě vývojovým psychologům Hanuši Papouškovi a jeho ženě Mechthild Papouškové.
Intuitivní rodičovství definovali jako souhrn případů, kdy rodiče nebo jiné pečující osoby při interakci a komunikaci s kojencem nevědomě vhodně modifikují své chování tak, že je v souladu s potřebami dítěte. Jde do značné míry o vrozené vzorce (předem naprogramovaná péče) chování.
Nejcharakterističtějším chováním v rejstříku intuitivního rodičovství je typická reakce pozdravení s nepatrným záklonem hlavy, zvednutým obočím a doširoka otevřenýma očima a otevřenými ústy (Papoušek, H., Papoušek, M., 1992);
Oba ve spolupráci s dalšími odborníky zkoumali zákonitosti interakce rodičů a dětí v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Podolí a v Max-Planckově ústavu v Mnichově pomocí mikroanalýzy interakčního chování mezi matkou a kojencem pomocí videozáznamu. Instinktivní rodičovství pomáhali rozvíjet.
Při hovoru k malému dítěti matky různých etnik své výrazy rodiče (zejména matky) instinktivně přehání.
Mluví vyšším hlasem.
Používají jakoby dětské mazlivé žvatlání.
Mluví pomaleji.
Rytmus řeči je jiný než běžně.
Pohyby mají nápadnější.
Pohledy z očí do očí trvají déle.
Přibližuje svoji tvář k dítěti blíže (20-25cm).
Repertoár výrazových projevů je chudší, omezený na několik základních projevů, které jsou dítěti nejsrozumitelnější a které snadno diferencuje.
Zejména matky tyto projevy opakují se značnou stereotypií a rigiditou.
Experimenty
(např. Konrad Lorenz, Harry F.Harlow (1905-1981), Mary Ainsworthová aj.).
Konrad Lorenz (1903-1989) rakouský lékař, zoolog a zakladatel moderní psychologie
chování zvířat (etologie), kterému byla v roce 1973 udělena Nobelova cena za fyziologii a medicinu, prokázal ireverzibilní imprinting (vtištění) divoké husy velké (Anser anser) izolované po 24 hodin po vylíhnutí na člověka.
V Harlowových experimentech byla mláďata makaků odebrána jejich matkám a umístěna do klece se dvěma opičími napodobeninami. Jedna z nich byla vyrobena z drátu a disponovala umělou bradavkou, poskytující mláďatům potravu. Druhá figurína byla pokryta froté látkou, příjemnou na dotek, ale mléko neměla. (V původní verzi experimentu byly mlékem vybaveny obě figuríny a zjišťovala se pouze četnost kontaktu s tou kterou sochou.)
Po překonání období sklíčenosti, poté, co byla mláďata odloučena od matek, postupně mláďata přenesla svou náklonnost k látkovým napodobeninám.
K drátěné napodobenině se přiblížila pouze tehdy, když potřebovala potravu.
Pokud se mláďata vystavila stresovému podnětu, okamžitě se schoulila u látkové napodobeniny. Mláďata vytvořila pevnější pouto k měkkým matkám nehledě na zdroj potravy.
Mláďata odchovaná napodobeninou (ať už sebedokonalejší) proti předpokladům H. Harlowa neprospívala. Napodobeniny nezaručovaly zdravý tělesný a duševní vývoj mláďat makaků. Mláďata se chovala se agresivně k ostatním makakům, zřídkakdy s nimi navazovala běžné vztahy a postrádala většinou schopnost další reprodukce.
Pokud byla oplodněna, pro svá prvorozená mláďata byla špatnou matkou s častými rysy zanedbávání a agrese. Jako rozhodující se ukázalo období prvních šesti měsíců.
U opic "vychovaných" umělou matkou došlo k vývoji normálního chování údajně tehdy, pokud do dovršení šesti měsíců měly možnost navázat kontakt s vrstevníky.
Mary D. Salterové Ainsworthová (1913-1999) spolupracovnice J. Bowlbyho sestavila Strange Situaton Test (Test neznámé situace).
Z reakcí dětí na tuto situaci je možno realizovat čtyři diagnozy bondingu či attachmentu.
