Srpen 2010

Osobnost a její socializace

5. srpna 2010 v 18:11 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Osobnost je konkrétní člověk se všemi svými tělesnými a duševními vlastnostmi formujícími se v přírodních, kulturních, historických a společenských podmínkách a procházející svou individuální životní vývojovou cestou.
Zkoumání osobnosti člověka představuje jedno z nejdůležitějších vědeckých odvětví psychologie. Duševní rozdíly mezi muži a ženami přitom studuje psychologie diferenciální.
Socializaci osobnosti zkoumá sociální psychologie.
Je to proces aktivního i pasivního učení, v němž si člověk osvojuje (internalizuje) určitý systém kulturních poznatků i dovedností, norem a hodnot, sociálních rolí, způsobů chování a jenání, jež mu umožňují začlenit se úspěšně do určité společnosti.
Vznik osobnosti jedince se podle ontogenetických vývojových psychologů váže k věku kolem tří let, kdy se děti začínají označovat první osobou čísla jednotného, tedy JÁ.


Osvojení základních poznatků psychologie osobnosti a její socializace může znamenat optimalizaci naší práce s dětmi i dospělými lidmi, její celkové zkvalitnění, spojení často převládající empirie s hlubším teoretickým přístupem.
Osobnost je jak produktem společensko - historického vývoje, tak současně i jeho spolutvůrcem.
Lidská viabilita, tj. životaschopnost
je ovšem závislá i na dědičnosti a biologické kvalitě organismu.
Z praktického hlediska je důležité zjištění, do jaké míry lze přičíst konkrétní projevy chování (adaptace, akomodace a asimilace) na vrub individuálních vlastností osobnosti a do jaké míry jsou závislé na působení aktuální konstelace prostředí přírodního, ale hlavně společenského (na vlivu různých skupin a efektu sociální žádoucnosti).
Vnitřní (endogenní, biologické ) determinanty i vnější (exogenní, kulturní, socializační)
činitelé utváření osobnosti jsou v neustálé interakci.
Pro exaktní poznání osobnosti je nutno kombinovat vertikální, tj.
vývojový přístup s přístupem horizontálním, tedy popisem současného stavu osobnosti.
Je to přístup kasuistický.
Rozlišujeme primární a sekundární vlastnosti osobnosti.
Primární, vrozené vlastnosti osobnosti jsou přirozenou, přírodní podstatou člověka.
Projevují se v nich rodové zvláštnosti člověka. Patří k nim např. organické potřeby, spící geny
a vrozené vlastnosti temperamentu.
Sekundární, druhotné, získané vlastnosti osobnosti jsou ty, které vznikly v důsledku ontogenetického vývoje
a socializace člověka. Vznik získaných vlastností je ovšem často více či méně závislý na vrozených vlastnostech.
Specificky lidskou odlišnost jednotlivých osobností můžeme vnímat jako osobitost.
Jak definujeme pojem osobnost člověka? Lidově se za osobnost považuje obvykle významná či svérázná osoba nebo osoba s rysy morální dokonalosti. Toto pojetí osobnosti obsahuje tedy i jistý morálně hodnotící aspekt, kterého se psychologie zříká.
Pro psychologii je osobností každý člověk jako integrovaný a integrující, organizovaný a organizující biopsychosociální celek se všemi svými relativně stálými individuálními vlastnostmi (konstitučními, výrazovými (zejména řeči), charakterovými, temperamentovými a intelektovými).
Často bývá osobnost definována jako to:
- co člověk chce (pudy, potřeby, zájmy, hodnoty);
- co člověk že (schopnosti, vlohy, nadání);
- co člověk je (temperament, charakter);
- kam člověk směřuje (osobní životní cesta).
Etymologicky pochází pojem osobnost asi z latinského persona, což původně znamenalo divadelní masku, již si v antických hrách herci nasazovali a měnili podle své role.
Americký psycholog oosbnosti G. W. Allport (1897 - 1967) definuje osobnost jako dynamickou organizaci těch psychofyzických systémů v rámci individua, která určuje jeho jedinečný způsob vyrovnávání se s okolím.
Osobnost je neopakovatelná ve své individuálnosti, v jednotě svých zkušeností, kladů a záporů, zděděných a získaných vlastností.
Jednotnost ( integrovanost) osobnosti jako celku určuje do značné míry její rozum a vůle (cíle). Jednotnost osobnosti může záležet také ve vyváženosti motivačních sklonů. Protikladné sklony člověka se totiž mohou dostávat do konfliktu (např. bažení po mnoha věcech a šetrnost). Příbuzné sklony člověka se naopak podporují (např. humánnost a soucitnost).
Integrovanost osobnosti se projevuje hlavně v tom, že rozpory mezi jednotlivými cíli a jednotlivými citovými vztahy i rozpory mezi motivačními tendencemi dovede člověk vyřešit, aniž by se stal vnitřně rozvrácenou osobností. V dokonalé duševní rovnováze však člověk nebývá příliš často. Opakem jednotnosti osobnosti je její dezintegrace a disharmoničnost.
Významný slovenský experimentální psycholog Damián Kováč (1985)
v souladu s bio - socio - edukativním teoretickým osobnostním modelem vyčlenil tři typy osobnosti:
Rudimentární (,,zakrnělá") osobnost vzniká a funguje převážně ze zdrojů dědičnosti - vrozenosti, z pudových vzorců chování při pouze částečném spolupůsobení prostředí a výchovy. Je více objektem než subjektem historie.
Adjustovaná (,,přizpůsobená") osobnost je formována převážně vnějším prostředím a výchovou (vnějším působením) při jistém rozvíjení některých individuálních daností a částečném sebedotváření. Předpokládá značné sebeuvědomění. Adjustovaný člověk účelně příspívá k zachování a rozvoji skupin, do nichž patří.
Kultivovaná (,,zušlechtěná") osobnost je především výsledkem působení duševních funkcí sebeutváření, sebevýchovy, sebeřízení a seberealizace v procesu internalizace sociálně výchovných vlivů a využívání vlastní individuální kapacity za určující role uvědomělých aktivit. Je tvůrcem sebe sama. Není pouze výsledkem minulých událostí, nýbrž hlavně tím, čím touží být v budoucnosti. Kultivovaný člověk touží přesahovat sám sebe. V interakci se svým prostředím dosahuje sebeaktualizace. Kultivovaná osobnost má mnohem výraznější duchovně - etický rozměr než osobnost rudimentární i adjustovaná.
Celkovou problematiku psychologie osobnosti jako bio-psycho-sociálního systému si můžeme rozdělit na tři základní okruhy:
1. Struktura osobnosti postihuje složky a vrstvy, z nichž je osobnost vystavěna, vnitřní architektoniku jednotlivých složek osobnosti, jejich skladebnou souvislost a vzájemné vztahy.
2. Dynamika osobnosti zkoumá a klasifikuje všechny síly, uvádějící prožívání a chování člověka v činnost. Klade si otázku, co zapříčiňuje určité chování člověka. Sem patří otázky motivů a uvědomělé i neuvědomělé motivace lidského chování. Motivaci určují faktory, které vzbuzují, udržují a zaměřují chování (např. potřeby, snahy, zájmy, sklony, návyky atd.). Motivace je vlastně aktivující a zaměřující činitel chování organismu. Je to hlavní dynamizující činitel organismu.
3. Vývoj, ontogeneze osobnosti zkoumá charakteristické chování a prožívání člověka v jednotlivých životních fázích, tedy vertikálně.
Veškeré rysy, vlastnosti (rysy) osobnosti lze roztřídit do těchto částí, skupin či subsystémů:
- tělesné a výrazové vlastnosti ( řeč těla), mluva a jazyk;
- rysy temperamentu;
- rysy charakteru;
- osobní schopnosti;
- strukturální, dynamické (motivační) a vývojové vlastnosti.

Duševní zdraví znamená nepřítomnost symptomů poruch, které interferují s duševní výkonností, emoční stabilitou nebo klidem mysli. Duševně zdravá osoba se navíc podílí na udržování a znovuutváření kultivovaného prostředí.
Jde o to, aby člověk mohl co nejvíce uplatnit své předpoklady ve smyslu "dobrého života" a stal se psychologicky svobodnou, osobnostně zralou, optimální, plně fungující osobou, tvořivým jedincem ( C.R. Rogers, 1995).
Za normální osobnost obvykle považujeme osobnost:
autoregulovanou, která má adekvátní sebehodnocení, sebecit a sebedůvěru a je schopna řešit své problémy převážně sama,
individualizovanou dispozičně i zkušenostmi získanými vzorci chování,
integrovanou, tj. takovou, jejíž všechny složky fungují v koordinaci s jinými a která má adekvátní pocit životního smyslu,
socializovanou a sociabilní tj. dobře přizpůsobenou ustáleným společenským kritériím a jednající v jejich rámci.
Normalitu osobnosti posuzujeme podle relativní přiměřenosti jejího jednání v současnosti a dohledné budoucnosti.
Slovo relativní užíváme, abychom odlišili normální osobnost od ideální (dokonalé) osobnosti. Normální osobnost totiž může výjimečně udělat něco neočekávaného, nevhodného, nepřiměřeného, nedomyšleného.
Pojem normalita (ve smyslu souhlasu s normou) může mít význam:
statistický,
funkční
nebo normativní (ideální),
nebo se tyto významy mohou kombinovat:
Statistická normalita určuje umístění jedince v populaci vzhledem ke kvantitativně měřenému průměru (např. ve zkoušce inteligence může mít člověk vzhledem k průměru výkon nadprůměrný nebo podprůměrný, defektní). Často se uvádí i tolerance možného rozptylu od centrální tendence. Tak např. pásma úrovně inteligence se opírají o výpočet směrodatné odchylky (sigma), tj. míry variability (rozptylu). Směrodatná odchylka se vypočítává jako druhá odmocnina průměrného čtverce odchylek pozorování od jejich průměru.
Funkční normalita je určována vzhledem k plnění funkce určitého systému, vzhledem ke stavu optimální činnosti, stavu vnitřní rovnováhy.
Ideální (normativní) normalita je předem dohodnutá na základě racionálního úsudku (je stanoven určitý ideál, např. plného duševního zdraví).
Jedinec normální a dobře sociálně přizpůsobený chce např. přijímat odpovědnost přiměřenou jeho věku a jeho postavení.
Usiluje o to, stát se aktivní či tvůrčí osobností.
Je duševně odolný, psychicky zdatný.
Abnormalita znamená odchylku od psychologické, sociální, pedagogické a jiné normy přesahující její rozpětí. Mezi anormality můžeme zařadit např. dificility (závady chování a prožívání), poruchy chování a osobnosti, neurózy, různé typy psychopatie, psychózy (duševní choroby, mentální retardace apod. Jestliže člověk trvale, průběžně přestává být schopen udržovat přiměřené vztahy a jestliže se jeho chování stává nevhodným či nemožným vzhledem k převládajícím kulturním, morálním i právním normám v dané společnosti, pak ho můžeme považovat za abnormální osobnost.
Socializace osobnosti( resp. enkulturace) je proces učení, v němž si člověk osvojuje (internalizuje) určitý kulturní systém poznatků, norem, hodnot, jež mu umožňuje začlenit se do určité společnosti a aktivně se účastnit jejího
života.
Morálními aspekty socializace se zabývá etika. Prostřednictvím vlivu společnosti se člověk stává společenským tvorem. Socializace probíhá nejen v dětství, ale i v dospělosti ( William Isaac Thomas /1863 - 1947/).
Socializace vede k postupné přeměně člověka z biologické bytosti v bytost humánní, lidskou, a to vlivem sociálního prostředí, hry a práce. Jde o to, aby se jedinec naučil žít s druhými lidmi, efektivně s nimi kooperovat a komunikovat.
Socializací a vzděláním se utváří také sociální i profesní kompetence osobnosti, tedy schopnost jednotlivce úspěšně a efektivně řešit aktuální i standardní situace v životě i v pracovním procesu. To úzce souvisí s tzv. sociální zralostí osobnosti.
Na socializaci osobnosti působí i nezáměrné vlivy skupiny (spontánní osvojování návyků, zkušeností, společenských rolí, názorů, předsudků, zvyklostí, společenských norem daného pracovního a životního prostředí atd.).
Proces socializace je tedy vytváření orientace v oblasti společenských hodnot, v jejich složitém systému. Patří sem např. vytváření pojmu dobra a zla, pojetí slušného a neslušného, vytváření hygienických a pracovních návyků, zdokonalování pohybové a výrazové činnosti, zjemňování citových vztahů, příprava na manželství, rodičovství, stáří, vytváření světového názoru, algoritmů logického myšlení, správného zacházení s předměty, jednání s lidmi, osvojování řeči, pravidel společenského chování atd.
Cílem socializace je vytvoření osobnosti, která se bude samostatně chovat tak, jako by byla pod stálým sociálním dohledem, pod stálou kontrolou. Sám pojem socializace má mnoho společného s pojmem výchova.
Souběžně s procesem socializace se rozvíjí i řada potřeb, např. potřeba autonomie (samostatnosti) a perspektivní orientace na krátkodobé i dlouhodobé cíle.
Patří sem také identifikace s určitou profesí. Její poruchy jsou často příčinou krizí, a to nejenom v období adolescence, ale i v dospělosti.
Vysoký stupeň přizpůsobivosti žádoucím normám a hodnotám vykazují často noví členové skupin, protože chtějí předejít konfliktům a záleží jim na kladném přijetí.
Socializaci je nutno zkoumat jak fylogeneticky, z hlediska formování druhových vlastností lidstva, tak ontogeneticky jako formování konkrétního typu osobnosti.
Individualita osobnosti člověka není jen předpokladem, nýbrž do značné míry i výsledkem procesu socializace.
Obsah, etapy a konkrétní mechanismy socializace mají historický charakter. Socializací se včleňujeme do konkrétně historických společenských vztahů a interiorizujeme (zvnitřňujeme) je. Socializací se vytváří modální osobnost. Pojem "modální" je přitom odvozen od statistického pojmu "modus", který vyjadřuje nejčastější výskyt určitého jevu.
Modální osobnost je osobnost, která nejvýstižněji charakterizuje příslušníka dané kultury s jejími rysy a vlastnostmi. Je způsobena mj. i faktem, že společnost určité sociální hodnoty vnucuje a klade důraz na napodobování a vyhraněnou individuálnost příliš vysoko nehodnotí.
Při socializaci osobnosti může také docházet k deviacím, tj. odchylkám od limitů tolerance norem v určité společnosti. Deviace mohou mít směr společenského odmítnutí (např. chuligánské chování), nebo mohou mít směr společenské aprobace, souhlasu (např. "svatouškovské" chování). Vůči osobám, které se v obou směrech liší od průměru, existují sociální výhrady.
Jedinec postupně přechází z role objektu socializace do role subjektu socializace. Proces učení ovlivňuje jeho motivaci osobnosti, její názory, hodnotový systém, postoje, emocionální stav, úspěšnost nebo neúspěšnost při dosahování výsledků. Tyto složité procesy tvoří obsah sociálního učení.
Sociální učení má např. tyto formy:
1. Posilování učení odměnou a trestem. Žádoucí a odměněné chování je fixováno, nežádoucí chování je trestem potlačováno.
2. Napodobování (imitace) jiného člověka, kterého si jedinec váží.
3. Identifikace, tj. převzetí všech pozorovatelných způsobů chování referenční osoby, kterou si jedinec zvolil jako model.
V průběhu socializace se postupně utváří a vyvíjí také sebepoznání, sebeuvědomění, sebehodnocení, sebekoncepce a sebeřízení, sebevýchovy.
Sebeuvědomění znamená schopnost poznat a hodnotit vlastní znalosti, chování, zájmy, ideály a motivy. Je prvním předpokladem sebevýchovy, autoregulace. Restrukturace sebeobrazu a sociálních vztahů mezi já a vnějším světem znamená hlubokou změnu osobnosti.
Sebeuvědomění ovlivňuje chování a životní aspirace. Se vznikem sebeuvědomění se člověk vyděluje z okolního světa, uvědomuje si sebe jako osobnost, své místo ve světě. Vytváří si schopnost sebekontroly a odpovědnosti za vlastní činy. Socializace tedy v podstatě zahrnuje:
Vývoj sociální empatie, adaptability a reaktivity, t.j. citově více či méně podbarvených a diferencovaných vztahů k lidem i k sobě.
Vývoj sociální kontroly, tj. kontroly chování podle norem, příkazů, pravidel a zákonů dané společnosti a sebekontroly.
Učení se postojům a sociálním rolím a sebemonitorování, tj. osvojování si chování, které je od jedince očekáváno ostatními členy společnosti, a to vzhledem k jeho věku, pohlaví, vzdělání a dané situaci atd.
Důležitými podklady pro zobecnění o osobnosti a socializaci dětí a mládeže jsou výsledky Evropské longitudinální studie těhotenství a dětství (European Longitudinal Study of Pregnancy and Childhood). Na této studii se podílí i Česká republika. Podnět pro vznik a realizaci tohoto projektu vyšel ze setkání odborníků pozvaných Světovou zdravotnickou organizací (WHO) v Moskvě v roce 1985. Koordinačním centrem projektu na kterém participuje šest zemí (Spojené království Velké Britanie a Severního Irska, ostrov Man, Česká republika, Slovensko, Ukrajina a Ruská federace) byl určen Institut dětského zdraví v Bristolu.
V České republice je psychologický výzkum na této studii realizován Centrem výzkumu vývoje osobnosti a etnicity na FSS MU v Brně. Jde primárně o tzv. epidemiologický výzkum, jehož cílem je
identifikace rizik pro zdravý a optimální vývoj osobnosti a navržení způsobu prevence. Závěry pro osobnost jedenáctiletých dětí jsou čerpány z individuálního psychologického vyšetření (trvajícího pro každé dítě dvě a půl hodiny) realizovaného u 852 jedenáctiletých dětí (chlapců bylo 435 a dívek 417). Na psychologických vyšetřeních se podílelo celkem 21 studentů a absolventů psychologie.
Ve srovnání se žáky bývalé
školy, je podle brněnského psychologa Vladimíra Smékala osobnost současného dítěte, jeho socializace, tedy proces během kterého se jedinec začleňuje do společnosti a jeho vnější chování komplikováno větší rozvodovostí a krizovými situacemi české rodiny, konzumním životním stylem rodin, negativním vlivem televize i nevhodných počítačových her, častějším setkáním a experimentováním z drogami a závadovými referenčními skupinami, které jsou zatím typičtější pro velká města a velkoměsta než pro venkov.
Za nejzávažnější psychické změny oproti psychickému profilu osobnosti dětí v minulosti lze podle Smékala (2003) považovat mírnou kognitivní akceleraci související s nebývalým pokrokem v telekomunikačních technologiích a s počítačovou gramotností dětí více než se stimulací četbou, dále nevyrovnaný vývoj psychomotoriky, ochuzení či retardaci emočního a sociálního vývoje, zpomalení vývoje vůle, zeslabení dovednosti vyvíjet volní úsilí.
To souvisí i s poměrně často se vyskytujícími se závadami (dificilitami) a poruchami chování a osobnosti dětí, mládeže i dospělých.
Také nástup dítěte do dnešní základní školy usilující o demokratizaci a humanizaci, činnostní a osobnostní přístup k žákům, znamená pro dítě a jeho socializaci důležitou změnu, vážný předěl v jeho životě. Současná společnost klade důraz na přizpůsobení výuky a školního života potřebám dětské osobnostní individuality, jejího fyzického i psychického zdraví a na výchovu k občanství v demokratické společnosti.
Současné pojetí vzdělávání lze označit za humanistické či antropogenetické, kultivující vnitřní i vnější svět člověka, preferující etické momenty, zejména solidaritu a život v souladu se zákony přírody.
Slibný pro charakteristiku osobnosti a socializace vyvíjející se osobnosti žáka současné základní školy je kvalitativní longitudinální výzkum Žák v měnících se podmínkách současné základní školy na který získala grant (grantový projekt GAČR 406/94/1417) pražská skupina školní etnografie (PSŠE), která působí na katedře pedagogické a školní psychologie
Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Výzkumná skupina intenzivně zkoumala základní soubor od roku 1997 ve čtyřech třídách pražských škol (počet zkoumaných žáků byl 110). Monitorovány byly děti od jejich vstupu do školy až do devátého ročníku. Další dvě třídy (pražská a jedna venkovská) tvořily doplňkový soubor (35 dětí). Výzkumný tým tvořilo sedm odborných pracovníků na plný úvazek pracujících ve školách a další tři pracovníci participující na analýzách dat.
Výzkumnou prací se zabývali např. psychologové Miroslav Rendl, Miloš Kučera, Miroslav Klusák, Vladimír Chrz, antropologové David Doubek, Markéta Levínská (roz. Rybová), etnografka Dana Bittnerová aj. Nešlo o intervenční studii, ale o monitorování, tj.o popis současného stavu bez intervence.
Jelikož však jde o kvalitativní výzkum, jsou dosažené poznatky obtížně zobecnitelné. Sdělení o výzkumu mají zhusta esejistický ráz.
Překvapivé jsou např. výsledky výzkumu v oblasti starosti současných dětí o zevnějšek.
Markéta Levínská, jedna z výzkumných pracovnic zjistila, že děti odlišují tzv. sociální oblečení, které není podle poslední módy. Poplatnost sociálnímu oblečení vede k označování některých spolužáků za sociály. Sociálové zase označují moderně a draze oblečené děti za hloupé zbohatlíky apod. Jinak se podle zevnějšku, oblečení a stylu chování
označují děti např. jako frajeři a frajerky ("dámy"), intelektuály ("vědce") a intelektuálky, sportovce a sportovkyně.
Vzhledem k výstřelkům dětské módy
se začalo
uvažovat i o školních uniformách pro české školy.
Dnešní škola je liberální a
demokratická a usiluje o humanizaci, což sebou nese větší asertivnost, sebeprosazování dětí a mládeže.
Výzkum S. Štecha z pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (2005) na vzorku 150 velkoměstských (pražských)
dětí
ukázal např. na zvýšený individualismus, zvýšenou kritičnost (zejména vůči škole a učitelům) a slabší smysl pro dodržování norem a pravidel optimální sociální
komunikace. Potřebovali bychom ještě seriozní výzkum prožívání a chování a socializace současných venkovských dětí. U městských dětí někdy pozorujeme také
větší dávku především verbální agresivity a neomalenosti
než to bylo ve škole minulosti.
Děti současné
školy se jeví i jako vulgárnější než žáci
školy v minulosti. Také tolerance učitelů a ostatních dospělých osob vůči vulgarizaci je zřejmě větší než dříve.Rovněž popová tvorba je v poslední době vulgárnější a méně melodická než tomu bylo v minulosti.
Většina našich šestiletých dětí (asi 80%) je každoročně na požadavky první třídy základní školy dostatečně připravená a vyspělá.
Americký psycholog L. Kohlberg (1976) označil tuto fázi jako stadium "hodného dítěte", které chce vyhovět sociálnímu očekávání (sociální deziderabilitě), aby bylo pozitivně hodnoceno.

Důležitou podmínkou úspěšné socializace a
úspěšného zvládnutí výuky je dobrá komunikativní znalost vyučovacího jazyka.

Řeč lze definovat jako psychosociobiologickou vlastnost člověka, jako psychický a osobnostní systém, kterým lze formulovat a přenášet pomocí
jazyka informace a působit výrazně i na emotivní a behaviorální (konativní) stránku osobnosti.
Jazyk je jev společenský, náleží určité etnické skupině a stále se vyvíjí.Je to mimořádně důležitý nástroj socializace, enkulturace a kultivace psychiky a osobnosti.To si velmi dobře uvědomoval např.spisovatel a pedagog Jaroslav Foglar při výchově dětí a mládeže. Rodiny však často nechávají jazykově vyjadřování a komunikativnost svých dětí do značné míry příliš ovlivňovat televizními a počítačovými
programy a
mobily. To se negativně projevuje
na některých složkách verbálního myšlení a mluvy, verbální řeči. Děti méně čtou, méně rozumí různým úslovím, metaforám, příslovím a
méně frekventovaným slovům.Jejich osobnostní a psychická kultivace a socializace je pak obtížnější.
V mezinárodním výzkumu PISA (Program for International Student Assesment) v letech 2000 - 2003, který zjišťoval v 32 zemích, jak děti v 15 letech umějí porozumět tomu co čtou (nejen krátké povídce, ale i instrukcím, rozpisu služeb, reklamě, novinovému článku atd.) skončilo Česko
jako 19. z 32 zemí, tedy kus pod průměrem.
Čtenářská gramotnost dětí ve věku základní školy však zůstává stále ještě přijatelná. Vladimír Smetáček z Pedagogické fakulty UK v Praze usuzuje, že dívky jsou
lepšími čtenářkami v údobí od 10 do 14 let než chlapci, a to proto, že se lépe soustředí, z hlediska socializace jsou vyrovnanější a celkově se v tomto věku rozvíjejí rychleji než chlapci. Rozdíl
mezi chlapci a děvčaty
ve čtení se srovnává kolem 15 let, kdy obliba čtení u dívek klesá na úroveň chlapců.
Pro sociální pedagogy a psychology jsou přínosné např. chronopsychologické výzkumy, které přinášejí pozoruhodné poznatky o rytmicitě v lidském chování a prožívání. Chronopsychologie se zabývá např. geneticky i sociálně podmíněnými rozdíly v chování a prožívání i socializaci
dětí s ranní diurnální preferencí (tj. tzv. skřivánky) a dětmi
s večerní diurnální preferencí
(tzv. sovami). Výzkumně se touto problematikou zabývají Karel D. Skočovský a B. Šimečková.
Zdá se, že večerní preference je spojena s poruchami socializace, nepřizpůsobivějším, rizikovějším a problémovějším chování než je ranní preference.
Na začátku dospívání se však bohužel posouvá diurnální preference směrem k "večernosti".
Ranní typy se přitom jeví jako adaptivnější, klidnější až introvertovanější. Večerní typy mívají vyšší míru neuroticismu.
Během školní docházky nás nejenom ze zdravotních a biologických důvodů, ale i z důvodů psychologických a pedagogických důvodů musí zajímat růst a růstová diagnóza dětí. Předpokládáme, že v dohledné době se pedagogové a psychologové budou ve větší míře než doposud zajímat o problémy auxologie, což je novodobý obor, který se komplexně zabývá růstem a vývojem člověka. (Auxó znamená řecky rostu). Nejenom pediatr, ale i pedagog, sociální pedagog a psycholog by měli alespoň orientačně ovládat diagnostiku somatické normality a abnormality podle výšky postavy a podle hmotnostně - výškového poměru, protože tyto údaje mají nejenom biologické a zdravotní, ale i psychologické a pedagogické dopady a důsledky.
Zvláštní pozornost
při socializaci dětí, mládeže i dospělých je třeba věnovat vývoji a rozvoji
jejich viability (životaschopnosti),
zdravé a normální osobnosti, její enkulturace, ale i
personalizace a rozvoji osobní (personální) a sociální i morální
identity. Každý člověk by měl být sám sebou, vědět kdo je, jaké má přednosti a nedostatky, jakých společenství je součástí, jaký má vliv na druhé lidi, jakou má hodnotu sám pro sebe a pro druhé lidi.
Měl by dosáhnout stavu, který je nazýván status naplněné identity. V tomto statusu je člověk především
schopen zodpovědně přijímat závazky a povinnosti (P. Macek, 2005).
Cílem socializace osobnosti v evropské společnosti je, aby se rozvíjel ve skrytém kurikulu každého člověka zdravý vztah k sobě samému, stav zdravé sebedůvěry a
pohody, adekvátní spokojenosti se sebou samým a s kvalitou svého života, akceptace sebe sama, stav zdatnosti,
úspěšnosti, resp. až kreativity,
kompetentnosti
až identifikačního vzoru ve vzdělávání, práci i osobním životě, přiměřené obliby a sociální opory v daném referenčním rámci, sociability, kultivovanosti,
prosociálnosti, etičnosti a estetičnosti,užitečnosti a efektivnosti pro druhé lidi.
Na závěr bychom se měli nechat inspirovat
slovy významného filozofa vědy 20. století Karla Poppera (1902 -1994)
v jeho knize Život je řešení problémů:
,,Zásada, že lidem, kteří nám byli svěřeni,
nesmíme především škodit,
by měla být ve výchově právě tak fundamentální jako v lékařství."
Mezi hodnotné diagnostické metody odborných psychologů zjišťující socializaci osobnosti a základní osobnostní vlastnosti patří vedle pozorování a rozhovoru např. Interpersonální dotazník T. Learyho aj., který zjišťuje nejenom osm základních osobnostních rysů jako určitých kvalit osobnosti, (např. dominantnost a submisivitu), ale vyjadřuje se i k jejich kvantitativní úrovni a k jejich adaptivnosti a dysadaptivnosti (maladaptivitě).
Brněnská psycholožka E. Kudličková (roz. Komárková) sestavila Osobnostní dotazník KUD.
Metoda zachycuje tyto vlastnosti: aktivitu a pasivitu, labilitu a stabilitu, dominanci a submisivitu, racionálnost a smyslovost, extraverzi a introverzi.
Stále je využíván P - I test (Osobnostní a zájmový test), který sestavili E. Mittenecker a V. Toman. Obsahuje 120 otázek na osobnost a 94 otázek zájmových. Otázky na osobnostní vlastnosti se dělí do bipolárních kategorií: sebekritika - nedostatek sebekritiky, sociální postoj - nesociální postoj, extraverze - introverze, neneurotický - neurotický, nemanický - manický, nedepresivní - depresivní, neschizoidní - schizoidní, neparanoidní - paranoidní, vegetativně stabilní - vegetativně labilní.
Oblíbený je Hogan Personality Inventory (HPI), Hoganův osobnostní dotazník, který zjišťuje osobnostní stabilitu, sebeprosazování, sociabilitu, kooperativnost, systematičnost, zvídavost, učenlivost.
Pro dospělé je využíván pro diagnostiku osobnosti vícerozměrný Dotazník 16 PF Raymonda B. Cattella
Cattellovy osobnostní faktory v dotazníku 16 PF forma E jsou závislé na neurofyziologických vlastnostech. Jde o tzv. hlubší, podpovrchové vlastnosti.
Pro mládež se stále používá Osobnostní dotazník pro mládež HSPQ, který zkonstruoval rovněž R. B. Cattell a Mary D. L. Cattellová. Test má zachytit jednoduchou technikou všechny hlavní a současně značně stálé psychické vlastnosti mladého člověka ve věku od 12 do 18 let. R. B. Cattell těchto vlastností zjišťuje čtrnáct. Označuje je obdobně jako test 16 PF velkými písmeny abecedy (např. faktor B - inteligence).
Osobnost a její socializaci zkoumají také projekční psychologické metody. Mezi projekční metody zkoumání osobnosti patří Test inkoustových skvrn podle švýcarského psychologa Hermanna Rorschacha ( 1884-1922), který autor prezentoval v roce 1921.
Rorschachův test (ROR) je psychodiagnostická metoda, analyzující psychiku a osobnost, a to zejména v klinické psychologii. Na počátku svého vzniku využíval Hermann Rorschach různé inkoustové skvrny. Ukazoval je svým pacientům a ty, které nejvíce podněcovali fantazii, začal používat v praxi stabilně. Rorschachův test nyní využívá 10 karet s barevnými a černobílými symetrickými skvrnami a předpokládá úzký vztah mezi vizuálním vnímáním a osobností. Zahrnuje tři barevné skvrny, pět černých skvrn a dvě černo-červené, všechny na bílém pozadí. Osoby racionálně založené reagují primárně na tvar skvrn, teprve poté na barvy. Osoby emotivně založené se mohou nejprve zaměřit na barvy a teprve pak hodnotí tvary skvrny.
Pořadí předkládaných karet není náhodné. Žádosti o přetočení obrázku, verbální i neverbální reakce, doba přemýšlení či naopak rychlost odpovědí, její originalita, to vše je během testu examinátorem zaznamenáváno. Kvůli objektivnosti odpovědí ke každé kartě náleží tabulka, kde se nachází několik možností odpovědí.
Získané klinické údaje mají primárně kvalitativní charakter a a jejich úspěšnost je značně závislá na osobní odborné připravenosti, speciální vysokoškolské kvalifikaci a zkušenosti odborníka, který je používá.
Jan Amos Komenský vyslovil názor, že štěstí národa záleží také v dobrém vychování mládeže.
Jedním z hlavních cílů socializace osobnosti, výchovy a sebevýchovy
v evropské společnosti by měla být normální, zdravá, humánní a
dobře přizpůsobená osobnost evropského občana
, a to jak v biosystému a sociosystému, tak ve vlastním psychosystému.

Ukázka kasuistiky kariérového poradenství

5. srpna 2010 v 14:12 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
V praxi osvědčený pedagogicko-psychologický poradenský postup při orientaci na volbu povolání (studia) si můžeme ilustrovat na typické kasuistice chlapce s rozštěpem rtu a patra, vyšetřovaného v Pedagogicko-psychologické poradně města Brna.

I. Základní údaje
Základní škola nás požádala o psychologické vyšetření 15 letého chlapce Jaroslava X., (který končil základní školu), kvůli poradě při volbě povolání a studia. Jeho 45 letá matka byla vyučena dámská krejčová, tč. byla v domácnosti; jeho 47 letý otec byl soustružníkem kovů. Dítě bylo manželské a vlastní. Informátorem o těchto základních a anamnestických údajích byla matka chlapce. Vyšetření bylo rozvrženo na tři návštěvy. Teprve při poslední návštěvě byla matce a jejímu chlapci poskytnuta vlastní odborná porada při profesní a studijní orientaci dítěte.
II.
Anamnestické údaje
Z anamnestických informací jsme od matky získali tyto údaje:
A) O rodinných dispozicích:
a)
ze strany otce: údajně žádná zátěž, ve škole průměrně prospíval.
b)
ze strany matky: byla zdráva, ve škole se průměrně učila, rozštěp rtu a patra v rodině bratra matky. Též se zde narodilo dítě bez nosních dírek.
c)
sourozenci: starší bratr L. (20 letý) byl zdráv, učil se průměrně, vyučil se elektromechanikem.
B) Ontogenetický vývoj:
a)
prenatální fáze:
Jaroslav byl z druhého těhotenství, které bylo rodiči vítáno, na pohlaví dítěte rodičům
nezáleželo.
b)
perinatální fáze:
Porod byl normální, v porodnici, poloha plodu normální, nebyl kříšen, hned plakal,
porodní hmotnost 3 250 gramů, míru 50 cm. Poporodní žloutenku neměl.
c)
postnatální fáze:
somatický vývoj: byl kojen a dokrmován odstříkaným mlékem (3 měsíce), nemohl pro
rozštěp rtu a patra dobře sát, dentice v 5 měsících, zažívacími poruchami netrpěl.
Ploché nohy. Slabší tělesná konstituce.
Nemoci, úrazy, operace: pertussis v roce věku, morbilli v 5 letech, otitis 3x v
předškolním věku, v 11 letech fraktura LHK, v 7. ročníku hepatitida.
Vývojové anomalie: dosud bez známek nástupu puberty (v 15 letech).
d)
psychický vývoj:
psychomotorický: seděl v šesti měsících, chodil ve 13 měsících, čistotu udržoval od 2
let, tělesně slabší, manuálně zručný, grafomotoricky obratný.
výrazový: kolem roku vyslovoval slova, do dvou let začal mluvit ve větách, ale se
špatnou výslovností, od 6 a 1/2 roku navštěvoval logopeda, tč. výslovnost relativně
dobrá.
Poznávací (kognitivní - senzorika; pozornost, paměť, představivost, myšlení): dobře vidí
i slyší, dovede se přiměřeně koncentrovat na práci, distribuci pozornosti má rovněž
přiměřenou, paměť má průměrně výkonnou, avšak spíše vizuálního zaměření, v oblasti
myšlení se jeví jako bystrý, ve slohu projevuje živou představivost a fantazii, bývá proto
ve škole
chválen.

Emotivní - zejména temperament; struktura a kvality citů: citově klidný a vyrovnaný,
avšak dosti těžce nese i drobné neúspěchy. Obtížně se adaptoval na dietu po prodělaném
zánětu jater a na nutnost omezit sportování.
Charakterový (zejména vývoj potřeb, zájmů, postojů, hodnot a mravního vědomí, způsobů a cílů jednání): Chlapec je samostatný, sdílný, má důvěru především k matce, je svědomitý, pečlivý až pedantický, pravdomluvný, spolehlivý, vytrvalý a ctižádostivý.
Matka informuje, že chlapec sbírá nálepky a odznaky, hraje již 6 roků na pianino v hudební škole. Rád kreslí a rekreačně sportuje (lyžuje, bruslí, běhá, plave, hraje kopanou). Je výrazný čtenář, zejména dobrodružné a romantické literatury. Chtěl by studovat na elektrotechnické průmyslovce. Na jeho současnou motivaci má výrazný vliv profese jeho staršího bratra, který je elektromechanikem.
Sociální, zejména adaptace v rodině a v širších skupinách: oblíbený, družný, společenský, přizpůsobený mezi vrstevníky, v rodině i ve škole, submisivní, ne však závislý, adekvátně zařazený v sociálních skupinách svého prostředí.
Vývoj osobnosti (její individuality): harmonický.
Charakteristika osobnosti (z hlediska sociálního okolí): "Skromný, spolehlivý chlapec".

C) Scholarita:
a)
mateřská škola: od 3 do 6 let. Adaptace: velmi dobrá, velice rád chodil mezi děti
b)
začátek školní docházky: v 7 letech, měl odklad školní docházky pro astenii
c)
vývoj prospěchu a adaptace od prvního ročníku: učí se průměrně, až do 7. ročníku chování vždy vzorné
d)
zvláštní nezdary - zejména opakování ročníku: od 7. ročníku se pohoršil v prospěchu v důsledku značné absence (160 hodin) ve vyučování (pro hepatitidu)
e)
nynější prospěch a chování ve škole: průměrný, na chování chlapce nejsou stížnosti, měl 3. stupeň z chemie. Jeho oblíbeným předmětem je biologie.
f) postoje dítěte a jeho rodiny ke škole, zejména vzájemné interpersonální vztahy mezi dítětem a rodiči na jedné straně a učiteli (školou) na druhé straně: matka chodí na třídní schůzky, spolupráci se školou označuje za dobrou.
g)
jiné okolnosti, jako změna školy apod.: mezi 4. a 5. Ročníkem se přestěhovali, proto změnil školu, ale rychle se přizpůsobil novým podmínkám.

D) Prostředí, v němž dítě vyrůstalo (doba i adaptace):
a)
u rodičů: vyrůstal ve vlastní rodině od narození doposud
b)
v jiné rodinné péči: nebyl
c)
v kolektivní výchově (v ústavě):
a) v kojeneckém ústavě: (s matkou) byl dva měsíce pro potíže s rozštěpem rtu a patra
b) v jeslích denních, týdenních: nebyl
c) v dětském domově aj.: nebyl
d)
léčebně byl hospitalizován v 6 měsících pro první operaci rtů, ve dvou letech pro operaci patra

E)
Socio-ekonomické podmínky:
a)
bytové poměry: rodina bydlí v třípokojovém komfortním družstevním bytě v sídlišti.
Vlastní auto a chatu ve vzdálenosti 35 km od bydliště
b)
možnosti spánku, rekreace a soukromí dítěte:
přiměřené, má vlastní pokoj
c)
materiální zajištění rodiny: přiměřené
d)
kulturně-sociální úroveň rodiny a náplň volného času, ev. prázdnin: rodina pobývá o prázdninách většinou na své chatě. Chlapec byl jednou na putovním dětském táboře, ale opakovat tento pobyt již nechtěl.
e)
režim dne, zejména pracovní doba rodičů: otec pracuje na jednu směnu, matka je v domácnosti.
f) režim dne, případně týdne, dítěte, zejména pobyt v družině mládeže: chlapec DM nenavštěvuje.
g)
okruh kontaktů dítěte: rád chodí mezi děti, je společenský, oblíbený, nikdy nemluvil o tom, že by se mu děti pro rozštěp smály.
h)
náplň volného času dítěte, zejména jeho zájmová činnost: běhá venku, hraje kopanou, hokej, na klavír (spíše zábavnou lehkou hudbu). Čte, někdy jde do kina, má předplatné do divadla, na televizi se skoro nikdy nedívá, chodí brzy spát.
i) jiné okolnosti, např. spolubydlící apod.: nebyly zjištěny.

F)
Rodina: její struktura, meziosobní vztahy a výchovné ovzduší:
a)
složení rodiny: oba rodiče a dva synové
b)
význačné rodinné události a změny v průběhu života dítěte: stěhování před pěti lety
c)
zdravotní stav rodičů, ev. pěstounů: dobrý
d)
osobní vlastnosti rodičů, ev. pěstounů: matka se jeví jako harmonická osobnost působící příznivým dojmem. Otce charakterizuje matka rovněž jako harmonickou osobnost.
e)
interpersonální vztahy mezi dospělými v rodině jsou klidné a spokojené.
f) interpersonální vztahy mezi dospělými a dětmi:
n vzájemné vztahy mezi
rodiči, prarodiči atd. na straně jedné a dítětem na straně druhé:
přiměřená péče, dříve poněkud anxiózní přístupy
n vzájemné vztahy mezi rodiči apod. na straně jedné a sourozenci na straně druhé: přiměřené, žádné z dětí údajně není preferováno.
g)
interpersonální vztahy mezi sourozenci: velmi dobré
h)
výchovný režim v rodině: přiměřený, tolerantní výchovný přístup, chlapec je výchovně velmi tvárný; výchova spočívá především na matce.
i) jiné psychologicko-pedagogické faktory: 0
Příznaky psychické tenze, neurotických tendencí a dificility nebyly zjištěny. Matka uvedla v seznamu příznaků psychické tenze pouze občasné bolesti hlavy chlapce v pondělí.
Po takovémto sepsání životní historie sociální pracovnicí psycholog stanovil plán postupu dalšího šetření. Upozornili jsme chlapce i matku, že vlastní odbornou poradu jim poskytneme až na závěr šetření.
V tomto případě jsme se rozhodli pro tento postup psychologa při první návštěvě:
1.
Explorace s chlapcem a doplnění anamnézy s matkou.
2.
Ravenovy progresivní matrice.
3.
Kresba lidské postavy.
4.
Orientační zkouška ortografie.

Ad 1) Během explorace měl chlapec zdrženlivé vystupování na přiměřené společenské úrovni.
Adaptace i kontakt měly ascendentní průběh. Během rozhovoru s chlapcem o rodině bylo možno usuzovat na příznivé citové klima s tolerantní výchovou. pomoc a kontrola rodičů ve školní práci chlapce nebyla nutná, protože byl samostatný a dosahoval ve škole stále dobrých výsledků. Během hovoru o škole bylo možno usoudit na adekvátní vývoj studijních návyků i na dobrou adaptovanost na požadavky školní kázně. Zajímá ho hlavně oblast biologie, zejména zoologie. Zdá se, že má oblibu v systematickém třídění. Profesijní přání uvádí tč. shodně jako jeho matka (elektrotechnickou průmyslovou školu). Je patrný vliv bratra na jeho současnou motivaci.
V oblasti sociálních vlastností se jeví jako zařazený, snášenlivý, nemá negativní sociální zkušenosti, údajně byl vždycky akceptován svým okolím.

Ad 2) V Ravenově zkoušce progresivních matric dosáhl IQ 120. Konkrétní výsledek v Ravenově zkoušce:
subtesty:
Score A B C D E
Dif. 12 12 11 10 9
12 12 11 11 8
Odchylky 0 0 0 -1 +1
Celkové skore: 54
Trvání testu: 37 minut
IQ: 120
Poznámka: pracoval se zájmem

Ad 3) Kresba lidské postavy neměla patognomické rysy

Ad 4) Při orientační zkoušce ortografie nebyly zjištěny příznaky dysortografie.
Za čtyři týdny byly psychologem individuálně aplikovány tyto metody.
1.
WISC - VS
(Wechslerova inteligenční škála pro děti - verbální subtesty)
2.
W - M (Woodworth - Mathews)
3.
DAT (MR) (Diferential Aptitude Test - Mechanical Reasoning)

Ad 1) Výsledky ve VS WISC:
sk. verbální IQ 126
Vážené skore a IQ bylo posuzováno podle amerických norem.

Ad 2) V diagnostickém dotazníku Woodworth-Mathews, který jsme aplikovali metodou
rozhovoru, jsme nezjistili žádné patognomické tendence. (
Ad 3) V DAT měl rovněž v oblasti porozumění mechanickým vztahům
lehce nadprůměrný výsledek (80 percentil).
Třetí poslední skupinové šetření (skupina měla 10 osob) a vlastní konzultativní návštěva byla domluvena za 10 dní s tímto plánem:
1)
IST (Inteligenz - Struktur - Test) Amthauera (ve skupině)
2)
a) Dotazník zájmů o praktické činnosti (Jurčo) ve skupině
b)
KT (katalogový test)
3)
Individuální porada s matkou

Ad 1) V testu struktury inteligence podle Rudolfa Amthauera měl chlapec výsledky:
HS VS IQ
IM 12 118
EL 12 117
AM
7 103
GE 15 114
ME
8 103
AK 10 112
NU
9 109
PL 10 107
SP
8 100
Celkem 91 116 124

Ad 2) V dotaznících zájmů o praktické činnosti i teoretických zájmů dosáhl chlapec nejvyšších skore v oblasti techniky.
a)
V dotazníku zájmů o praktické činnosti měl tyto výsledky:
Lidé Chemie Umění Technika Živé organismy
1 1
1 5 2
b)
V katalogovém testu (KT) měl tyto výsledky:
Zájmy: Pracovní 14
Intelektuální 17
Technické 20
Dětské 11
Tělovýchovné 17
Eroticko-sexuální
9
Společenské 25
Politické
7
Romantické 23
Kulturní
8
Nejfrekventovanější zájmy podle pořadí:
1.
Společenské
2.
Romantické
3.
Technické

Ad 3) Během konzultace matka uvedla, že chlapec změnil své původní studijní přání z elektrotechnické na stavební průmyslovou školu. Bylo dohodnuto, že ho doporučíme na studium střední školy všeobecněji.
Vyžádali jsme si také školní dotazník, který řadu našich zjištění potvrdil. Škola však vyjádřila pochybnosti o tom, zda chlapcovy rozumové schopnosti jsou na takové úrovni, aby mohl být doporučen na gymnázium nebo střední průmyslovou školu. Měl totiž pouze dobrou z chemie a z cizího jazyka. Jinak měl většinou chvalitebné. Chování měl výborné.
Pokud jde o chování ve škole (vztah ke školní výuce, oblíbené předměty, chování k učitelům a spolužákům apod.), oznámila škola: chování vzorné, mezi žáky oblíben, veselý, živý, vystupování vůči učitelům bezvadné; oblíbený předmět: tělesná výchova. Chování mimo školu (činnost ve volném čase, oblíbené činnosti, vztah ke kamarádům) bylo hodnoceno jako: velmi slušné, chlapec je společensky založen, má smysl pro humor a vtip. Mezi jeho význačné povahové rysy patří: snaživost, citlivost, vnímavost, skromnost, kamarádskost.
Rodinné prostředí je výborné, rodiče se o dítě pečlivě starají, vliv výchovného působení rodiny na dítě je kladný.
Po zvážení všech informací jsme uzavřeli případ nálezem, který jsme odeslali Ústavu plastické chirurgie a základní škole, kterou chlapec navštěvoval. Nález obsahoval tyto části:
Nacionalie: jméno a příjmení, datum narození, bydliště, důvod vyšetření.
V osobní anamnéze pre- i perinatální okolnosti normální. Raný vývoj až na dyslalii, jež byla korigována logopedickou péčí, přiměřený. V prvním roce pertuse, v pěti letech spalničky a dvakrát otitida v předškolním věku, v jedenácti letech fraktura levé nohy a v sedmém ročníku hepatitida.
Matka chlapce charakterizuje jako citově vyrovnaného s velmi dobrými pracovními návyky a vysokou aspirační úrovní. Ve skupině vrstevníků není izolován, aktivně se adaptuje. Rodina soudržná a nadprůměrně kvalitní.
Chlapec je mladší ze dvou sourozenců. Ve škole prospívá s vyznamenáním, chování má vzorné. Mezi žáky je oblíbený.
Z vlastního vyšetření:
Spolupracoval, chování odpovídalo věku i situaci. Ve zkouškách výkonnosti mentálních schopností dosáhl vesměs úrovně nadprůměru. Z profilu jednotlivých schopností vystupuje do popředí široký rozsah informací, induktivní verbální myšlení, zobecňování a vztahová invence v oblasti početní. Výkonnost paměti byla průměrná, pracovní výdrž a schopnost soustředit se je přiměřená. Grafomotorika je bez nápadnosti, manuálně je zručný. Osobnost se vyvíjí harmonicky bez jakýchkoliv potíží ve společenské adaptaci. Struktura zájmů je diferencovaná s dominancí zájmů o technické činnosti. Jako profesní přání uvádí původně studium na střední průmyslové škole elektrotechnické a později na střední průmyslové škole stavební.
Závěry a doporučení:
Diskrepance mezi nadprůměrnou mentální úrovní a průměrným školním prospěchem u společensky aktivně zadaptovaného chlapce s harmonickým vývojem osobnosti. Diferencované zájmy s dominancí zájmů technických. Z hlediska psychologického středoškolské studium technického směru doporučujeme.
Katamnestické údaje:
Chlapec úspěšně vystudoval střední průmyslovou školu stavební a na náš písemný dotaz jsme z podniku, kde získal zaměstnání, obdrželi kladné hodnocení jeho pracovní výkonnosti i začlenění v pracovní skupině.