Efektivní komunikace a její předpoklady z hlediska sociální psychologie

11. prosince 2010 v 5:53 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Monolog Váš svět zmenšuje, dialog ho zvětšuje
(R.K.Sprenger).
Je obtížné říci něco, co by bylo alespoň tak dobré, jako neříci nic
(Ludwig Wittgenstein).

Jak si můžeme vylepšit svou sociální komunikaci, abychom byli byli úspěšní ve společnosti?
Efektivní a konstruktivní komunikace (zejména ve školství a zdravotnictví) předpokládá respektování celé řady podmínek:
adekvátní emoční komunikační ,,podtón" hlasu komunikátora v komunikaci ;
přiměřený nonverbální komunikační ,,podtext "tj. řeč těla:
-celkový dojem,
-osobnostní image,
-celkový výraz obličeje,
-krčení čela,
-pohyby hlavou,
-úsměv,
-oční kontakt a jeho délka,
-mimika, proxemika a proximita (oddalování se či přibližování se),
-motorika,
-gestikulace (pohyb rukou),
-podávání ruky s přiměřeným stiskem,
-pantomimika.

Mezi verbální projevy (způsobem vyjadřování) a nonverbálními výrazovými projevy komunikátora musí být soulad ;
během komunikace je třeba redukovat případný strach a úzkosti druhé strany;
působit komplexně na racionální, emotivní i konativní složku osobnosti;
usilovat nejen kognitivní, ale i o psychoterapeutickou a psychorehabilitační funkci komunikace;
v indikovaných případech využíváme metodu zrcadlení;
komunikátor nemá hovořit příliš mnoho o sobě;
komunikátor se nemá vyhýbát přeformulování diskutované problematiky;
ve stejných a obdobných situacích je nutno jednat a chovat se konzistentně, kongruentně;
mezi jednotlivými výrazovými projevy musí být soulad, jinak dochází ke komunikační disharmonii;
vyhýbáme se méně známým, cizím i vulgárním termínům;
vyhýbáme se dvojné vazbě (nelze např. s úsměvem a laskavým oslovením začít druhou stranu plísnit či trestat);
počítat s obrannými reakcemi, sníženou sociabilitou a někdy i zvýšenou paranoiditou;
tempo, rychlost komunikace přizpůsobujeme psychickému tempu druhé strany;
hlasitost komunikace musí respektovat stav sluchového vnímání druhé strany;
zbytečně nezvyšovat hlas během komunikace, varovat se podrážděnosti;
je třeba respektovat právo na soukromí i intimní prostorovou zónu a nevstupovat do ní;
umožňovat a tolerovat zejména u dětí upřímnost, bezprostřednost (spontaneitu), kompenzaci, potřebu relaxace i abreakce (třeba i pláč);
přizpůsobit se pojmové a slovníkové zásobě jedince se kterým komunikujeme;
vyvarovat se rozporu mezi slovy a činy;
působit uměřeně a harmonicky na pravý i levý mozek druhé strany;
počítat s možnou iracionální desinterpretací stimulů a motivace komunikátora;
vyhýbat se neproduktivním konfliktům;
sdělení během komunikace nesmí být vědomě nepravdivá, neplatná, zkreslená, s přetvářkou, přehnaná, nepřívětivá, nevstřícná, neochotná, nevčasná;
prezentovat nenásilně svůj kladný vztah k tomu s kým komunikujeme ;
komunikátor by měl mít smysl pro humor;
respektovat právo na rozdílné soukromé názory;
respektovat právo na otevřenost, upřímnost, expresivnost, individualitu, autonomnost a autenticitu druhé strany;
respektovat věkové, vývojové a mentální zvláštnosti a psychosociální zralost osobnosti;
respektovat stávající úroveň sociálních schopností a dovedností druhé strany;
nekomunikovat bez empatie, chladně a povýšeně z pozice silnějšího,ale být stále ochoten přijímat podněty z druhé strany;
předpokládat senzitivitu nebo i hypersenzitivitu těch s nimiž komunikujeme a zvýšenou citlivost až iracionální empatii na neverbální formy komunikace;
na veřejnosti nekritizovat ani neopravovat používané řečové ani nonverbální projevy a nepoučovat;
dbát na soulad verbálních a nonverbálních projevů;
plnit vlastní osobností, osobním životem a jeho stylem funkce vzoru a modelu sociálního chování i prožívání;
typ konstituce osobnosti komunkátora i komunikanta rovněž komunikaci ovlivňuje;
nezanedbávat úpravu a upravenost, čistota a pečlivost komunikátorova vzhledu a zevnějšku,
-úprava nehtů,
-úprava vousů,
-kvalita oholení obličeje,
-oblečení a obutí,
- módní doplňky,
to je také v centru pozornosti mnohých komunikantů, kteří si zařazují komunikátory do své individuální typologie;
včasný příchod na komunikační setkání;
udržovat celkově pozitivní a optimistický přístup ke komunikantům;
vyhýbat se destruktivním formám komunikace;
komunikovat klidně a spíše pomaleji než moc rychle;
brát v úvahu psychosociální situaci a prostředí a zázemí ve kterém druhá strana dlouhodobě žije.
To vše má prezentovat a zajišťovat akceptaci komunikanta a soustředěný zájem o jeho osobu a kladný postoj
komunikátora k němu, má-li být komunikace účinná a užitečná.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama