Červen 2013

Psychologie perinatální a raně postnatální

9. června 2013 v 6:09 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Lidský vztah je základní podmínkou příznivého vývoje osobnosti (C.R. Rogers).

Perinatální psychologie je součást vývojové (ontogenetické) psychologie a se zabývá dobou těsně před porodem, vlastním porodem a dobou těsně po porodu.

POROD
Vlastní porod (partus) má tři doby:
1. doba otevírací je charakterizována začátkem porodních bolestí;
2. doba vypuzovací trvá asi jednu hodinu a je charakterizována mohutnými stahy děložní svaloviny;
3. doba k lůžku nastává krátce po vypuzení plodu. Dochází v ní k dalším stahům děložní svaloviny, které vypudí plodové obaly a placentu.
Pracovní výkon při porodu je značný. Rovná se přibližně práci, kterou je třeba vynaložit při vynesení jednoho metrického centu do třetího poschodí (Helena Malá, Josef Klementa, 1985).
Za specifický druh porodu můžeme považovat tzv. hypnoporod (hypnoBirthing, metoda Marie F. Mongan).
Jedná se o soubor autosugestivních, meditačních, vizualizačních, relaxačních a dýchacích technik, metod s postupů, které mají za normálních okolností vést rodičku jen s mírným nepohodlím k přirozenému a spontánnímu porodu. Nejedná se o porod v heterohypnóze.
Další specifický druh porodu je tzv. lotosový porod.
Neodstřihává se pupečník a placenta po porodu zůstává u dítěte, pokud se sama neoddělí (to bývá např. od tří do devíti dnů).
Jsou tvořeny hypotézy o tom, že okamžité či předčasné stažení a přestřižení pupečníku při porodu může být ,,přispívajícím faktorem":
potíží v dýchání, žloutenky, autismu, poškození mozku, dětské mozkové obrny, pozdějších mentálních obtíží a poruch, závad a poruch učení i chování.
Na druhé straně jsou však vážné obavy např. o tom, že lotosový porod může: zapříčinit infekční choroby.
Francouzský porodník Michel Odent (nar.1930) doporučuje porod považovat jako ryze soukromou záležitost, realizovanou jakoby v klidném domácím prostředí bez ostrého světla, bez hluku. Potřebu zakřičet si však žena zadržovat nemá.
V průběhu kontrakcí má žena relaxovat v bazénu s teplou vodou, kde jsou kontrakce
méně bolestivé.
Vůči přítomnosti manželů či partnerů u porodu je M.Odent kritický, zejména vůči některým osobnostním typům mužů (např. ,,pozorovatelům", upovídaným, protektivním a dominantním).
Psychologové zkoumají vhodnost přítomnosti jednotlivých typů otců při porodu ( výzkumné zprávy uvádějí 5 až 30 % otců pro které účast na celém porodu jejich partnerek přináší kratší i delší psychosomatické obtíže).
Vhodnější jsou duly, tj. speciálně vyškolené doprovodné osoby, která poskytuje především psychickou, morální, ale i fyzickou oporu ženě již během jejího těhotenství, ale hlavně při porodu a v šestinedělí.
Zcela osobitý názor má M. Odent na ultrazvukové vyšetření. Sugestivně popisuje, že několik generací těhotných a jejich dětí bylo během posledních desetiletí "převálcováno" ultrazvukovými vlnami. Ultrazvukové vyšetření má podle něho nepříznivý vliv na vztah matky a plodu.Existují domněnky, že ultrazvukové vlny působí na dosud nevyvinutý mozek dítěte a mohou v případě nadužívání ultrazvuku přispět např.ke vzniku AUTISMU či HYPERAKTIVITY.
Některé gravidní ženy uvádějí, že pozorovali při ultrazvukovém vyšetření symptomy nepohody plodu.
Dítě musí být po porodu okamžitě umístěno na břicho matky tak, aby mohlo být v kontaktu s "živým teplem její kůže". Kůže musí být stimulována kontaktem kůže na kůži. Důležitý je pohled z očí do očí. Ruce mají být volné, aby mohlo dojít ke komunikaci ruce - ústa. Důraz je kladen na okamžité první přisátí. Pokud k němu nedojde, je nutné pokusy opakovat za několik hodin, kdy se uplatní efekt odloučení placenty.
Pupečník má být přestřižen, až když dojde k zástavě jeho pulzace. Po porodu má být dítě stimulováno nejenom něžnými dotyky matky, ale také ostatních příbuzných přítomných při porodu. Je žádoucí pokud možno minimalizovat aplikaci léků při porodu. F. Leboyer používání léků dokonce zatratil, M. Odent je výrazně omezil.
Rooming-in s kojením podle potřeby (z angličtiny on demand) a kolébkou pro dítě je samozřejmostí.
Podle M. Odenta také CTG,tj. kardiotokografie zaznamenávající souběžně srdeční a děložní činnost je někdy nebezpečná, protože prý vede ke zvýšené četnosti operačních porodů.
Velmi důležitá je také problematika bezbolestného porodu, o který se usiluje psychoprofylakticky, farmakologicky i fyzikálně.
Nebezpečné pro další vývoj může být delší bezvědomí dítěte při narození (asfyxia neonatarum).
Perinatální psychologové se zabývají porodními traumaty ve smyslu postraumatické stresové poruchy (PTDS) nikoliv ve smyslu somatických (tělesných, fyzických) traumat způsobených porodem.
Jako dystokie se označuje protrahovaný, neprogredující, nepostupující porod, porucha porodu zapříčiněná mechanickými nebo funkčními příčinami.
Psychologové specializovaní na perinatální poradenství pomáhají některým nastávajícím maminkám, které prožívají poměrně často (asi v 80%) se projevující poporodní blues (,,sedmidenní " blues, maternity blues, baby blues), což je lehká, krátkodobá a přechodná deprese nebo subdeprese po porodu, která se projevuje např. návaly pláče, zvýšenou přecitlivělostí (hypersenzitivností), emoční a afektivní labilitou nebo skleslostí.
Vážnější, avšak nikoliv příliš často (asi v 10%) se vyskytující je poporodní deprese (též deprese post partum, poporodní neurotická deprese), která někdy postihuje ženy i po ukončení šestinedělí. Projevuje se nápadnou anxiozitou (úzkostností), chorobnými strachy, velmi pesimistickou základní náladou, velkou únavou až vyčerpaností, nespavostí.
Nejvážnější, avšak nikoliv častá (asi v 0.1%) je poporodní psychóza ( též tzv. laktační psychóza, psychóza post partum, postnatální psychóza či puerperální psychóza) projevující se psychotickými stavy, které musí však být diagnostikovány, odborně potvrzeny a léčeny psychiatry a klinickými psychology. Poporodní psychóza se projevuje např. ztrátou kontaktu nemocné matky s realitou, bludy, halucinacemi, ztrátou schopnosti adekvátně pečovat o dítě. Občas lze pozorovat specifickou formu Capgrasova syndromu pojmenovaného v roce 1923 podle francouzského psychiatra Jean Marie Josefa Capgrase (1873-1950). Postižená matka je přesvědčena, že vlastní dítě jí bylo vyměněno, že ke kojení ji bylo přineseno cizí dítě jejímu vlastnímu dítěti pouze podobné.
Normy pro normální porodni hmotnost se mění v čase. Ve druhém desetiletí 21 století se uváděly takto:
  • normální porodní hmotnost = 2500-4500 g
  • nízká porodní hmotnost = < 2500 g
  • velmi nízká porodní hmotnost = < 1500 g
  • extrémně nízká porodní hmotnost = < 1000 g
  • vysoká porodní hmotnost (vyšší než 4500 g)

DONOŠENÝ NOVOROZENEC nejčastěji měří 50 až 52 cm a má hmotnost 3 000 až 4 000 gramů. Chlapci jsou přibližně o jeden cm delší a o 100 gramů těžší než děvčata. Za dolní hranici fyziologické variability je považována porodní hmotnost 2 500 gramů a délka někdy 47 cm, jindy jen 45 cm. Některé děti jsou však konstitučně drobné a je možno je považovat za zralé i při nižší hmotnosti, než je 2 500 gramů. Porodní hmotnost 4 300 gramů a porodní délka 53 cm bývají většinou uváděny jako horní hranice normy. Matky trpící diabetem (cukrovkou) mívají často tzv. obrovské děti s velkou hmotností.
Děti nemanželské mívají častěji nižší porodní hmotnost než děti narozené v manželství. S nízkou porodní hmotností se každoročně rodí 4 - 12 % dětí. Jsou to děti hypotrofické.
Pokud jde o průběh porodu, musíme se alespoň zmínit o tom, že předčasný nebo neobvyklý průběh porodu může někdy mít vliv i na některé poruchy duševního vývoje dětí. Byla např. zjištěna pozitivní korelace mezi délkou porodu a pohotovostí k úzkosti u dětí.
Přesto se však předpokládá, že bolestivost je v nitroděložním životě, při porodu a ještě asi šest týdnů po porodu u dítěte snížená.
V polovině 20. století bylo americkou lékařkou Virginií Apgarovou (1909-1974) vytvořeno schema pro pozorovaní a posouzení novorozence (tzv.APGAR skore):
Kritérium
Bodové hodnocení

0
1
2
Srdeční tep
>60 ale
>100
Dýchání
nedýchá
nepravidelné dýchání
pravidelné dýchání, silný pláč
Napětí svalů
žádné
slabé pohyby
aktivní pohyby
Reakce na podráždění nosu
žádná
grimasy
grimasy, pohyby, křik, kýchání
Barva kůže
bledá až modrá po celém těle
bledá až modrá barva končetin
zdravá barva po celém těle

Součet bodů dává dohromady Apgar skóre. Stav novorozence se hodnotí v 1., 5. a 10. minutě. Pokud je hodnota skóre v 1. minutě po narození 8 až 10, je dítě obvykle v dobrém stavu.
Hodnota mezi 5 až 7 body znamená, že dítě potřebuje zdravotnickou pomoc.
Při hodnotě Agpar skóre 4 a méně je dítě v ohrožení života.

Bezprostředně první hodinu po porodu má být dítě po prve přiloženo k prsu matky. První hodina po narození je označována za zlatou hodinu ve vývoji novorozence. První kojení vhodně doplňuje tzv. skin to skin contact (zkratka SSC), kdy novorozené dítě je nahé přikládáno na nahou kůži břicha a hrudníku matky. Tento kontakt kůže na kůži dítě uklidňuje, pacifikuje a u matky má kladný vliv na kojení. Někdy se dítě vkládá i na hruď svého otce.
Doporučuje se také metodu šátkování či klokánková nazývanou také Kangaroo Mother Care (KMC)- doslovně klokaní mateřská péče- pro všechny (nejen předčasně narozené) novorozence. Metoda se začala používat v roce 1978 v Bogotě (Kolumbie). Na aplikaci této metody se podílí i otcové novorozenců. Probíhá odborná diskuze jak dlouho by se šátkování mělo aplikovat. Za adekvátní se zatím považují dva měsíce po narození dítěte.
Šátkování proslavila patrně mj. i americká spisovatelka Jean LIEDLOFF (1926-2011), která žila 2 a půl roku v deštném pralese u jihoamerických Indiánů ve Venezuele. Napsala knihu The Contiuum Concept (Hledání ztraceného štěstí pro nás a naše děti) týkající se zejména ,,přirozeného" stylu výchovy domorodých dětí.
Sama však děti neměla a nebyla vdaná.
Při šátkování a klokánkování je třeba vzít v úvahu některé nesprávné komerční snahy výrobců.
Psychologové podporují celodenní pobyt matky s novorozencem v jedné místnosti tj. rooming in, který má pozitivní vliv nejenom na rozvoj vzájemných vztahů a vazeb a a dítěte, ale také na adekvátní či optimální mléčnou sekreci matky a na kojení dítěte.
Pokud jde o děti pouze kojené jsme toho názoru, že pokud se tito kojenci v letních vedrech při večerním koupání snaží dychtivě napít ještě i koupelové vody, nemělo by se nic přehánět a převařenou vodu nebo slabý dětský čaj by mohli vedle kojení dostat také.
Hnutí rooming in má své počátky v roce v USA ( již od roku1940) a bylo reakcí na symptomy emocionální sterility tehdejších porodnic. V Československu se rooming in začal postupně zavádět až od 70. let dvacátého století.
Rozlišuje se full rooming in, tj. plný či úplný rooming in zdravého novorozence se zdravou matkou v jedné místnosti v celodenním kontaktu a tzv. half rooming in, tj. poloviční /částečný) rooming in, kdy novorozenec s matkou je v jedné místnosti pouze přes den a v noci je umístěn na novorozenecké odddělení. Tento systém je považován za méně přínosný než je full rooming in.
Déledobější oddělení malého dítěte od matky (např. při umístění do ústavní péče) může u dítěte vést až ke specifickému separačnímu syndromu (anaklitické úzkosti a depresi) až k aninhilační anxietě, což je závažná existenční úzkost.

Ve výzkumu Zkušenosti z raného dětství a projevy genetického potenciálu, který provedli v roce 1997 Bruce D. Perry a Ronnie Polard (N -122) je uvedeno, že pokud dojde v prvních třech letech ke globálnímu zanedbávání péče o děti, k nedostatečné nutriční, senzorické a sociální stimulaci dítěte (např. pokud jde o slovní komunikace, dotyk, sociální interakce aj.), dochází i ke změnám lidského mozku a ke změnám propojení a organizace mozkových buněk.
Mozková kůra člověka roste do velikosti, složitosti, tvoří neuronové vazby a vyvíjí se v závislosti na kvalitě a množství senzorických podnětů.
Zahřívání, konejšení, adekvátní krmení, dodržování hygieny a verbální a taktilní uklidňování dítěte má vliv i na zrání, růst, hmotnost a organizaci mozku.

Pro DIAGNOSTIKU stavu mentálního vývoje a rozvoje dětí používají psychologové tzv. vývojové škály , které nejsou určeny přímo ke zhodnocení úrovně intelektu, ale jejich prostřednictvím lze získat posouzení celkové neuromotorické zralosti dítěte a orientačně zjistit úroveň dílčích kognitivních schopností. Výsledky je vždy třeba interpretovat s ohledem na celkové hodnocení vývoje dítěte, jeho chování a rodinné prostředí.
Současní psychologové se zaměřují na definici deficitů a silných stránek dítěte. Na základě stanovení vývojového profilu a zhodnocení celkového vývojového tempa se snaží stanovit prognózu dalšího vývoje dítěte.
Gesellova vývojová škála (Arnold Gesell a Amatruda, 1941, 1947; originální vydání poslední revize v roce 1980) je určena pro vyšetření dětí od 4 týdnů do 36 měsíců věku. Vývoj je hodnocen v pěti širších oblastech: adaptivní chování, hrubá a jemná motorika, řeč a sociální chování.
Škály N. Bayleyové: Bayley Scales of Infant Development (BSID) (Bayley, 1983, 1993). Metodu lze použít k psychologickému vyšetření dětí od 1 měsíce věku do 3,5 let. Obsahuje mentální škálu, motorickou škálu a záznam o chování dítěte.

Brazeltonova neonatální posuzovací škála (NBAS) - měří schopnost novorozence odpovídat na prostředí. e určena k posouzení chování, diferenciace stavů a reakcí na okolí u dítěte od narození do 30 dní věku.
Thomas Berry Brazelton (nar. 1948) emeritní profesor pediatrie z Harvard Medical School vývoj chápe jako kontinuum různých hierarchicky uspořádaných úkolů. Každá úroveň zralosti pak představuje úkol, který v kontinuální vazbě s prostředím vede k adaptaci na prostředi. Vždy, když nastupuje nová diferenciace, je stará rovnováha narušena a nová se utváří na kvalitativně odlišné úrovni.
Brazelton
Testy se provádějí v domácím prostředí a matka hraje při testování důležitou úlohu facilitátora, který podněcuje dítě, pobízí ho. Zaznamenávají se pak ty nejlepší výkony. V testu sledujeme tyto 4 dimenze chování:
1. Interaktivní chování - ukazuje, jak se novorozenec adaptuje na domácí prostředí .
2. Motorické chování - velice důležité je pozorování toho, jestli si dítě saje paleček, tzn. pozorujeme aktivitu ručička a ústa a dále nesmíme opomenout základní reflexy.
3. Ovládání fyziologického stavu znamená, za jak dlouho se dítě uklidní po excitaci.
4. Reakce na stres - sledujeme úlekové reakce.
Tato diagnostická zkouška trvá přibližně půl hodiny.

Mary D. Salterové Ainsworthová (1913-1999) spolupracovnice J. Bowlbyho sestavila Strange Situaton Test (Test neznámé situace)
1. Matka a dítě vchází do neznámé místnosti.
2. Matka si sedá a dítě má možnost volně se pohybovat.
3. Přichází neznámý člověk.
4. Matka jde pryč, opouští dítě s neznámým člověkem.
5. Matka se vrací zpět, cizí člověk odchází.
6. Matka odchází, nechává dítě samotné v místnosti.
7. Neznámý člověk se vrací.
8. Cizí člověk jde pryč a matka se vrací.
Z reakcí dětí na tuto situaci je možno realizovat čtyři diagnozy bondingu či attachmentu.
1. Bazálně (jisté) a bezpečné přimknutí (odhad 55% dětí)
2. Úzkostné (nejisté) přimknutí (30%)
3. Úzkostné - ambivalentní přimknutí (10%)
Mary Mainová (nar. 1943) a Judith Solomonová v roce 1986 přidaly ještě:
4. Dezorganizované (desorientované ) vztahy (odhad je 5% dětí).
Ad 1. Adekvátní bazální (jisté) psychosomatické přilnutí
Jde o bezpečný typ vztahové vazby, připoutání,
základní interpersonální citovou vazbu, vztah, interakci, např. emoční, citové, afektivní pouto a interakce matky i dalších blízkých osob a dítěte zajišťující jistotu, pocit bezpečí (bezpečnou základnu), spokojenost a mající vliv i na sociální komunikaci jedince během celého jeho ontogenetického vývoje.
Není-li vztahová osoba přítomna, vykazují děti známky nepohody, které po jejím návratu vymizí. Po návratu blízké osoby ji vítají s radostí, kladně, vyjadřují jí pozitivní emoce, vítají tělesný kontakt. V přítomnosti této osoby se pouštějí do bezpečné explorace okolí.
Jde o jistý (bezpečný) typ vztahové (citové) vazby).
Ad 2. Nadměrně úzkostný (nejistý) typ vazby
Je charakterizován vyšší úzkostí a závislostí dětí na pečující osobě. Dítě se jeví jako bezmocné a nešťastné. Na odloučení matky reagují velkou nepohodou a nespokojeností.
Matky těchto dětí se nebrání intenzivnějšímu kontaktu s dítětem, ale proti matkám s bezpečnou vazbou k dětem např. reagují méně citlivě na dětský pláč, nebo navenek vystupují méně empaticky, distancovaněji.
Jejich chování osciluje mezi laskavostí, vřelostí a hyperkritičností a odmítáním dítěte a je více emočně a afektivně labilní.
V dospělosti jsou lidé s touto vazbou často trvale úzkostně laděni, obávají se nepříjemných zkušeností a prožitků.
Ad 3. Distancovaně vyhýbavý (nejistý) typ
Je charakterizován nedůvěřivým distancovaným vyhýbáním se matce, děti např. na odchod matky navenek nejdříve nijak zvlášť nereagují. Po návratu matky ji však ignorují, tváří se odtažitě, negativisticky, uraženě, vzdorují.Neudržují hned blízký kontakt.
Matky těchto dětí obvykle charakterizuje přerušovaný či méně intenzivní kontakt s dítětem, odmítání kontaktu a komunikace.
Dítě od dětství potlačuje své emoce. (Může se objevovat tendence k perfekcionismu a péči o rodiče, neboť dítě je chváleno za nezávislost, samostatnost, povrchní adaptaci v předčasné roli dospělého).
Pro dospělého s tímto typem vazby je charakteristická distancovanost, odstup od intimních vztahů, emoční chlad, znehodnocování významu vztahů, zdůraznění síly a nezávislosti.
Klinicky významná je zejména vyhýbavost afektům a emočně nabitým vztahům.
Ad 4. Desorientovaná, dezorganizovaná vazba
Vztahy poznamenané dezorganizovaností, chaosem, nepředvídatelností. I jako dospělí opakují dětský scénář, kdy nemohou opustit vztahovou osobu, i když se v její přítomnosti trápí. Trápí se často pocity viny, nejsou si jistí ve svém jednání. Dezorganizovaný typ vazby je významný prediktor duševních poruch. (Lečbych a Pospíšiliková, 2012)

Psychologové spolupracují také při diagnostice a terapii tzv. kuvády.
Couvade syndrom (kuváda) je označení stavu, kdy jinak zdravý muž, jehož partnerka je těhotná, začne trpět těhotenskými obtížemi. Muži popisují psychické i fyzické potíže. Mezi nejčastější patří ranní nevolnost, bolesti zad, křeče v lýtkách, pálení žáhy, nadýmání, bolesti břicha, změny chuti k jídlu, pálení žáhy, problémy s dýcháním či zvyšující se váha. Z psychických problémů nastávající tatínkové nejčastěji uvádějí podrážděnost, deprese, neklid, poruchy spánku nebo změny nálad a nechuť k sexu.
Přestože Couvade syndrom nepostihuje všechny nastávající otce, ale týká se asi dvaceti procent z nich.
Muži za svůj stav nemohou a nemohou ho změnit ani svou vůlí. Sami si neumějí vysvětlit vzniklé potíže a problémy mají i s vysvětlováním svých zdravotních problémů nejbližšímu okolí.
První příznaky Couvade syndromu se objevují krátce poté, co partnerka zjistí, že je těhotná. Závažnost problému se zvyšuje spolu s postupujícím těhotenstvím ženy a trvá až do období třetího trimestru.Někteří vědci se domnívají, že jde o přirozený stav, který je způsoben psychickou účastí a spoluprožíváním očekávání dítěte ze strany muže. Zastánci této teorie se domnívají, že syndrom není ničím výjimečný a že může dvojici velmi pomoci v dalším partnerském životě.
Další část odborníků hledá lékařskou vědou odůvodnitelné, příčiny vyvolávající změnu fyzické a psychické kondice.
Žena z přírodního národa se zde před porodem odebírá do porodní chýše, kam ji doprovázejí zkušené ženy ze společenství. Během této doby vykonává nastávající otec řadu rituálů, které nesou označení kuváda. Tento termín pochází z francouzského couver (v angličtině se setkáváme s výrazy couvade nebo též couvade syndrome), což v překladu znamená sedět na vejcích. Jako první asi použil tento termín v roce 1865 britský kulturní antropolog Edward Burnett Tylor (1832-1917).
Hlavní smysl rituálního zapojení nastávajícího otce do porodu lze spatřit jednak ve snaze odpomoci své ženě od porodních bolestí (Martina Cichá, Šárka Fleišmanová, 2007), jednak si muž jejich prostřednictvím potvrzuje svoji roli otce ve společnosti (Wenda R. Trevathan, 1987). Konkrétní příklad kuvády můžeme spatřit například u šošonských mužů. Ti dodržují na znamení účasti s manželčiným a potomkovým stavem přísný půst, kdy mají dovoleno živit se pouze chlebem a vodou. Po narození dítěte přichází rituální praktika, která muži přikazuje ponořit se do studeného potoka, čímž na sebe symbolicky přebírá roli dítěte, které je vykoupáno ve vodě teplé. Jelikož musí dítě i se svou matkou žít do doby, než u nich dojde k obnovení rovnováhy a čistoty, v porodní chýši, trvá ještě několik týdnů, než muž svého potomka skutečně spatří (Šárka Fleišmanová, Martina Cichá, 2007).
Rituály, spadající pod kuvádu, kdy manžel prožívá porodní bolesti své ženy, u nich popsal také český etnograf A. V. Frič . Rodičky z tohoto kmene ihned po porodu přeplavou řeku a jdou do lesa sbírat jedlé kořeny. Na tváři mají přitom veselý a spokojený výraz. Jejich muži vypadají naopak velmi uboze, leží na lůžku, pláčou a naříkají. Všichni členové kmene se k muži, jehož žena právě porodila, seběhnou a snaží se ho bezúspěšně utišit. Nakonec prohlásí, že je tento muž těžce nemocen . Obdobná podoba kuvády provázela porod dítěte také na území dnešního Španělska a v některých částech Asie. Ženy zde rodily na odlehlém místě mimo domov a mnohdy se stalo, že se bezprostředně po porodu pustily opět do práce. Nastávající otec mezitím ležel v posteli a sténal bolestí. Po svém návratu domů ho žena nakrmila a zahrnula péčí (Karel Skočovský, 2004).
Tento syndrom patrně souvisí s mírou a intenzitou aktivity mirror neurons. Jde o zrcadlící či zrcadlové speciální nervové buňky v mozku, které nejen mohou realizovat určitý program (vzorec) chování a prožívání jedince, ale aktivují se a resonují i tehdy, když člověk jen pozoruje a prožívá, jak jiný jedinec nebo i sociální skupina tento program realizuje. Zrcadlící neurony jsou patrně základem empatie, soucitu, intuice, imitace, identifikace, následování, komunikace, spolupráce a sociálních vazeb.

PREVENCE dificilit, deprivace i vážnějších poruch dětí v prenatálním, perinatálním i raně postnatálním stadiu jejich vývoje vyžaduje, aby rodiče a sourozenci usilovali o zdravý životní styl, a to nejen o somatickou, ale i o psychickou kvalitu svého osobního a rodinného života a aby také udržovali adekvátně pozitivní vztah ( prenatální, perinatální i postnatální bonding či attachment) ke svému dítěti či sourozenci a poskytovali mu kvalitní komplexní péči, aby nedocházelo k psychické deprivaci ani subdeprivaci a jejich důsledkům.
Známá je např. metoda prevence deprivace a raných závad a poruch vývoje Alpha Nursing podle norské psychoterapeutky Mony Lisy Boyesen (nar. 1945).
Při psychické deprivaci jde o duševní stav dlouhodobějšího neuspokojování (strádání) základních duševních potřeb v oblasti emocí, intelektu, senzoriky, motoriky, sociální komunikace a celé osobnosti. Subdeprivace je mírnější forma deprivace. Milující rodič či opatrovník je pro dítě prvním a nejzásadnějším vztahem a vytváří bazální pouto vzájemné náklonnosti, které je pak základem navazování dalších zdravých socioemocionálních vztahů a komunikacePokud tomu tak není, přetrvávají různé projevy psychické deprivace a subdeprivace až do dospělého věku, kdy se projevují v určitých poruchách osobnosti ( Josef Langmeier (1921-2007), Zdeněk Matějček (1922-2004) et al., 1967). Vedle psychické deprivace rozlišujeme např. i deprivaci biologickou ( nutriční, spánkovou).
Z preventivních důvodů je třeba chránit a respektovat živé i neživé tranzitorní objekty dětí.
Jsou to mimořádně významné náhradní přechodové předměty, např. oblíbená hračka, panenka, černoušek, plyšový medvídek, pejsek, kočička, ale i ozdobná přikrývky, které mohou být dočasným náhradním objektem např. za sourozence, otce, matku, protože připomínají a dočasně substituují adekvátní uklidňující pohodovou emoční interakci či vazbu.
Není vhodné tyto tranzitorní objekty dětem ani kvůli trestání ničit.
Pro prevenci závad a poruch je velmi významné respektování pěti vrozených potřeb podle A. Pesko - D. Boyden.
1. Potřeba místa (place).
Před narozením je pro náš vývoj nutné mít bezpečné místo uvnitř dělohy. Po narození se přesouvá prostor bezpečí z oblasti dělohy do oblasti srdeční, což v praxi znamená dostávat milující objetí od svých rodičů. Během dalších stádií života potřebujeme zažít náš vlastní prostor, naše místo pro existenci a je nutné pochopit, že se nalézá také v našem těle, v našem nitru.
2. Potřeba podpory (support).
V počátcích našeho dětství je nevyhnutelné zažívat uspokojení potřeby podpory hlavně formou tělesné blízkosti, prostřednictvím zážitku nesení, houpání, hlazení, poplácávání. Později formou podpory našich snah a aktivit. V případě, že tyto potřeby podpory byly naplněny, umíme si v dospělosti stát za svými aktivitami sami.
3. Potřeba ochrany (protection).
Stejně jako u předcházejících dvou potřeb je žádoucí, abychom v dětství zažili ochranu nejbližším okolím, zejména před vnějším nebezpečím. V průběhu dalších vývojových stádií jsme chráněni prostřednictvím práv, s přechodem mezi dospíváním a dospělostí dochází k přijímání odpovědnosti za vlastní život, což znamená ubývání ochrany z vnějšího světa a přijetí toho, že hlavní díl ochrany přechází na nás samotné.
4. Potřeba nasycení (nurture), a to fyzického i psychického.
Prvotní uspokojení potřeby nasycení získáváme z dělohy naší matky, po narození kojením, krmením… Později potřebujeme budovat a sytit také naši zvídavost, emoce, sebevědomí a sebedůvěru formou ocenění, důvěry, abychom do dospělosti vstoupili s úctou sami k sobě, a následně ji sytili z vlastních zdrojů, především rozvojem sebe sama.
5. Potřeba poznávání a respektování hranic svých možností (limits).
Každý z nás potřebuje zažít hranice svých potencionalit již od samého počátku existence. Dítěti to umožňuje zážitek přinášející poznání, že věci jsou uchopitelné, ale mají též své limity (i zde platí, že výjimka potvrzuje pravidlo) se kterými je nutno počítat. Je-li dítěti umožněno maximální poznání těchto limitů vlastní zkušeností, formou poskytnutí důvěry rodičů, dítě je schopno v pozdějších stadiích vnímat při plánování svých cílů a aktivit reálné a objektivní limity a hranice, svůj subjekt možný, mít životní řád, pořádek, respektovat tabu, životní rytmy a stereotypy.
Na psychicenosti dítěte a to i ještě nenarozeného může zanechat hluboké stopy úzkostné a záporné citové ladění matky. Naproti tomu kladné emoční ladění matky, těšení se na dítě a pocit jistoty mohou významně přispět k zdravému psychickému a osobnostnímu vývoji člověka.
,,Vnitřní dítě" je pozoruhodný koncept dílčí součásti psychiky a osobnosti, která má určitou míru relativní autonomie. Je to jakási subpersonalita, která nebývá vždy uvědomována. Zahrnuje vše, co člověk prožil a zažil v prenatální fázi vývoje a jako dítě až do puberty. Obsahuje i přetrvávající traumatické zážitky a zkušenosti uložené v podvědomí, které mají neuvědomovaný vliv na jeho současné prožívání a chování a jejich závady a poruchy.
Zastáncem teorie ,, zraněného vnitřního dítěte" je např. olomoucký vysokoškolský učitel a teolog Rudolf Smahel (1997)
K psychotraumatizaci ,,vnitřního dítěte" (např. tím, že dítě je nechtěné a nemilované) může pravděpodobně dojít již v prenatálním stadiu vývoje což může mít za následek krátkodobé i dlouhodobé závady a poruchy chování a prožívání dítěte po jeho narození až do efektivní psychoterapie.
Pro průběh těhotenství a úspěšný vývoj plodu má velký význam trvalý soulad v manželství. Je třeba, aby ženy v těhotenství žily v pohodě, harmonii, bez zbytečného rozčilování, tenzí a rozlad a bez veliké tělesné a duševní námahy. Důležité jsou relaxace, procházky na čerstvém vzduchu a každodenní pobyt v přírodě, které většinou dovedou těhotnou ženu žádoucím (především uklidňujícím) způsobem přeladit. Také o dobrou stravu bohatou na vitaminy je třeba pečovat.
Musí se vyloučit požívání drog, alkoholu a omezit kouření. Přibývá psychogenních poruch během těhotenství i šestinedělí a laktace. Proto je třeba žít více v souladu s pravidly duševní hygieny. V tomto směru je důležitá spolupráce porodníků a gynekologů s dětskými lékaři a psychology.Mezi naše přední odborníky na duševní hygienu patřil brněnský profesor psychologie Libor Míček. (1984, 1986,1988).
Se zásadou předběžné opatrností a uměřenosti by se mělo využívat různých technických pomůcek mezi něž patří např. baby monitoring a baby sense.
Jako nejdůležitější se jeví optimální bonding či attachment, bazální bezpečné přilnutí, psychosomatické přimknutí, připoutání, základní interpersonální citová vazba, vztah, interakce, např. emoční, citové, afektivní pouto a interakce dítěte a matky i dalších blízkých osob zajišťující dítěti jistotu, pocit bezpečí, spokojenost a mající vliv i na prožívání a chování, adekvátní sociální komunikaci jedince během celého jeho ontogenetického vývoje.

Literatura

Badinterová, E. O mužské identitě. Praha: Paseka, 2005.
Condon J.T. The Assessement of Antenatal Emotional Attachment: Development of a Questionnaire Instrument. Br. J. Med. Psychol., 1993, 66, str. 167-183.
Fleišmanová, Š.- Cichá, M. Těhotenství a porod- vybrané zvyklosti a rituály. Florence č. 1, roč.III, leden 2007, s. 20-22.
Fürst, A. Pesso Boyden psychomotorická psychoterapie. In Vybíral, Z. Roubal,J.(eds) Současná psychoterapie. Praha: Portál, 2010, s. 346-353.
Geiger, B. Fathers as primary caregivers. N.York: Greenwood Press, 1996.
Gesell, A.- Amatruda, C. S. Developmental Diagnosis. Harper and Harper, 1975.
Hamberger, L.-Nilsson, L. Těhotenství týden po týdnu. Praha: Svojtka, 1996.
HNUTÍ PRO ŽIVOT: Odborné stanovisko k počátku lidského života nového lidského jedince. (online) Dostupné z www.
Jones H, W. - Schraeder Ch.: "The Process of Human Fertilization", Fertility and Sterility
Sv. 48, č. 2, Srpen 1987, str. 191)
Koukolík, F. Lidský mozek. Praha: Portál,2002.
Langmeier, J. Krejčířová, D. Vývojová psychologie. Praha : Grada, 2006.
Langmeier, J.- Matějček, Z.: Psychická deprivace v dětství. Praha : SZN, 1974.
Leboyer, F. Porod bez násilí. Praha: Stratos, 1995.
Lečbych, M., Pospišilíková, K. Elektronický časopis ČMPS Psychologie, roč. 6, č.3, 2012
Liedloffová, J. Koncept kontinua. Hledání ztraceného štěstí pro vás a vaše děti. Praha: Edice Nová éra, 2007.
Matějček, Z. Počátky našeho duševního života, 1986
Matějček, Z., Bubleová V., Kovařík, J.: Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 1967.
Malá, H. Klementa, J. Biologie dětí a mládeže. Praha:SPN, 1985.
Marek, A.M. Psychologie (Poznej sám sebe). Olomouc, 1992 a 2000.
Míček, L. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 2. vyd. 1986.
Míček, L. Sebevýchova a duševní zdraví. Praha: SPN, 1988.
Milberger,S. et al. Is Maternal smoking dutiny pregnancy a riske factor for Attention Deficit Hyperaktivity Disorder in Children? American Journal of Psychiatry, 153, 1996, s. 1138-1142
Nilsson, L. a kol. Čakáme dieťatko: Martin: Osveta, 1986.
Odent, M. Znovuzrozený porod. Praha: Argo, 2000.
Papoušek, M. - H.: Die Bedeutung früher Erfahrungen - Frühe Kommunikation des Säuglings mit seiner Umwelt, Auditorium Netzwerk , 1989 - video
Papoušek, H.; Papoušek, M. Beyond Emotional Bonding: The Role of Preverbal Communication id Mental Growth and Health. Infant Mental Health Journal. 1992, vol. 13, no. 1, s. 43-53.
Pavlíková, E.. Sonda do postojů a pocitů českých uživatelek přístroje BabyPlus. In Heller, D.; Mertin, V.; Sobotková, I. (ed.). Psychologické dny 2006 : Prožívání sebe a měnícího se světa : sborník příspěvků z konference 24. Psychologické dny, Olomouc 2006., 2007. s. 27-35.
Perry, B. D.: Childhood Experience and the Expression of Genetic Potential: What Childhood Neglect Tells Us About Nature and Nurture. Huston, TX, USA, 2002.
Preiss, M., Kučerová, H. a kol. Neuropsychologie v psychiatrii. Praha: Grada, 2006.
Rheinwaldová, E. Jak vychovat šťastné dítě. Praha: Motto,2005,2011
Říčan, P. Cesta životem. Praha: Portál, 2004.
Skočovský, K. Sexualita a manželská spokojenost. Brno, 2004
Smahel, R. Duševní vývoj a duchovní zrání dítěte, 2. vyd., MCM Olomouc 1997.
Smallová, M.F. Naše děti, naše světy. Praha : DharmaGaia, 2012
Šulová, L. Raný psychický vývoj dítěte. Praha: Karolinum, 2004.
Švancara, J. Kompendium vývojové psychologie. Praha: SPN, 1981.
Trevathan W.R. Human Birth: An Evolutional Perspective. Transaction Publishers, 1987
Vágnerová, M. Vývojová psychologie. Praha: Karolinum, 2012
Vavřinková, B., Binder, T. Návykové látky v těhotenství. 1.vyd. Praha: Triton, 2006.
Vrtbovská, P. Úvod do PBSP. Scan, 2009.
Willke, J.C. Willkeová, B. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, 1993.
Wolf, J. Abeceda národů: Výkladový slovník kmenů, národností a národů. Praha: Horizont, 1984.

Současná prenatální psychologie

8. června 2013 v 21:01 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Dopomůže-li ti tvé vzdělání k tomu, abys mluvil k lidem, mluv s nimi vždy jen podle svého svědomí, neohlížeje se na to, získáš-li jejich potlesk (Jean J. Rousseau).

Prenatální psychologie studuje okolnosti početí, normální i patologický vývoj embrya a plodu, vnímání a komunikaci ještě nenarozeného dítěte s okolím, možnosti stimulace psychonervového vývoje plodu, psychické změny i obtíže budoucích matek v těhotenství, roli otce a dalších osob.
V současné době podrobně rozpracovávají psychologové tzv. prenatální bonding (attachment) v péči o dítě. Doporučují budoucím matkám, aby přiměřeným způsobem, dotykem, zpěvem i řečí s dětmi již před narozením komunikovaly a tím zesilovaly pevnost jejich vzájemného spojení, vztahu, intenzitu vazby či bondingu (attachmentu). Je však třeba vyvarovat se v tomto směru nepřirozených, umělých a nezdůvodněných hyperaktivit.
Zážitky a prožitky jedince před porodem, při porodu i bezprostředně po porodu mohou mít značně determinující vliv na jeho další psychosomatický vývoj. Není vyloučeno, že některé závady, poruchy či choroby dospělých osob mají svůj původ a příčiny právě v těchto prvních vývojových etapách či fázích.
Z toho vyplývá velký význam teoretických a praktických poznatků prenatální a perinatální psychologie.

Kognitivní metody v oblasti prenatální psychologie
1. Podélné, dlouhodobé (longitudinální).
2. Průřezové, jednorázové (cross- sectionalní) .
Longitudinální i průřezové psychologické metody a techniky zkoumání chování a prožívání dosud nenarozeného dítěte čerpají často z nepřímých informací získaných z anamnéz, rozhovorů, aplikací dotazníků u dospělých osob .
Švýcarský psycholog a psychoanalytik Gustav Hans Graber
(1893- 1982) a americký psycholog hypnoterapeut David B. Chamberlein (nar. 1928) získávali informace od dospělých osob také z pokusů o hypnotickou regresi do prenatálního období .
Stanislav Grof (nar. 1931), spoluzakladatel tzv. transpersonální psychologie, se mj. zabývá také vzpomínkami na porodní trauma a jeho uvolňování během tzv. holotropní (celostní) terapie.
Psychologické metody zkoumání chování a prožívání dosud nenarozeného dítěte čerpají často z nepřímých informací získaných z anamnéz, rozhovorů, aplikací dotazníků u dospělých osob.
Konkrétní poznávací metody :
Anamnéza (zjišťuje např. funkčnost a dosavadní průběh života rodiny, prenatální, perinatální nebo postnatální deprivační syndrom, uměřenost stimulace plodu v děloze).
Zjišťuje se vše co by mohlo vést k poškození dítěte již v nitroděložním vývoji, když např. matka onemocněla některými infekčními chorobami, z nichž zvlášť nebezpečné jsou např. zarděnky. Rovněž špatná životospráva matky v těhotenství a postoj matky k těhotenství může mít vliv na vývoj plodu. Např.malnutrice v průběhu fetálního období, krajní porodní nezralost, hypoxické a ischemické poškození mozku asfyxií jsou rizikovým faktorem např. pro vznik schizofrenie, přičemž nejvýznamnějším z nich je preeklampsie či gestóza budoucí matky (závažná choroba vázaná na těhotenství a projevující se např. zvýšeným krevním tlakem,bílkovinou v moči, otoky, křečemi, zvýšeným sliněním, zvracením, bolestmí hlavy) sdružená s hypoxickým a ischemickým poškozením mozku (asfyxie).
(Christina Dalmanová, švédská lékařka, et al., 1999) .
Kouřila matka během těhotenství? Kouří-li matky v průběhu těhotenství, výrazně se zvyšují riziko, že dítě, které čekají, bude postiženo poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). 22 % matek dětí stižených ADHD v průběhu jejich nitroděložního vývoje kouřilo cigarety, v kontrolní nepostižené skupině kouřilo cigarety v době jejich nitroděložního vývoje 8 % matek. (Sharon Milberger et al., 1996). Požívala matka v těhotenství nadměrně alkohol? Došlo k fetálnímu alkoholovému syndromu (FAS)? Hlavním příznakem fetálního alkoholického syndromu (FAS) dětí některých alkoholiček je trvalé poškození centrální nervové soustavy, zejména mozku. Nezralé mozkové buňky v lidském plodu jsou velmi citlivé na alkohol a může u nich dojít k poruše, zpomalení či zastavení vývoje. To vede například k poruchám pozornosti či paměti, impulzivnímu chování a špatnému odhadu příčin a důsledků. U dětí alkoholiček však bylo prokázáno i zvýšené riziko vzniku mentálních poruch či závislostí v pozdějším věku. Konzumace alkoholu je nebezpečná v celém průběhu těhotenství, neboť po celou tuto dobu dochází k vývoji mozku. Vystavení nenarozených dětí alkoholu je nejčastější příčínou poruch intelektu v západním světě. V USA a v Evropě vzniká fetální alkoholový syndrom u asi 0,2-1,5 narozených dětí z 1000.
Také při vzniku poruchy ADHD (Attention Deficit Hyperaktivity Disorder) přispívá různou měrou prenatální vystavení alkoholu a tabákovému kouři, rovněž však problémové těhotenství, předčasný porod s výrazně nižší vahou novorozeněte, extrémní množství olova v těle a poranění prefrontální kůry v mozku po porodu. Na vznik a rozvoj hyperaktivity má vliv nadměrné užívání cukru, přídatných látek (zejména brilantních barviv, jako např. tartrazin (E 102) nebo chinolinová žluť (E 104) - od 20. července 2010 mají v Česku výrobci povinnost uvádět v případě, že výrobek obsahuje tato barviva, na obalu upozornění "může nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí". Symptomy ADHD se mohou prohloubit u dětí používajících léky na epilepsii v důsledku jejich vedlejších účinků, které jsou však napravitelné. ADHD je porucha typická neurovývojovým opožděním s odchylkami ve vývoji centrální nervové soustavy a porušenou regulací. Tímto jsou pak ovlivněny prakticky všechny kognitivní funkce. ADHD jsou také vysoce rizikovým faktorem pro vznik dalších psyghopatologických poruch.
Požívala matka nějaké drogy? Jak dlouho? Jak často?
Není také pochyb o tom, že jiné podmínky má plod v nitroděložní fázi vývoje, když se matka na dítě těší, a jiné, když je matka čeká s obavami.
Negativní postoj ženy k těhotenství může mít záporný vliv na vývoj dítěte dvojím způsobem:
- primárně ( biochemicky vlivem negativních emocí matky) ;
- sekundárně (nevhodným a nehygienickým zacházením těhotné ženy samé se sebou).
Negativní postoje žen v těhotenství se však mohou škodlivě promítnout nejen do neuropsychického vývoje dětí, ale mají rovněž vliv na klesající porodnost.
Dobré mezilidské vztahy (především eroticko-sexuální a manželské) mají vliv na přiměřenou adaptaci na nechtěné těhotenství i v podprůměrných bytových či finančních podmínkách.
Některé ženy dokonce prožívají předporodní i poporodní euforii.
Přesto asi třetina gravidních žen pociťuje v těhotenství dlouhodobou anxiozitu, úzkostnost a některé až chorobný strach (fobii), což může v některých případech způsobit i porodní komplikace.
U některých žen se v těhotenství objevuje tzv. benigní těhotenská encefalopatie (zejména u prvorodiček)
což jsou mírné a dočasné psychosomatické dysfunkce (např. lehčí a přechodné závady pozornosti, paměti, usuzování, učení se a orientovanosti), doprovázené někdy i zvýšenými obavami z budoucnosti, emoční labilitou, únavou a potížemi s usínáním a spánkem, které se však po porodu opět normalizují.
Anamnézou lze zjistit informace např. o. zvýšeném zvracení (hyperemesis), předčasných kontrakcích, porodní bolesti, úniku mateřského mléka, což však nezřídka lze za pomocí vhodných psychologických a psychoterapeutických postupů zmírnit, zredukovat nebo i zcela odstranit.
Katamnéza(zjišťuje např. změny od původní anamnézy).
Rozhovor
( příklady otázek pro období od početí do narození. )
Bylo dítě chtěné, či nechtěné (a jak moc nechtěné)?
Byly nějaké spory ohledně jména dítěte?
V jakém pořadí mezi sourozenci přišlo na svět, nenahradilo například svého předčasně zesnulého sourozence? Čím si rodiče přáli, aby dítě bylo?
Máte kladný nebo záporný postoj ke svému těhotenství?
Rakouský psycholog Gerhard Rottmann z Univerzity Salzburg (in Marek A.M., 2000) zkoumal průběh těhotenství a porodu u žen s různými postoji k těhotenství.
Rozdělil si ženy (N=141) na 4 skupiny: ideální, katastrofální, ambivalentní a chladné.
Ženy se silně negativními postoji - ,,katastrofické"- častěji překonávaly v průběhu těhotenství značné zdravotní problémy, měly častěji předčasné porody a novorozence s nízkou porodní váhou a s emočními potížemi.
Děti chladných žen byly pasivní až apatické.
Ideální" matky (s pozitivními postoji k těhotenství ), mají údajně nejlehčí průběh těhotenství, bezproblémové porody a fyzicky i psychicky nejzdravější potomstvo. Bylo by ž ovšem žádoucí tato tvrzení ověřit na větším vzorku zkoumaných osob.
Dotazníky
Australský psycholog John Thomas Condon vytvořil dotazník sestávající z 19ti otázek pro nastávající matky a z 16ti otázek pro nastávající otce, který uvádíme jako příklad.
Cílem této diagnostické metody je odhadnout typ emoční vazby (prenatálního attrachmentu), který bude existuje mezi nimi a jejich dítětem již od nitroděložního období. Obsažené otázky jsou např.:
"Myslíte na své budoucí dítě ?Často nebo vzácně? Připadá vám těhotenství jako něco neskutečného? Vzácně nebo často? Máte silnou nebo slabou potřebu své budoucí dítě kojit?" ( Condon J.T. The Assessement of Antenatal Emotional Attachment: Development of a Questionnaire Instrument. Br. J. Med. Psychol., 1993, 66, str. 167-183; ).
Zpracované odpovědi se zanáší do obrazce tvořeného dvěmi protínajícími se osami. Horizontální osa znázorňuje intenzitu vztahu mezi budoucím rodičem a dítětem. Kvalita vazby rodič - dítě je pak zachycena na ose vertikální.
Protneme-li obě osy, dostaneme čtyři kvadranty neboli čtyři kategorie vztahu mezi rodičem a dosud nenarozeným dítětem.
Pozorování
(např. mimických) a motorické aktivity např. pomocí nitroděložních fotografií, ultrazvuku a předčasně narozených (nedonošených) a potracených dětí.
Ultrazvuk (zachycuje také mimiku, od 26 týdnu údajně i ,smích" /projev spokojenosti/, křik (vagitus uterinus), ,,pláč" /projev nespokojenosti/ a mrkání).
Mikroanalýza interakčního chování a videotrénink
mezi dítětem a matkou či rodiči pomocí videozáznamu
(např. podle Hanuše Papouška /1922-2001/).
Našel u různých etnických skupin tytéž vzorce instinktivního rodičovského chování.
Někdy blokované vzorce tohoto intuitivního rodičovství se pomocí videotréninku snažil uvolňovat.
Videotrénink interakcí (VTI) je diagnostická, intervenční i terapeutická metoda práce s videozáznamem, užívaná např. při závadách a poruchách interakce mezi aktéry sociální komunikace.
Cílem videotréninku je rozvíjení sociálních dovedností, učení se postupům úspěšné verbální i neverbální sociální komunikace.
Tato metoda se užívá např. v různých organizacích a firmách,ale v rodinném prostředí, při řešení výchovných problémů, vedení dětí a při problémech v interakci mezi rodiči a dětmi. Videotrenér (terapeut) dochází např. nějakou dobu do rodiny a natáčí běžnou interakci dítěte s rodinnými příslušníky (např. při hře).
Pořízený videozáznam videotrenér odborně analyzuje a diagnostikuje a společně s rodiči navrhne kroky vedoucí k nápravě. Po nějaké době se natáčení opět opakuje.(Papousek, Mechthild & Hanus: Die Bedeutung früher Erfahrungen - Frühe Kommunikation des Säuglings mit seiner Umwelt, Auditorium Netzwerk , 1989 - video)
Hanuš Papoušek vyvinul mikroanalýzu interakčního chování mezi kojencem a matkou pomocí videozáznamu a videotrénink žádoucích interakcí.
Videem podporovaná interakční diagnostika přinesla důležité nové poznatky. Ukázala např. , že mnohočetné patologické jevy (jako např. abnormální křik kojence), mnohdy vznikají v důsledku více či méně vyjádřené těhotenské psychózy, jež činí matku neschopnou optimálně komunikovat se svým dítětem.
Objevení a empiricky podložený popis tzv. instinktivního (intuitivního) rodičovství je připisován právě vývojovým psychologům Hanuši Papouškovi a jeho ženě Mechthild Papouškové.
Intuitivní rodičovství definovali jako souhrn případů, kdy rodiče nebo jiné pečující osoby při interakci a komunikaci s kojencem nevědomě vhodně modifikují své chování tak, že je v souladu s potřebami dítěte. Jde do značné míry o vrozené vzorce (předem naprogramovaná péče) chování.
Nejcharakterističtějším chováním v rejstříku intuitivního rodičovství je typická reakce pozdravení s nepatrným záklonem hlavy, zvednutým obočím a doširoka otevřenýma očima a otevřenými ústy (Papoušek, H., Papoušek, M., 1992);
Oba ve spolupráci s dalšími odborníky zkoumali zákonitosti interakce rodičů a dětí v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Podolí a v Max-Planckově ústavu v Mnichově pomocí mikroanalýzy interakčního chování mezi matkou a kojencem pomocí videozáznamu. Instinktivní rodičovství pomáhali rozvíjet.
Při hovoru k malému dítěti matky různých etnik své výrazy rodiče (zejména matky) instinktivně přehání.
Mluví vyšším hlasem.
Používají jakoby dětské mazlivé žvatlání.
Mluví pomaleji.
Rytmus řeči je jiný než běžně.
Pohyby mají nápadnější.
Pohledy z očí do očí trvají déle.
Přibližuje svoji tvář k dítěti blíže (20-25cm).
Repertoár výrazových projevů je chudší, omezený na několik základních projevů, které jsou dítěti nejsrozumitelnější a které snadno diferencuje.
Zejména matky tyto projevy opakují se značnou stereotypií a rigiditou.
Experimenty
(např. Konrad Lorenz, Harry F.Harlow (1905-1981), Mary Ainsworthová aj.).
Konrad Lorenz (1903-1989) rakouský lékař, zoolog a zakladatel moderní psychologie
chování zvířat (etologie), kterému byla v roce 1973 udělena Nobelova cena za fyziologii a medicinu, prokázal ireverzibilní imprinting (vtištění) divoké husy velké (Anser anser) izolované po 24 hodin po vylíhnutí na člověka.
V Harlowových experimentech byla mláďata makaků odebrána jejich matkám a umístěna do klece se dvěma opičími napodobeninami. Jedna z nich byla vyrobena z drátu a disponovala umělou bradavkou, poskytující mláďatům potravu. Druhá figurína byla pokryta froté látkou, příjemnou na dotek, ale mléko neměla. (V původní verzi experimentu byly mlékem vybaveny obě figuríny a zjišťovala se pouze četnost kontaktu s tou kterou sochou.)
Po překonání období sklíčenosti, poté, co byla mláďata odloučena od matek, postupně mláďata přenesla svou náklonnost k látkovým napodobeninám.
K drátěné napodobenině se přiblížila pouze tehdy, když potřebovala potravu.
Pokud se mláďata vystavila stresovému podnětu, okamžitě se schoulila u látkové napodobeniny. Mláďata vytvořila pevnější pouto k měkkým matkám nehledě na zdroj potravy.
Mláďata odchovaná napodobeninou (ať už sebedokonalejší) proti předpokladům H. Harlowa neprospívala. Napodobeniny nezaručovaly zdravý tělesný a duševní vývoj mláďat makaků. Mláďata se chovala se agresivně k ostatním makakům, zřídkakdy s nimi navazovala běžné vztahy a postrádala většinou schopnost další reprodukce.
Pokud byla oplodněna, pro svá prvorozená mláďata byla špatnou matkou s častými rysy zanedbávání a agrese. Jako rozhodující se ukázalo období prvních šesti měsíců.
U opic "vychovaných" umělou matkou došlo k vývoji normálního chování údajně tehdy, pokud do dovršení šesti měsíců měly možnost navázat kontakt s vrstevníky.
Mary D. Salterové Ainsworthová (1913-1999) spolupracovnice J. Bowlbyho sestavila Strange Situaton Test (Test neznámé situace).
Z reakcí dětí na tuto situaci je možno realizovat čtyři diagnozy bondingu či attachmentu.
1. Bazálně (jisté) a bezpečné přimknutí (odhad 55% dětí)
2. Úzkostné (nejisté) přimknutí (30%)
3. Úzkostné - ambivalentní přimknutí (10%)
Mary Mainová (nar. 1943) a Judith Solomonová v roce 1986 přidaly ještě:
4. Dezorganizované (desorientované ) vztahy (odhad je 5% dětí).
Psychologické metody zkoumání chování a prožívání dosud nenarozeného dítěte čerpají často z nepřímých informací získaných z anamnéz, rozhovorů, aplikací dotazníků u dospělých osob
Švýcarský psycholog a psychoanalytik Gustav Hans Gruber (1893- 1982) získával informace od dospělých osob také z pokusů o hypnotickou regresi do prenatálního období .
V roce 1971 založil ve Vídni ISPPM-International Society of Prenatal and Perinatal Psychology and Medicine (Mezinárodní společnost pro prenatální a perinatální psychologii a medicinu).
PRENATÁLNÍ vývoj
Vývoj v děloze
Dělohu je nutno považovat za první ekologické prostředí, které by nemělo být poškozováno např. špatným stravováním kouřením, pitím alkoholu
poškozováno např. špatným stravováním kouřením, pitím alkoholu, konzumací drog, apod., ale i emoční deprivací plodu a špatnou komunikací a stimulací ze strany sociálního okolí (zejména rodinného) .
To vše jsou totiž příčiny a podmínky ohrožující psychosomatický vývoj nenarozeného dítěte.
V okamžiku oplodnění začíná existovat nová lidská bytost.
To je názor velké části biologů, embryologů i psychologů. Životní cesta člověka začíná početím (Říčan, P.2006, Langmeier, J.a Krejčířová, D., 2006). Je to také názor křesťanské nauky, která navíc dodává, že v okamžiku oplodnění je lidská bytost obdařena individuální nesmrtelnou duší (Wilke, J. C. a Willkeová, B., 1993)
Početí dítěte je jeden z nejrozhodnějších okamžiků života, ve kterém je dána dědičná výbava, pohlavní diferenciace (chlapec, děvče) a četnost početí (dvojčata apod.). Je důležité znát okolnosti početí zda bylo např. chtěné nebo nechtěné, náhodné, v alkoholovém opojení apod..
Psychologické metody zkoumání chování a prožívání dosud nenarozeného dítěte čerpají často z nepřímých informací získaných z anamnéz, rozhovorů, aplikací dotazníků u dospělých osob
První období prenatálního vývoje začíná právě početím a trvá první dva měsíce. Je to tzv. období zárodečné (embryonální).
Druhé období prenatálního vývoje trvá od počátku třetího měsíce do konce desátého lunárního měsíce. je to období plodu (fetální). Normální těhotenství trvá deset lunárních měsíců (po 28 dnech), což je 280 ± 14 dní.
Dítě žije podle Margaret Mahlerové (1897-1985) v gestačním období a ještě nejméně šest měsíců po narození v symbiotické fázis matkou. Neodlišuje sebe od matky a matku od sebe.
Poté se dostane do fáze separační individuace (oddělení), během níž si buduje vlastní identitu a ego a osvojuje si schopnost a dovednost komunikovat s ostatními.
U některých žen v těhotenství se vyskytuje např. zvýšené zvracení (hyperemesis), předčasné kontrakce, porodní bolesti, únik mateřského mléka, což však nezřídka lze za pomocí vhodných psychologických a psychoterapeutických postupů zmírnit, zredukovat nebo i zcela odstranit.
Využívaná je např. psychomotorická psychoterapie (kinezioterapie) Alberta Pesso a Diany Boyden (Pesso Boyden System Psychomotor Therapy, PBSP) zaměřená na uspokojování pěti základních vrozených potřeb člověka ( místa, ochrany, výživy a péče, opory, limitů) na elementární úrovni optimálně uspojovaných ve zdravé děloze a psychoterapie podle amerického humanistického psychologa Carla Ransoma Rogerse (1902-1987), která má mj. za cíl rovněž posilovat důvěru v sebe a svůj organismus a efektivně a plněji žít v přítomném okamžiku.
U některých lidí shledáváme pro porodnost nepříznivý systém osobních životních hodnot, například:
- intenzivní vztah k určitému osobnímu komfortu nebo prestižní důvody, např. pokud jde o oblékání, zařízení bytu, vlastnění dopravního prostředku, cestování do ciziny;
- intenzivní vztah k povolání.
Skutečně nedostatečné materiální zabezpečení rodičů není prvořadou příčinou poklesu porodnosti. Mnoha rodičům chybí kladná motivace pro více než dvě děti, která by byla dostatečně zafixována ve společenském povědomí.
Kanadský psychiatr a psycholog Thomas R. Verny (nar. 1936), jeden z představitelů prenatální psychologie v roce 1981 založil severoamerickou variantu Mezinárodní společnosti pro prenatální a perinatální psychologii a medicinu, kterou založil v roce 1971 Gustav Hans Graber ve Vídni.
T. R. Verny uvádí, že na osobnosti ještě nenarozeného dítěte může zanechat hluboké stopy úzkostné a záporné citové ladění matky. Naproti tomu kladné emoční ladění matky, těšení se na dítě a pocit jistoty mohou významně přispět k zdravému psychickému a osobnostnímu vývoji člověka. Známá je jeho publikace The Secret Life of the Unborn Child (Tajný život nenarozeného dítěte), na které se podílel ještě John Kelley. Vyšla např. v New Yorku v roce 1981.
Pro průběh těhotenství a úspěšný vývoj plodu má velký význam trvalý soulad v manželství. Je třeba, aby ženy v těhotenství žily v pohodě, harmonii, bez zbytečného rozčilování, tenzí, rozlad a bez veliké tělesné a duševní námahy. Důležité jsou procházky na čerstvém vzduchu a každodenní pobyt v přírodě, které většinou dovedou těhotnou ženu žádoucím (především uklidňujícím) způsobem přeladit. Také o dobrou stravu bohatou na vitaminy je třeba pečovat.
Musí se vyloučit požívání alkoholu a omezit kouření. Komplikace v těhotenství, které jsou dnes častější než byly dříve, mohou mít značný vliv na vývoj dítěte i po narození. Přibývá psychogenních poruch během těhotenství i šestinedělí a laktace, a proto je třeba žít více v souladu s pravidly duševní hygieny.
V tomto směru je důležitá spolupráce porodníků a gynekologů s dětskými lékaři a psychology.
Našim předním odborníkem na problematiku duševní hygieny byl brněnský profesor psychologie Libor Míček (1931-2004).
Přínosná je v tomto směru aktivita českých psychologů Zdeňka Matějčka (1922-2004) který např. publikoval v roce 1986 Počátky našeho duševního života, Josefa Langmeiera (1921-2007) a slovenského lékaře profesora Petera G. Fedora-Freybergha (nar. 1936), který v roce 1989 založil mezinárodní časopis International Journal of Prenatal and Perinatal Psychology and Medicine.

Literatura
Badinterová, E. O mužské identitě. Praha: Paseka, 2005.
Condon J.T. The Assessement of Antenatal Emotional Attachment: Development of a Questionnaire Instrument. Br. J. Med. Psychol., 1993, 66, str. 167-183.
Fleišmanová, Š.- Cichá, M. Těhotenství a porod- vybrané zvyklosti a rituály. Florence č. 1, roč.III, leden 2007, s. 20-22.
Fürst, A. Pesso Boyden psychomotorická psychoterapie. In Vybíral, Z. Roubal,J.(eds) Současná psychoterapie. Praha: Portál, 2010, s. 346-353.
Geiger, B. Fathers as primary caregivers. N.York: Greenwood Press, 1996.
Gesell, A.- Amatruda, C. S. Developmental Diagnosis. Harper and Harper, 1975.
Hamberger, L.-Nilsson, L. Těhotenství týden po týdnu. Praha: Svojtka, 1996.
HNUTÍ PRO ŽIVOT: Odborné stanovisko k počátku lidského života nového lidského jedince. (online) Dostupné z www.
Jones H, W. - Schraeder Ch.: "The Process of Human Fertilization", Fertility and Sterility
Sv. 48, č. 2, Srpen 1987, str. 191)
Koukolík, F. Lidský mozek. Praha: Portál,2002.
Langmeier, J. Krejčířová, D. Vývojová psychologie. Praha : Grada, 2006.
Langmeier, J.- Matějček, Z.: Psychická deprivace v dětství. Praha : SZN, 1974.
Leboyer, F. Porod bez násilí. Praha: Stratos, 1995.
Lečbych, M., Pospišilíková, K. Elektronický časopis ČMPS Psychologie, roč. 6, č.3, 2012
Liedloffová, J. Koncept kontinua. Hledání ztraceného štěstí pro vás a vaše děti. Praha: Edice Nová éra, 2007.
Matějček, Z. Počátky našeho duševního života, 1986
Matějček, Z., Bubleová V., Kovařík, J.: Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 1967.
Malá, H. Klementa, J. Biologie dětí a mládeže. Praha:SPN, 1985.
Marek, A.M. Psychologie (Poznej sám sebe). Olomouc, 1992 a 2000.
Míček, L. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 2. vyd. 1986.
Míček, L. Sebevýchova a duševní zdraví. Praha: SPN, 1988.
Milberger,S. et al. Is Maternal smoking dutiny pregnancy a riske factor for Attention Deficit Hyperaktivity Disorder in Children? American Journal of Psychiatry, 153, 1996, s. 1138-1142
Nilsson, L. a kol. Čakáme dieťatko: Martin: Osveta, 1986.
Odent, M. Znovuzrozený porod. Praha: Argo, 2000.
Papoušek, M. - H.: Die Bedeutung früher Erfahrungen - Frühe Kommunikation des Säuglings mit seiner Umwelt, Auditorium Netzwerk , 1989 - video
Papoušek, H.; Papoušek, M. Beyond Emotional Bonding: The Role of Preverbal Communication id Mental Growth and Health. Infant Mental Health Journal. 1992, vol. 13, no. 1, s. 43-53.
Pavlíková, E.. Sonda do postojů a pocitů českých uživatelek přístroje BabyPlus. In Heller, D.; Mertin, V.; Sobotková, I. (ed.). Psychologické dny 2006 : Prožívání sebe a měnícího se světa : sborník příspěvků z konference 24. Psychologické dny, Olomouc 2006., 2007. s. 27-35.
Perry, B. D.: Childhood Experience and the Expression of Genetic Potential: What Childhood Neglect Tells Us About Nature and Nurture. Huston, TX, USA, 2002.
Preiss, M., Kučerová, H. a kol. Neuropsychologie v psychiatrii. Praha: Grada, 2006.
Rheinwaldová, E. Jak vychovat šťastné dítě. Praha: Motto,2005,2011
Říčan, P. Cesta životem. Praha: Portál, 2004.
Skočovský, K. Sexualita a manželská spokojenost. Brno, 2004
Smahel, R. Duševní vývoj a duchovní zrání dítěte, 2. vyd., MCM Olomouc 1997.
Smallová, M.F. Naše děti, naše světy. Praha : DharmaGaia, 2012
Šulová, L. Raný psychický vývoj dítěte. Praha: Karolinum, 2004.
Švancara, J. Kompendium vývojové psychologie. Praha: SPN, 1981.
Trevathan W.R. Human Birth: An Evolutional Perspective. Transaction Publishers, 1987
Vágnerová, M. Vývojová psychologie. Praha: Karolinum, 2012
Vavřinková, B., Binder, T. Návykové látky v těhotenství. 1.vyd. Praha: Triton, 2006.
Vrtbovská, P. Úvod do PBSP. Scan, 2009.
Willke, J.C. Willkeová, B. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, 1993.
Wolf, J. Abeceda národů: Výkladový slovník kmenů, národností a národů. Praha: Horizont, 1984.