1. Bazálně (jisté) a bezpečné přimknutí (odhad 55% dětí)
2. Úzkostné (nejisté) přimknutí (30%)
3. Úzkostné - ambivalentní přimknutí (10%)
Mary Mainová (nar. 1943) a Judith Solomonová v roce 1986 přidaly ještě:
4. Dezorganizované (desorientované ) vztahy (odhad je 5% dětí).
Psychologické metody zkoumání chování a prožívání dosud nenarozeného dítěte čerpají často z nepřímých informací získaných z anamnéz, rozhovorů, aplikací dotazníků u dospělých osob
Švýcarský psycholog a psychoanalytik Gustav Hans Gruber (1893- 1982) získával informace od dospělých osob také z pokusů o hypnotickou regresi do prenatálního období .
V roce 1971 založil ve Vídni ISPPM-International Society of Prenatal and Perinatal Psychology and Medicine (Mezinárodní společnost pro prenatální a perinatální psychologii a medicinu).
PRENATÁLNÍ vývoj
Vývoj v děloze
Dělohu je nutno považovat za první ekologické prostředí, které by nemělo být poškozováno např. špatným stravováním kouřením, pitím alkoholu
poškozováno např. špatným stravováním kouřením, pitím alkoholu, konzumací drog, apod., ale i emoční deprivací plodu a špatnou komunikací a stimulací ze strany sociálního okolí (zejména rodinného) .
To vše jsou totiž příčiny a podmínky ohrožující psychosomatický vývoj nenarozeného dítěte.
V okamžiku oplodnění začíná existovat nová lidská bytost.
To je názor velké části biologů, embryologů i psychologů. Životní cesta člověka začíná početím (Říčan, P.2006, Langmeier, J.a Krejčířová, D., 2006). Je to také názor křesťanské nauky, která navíc dodává, že v okamžiku oplodnění je lidská bytost obdařena individuální nesmrtelnou duší (Wilke, J. C. a Willkeová, B., 1993)
Početí dítěte je jeden z nejrozhodnějších okamžiků života, ve kterém je dána dědičná výbava, pohlavní diferenciace (chlapec, děvče) a četnost početí (dvojčata apod.). Je důležité znát okolnosti početí zda bylo např. chtěné nebo nechtěné, náhodné, v alkoholovém opojení apod..
Psychologické metody zkoumání chování a prožívání dosud nenarozeného dítěte čerpají často z nepřímých informací získaných z anamnéz, rozhovorů, aplikací dotazníků u dospělých osob
První období prenatálního vývoje začíná právě početím a trvá první dva měsíce. Je to tzv. období zárodečné (embryonální).
Druhé období prenatálního vývoje trvá od počátku třetího měsíce do konce desátého lunárního měsíce. je to období plodu (fetální). Normální těhotenství trvá deset lunárních měsíců (po 28 dnech), což je 280 ± 14 dní.
Dítě žije podle Margaret Mahlerové (1897-1985) v gestačním období a ještě nejméně šest měsíců po narození v symbiotické fázis matkou. Neodlišuje sebe od matky a matku od sebe.
Poté se dostane do fáze separační individuace (oddělení), během níž si buduje vlastní identitu a ego a osvojuje si schopnost a dovednost komunikovat s ostatními.
U některých žen v těhotenství se vyskytuje např. zvýšené zvracení (hyperemesis), předčasné kontrakce, porodní bolesti, únik mateřského mléka, což však nezřídka lze za pomocí vhodných psychologických a psychoterapeutických postupů zmírnit, zredukovat nebo i zcela odstranit.
Využívaná je např. psychomotorická psychoterapie (kinezioterapie) Alberta Pesso a Diany Boyden (Pesso Boyden System Psychomotor Therapy, PBSP) zaměřená na uspokojování pěti základních vrozených potřeb člověka ( místa, ochrany, výživy a péče, opory, limitů) na elementární úrovni optimálně uspojovaných ve zdravé děloze a psychoterapie podle amerického humanistického psychologa Carla Ransoma Rogerse (1902-1987), která má mj. za cíl rovněž posilovat důvěru v sebe a svůj organismus a efektivně a plněji žít v přítomném okamžiku.
U některých lidí shledáváme pro porodnost nepříznivý systém osobních životních hodnot, například:
- intenzivní vztah k určitému osobnímu komfortu nebo prestižní důvody, např. pokud jde o oblékání, zařízení bytu, vlastnění dopravního prostředku, cestování do ciziny;
- intenzivní vztah k povolání.
Skutečně nedostatečné materiální zabezpečení rodičů není prvořadou příčinou poklesu porodnosti. Mnoha rodičům chybí kladná motivace pro více než dvě děti, která by byla dostatečně zafixována ve společenském povědomí.
Kanadský psychiatr a psycholog Thomas R. Verny (nar. 1936), jeden z představitelů prenatální psychologie v roce 1981 založil severoamerickou variantu Mezinárodní společnosti pro prenatální a perinatální psychologii a medicinu, kterou založil v roce 1971 Gustav Hans Graber ve Vídni.
T. R. Verny uvádí, že na osobnosti ještě nenarozeného dítěte může zanechat hluboké stopy úzkostné a záporné citové ladění matky. Naproti tomu kladné emoční ladění matky, těšení se na dítě a pocit jistoty mohou významně přispět k zdravému psychickému a osobnostnímu vývoji člověka. Známá je jeho publikace The Secret Life of the Unborn Child (Tajný život nenarozeného dítěte), na které se podílel ještě John Kelley. Vyšla např. v New Yorku v roce 1981.
Pro průběh těhotenství a úspěšný vývoj plodu má velký význam trvalý soulad v manželství. Je třeba, aby ženy v těhotenství žily v pohodě, harmonii, bez zbytečného rozčilování, tenzí, rozlad a bez veliké tělesné a duševní námahy. Důležité jsou procházky na čerstvém vzduchu a každodenní pobyt v přírodě, které většinou dovedou těhotnou ženu žádoucím (především uklidňujícím) způsobem přeladit. Také o dobrou stravu bohatou na vitaminy je třeba pečovat.
Musí se vyloučit požívání alkoholu a omezit kouření. Komplikace v těhotenství, které jsou dnes častější než byly dříve, mohou mít značný vliv na vývoj dítěte i po narození. Přibývá psychogenních poruch během těhotenství i šestinedělí a laktace, a proto je třeba žít více v souladu s pravidly duševní hygieny.
V tomto směru je důležitá spolupráce porodníků a gynekologů s dětskými lékaři a psychology.
Našim předním odborníkem na problematiku duševní hygieny byl brněnský profesor psychologie Libor Míček (1931-2004).
Přínosná je v tomto směru aktivita českých psychologů Zdeňka Matějčka (1922-2004) který např. publikoval v roce 1986 Počátky našeho duševního života, Josefa Langmeiera (1921-2007) a slovenského lékaře profesora Petera G. Fedora-Freybergha (nar. 1936), který v roce 1989 založil mezinárodní časopis International Journal of Prenatal and Perinatal Psychology and Medicine.

Literatura
Badinterová, E. O mužské identitě. Praha: Paseka, 2005.
Condon J.T. The Assessement of Antenatal Emotional Attachment: Development of a Questionnaire Instrument. Br. J. Med. Psychol., 1993, 66, str. 167-183.
Fleišmanová, Š.- Cichá, M. Těhotenství a porod- vybrané zvyklosti a rituály. Florence č. 1, roč.III, leden 2007, s. 20-22.
Fürst, A. Pesso Boyden psychomotorická psychoterapie. In Vybíral, Z. Roubal,J.(eds) Současná psychoterapie. Praha: Portál, 2010, s. 346-353.
Geiger, B. Fathers as primary caregivers. N.York: Greenwood Press, 1996.
Gesell, A.- Amatruda, C. S. Developmental Diagnosis. Harper and Harper, 1975.
Hamberger, L.-Nilsson, L. Těhotenství týden po týdnu. Praha: Svojtka, 1996.
HNUTÍ PRO ŽIVOT: Odborné stanovisko k počátku lidského života nového lidského jedince. (online) Dostupné z www.
Jones H, W. - Schraeder Ch.: "The Process of Human Fertilization", Fertility and Sterility
Sv. 48, č. 2, Srpen 1987, str. 191)
Koukolík, F. Lidský mozek. Praha: Portál,2002.
Langmeier, J. Krejčířová, D. Vývojová psychologie. Praha : Grada, 2006.
Langmeier, J.- Matějček, Z.: Psychická deprivace v dětství. Praha : SZN, 1974.
Leboyer, F. Porod bez násilí. Praha: Stratos, 1995.
Lečbych, M., Pospišilíková, K. Elektronický časopis ČMPS Psychologie, roč. 6, č.3, 2012
Liedloffová, J. Koncept kontinua. Hledání ztraceného štěstí pro vás a vaše děti. Praha: Edice Nová éra, 2007.
Matějček, Z. Počátky našeho duševního života, 1986
Matějček, Z., Bubleová V., Kovařík, J.: Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 1967.
Malá, H. Klementa, J. Biologie dětí a mládeže. Praha:SPN, 1985.
Marek, A.M. Psychologie (Poznej sám sebe). Olomouc, 1992 a 2000.
Míček, L. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 2. vyd. 1986.
Míček, L. Sebevýchova a duševní zdraví. Praha: SPN, 1988.
Milberger,S. et al. Is Maternal smoking dutiny pregnancy a riske factor for Attention Deficit Hyperaktivity Disorder in Children? American Journal of Psychiatry, 153, 1996, s. 1138-1142
Nilsson, L. a kol. Čakáme dieťatko: Martin: Osveta, 1986.
Odent, M. Znovuzrozený porod. Praha: Argo, 2000.
Papoušek, M. - H.: Die Bedeutung früher Erfahrungen - Frühe Kommunikation des Säuglings mit seiner Umwelt, Auditorium Netzwerk , 1989 - video
Papoušek, H.; Papoušek, M. Beyond Emotional Bonding: The Role of Preverbal Communication id Mental Growth and Health. Infant Mental Health Journal. 1992, vol. 13, no. 1, s. 43-53.
Pavlíková, E.. Sonda do postojů a pocitů českých uživatelek přístroje BabyPlus. In Heller, D.; Mertin, V.; Sobotková, I. (ed.). Psychologické dny 2006 : Prožívání sebe a měnícího se světa : sborník příspěvků z konference 24. Psychologické dny, Olomouc 2006., 2007. s. 27-35.
Perry, B. D.: Childhood Experience and the Expression of Genetic Potential: What Childhood Neglect Tells Us About Nature and Nurture. Huston, TX, USA, 2002.
Preiss, M., Kučerová, H. a kol. Neuropsychologie v psychiatrii. Praha: Grada, 2006.
Rheinwaldová, E. Jak vychovat šťastné dítě. Praha: Motto,2005,2011
Říčan, P. Cesta životem. Praha: Portál, 2004.
Skočovský, K. Sexualita a manželská spokojenost. Brno, 2004
Smahel, R. Duševní vývoj a duchovní zrání dítěte, 2. vyd., MCM Olomouc 1997.
Smallová, M.F. Naše děti, naše světy. Praha : DharmaGaia, 2012
Šulová, L. Raný psychický vývoj dítěte. Praha: Karolinum, 2004.
Švancara, J. Kompendium vývojové psychologie. Praha: SPN, 1981.
Trevathan W.R. Human Birth: An Evolutional Perspective. Transaction Publishers, 1987
Vágnerová, M. Vývojová psychologie. Praha: Karolinum, 2012
Vavřinková, B., Binder, T. Návykové látky v těhotenství. 1.vyd. Praha: Triton, 2006.
Vrtbovská, P. Úvod do PBSP. Scan, 2009.
Willke, J.C. Willkeová, B. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, 1993.
Wolf, J. Abeceda národů: Výkladový slovník kmenů, národností a národů. Praha: Horizont, 1984.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janka Janka | 11. června 2013 v 22:08 | Reagovat

Vazeny pan profesor, zatial som len nahliadla na uverejnene clanky, za ktore dakujem. Vase prednasky musia byt bohovske ... tisko zavidim vasim studentom.

2 nono nono | 4. listopadu 2013 v 21:48 | Reagovat

taktež[1]:

3 ucredito.com ucredito.com | E-mail | Web | 31. ledna 2017 v 23:32 | Reagovat

Thanks a lot for posting this article.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama