Projekční psychologické diagnostické metody

18. září 2010 v 17:29 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Poznávání osobnosti (i duševna vůbec) je zprostředkováno z chování, z vnějších projevů, z činnosti a ústních i písemných projevů člověka. Z jeho verbálního i nonverbálního chování usuzujeme na rysy jeho osobnosti, na jeho duševní vlastnosti. Metodou poznávání osobnosti rozumíme způsob, postup, kterým docházíme k více nebo méně přesným poznatkům o psychice a osobnosti. Mezi specifické psychologické diagnostické metody zařazujeme projekční diagnostické metody. Pro správný přístup k poznávání osobnosti má velký význam teorie poznání (gnozeologie).

Metodou poznávání osobnosti rozumíme způsob, postup, kterým docházíme k více nebo méně přesným poznatkům o psychice a osobnosti. Takové metody jsou nazývány psychodiagnostické nebo psychognostické. Používáme zde oba termíny jako synonyma.
Když chceme něco zkoumat, musíme za prvé určit, co chceme poznat, za druhé, jak budeme postupovat.
Metody zkoumání a také pravidla vědeckého použití těchto metod určuje metodologie.
V metodologii rozlišujeme metody zjišťování faktů a metody zpracování faktů.
Metody poznávání osobnosti patří mezi metody zjišťování faktů. Dělí se na psychometrické a na klinické.
Poznávací (diagnostické) metody lze rozdělit také do tří skupin, a to na metody objektivní, subjektivní a projekční. V podstatě se však vyskytují rysy objektivní, subjektivní i projekční v různé míře u každého z těchto tří typů metod.
Projekční diagnostické metody poznávaní a vyšetřovaní psychiky a osobnosti jsou novějšího data. Princip projekčních metod spočívá v tom, že člověk připisuje (často víceméně neuvědoměle, bezděčně) své zkušenosti, zážitky, potřeby, zájmy, schopnosti, touhy, postoje ) jiným osobám, vkládá je do věcí, promítá je do situací, v nichž se ocitá a o nichž hovoří.
Promítnutí zkušeností a vlastností osobnosti, (které jsou "zakotveny" v mozkové kůře člověka) navenek je provokováno nejrůznějšími podněty.
Termínu ,,projekční metody" užil pro označení nového typu psychologických diagnostických technik poprvé patrně L. K. Frank v roce 1939.
V praxi však těchto metod a technik využívali již klasikové psychologie, např. A. Binet.
Francis Galton
Též slovní asociační pokus Francise Galtona ( 1822-1911) je v podstatě projekční (projektivní) metodou, ba můžeme dokonce říci, že všechny projekční techniky jsou vlastně odvozeny z metody volné asociace, pomocí níž zjišťujeme např. konfliktogenní oblasti osobnosti, odhalujeme její emoční komplexy.
Princip projekčních metod spočívá v tom, že člověk připisuje (často více méně neuvědoměle, bezděčně) své vlastní zkušenosti, zážitky, zájmy, schopnosti a dovednosti, touhy, postoje apod. jiným osobám, vkládá je do věcí, promítá je do situací, v nichž se ocitá a o nichž hovoří.
Promítnutí zkušeností a vlastností osobnosti (které jsou ,,zakotveny" v mozku člověka) navenek je provokováno nejrůznějšími podněty. Pro psychologa je zpracování těchto podnětů důležitější než podnět, který projekce vyvolává.
Člověk promítá své "já" do všeho, co říká, co žije, co tvoří. Každý výtvor člověka je těsně spjat s vlastnostmi jeho osobnosti. Názorným příkladem může být umělecká tvorba. Umělec promítá do svých děl (např. literárních) své vlastnosti tak silně, že pozorný čtenář vyčte z díla velmi mnoho o autorově osobnosti.
Mezi speciální projekční metody pro odborné psychology můžeme zařadit metodu nedokončených vět. V této metodě jsou jako podněty fragmenty vět, které bývají označovány jako,, jádra", k nimž je třeba dopsat dokončení. Zkoumané osoby mají dokončit věty slovy, která vyjadřují jejich vlastní pocity nebo myšlenky.
Často je používána sestava,, jader" podle J. M. Sackse a L. Sidneye. Psychologové pracující v různých oborech si tato,, jádra" přizpůsobují potřebám své situace. Jiné nedokončené věty používají psychologové práce s jiné např. školní psychologové.
U dětí jsou velmi oblíbené projekční kresby, např. na téma Naše rodina a Naše rodina jako zvířátka. Oblíbený je také Baum - test, kresba stromu a různé varianty kresby lidské figury a protifigury. Ty se používají převážně u dospělých osob.
U kreseb znázorňujích rodinu je důležité sledovat pořadí kreslených postav, které může nznačovat pozici a roli dotyčného dítěte i dospělého v rodině. Velikost postavy může naznačovat, že větší postavy jsou pro toho, kdo je kreslil pravděpodobně významnější než postavy menší.
Kresba lidské postavy (figur) muže a ženy tužkou je právem považována za projekční metodu. Jednotliví badatelé hledající odpovídající rysy osobnosti a symptomy poruch ve vztahu např. k velikosti figur muže a ženy, k držení těla nakreslených postav, k faktu, která figura je nakreslena dříve a která později, ke zručnosti kreseb, umístění figur v prostoru, vedení čar, proporcím, postavení figur, perspektivě, konzistenci kresby, vyjádření kofliktových momentů (jako je např. excesivní gumování, zesilování čar, stínování, transparenci, vynechávání části těla), k tvaru hlavy figur, způsob nakreslení vlasů, očí, nosu, úst, uší, výrazu obličeje, krku, paží, rukou, prstů, dolních končetin a nohou, pohlavní diferenciaci , a to zejména na vlastním figuře (tj. mužské figuře u muže a ženské figuře i ženy), oděvu (např.primitivní, chybění kravaty, sportovní figury, nahé figury, zdůraznění okrajových linií, přílišné zdůraznění detailů, odklon o normálního použití lemu) zdůraznění tajle, střední linie, příslušenství (doplňky), celkovému výrazu figur.
O kresbě abnomální lze s jistou pravděpodobností uvažovat, když jde o kresbu s neurčitým pohlavím, příliš zjednodušenou, simplexní až primitivní, neúplnou nebo naopak extrémně propracovanou, extrémně malou enbo estrémně velikou, lokalizovanou příliš vpravo, příliš vlevo, příliš nahoru nebo dolů, znázorněnou zezadu nebo výrazně asymetrickou.
Vynechávky v kresbě mohou signalizovat skrytou problematiku (např. konflikty v rodině).
V kresbách na téma Naše rodina a Naše rodina jako zvířátka se posuzuje také pravděpodobná či možná symbolika harmoničnosti či disharmoničnosti nebo i závad a poruch psychiky a osobnosti daná specifickým využíváním různých barev při zobrazování jednotlivých částí kresby.
Stále je využíván kresebný test E. Wartegga (1897-1983) - Wartegg Zeichen Test, zkratka WZT.
Úkol Warteggova kresebného testu spočívá v tom, že zkoumaná osoba má na předloze tužkou dokreslit osm neurčitě a mírně načatých kreseb, umístěných v černě ohraničených čtverečcích velkosti 4 x 4 centimetrů.
Interpretační postup se opírá o tzv. profil osobnosti podle vrstev. Je možno interpretovat sled v jakém zkoumaná osoba předlohy dokresluje, profil vrstev, profil kvalit, obrázkovou skladbu a charakterologické schema. Pro přímou psychodiagnostickou interpretaci je charakterologické schema nejcennější. Sleduje se a analyzuje formální stránka dokreslení ( jak je to nakresleno) a obsahová stránka dokreslení ( co je nakresleno). Vyhodnocení je ukončeno syntézou doplňujících se a odporujících se rysů do uzavřeného strukturálního obrazu osobnosti.
Patří sem rovněž Test inkoustových skvrn podle švýcarského psychologa
Hermanna Rorschacha (1884-1922), který byl autorem poprve prezentován
roku 1921.
Rorschachův test (ROR) je psychodiagnostická metoda, analyzující psychiku a osobnost, a to zejména v klinické psychologii. Na počátku svého vzniku využíval Hermann Rorschach různé inkoustové skvrny. Ukazoval je svým pacientům a ty, které nejvíce podněcovali fantazii, začal používat v praxi stabilně. Rorschachův test nyní využívá 10 karet s barevnými a černobílými symetrickými skvrnami a předpokládá úzký vztah mezi vizuálním vnímáním a osobností. Zahrnuje tři barevné skvrny, pět černých skvrn a dvě černo-červené, všechny na bílém pozadí. Osoby racionálně založené nejprve zkoumají tvar skvrn, teprve poté barvy. Osoby emotivně založené se nejprve zaměří na barvy a teprve pak hodnotí tvary skvrny.
Pořadí předkládaných karet není náhodné. Žádosti o přetočení obrázku, verbální i neverbální reakce, doba přemýšlení či naopak rychlost odpovědí, její originalita, to vše je během testu examinátorem zaznamenáváno. Kvůli objektivnosti odpovědí ke každé kartě náleží tabulka, kde se nachází několik možností odpovědí.
Získané klinické údaje mají primárně kvalitativní charakter a a jejich úspěšnost je značně závislá na osobní odborné zkušenosti odborníka, který je používá.
Rosenzweigova frustrační zkouška graficky zachycuje způsoby reakcí na poměrně běžné, ale přitom však nějak obtížné a nepříjemné životní situace.
Za projekční metody lze považovat i analýzu písma (zabývá se jí grafologie), specifik osobní motoriky, rozbor způsobů chůze a držení těla, stylu slovního vyjadřování, vnímání neurčitých zvuků atd.
Neodborný přístup k problematice - a to platí pro každou vědu - budí nedůvěru nejen k použité metodě zkoumání, nýbrž i k samé vědě.
Důležitost projekčních metod je značná. Je však třeba aplikovat je a konfrontovat je společně s ostatními typy metod poznávání psychiky a osobnosti.
Projekčních diagnostických metod je značný počet a tvoří skupinu, která není přesně ohraničena.
Při jejich použití je třeba zdůraznit, že mohou dát cenné výsledky - platné informace o duševním životě člověka - jen v rukou zkušeného, kvalifikovaného a vysokoškolsky vzdělaného odborného psychologa.

Doporučená literatura:
KOHOUTEK, R. Poznávání a utváření osobnosti. Brno: Akademické nakladatelství CERM.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 the the | E-mail | 15. února 2011 v 18:03 | Reagovat

Pěkné :D

2 jak napsat jak napsat | Web | 1. března 2011 v 10:27 | Reagovat

ještě kdyby tem rorschach ve filmech nevypadal tak komicky :-), když stejně na internetu je k nalezení jeho originální verze naskenovaných matric :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama