Květen 2010

Orientační písemný test z psychologie

14. května 2010 v 7:54 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
1. Psychika je:
a) vlastnost zvláštní síly mající svůj původ mimo nervovou soustavu
b) vlastnost mající svůj původ mimo organismus
c) vlastnost nadpřirozené transcendentální síly
d) systém duševních procesů, stavů a vlastností
2. Zákon nerovnoměrného vývoje znamená:
a) že se v určitém časovém intervalu rozvine jeden psychický znak rychleji, zatímco jiný znak se přechodně opozdí (v dalším časovém intervalu je tomu naopak)
b) že se slabomyslní zpočátku vyvíjejí pomaleji než normální, ale později slabomyslní normální dohoní
c) že v různých společenských skupinách mají lidé různé možnosti duševního vývoje
d) že na různých školách jsou různé výukové požadavky, které způsobují, že se někteří jedinci rozvíjejí rychleji a jiní pomaleji
3. Mentální retardace je:
a) přechodné onemocnění, které se dá vyléčit
b) nemoc, která má měnlivý průběh
c) získaný defekt ve vývoji rozumových schopností během života
d) trvalá porucha ve vývoji rozumových schopností a celé osobnosti od narození
4. Psychologická anamnéza je metoda:
a) používaná pro výchovu a převýchovu dětí i dospělých
b) zjišťující psychický vývoj od početí do vyšetření
c) pro zjišťování vlastností osobnosti pomocí různých testů a dotazníků
d) pro léčení některých duševních nemocí a odstraňování psychických poruch
5. Porucha osobnosti znamená:
a) duševní onemocnění projevující se nedostatky ve všeobecné inteligenci člověka
b) normální osobnost občas neschopnou se sociálně adaptovat v daném prostředí
c) přechodnou poruchu ve vývoji osobnosti spočívající v nedostatcích vývoje rozumových schopností
d) osobnost, která má některé vlastnosti mimořádně silně rozvinuté a jiné nápadně slabě rozvinuté
6. Demence je porucha:
a) vývoje celé osobnosti od narození
b) charakteru
c) rozumových schopností a celé osobnosti získaná během života
d) rozvoje psychiky podmíněná geny v zárodečných buňkách
7. Sociogram je schéma:
a) postavení jedince z hlediska hmotné a kulturní úrovně
b) zachycující různé společenské vrstvy obyvatelstva
c) umělecké tvořivosti obyvatelstva
d) interpersonálních vztahů v sociální skupině
8. Psychologická prognóza je:
a) určení psychických defektů a onemocnění
b) zvláštní nápravný postup u dětí s poruchami chování
c) předpověď psychického vývoje do budoucnosti
d) zjištění důležitých údajů o rodinné a mimorodinné výchově
9. Psychastenie je druh neurózy projevující se:
a) nutkavými strachy, myšlenkami a představami
b) zvýšenou únavností, bolestmi hlavy, nechutenstvím, nespavostí apod.
c) denním pomočováním
d) tělovými záškuby
10. Tzv. zákon vývojové kvalifikace (postupné kvantifikace, zákon tzv. vývojových skoků) znamená, že se:
a) postupně jedinci od sebe navzájem odlišují
b) s postupujícím vývojem psychické vlastnosti a procesy zdokonalují
c) v dospívání biologický a psychický vývoj zastaví
d) se biologický a psychický vývoj kvantitativně v určitých věkových intervalech mění (jde o změnu kvantity v novou kvalitu)
11. Zákon individuálního vývoje znamená, že:
a) individuální péče zlepšuje duševní vývoj
b) s postupujícím věkem se jednotlivci od sebe vzájemně odlišují v psychických procesech a vlastnostech
c) nevhodná výchova v rodině má za následek záporné individuální vlastnosti
d) různé individuální působení učitelů ve škole působí negativně na vývoj žáků
12. Psychologická diagnostika (psychodiagnostika) je:
a) předpovídání vývoje osobnosti člověka do budoucna
b) zvláštní způsob léčení duševně nemocných osob
c) zvláštní způsob ovlivňování osobnosti pomocí rozhovoru
d) zjištění psychických vlastností a určení psychických nedostatků a poruch různými metodami
13. Psychóza je:
a) infekční onemocnění některého ze základních orgánů
b) psychické onemocnění lehčího typu patřící do tzv. malé psychiatrie
c) těžké duševní onemocnění hluboce zasahující osobnost
d) organické onemocnění centrálního nervového systému
14. Vnitřní příčiny psychických jevů jsou:
a) jen vrozené dispozice nervové soustavy
b) pouze získané vlastnosti nervové soustavy
c) vlastnosti získané od narození
d) jednak vrozené, jednak získané, ale poměrně trvalé vlastnosti
15. Jaký je vztah mezi vnitřními a vnějšími příčinami psychických jevů:
a) vnitřní a vnější příčiny jsou rovnocenné
b) vnější příčiny působí prostřednictvím vnitřních příčin
c) vnitřní a vnější příčiny jsou izolované a nepůsobí na sebe
d) vnitřní a vnější příčiny jsou dány dědičností
16. Endogenní příčiny neprospěchu a vadného chování jsou:
a) vnitřní příčiny
b) vlivy rodinného prostředí
c) vlivy školního prostředí
d) vnější příčiny
17. Jestliže spolužáci mají k některému žákovi neprávem záporný vztah, je vhodné, aby učitel:
a) promyšleně změnil představu o žákovi ve skupině (v kladném směru)
b) ponechal celou věc normálnímu vývoji
c) potrestal kolegy studenta za nesprávné chování a jednání
d) povolal si rodiče žáků a domluvil jim
18. Psychologická katamnéza je metoda zjišťující:
a) psychický vývoj před vyšetřením
b) psychický stav při vyšetřování
c) nápravné a hlavně výchovné možnosti
d) duševní vývoj osobnosti po vyšetření
19. Dyslalie je:
a) zadrhávání v řeči
b) opakování týchž myšlenek
c) neschopnost vyjádřit své myšlenky
d) porucha výslovnosti hlásek a hláskových skupin (patlavost)
20. Příliš agresivní učitel se sklonem k potlačování žáků může vyvolat u silného temperamentu:
a) optimální rozvoj osobnosti s kladnými vlastnostmi
b) některé negativní rysy jako přecitlivělost, strach apod.
c) potřebu a snahu také potlačovat jiné osoby
d) zájem o školní práci
21. Osobností v psychologii máme na mysli člověka:
a) s rysy morální dokonalosti
b) jako celek tělesných a duševních vlastností
c) s mimořádnou autoritou ve společnosti
d) zaujímajícího významné postavení ve společnosti
22. Mezi charakterové vlastnosti řadíme např.:
a) inteligenci, tvořivost
b) schopnost dobře si zapamatovat příjemné i nepříjemné
c) úsměv, pohled, stisk ruky
d) pracovitost, zdvořilost, laskavost
23. Pedagogická psychologie se zabývá hlavně:
a) psychologickými zákonitostmi procesu vyučování a výchovy
b) sociálním učením zvířat
c) duševním vývojem dětí a mládeže
d) poznáváním duševna dospělých
24. Mezi duševní procesy řadíme:
a) roztržitost, rozladění, rozmrzelost
b) mánii, depresi
c) introverzi, extraverzi
d) pamatování, pozorování, myšlení
25. Mezi biologické činitele utváření osobnosti začleňujeme především:
a) počasí, kvalitu vzduchu
b) dědičnost, choroby, úrazy, operace
c) možnost vlastnit domácí zvířata (zejména v útlém dětství)
d) kvalitu stravy
26. Činnost má pro duševní život význam:
a) formativní, utváří duševno
b) záporný, opotřebovává duševno
c) v podstatě nepatrný
d) hlavně ve stáří
27. Základní činitelé, kteří především utvářejí osobnost jsou:
a) přátelé, spolupracovníci a nadřízení
b) příroda, prodělané choroby a úrazy
c) dědičnost, prostředí a výchova
d) meteorologické vlivy
28. Pedagogická psychologie má nejblíže k těmto vědám:
a) k matematice
b) k pedagogice
c) k biologii
d) ke statistice
29. Mezi duševní stavy řadíme:
a) únavu, neklid, uvolnění
b) pozorování, vnímání
c) myšlení a řeč
d) uzavřenost, otevřenost
30. Psychologie zkoumá tyto základní duševní jevy:
a) chování živočichů
b) stavbu a činnost duševna, podmíněnost psychiky sociálními a biologickými činiteli
c) myšlení zvířat a lidí
d) cítění živočichů
31. Mezi temperamentové vlastnosti zařazujeme např.:
a) povahu člověka
b) morální vztahy člověka
c) smysl člověka pro humor
d) emotivitu člověka
32. Formální skupina v sociální psychologii znamená:
a) že jsou v ní lidé spjati neosobním funkčním pojítkem
b) přátelské seskupení lidí
c) seskupení lidí, kteří dbají na vnější vystupování
d) že jsou v ní lidé spjati osobním pojítkem
33. Demokraticky řízená pracovní skupina:
a) má časté konflikty mezi svými členy
b) má nejlepší pracovní výsledky
c) se projevuje zájmem o práci a iniciativou
d) má nejlepší výsledky co do kvantity
34. Diktátorsky řízená pracovní skupina:
a) odvádí nejmenší množství práce
b) postrádá iniciativu a tvořivost
c) vykazuje nejkvalitnější práci
d) má rozhádané spolupracovníky
35. Pojem role v sociální psychologii znamená:
a) očekávaný způsob chování jednotlivých členů skupiny v daném postavení (pozici)
b) delegování pravomoci vedoucího skupiny
c) postavení ve skupině
d) prostor pro řešení různých problémů
36. Liberálně řízená pracovní skupina:
a) se dobře hodí zejména pro podmínky velkých organizací
b) má všude nejlepší pracovní výsledky kvalitativní i kvantitativní
c) je vhodná pro řízení každé pracovní skupiny
d) je adekvátní způsob řízení některých tvůrčích vědeckých týmů
37. Obecná rozumová schopnost je vlastně:
a) souhrn vědomostí, které člověk má
b) světový názor člověka
c) celková úroveň dosažená ve vývoji schopností člověka
d) souhrn návyků a dovedností, které člověk má
38. Sociální psychologie pod pojmem skupina chápe:
a) jakékoliv seskupení lidí
b) sociální prostředí, seskupení lidí spjatých určitými pojítky
c) větší množství shromážděných osob
d) dav lidí různého věku
39. Konfliktogenní osobností na pracovišti rozumíme osobu, která:
a) často vyvolává konflikty, spory, hádky
b) se neustále vyhýbá konfliktům
c) usiluje o odstraňování konfliktů
d) na poradách příliš diskutuje
40. Profesiogram je:
a) propagační leták pro získávání mládeže do určitého povolání
b) přehled tělesných a psychických činností, nároků a vlastností potřebných pro úspěšné vykonávání určitého povolání
c) přehled psychických poruch vznikajících pod vlivem povolání
d) snímek jednoho pracovního dne

Správné řešení:
1d; 2a; 3d; 4b; 5d; 6c; 7d; 8c; 9a; 10d; 11b; 12d; 13c, 14d; 15b; 16a; 17a; 18d; 19d; 20c; 21b; 22d; 23a; 24d; 25b; 26a; 27c; 28b; 29a; 30b; 31d; 32a; 33c; 34b; 35a; 36d; 37c; 38b; 39a; 40b

Škála pro hodnocení pracovníka

14. května 2010 v 7:32 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
ŠKÁLA PRO HODNOCENÍ PRACOVNÍKA
Jméno a příjmení hodnoceného:
Datum narození:
Pracoviště:
Pracovní zařazení:
Doba praxe:

Jednu z možných odpovědí vztahujících se na popis osobnosti pracovníka vyznačte podtržením, případně ji doplňte vhodnějším výrazem nebo udáním popisu konkrétní situace, na kterou se údaj nevztahuje. Nejste-li si jist(a), udělejte u věty otazník. V případě, že souhlasíte pouze s částí odpovědi, podtrhněte pouze tuto část.

1. Zájem o práci:
1- je mimořádně hluboce osobně zainteresován(a) a identifikován(a) s pracovištěm (jedná vždy v zájmu pracoviště, v němž pracuje a seriozně je reprezentuje vůči veřejnosti)
2- značně zaměřuje svůj zájem na plnění přidělených úkolů, je schopen (schopna) obětovat i větší část osobních zájmů pro zájem pracoviště
3- zajímá se o práci průměrně, pouze občas je schopen (schopna) posunout do pozadí osobní zájmy před společenskými
4- práci vykonává s minimálním zájmem
5- je zcela bez osobního zájmu
Doplňky: (ostatní zájmy pracovníka)

2. Rozumové schopnosti:
1- je nadprůměrně bystrý(á), samostatný(á) i při osvojování nových poznatků, má velmi dobře rozvinuté nejen konkrétní, ale i abstraktní myšlení, má značně nadprůměrnou inteligenci
2 - chápe a plnít zadané úkoly, má nadprůměrnou inteligenci a mohl(a) by patřit mezi nejlepší pracovníky
3 - průměrně chápe novou látku a zadané úkoly, přiměřeným úsilím dosahuje dobrých výsledků, má průměrnou inteligenci
4 - je poněkud méně chápavý(á), málo samostatný a těžkopádný v oblasti logických myšlenkových pochodů, učí se mechanicky, má mírně podprůměrnou inteligenci
5 - má velmi těžkopádné myšlení, musí vynaložit velké úsilí, chce-li pochopit vztahy mezi jednoduchými fakty, má značně podprůměrnou inteligenci.
Doplňky:

3. Samostatnost myšlení:
1 - dovede mimořádně přesně posoudit situaci a zaujmout vlastní stanovisko
2 - dokáže samostatně myslet - mít vlastní, poměrně přesný úsudek
3 - vychází spíše z cizích názorů, dokáže je rozvíjet podle pokynů
4 - pracuje spíše podle schématu, vlastní stanovisko většinou nedokáže zaujmout
5 - v myšlení není samostatný(á), celkem bez vlastních názorů a hodnocení
Doplňky:

4. Jasnost a přesnost myšlení:
1 - projevuje mimořádně správné, jasné a přesné myšlení
2 - myšlení má logicky správné a přesné
3 - v zásadních věcech a souvislostech projevuje zdravý úsudek
4 - dokáže projevit vlastní úsudek jen ve velmi zásadních otázkách, spíše jen plní cizí příkazy a instrukce
5 - plní cizí příkazy a instrukce, nad prací nepřemýšlí
Doplňky:

5. Originalita myšlení (invence):
1 - je vysoce originální, má mimořádné množství dobrých nápadů
2 - projevuje dostatek samostatných a tvůrčích nápadů
3 - je průměrný v původnosti svých nápadů, původní nápady rozvíjí
4 - spíše aplikuje cizí nápady, dokáže je však částečně obohatit vlastním podílem
5 - bez vlastních nápadů, v myšlení konformní
Doplňky:

6. Vzdělání:
1 - má vysokoškolské vzdělání
2 - zakončil(a) střední školu s maturitou
3 - má základní školu, je vyučen(a) v příslušném oboru
4 - ukončil základní školu, v oboru je zaučen(a)
5 - nemá ukončené základní školní vzdělání
Doplňky:

7. Odborné vědomosti, znalosti a dovednosti:
1 - neustále zvyšuje odborné znalosti, vědomosti a dovednosti
2 - odborné znalosti, vědomosti a dovednosti zachovává na potřebné výši
3 - zůstává na znalostech, vědomostech a dovednostech dosažených ve škole
4 - je pouze zaučen(a)
5 - bez odborných znalostí a vědomostí
Doplňky:

8. Znalost cizích jazyků:
1 - ovládá plynně slovem i písmem dva cizí jazyky
2 - ovládá jeden cizí jazyk slovem i písmem
3 - ovládá cizí jazyk pasivně
4 - má jen dílčí školní znalosti cizího jazyka
5 - nezná žádné cizí jazyky
Doplňky:

9. Všeobecná informovanost:
1 - má velmi široké zájmy a značně široké všeobecné znalosti z řady oborů lidské činnosti, velkou povšechnou informovanost včetně objektivní adekvátní informovanosti ve zvoleném oboru
2 - má širší zájmy přesahující zájem oboru, povšechně všeobecně informován(a)
3 - běžně obecně informován(a), běžné zájmy
4 - má pouze znalosti o vlastním oboru, o jiné obory lidské činnosti se příliš nezajímá
5 - má pouze odborné znalosti bez zájmu o ostatní dění
Doplňky:

10. Počítání (v oblasti základních početních úkonů):
1 - dokáže rychle a přesně počítat s velkou vytrvalostí
2 - počítá průměrně rychle a přesně s dostatečnou vytrvalostí
3 - počítá přesně s občasnou chybou, průměrnou rychlostí
4 - při počítání je méně jistý(á), málo rychlý(á), často chybuje
5 - i jednoduché příklady mu (jí) dělají značné potíže
Doplňky:

11. Paměť:
1 - má velmi dobrou paměť, rychle si zapamatuje celou řadu úkolů, je schopen (/schopna) nejen krátkodobého uchování v paměti, ale i dobrého dlouhodobého zapamatování
2 - má velmi dobrou krátkodobou i dlouhodobou paměť
3 - má průměrnou paměť
4 - má podprůrnou paměť
5 - má velmi slabou paměť
Doplňky:

12. Osobní tempo (tělesné):
1 - má mimořádně rychlé osobní tempo
2 - je hbitý (á), pracuje rychle
3 - má průměrné, stálé pracovní tempo
4 - pracuje pomalejším tempem
5 - má velmi pomalé pracovní tempo
Doplňky:

13.Osobní tempo /duševní/
1 - mimořádně rychle chápe úkoly a pokyny, velmi pružně na ně reaguje
2 - rychle chápe úkoly a pokyny, pružně a pohotově na ně reaguje
3 - dobře chápe úkoly a pokyny, s průměrnou rychlostí a správností na ně reaguje
4 - těžkopádnější v chápání úkolů a pokynů, pomaleji na ně reaguje
5 - obtížně chápe i jednoduché úkoly a pokyny
Doplňky (např. srovnání osobního tempa s kvalitou práce):

14. Úroveň rozdělování a přenášení pozornosti:
1 - bez potíží zaměřuje pozornost i na několik věcí současně a přitom spolehlivě plnit dané úkoly, dokáže se mimořádně rychle přeorientovat z jedné činnosti na druhou
2 - většinou dokáže s průměrným úspěchem věnovat pozornost i více činnostem současně, má přehled o situaci
4 - má slabší, podprůměrnou schopnost rozdělovat pozornost na několik úkolů, je v takových situacích nejistý(á) , snadno zapomíná
5 - nedovede provádět ani dvě běžné činnosti současně, nedokáže se přizpůsobovat změnám, nemá přehled
Doplňky:

15. Soustředění pozornosti:
1 - dokáže se mimořádně soustředit na plnění pracovních povinností
2 - dokáže se dobře soustředit bez rozptylování
3 - celkem se dobře soustředí - dokáže zůstat u věci
4 - soustředivost je podprůměrná
5 - nedokáže se ani dostatečně soustředit
Doplňky:

16. Stav smyslového vnímání:
1 - velmi dobře vidí, slyší, vnímá vůně a pachy, má velmi dobré vnímání prodstoru, chuťové vnímání a barvocit
2 - má všechny smysly bez patologických změn
3 - nebyly shledány závady ve smyslovém vnímání
4 - má drobnější korigované smyslové vady (např. zraku, sluchu)
5- má velké závady a poruchy smyslového vnímání (zrakového, chuťového, sluchového, čichového, hmatového, prostorového)
Doplňky:

17. Vyjadřovací schopnosti:
1 - mimořádné vyjadřovací schopnosti, má velkou slovní zásobu i jasnou formulaci myšlenek
2 - velmi dobré schopnosti komunikace , výstižnou formu projevu i dobrou slovní zásobu
3 - má průměrnou slovní zásobu se srozumitelnou formulací myšlenek
4 - má jen malou ústní a písemnou vyjadřovací schopnost a chudou slovní zásobu
5 - jeho ústní i písemné vyjadřování je těžkopádné, má závady a poruchy v ústním i písemném vyjadřování
Doplňky:

18. Emoční vyrovnanost:
1 - vždy si ví rady, je chladnokrevný(á) a duchapřítomný(á)
2 - je vyrovnaný (á), většinou se nedá vyvést z rovnováhy
3 - bývá vyveden (a) z rovnováhy při větších nezdarech a obtížích, v běžných situacích je klidný(á) a vyrovnaný(á)
4 - málo si věří, jeho sebedůvěra a sebehodnocení je labilní a závislé na situaci, má sklon podléhat panice v obtížnějších situacích
5 - trpí pocity méněcennosti (i když je případně navenek zakrývá), které někdy nepřirozeně kompenzuje, podléhá velmi snadno panice, ztrácí nervy, velmi snadno znervózní
Doplňky:

19. Sebevědomí, sebedůvěra:
1 - má zvýšené sebevědomí, vždy si věří
2 - má velmi dobré sebevědomí se zdravou ctižádostí, je jistý(á) a pevný(á) i při středně velkých nezdarech a potížích
3 - má přiměřené sebevědomí bez zdůrazněné ctižádosti
4 - má mírně snížené sebevědomí, bývá stísněný(á)
5 - má velmi snížené sebevědomí - komplex méněcennosti (nedostačivosti)
Doplňky:

20.Duševní zdatnost:
1 - je mimořádně odolný(á) proti různým vlivům vyvolávajícím napětí, dobře zvládne i velkou zodpovědnost
2 - dobře snáší občasné výkyvy, které způsobují neklid na pracovišti
3 - napětí snáší průměrně
4 - má slabší nervovou soustavu, je méně psychicky zdatný(á)
5 - je velmi málo duševně odolný(á) vůči vlivům vyvolávajícím napětí
Doplňky:

21. Smysl pro povinnost:
1 - mimořádně veliký smysl pro povinnost
2 - velmi dobrý smysl pro povinnost
3 - průměrný smysl pro povinnost
4 - má snížený smysl pro povinnost
5 - obvykle neplní své povinnosti
Doplňky:

22. Pořádnost a čistotnost:
1 - má mimořádně velký smysl pro pořádnost, nesnese nepořádek a nečistotu
2 - má velmi dobrý smysl pro pořádnost i čistotnost
3 - má průměrný smysl pro pořádnost a čistotnost
4 - často bývá nepořádný(á) i nečistotný(á), vyžaduje častou kontrolu svého chování
5 - je nepořádný(á), nečistotný(á), vyžaduje neustálou kontrolu
Doplňky:

23. Pečlivost:
1 - je mimořádně pečlivý(á) a důkladný(á), nedopouští se chyb
2 - je pečlivý(á) a důkladný(á), dělá jen malé chyby
3 - je průměrně pečlivý(á)
4 - je málo pečlivý(á) a důkladný(á), vyžaduje neustálou kontrolu
5 - neklade si žádné nároky na pečlivost a důkladnost
Doplňky:

24. Potřeba sociální interakce a sebeuplatnění:
1 - má velmi výraznou potřebu kontaktu s lidmi a potřebu sebeuplatnění ve skupině lidí, rád(a) hovoří, vystupuje, diskutuje
2 - má značnou potřebu kontaktu a interakce s lidmi a potřebu uplatnit se
3 - má přiměřenou potřebu společenského života i potřebu sebeuplatnění mezi lidmi
4 - má malou potřebu kontaktu s lidmi, malou potřebu sebeuplatnění
5 - nemá potřebu kontaktu a interakce s lidmi, ani potřebu uplatnit se v pracovní skupině
Doplňky:

25. Organizační talent:
1 - má mimořádné organizační schopnosti
2 - je velmi dobrý(á) organizátor(ka)
3 - dokáže zvládnout běžné organizační úkoly s dostatečnou jistotou
4 - organizační stránky pracovní činnosti zvládá jen s potížemi
5 - neumí si dobře zorganizovat práci, organizace je jeho (její) "slabou stránkou"
Doplňky:

26. Vystupování:
1 - má mimořádnou jistotu a takt při jednání s lidmi, umí vzbudit důvěru
2 - je obratný(á) a zdvořilý(á), oblíbený(á), dokáže přijmout kritiku
3 - dostatečně jistý(á) , korektní, zapadne dobře do kolektivu, respektuje vedoucí
4 - v jeho (jejím) vystupování jsou určité nedostatky (např. vystupuje příliš domýšlivě, příliš bázlivě apod.)
5 - vystupuje s významnými závadami a poruchami
Doplňky:

27. Umění jednat s lidmi:
1 - umí velmi úspěšně a pružně jednat s lidmi, je společensky obratný(á), kultivovaný(á) a slušný(á)
2 - umí společensky vystupovat a jednat s lidmi
3 - umí se obstojně chovat vůči starším i mladším mužům i ženám
4 - v sociální kontaktu s lidmi je neohrabaný(á), nerozhodný(á) a někdy i neukázněný(á)
5 - v kontaktu a interakci s lidmi má často hrubé chyby, závady a poruchy
Doplňky:

28. Znalost lidí:
1 - dokáže rychle a správně posoudit lidi
2 - dovede pochopit úmysly druhých lidí, jejich slabosti i přednosti
3 - jeho (její) znalost lidí je průměrná
4 - má malý zájem o druhé lidi, znalost lidí je malá
5 - nedokáže odpovídajícím způsobem poznávat a hodnotit jiné lidí
Doplňky:

29. Síla vůle:
1 - má mimořádně velkou sílu vůle
2 - jeho síla vůle je velká
3 - má průměrnou, běžnou sílu vůle
4 - má malou sílu vůle
5 - má velmi malou sílu vůle
Doplňky:


30. Vytrvalost:
1 - má mimořádně stálý, vytrvalý výkon i při velmi značném zatížení
2 - je vytrvalý(á), zvládne i nával práce překračující běžnou míru
3 - průměrně vytrvalý(á) v plnění pracovních úkolů, snaží se
4 - ve vytrvalosti má určité výkyvy, nestálý, labilní
5 - má malou vytrvalost, musí být často pobízen
Doplňky:

31. Schopnost vedení:
1 - je výrazně vůdčí a dominantní typ, umí aktivizovat druhé
2 - má spíše snahu podřizovat si jiné, než být sám podřizován
3 - dovede dobře vydávat pokyny a doporučení i podřídit se
4 - je spíše podřidivý(á), přizpůsobivější
5 - většinou se raději přizpůsobuje, podřídí se, ustoupí
Doplňky:

32. Pracovitost a aktivita:
1 - velmi rád(a) pracuje tělesně i duševně, je při práci tělesně i duševně velmi aktivní
2 - rád(a) pracuje, je pilný(á) a aktivní tělesně-duševně
3 - je průměrně pracovitý(á) i aktivní tělesně-duševně
4 - je málo pilný(á) a aktivní tělesně-duševně
5 - je lenivý(á) tělesně-duševně
Doplňky:

33. Motorika, tělesná zdatnost a únavnost při tělesné práci:
1 - je velmi obratný(á), má cit pro zacházení s nejrůznějšími materiály, je značně tělesně zdatný(á) a výkonný(á), nepodléhá únavě
2 - má smysl pro dovedné zacházení s různými materiály i nástroji, je tělesně zdatný(á), při tělesné práci je takřka vždy svěží
3 - vyhovujícím způsobem zachází s různými materiály a nástroji, není zřejmé, že by ho(jí) fyzická práce nápadněji unavovala
4 - nemá dostatek citu ani dovednosti při zacházení s nejrůznějšími nástroji, bývá při tělesné práci často unaven(a), je málo výkonný(á)
5 - je neobratný(á) i při práci s jednoduchými nástroji a materiály, při tělesné práci značně podléhá únavě, je velmi málo zdatný(á) a výkonný(á)
Doplňky:

34. Technické nadání:
1 - dovede velmi rychle a dobře chápat technické souvislosti a jejich význam, řešit i náročné konstrukční úkoly
2 - dobře se orientuje a chápe i technicky komplikované souvislosti
3 - chápe a ovládá základní technické souvislosti, má praktickou vynalézavost a odpovídající vědomosti
4 - má jen základní technické znalosti, chápe jen jednoduché technické vztahy
5 - schopnosti a dovednosti chápat technické vztahy a souvislosti má minimální
Doplňky:

35. Zdravotní stav, nápadnosti tělesného vzezření a výrazu:
1 - má pevné zdraví, vůbec nebyl(a) nemocen(na), nemá žádné nápadnosti ve vzhledu a výrazu
2 - má velmi dobrý zdravotní stav, bývá zřídka nemocen(na), nemá defekty vzhledu ani výrazu
3 - jeho zdravotní stav je průměrný, není příliš často nemocen(na), tělesné vzezření a výraz jsou přijatelné
4 - má křehké zdraví, je často nemocen(na), jeho tělesné vzezření je nápadnější (má např. kosmetickou vadu po operaci rozštěpu patra, trpí ekzémy apod.)
5 - je téměř neustále nemocen(na), má defekty tělesného vzezření, příp. výrazu (má tuto vadu: ........................)
Doplňky: (např. je nervózní, okusuje si nehty, dumlá palec, koktá, trpí častými bolestmi hlavy, potivostí rukou apod.)

36. Celkový dojem - vnější vzhled pracovníka (pracovnice):
1 - působí velmi kladným dojmem
2 - dělá dobrý dojem
3 - dělá obstojný, průměrně dobrý dojem
4 - dělá spíš horší než lepší dojem
5 - dělá velmi špatný dojem(á)
Doplňky:

37. Celkové hodnocení:
1 - je vynikající pro tuto profesi
2 - je velmi dobrý(á) ve své profesi
3 - vykonává svou profesi průměrně dobře
4 - je ve své profesi pouze dostačně (s určitými nedostatky) efektivní
5 - je nevyhovující pro danou profesi

Doplňky:

Datum hodnocení :

Podpis hodnotitele :

Doporučená literatura:
KOHOUTEK, R. Poznávání a utváření osobnosti. Brno: Akademické nakladatelství CERM.

ŽIVOTOPIS jako metoda poznávání osobnosti

14. května 2010 v 7:21 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Životopis jako metodu poznávání psychiky a osobnosti můžeme nechat vypracovat dvojím způsobem. Buď formou spontánního, neřízeného, podrobného popisu průběhu života, nebo formou tzv. autobiografického inventáře.
Při zpracování neřízeného životopisu si všímáme především časové návaznosti, časového sledu životopisu (např. kde jsou časové mezery, které změny v zaměstnání člověk uvádí a které zaměstnání nerozvádí), tendence vývoje a společenské pozice (vzestupné, sestupné, změny pracovních oblasti atd.).
Počítáme s tím, že např. uchazeč o určité povolání či studium má tendenci přikrášlovat méně příjemné úseky života: výpovědi ze zaměstnání, tresty, pobyty v nápravných zařízeních apod. Zjistíme-li takové přikrášlení, analyzujeme, zda jde o vědomý podvod, nebo spíš o projev studu.

Při analýze životopisu si všímáme nejen obsahu, ale i formálních stránek, jako je barva papíru, inkoustu, formát papíru.
Např. použití fixových per nebo barevných inkoustů signalizuje pravděpodobnost touhy po vyvolání efektu a může svědčit o snaze vyniknout formálnostmi. Mnohdy se také stává, že osoby málo vycvičené a dovedné v psaní dávají přednost malým formátům papíru, protože na velké bílé ploše formátu se cítí nejisté: např. ženy z domácnosti, nekvalifikovaní dělníci atp.
Autobiografický inventář je vlastně životopis sestavený ve formě posuzovací, hodnotící stupnice, v níž zkoumaná osoba pouze zatrhuje některou z řady možných odpovědí. Hodí se hlavně k výzkumným účelům, dá se dobře statisticky zpracovávat.

ŽIVOTOPIS
(podle J. Ch. RAISKUPA, upravil R. KOHOUTEK)


P. č.:


Dat. vyšetření:
Příjmení a jméno:
Dat. narození:
Bydliště (adresa):



Pracoviště (škola):





Dále je zde uvedena podrobná osnova životopisu, která vám pomůže upamatovat se a zabrání zapomenout na něco důležité. Není třeba psát odpovědi anebo vysvětlování ke každému heslu osnovy; jestli se vás některé body netýkají, nemusíte se o nich zmiňovat. Uvádějte jen významné údaje a důležité okolnosti.
Životopis napište čitelně a souvisle na prázdné plochy vedle osnovy. Pokud vám nevystačí místo, pokračujte na poslední volné straně.
___________________________________________________________________________

Žádáte-li o radu při volbě povolání nebo studijního oboru, zodpovězte stručně, ale výstižně tyto otázky:

Jaké pohnutky vás vedli k této volbě? (z uvedeného podškrtněte vhodné nebo přepište jiné):

osobní zájem, sklon, doporučení vrstevníků, známých, učitelů, odborníků, jiných

jiné motivy - dopište jaké ............................................................................................................
Jste dobře informován(a) o zvoleném povolání nebo oboru? Znáte jeho požadavky, pracovní podmínky, rizika?

Jaké nepříjemné vlastnosti anebo těžkosti v této práci očekáváte - čeho se obáváte?
Myslíte si, že máte schopnosti pro tuto práci a troufáte se vykonávat ji?

Bude toto povolání (obor) přiměřené vašim zájmům, citovému založení, temperamentu,

povaze a také osobním a pracovním vlastnostem?

Které z vlastních předností pokládáte za osobní dispozice pro tento obor?

Které nedostatky si sebekriticky přiznáváte a kterých se obáváte? (o kterých předpokládáte,

že by vám mohli dělat při studiu nebo povolání těžkosti)

Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti, jak dlouho se o obor zajímáte, jak svůj zájem prakticky osvědčujete?



MLADOST - VÝVOJ - DOSPĚLOST: Text životopisu: (pište v souvislých větách - heslovité
komentáře nestačí!

Původ:

rodiště, prostředí, dobová situace, poměry

Rodina:

rodiče, pěstouni, (zaměstnání) -
jejich vzdělání, vzájemný vztah rodičů, národnost rodičů, úplnost rodiny (případně na co zemřeli rodiče, sourozenci - v jakém věku ...), soulad v rodině, nemoci v rodině, majetkové poměry, kulturnost rodiny, výchova v rodině, kde a kdo vychovával, přednosti a klady výchovy, přísná - volná výchova, nedostatky a chyby výchovy

Předškolní věk:

jesle, mateřská škola, prarodiče, dětský domov, nemocnice

Školský věk - vzdělání:

návštěva školy, změny, vztah k učení, prospěch, píle, oblíbené učební předměty, neoblíbené předměty, doučování a příprava do školy, poruchy řeči

Zvláštní zážitky v mladosti:

pozoruhodné příhody a dojmy, nemoci, úrazy, duševní otřesy, těžkosti během dospívání



Příprava pro povolání:

zájmy, vyučení se řemeslu,
praxe, ukončené odborné vzdělání, školní prospěch, zvláštní kurzy, zkoušky, studijní cesty, spokojenost ve škole

Vojenská služba:


Existenční osamostatnění:

první zaměstnání, změny povolání - příčiny,
počáteční těžkosti, známosti, založení vlastní rodiny, změny bydliště, stěhování, ekonomická (finanční) situace

Vynikající úspěchy:

(sport, umění apod.)



SOUČASNOST:
Tělesná a duševní zdatnost:

současný zdravotní stav, nemoci - zejména vážné, chronické, hospitalizace v nemocnici apod., tělesné vady, úrazy, operace, invalidita; výživa, alkohol, kouření, denní spánek, tělesná síla a vytrvalost, zvláštní schopnosti, nadání, nervový a duševní stav, sportování a otužilost, soustavná lékařská péče (jaká)

Soukromý a rodinný život:

bytová situace (byt velký - malý, světlý - tmavý, vlhký - suchý atp.) uspokojivá - neuspokojivá, prostředí bydliště,
datum sňatku, manželství, děti - příbuzní
rodinný život - soulad, disharmonie, rozpory, konflikty, nemoci v rodině, hmotné možnosti
styl rodinné výchovy (např. odmítavá, rozmazlující, vlažná, kontrastní, ovládaná), extramatrimoniální vztahy

Život mimo povolání:

osobní zájmy a záliby, hodnoty a jejich hierarchie, kultura, náboženství, sociální kontakty, cestování, sociální iniciativy, sdružení popř. veřejná činnost, povahové zvláštnosti, role a pozice mezi vrstevníky

Povolání a zaměstnání

podnik, pracoviště, práce, poměry a vztahy na pracovišti, vztah k zaměstnání, záměry, perspektivy pracovní úspěchy, osobní iniciativy, platové zařazení, výdělek, vedlejší zaměstnání, studium při zaměstnání, změny zaměstnání

Významější životní události:

mimořádné životní úspěchy, neúspěchy, nehody, ztráty, krize, duševní otřesy, tresty, vězení, rehabilitace

Zaměření na budoucnost:

plány, tužby, ideály, snahy, osobní cíle: rodinné, společenské, kulturní, pracovní, politické, umělecké
- prognózy!
hierarchie hodnot partnera (partnerky)

Zvláštní připomínky:


Vysvětlující doplňky:

Podle názorů starších autorů má se vyšetřované osobě ponechat úplná volnost při psaní životopisu, který se pokládá za spontánní projev osobnosti a který je podrobený všestranné hloubkové analýze. Podle názorů jiných je důležitá především úplnost životopisné anamnézy, kterou je třeba zabezpečit soustavou otázek. Přitom kromě odpovědí je třeba ponechat možnost širších komentářů.
Potřebám nejlépe odpovídá asi kompromisní forma. Vyšetřované osobě se ponechává volnost v stylizaci životopisu, ale úplnost anamnézy a soustavnost výpovědí se podporuje heslovitým pomocným schématem.
Pokyny pro aplikaci pomůcky

Protože často bývají důležitá přesná data významných životopisných údajů, je možné připustit, aby vyšetřovaná osoba životopis napsala doma a před vyšetřením ho odevzdala.
Zadávání životopisu nevyžaduje zvláštní instrukce; ty jsou už uvedené na první straně. Vyšetřovaná osoba si je však musí přečíst pod dozorem examinátora, který má zodpovědět případné otázky nebo podat potřebné doplňující vysvětlení. Velmi důležité je, abychom
zdůraznili záruku diskrétnosti
všech uváděných údajů.
Obzvlášť je třeba vyšetřované osoby upozornit na to, aby nepsali životopis ve formě heslovitých odpovědí na jednotlivé body schéma ani ve formě heslovitých komentářů k bodům osnovy! Životopis má být souvislým popisem vlastního života - osnova má jen připomenout takové zážitky nebo okolnosti.
Životopis musí vyšetřovaná osoba zásadně napsat vlastnoručně. Může přitom použít libovolný psací prostředek (kromě psacího stroje). Když se má provést i grafologický rozbor, je třeba požadovat napsání perem a inkoustem.
Napsání životopisu se nemá časově omezovat. Při hromadném vyšetření je třeba však formálně vymezit rámcový časový limit - např. udat jako dostačující čas cca 1/2 hodiny (asi po 20 minutách je možné upozornit, že čas se chýlí ke konci, není možné však po půl hodině práci striktně ukončit, ale pomaleji píšícím osobám povolit i více minutové prodloužení času, případně jim umožnit dokončit práci přes přestávku anebo na konci vyšetření). Rozdíly v rychlosti psaní je potřeba vyrovnat zaměstnáním osob, které jsou dříve hotové; je výhodné mít v zásobě doplňující pomůcky (např. dotazníky).
Examinátor si může poznamenat čas trvání životopisu a dělat si poznámky o otázkách, které měli jednotlivé osoby ať už k instrukcím, nebo vlastní textové části.

Vyhodnocení životopisu
Při zpracování a studiu životopisu doporučujeme použít různobarevné tužky na podtrhávání, čímž je možné zvýraznit symptomatické a důležité výpovědi (systém barevného označení je věcí zvyku
- např. červenou barvou se podtrhnou negativní a zelenou pozitivní údaje, modrou barvou zážitky a události vztahující se k vybranému oboru nebo povolání, žlutou barvou se označí gramatické a syntaktické chyby apod.).
Po analýze životopisu si
připravíme doplňkové a kontrolní otázky pro závěrečný
rozhovor
, který se doporučuje začít právě výpověďmi v životopise. Velmi důležitá je konfrontace životopisu s vyplněnými dotazníky, hlavně s těmi, které obsahují otázky anamnestického rázu.
Ze životopisu je možné velmi dobře posoudit stylistické schopnosti, obratnost ve vyjadřování, znalost řeči a pravopisu, jako i úpravy písemného projevu. Životopis psaný vlastní rukou může být i předmětem podrobné grafologické analýzy.

Doporučená literatura:
KOHOUTEK, R. Poznávání a utváření osobnosti. Brno: Akademické nakladatelství CERM.

Směry hlubinné psychologie

13. května 2010 v 18:50 | Prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc.
Klasickými směry hlubinné psychologie jsou:
1. psychoanalýza rakouského psychologa a psychiatra Sigmunda Freuda (1856 - 1939),
2. individuální psychologie Alfreda Adlera (1870 - 1937),
3. analytická psychologie Carla Gustava Junga (1875 - 1961).

1. Sigmund Freud
S.Freud
zakladatel první vídeňské školy psychologie (psychoanalýzy) se narodil v roce 1856 e Freiburgu (dnešním Příboru) 6. května 1856 v rodině židovského obchodníka s vlnou a se suknem. Malý Sigi, jak Sigmunda jmenovali, však strávil na Moravě pouze tři roky. Jeho
matka ho velmi milovala a obdivovala. Mluvila o něm jako o,, svém zlatém Sigi". To mělo velký vliv na jeho celoživotní sebedůvěru. Značný vliv na něho měla i jeho česká chůva. Vytvářela jakési spoje mezi moravskou katolickou a židovskou rodinnou kulturou. Matka S. Freuda Amálie byla třetí ženou obchodníka Jakuba (resp. Jákoba) Freuda, který byl o dvacet let starší než ona. Freudova matka byla velmi životaschopná. Dožila se 95 let a Sigmunda měla ve svých 21 letech. Postupně se jí narodilo ještě sedm dětí. V roce 1859 se rodina přestěhovala do Vídně. Zde Freud prožil takřka celý svůj život. Vystudoval ve Vídni gymnázium. Byl primus třídy. Byl velmi talentovaný, pracovitý a navíc měl vynikající paměť. Měl značné znalosti němčiny, latiny, řečtiny a hebrejštiny. Učil se také francouzsky, anglicky, španělsky a italsky. Již v osmi letech začal číst W. Shakespearyho, který společně s J. W. Goethem zůstali jeho oblíbenými autory. V říjnu 1873 se přihlásil na lékařskou fakultu vídeňské univerzity. V březnu 1881 zde promoval. Roku 1885 byl jmenován soukromým docentem a zároveň dostal stipendium na studijní cestu do Paříže. Zde pracoval u slavného neurologa a psychiatra Jeana Martina Charcota (1825 - 1893), který se stal jeho vzorem. Ve své práci vycházel z francouzské psychiatrické školy. V roce 1886 si otevřel soukromou lékařskou ordinaci a oženil se se svou snoubenkou a přítelkyní jedné ze svých sester Martou Bernaysovou, které byl údajně celý život věrný. Původně se zaměřoval na léčbu některých neuróz, především hysterie. Používal i hypnózu. Snažil se vybavit u svých klientů co nejjasnější vzpomínku na děj, který byl podle jeho názoru příčinou onemocnění. Studie o hysterii, kterou napsal společně s Josefem Breuerem (1842-1925), vyšla roku 1895. V té době se tvořily začátky psychoanalýzy. Na sklonku roku 1902 se kolem něho vytvořil první diskusní psychoanalytický kroužek. Šlo mj. o vysvětlování některých duševních jevů a potíží z hlediska sexuálního. Psychoanalýza je jednak teorie osobnosti a jejího vývoje, jednak metoda poznávání a psychoterapie duševních poruch založená mj. na technice volných asociací a výkladu snů. Po krizi středního věku píše svá základní psychoanalytická díla: Psychopatologii každodenního života, Tři úvahy o sexuální teorii, Výklad snů, Psychoanalytické chorobopisy aj. . S. Freud byl patrně obsedantní osobností. Byl velmi puntičkářský, dobře se ovládal, byl čestný a intenzivně se snažil dopátrat pravdy. Měl sběratelské tendence. Sbíral hlavně starožitnosti. Občas trpíval úzkostmi a měl sklon k pověrčivosti (zejména ve vztahu k číslům). Projevoval zvláštní kolísání mezi skepticismem a důvěřivostí. Z jeho zlozvyků je nutno mínit vášnivé kuřáctví doutníků (na sklonku života měl 16 let velké potíže s rakovinou ústní dutiny) a sklon ke kokainismu (začalo to původně oficiálními experimenty s kokainem).
S. Freud měl tři syny (Martina, Olivera a Ernsta) a dvě dcery (Sophii a Annu). Sophie zemřela ve 26 letech a o 3 roky později i její syn. Dcera Anna byla jeho nejmladší dítě. Stala se zakladatelkou dětské psychoanalýzy. Jeho synové povolání svého otce nenásledovali. Asi proto ke svým žákům S. Freud přistupoval jako ke svým adoptivním dětem.
Další důležitou osobou v životě Freuda byla Marie Bonapartová, mecenáška psychoanalýzy. Díky ní mohl Freud emigrovat se svou dcerou Annou do Velké Britanie. V roce 1938 byl S. Freud za vlády nacistů totiž donucen k odchodu z Vídně a poslední zbytek života strávil v Anglii, kde 23. září 1939 v Londýně, krátce po začátku druhé světové válce, zemřel. Byl oproti židovské tradici zpopelněn a na jeho pohřbu měli proslov spisovatel Stefan Zweig a Ernest Jones (1879
-1958), anglický psychiatr, žák a životopisec S. Freuda, poradce a zakladatel psychoanalýzy v Anglii.
Celý život zůstal S. Freud deterministou a věřil, že všechny životní jevy, včetně duševních (např. myšlenky a pocity) jsou přísně determinovány příčinou a následkem.
V posledních letech života se věnoval úvahám o civilizaci, kultuře a náboženství. Pro pochopení jeho díla je důležitá jeho autobiografická kniha,, O sobě a psychoanalýze". Byl ateistou, ale ideu boha nikdy nepopíral.
Hlubinná psychologie chápe duševní život primárně jako výraz složitých nevědomých a podvědomých procesů, které jakoby tvořilo vlastní jádro osobnosti. Právě o nevědomí obohatila hlubinná psychologie zkoumání osobnosti. Psychoanalýza je termín S. Freuda, který popsal v roce 1906. Jako psychologický směr je psychoanalýza založena na předpokladu, že na vývoj jedince má rozhodující vliv sexuální pud a jeho zážitky z dětství. Dítě přitom označuje Freud za otce dospělého. Psychoanalýza jako metoda zkoumání psychiky - přitom rozlišuje předvědomí, vědomí a nevědomí. Freud na jedné ze svých přednášek uvedl: srovnejme soustavu nevědomí s velikou předsíní, ve které se psychická hnutí hemží jako jednotlivé bytosti. S touto předsíní - tedy s nevědomím - sousedí druhá užší místnost, jakýsi salon, kde se zdržuje vědomí. Ale na prahu mezi oběma místnostmi úřaduje, dejme tomu, strážce, který zkoumá, cenzuruje jednotlivá psychická hnutí a nevpouští je do salonu, když se mu to nelíbí. Různá hnutí v předsíni, tedy v nevědomí, nemůže vidět vědomí, neboť sídlí v jiné místnosti. Jestliže se některé hnutí protlačilo až k prahu a bylo strážcem zamítnuto jako nezpůsobilé, či nevhodné k uvědomění, říkáme, že bylo potlačeno. Ale tak hnutí, která správce - cenzor přece jen pustil přes práh, se ještě nestala nevyhnutelně vědomá. Mohou se stát vědomými až tehdy, jestliže se jim podaří upoutat na sebe zrak vědomí. Zatím zůstávají v předvědomí.
Psychoanalytici nechávají své klienty vypravovat sny, produkovat volné asociace a rané dětské zážitky, které postupně s klientem interpretují a nakonec provádějí analýzu odporu. Tím odhalují potlačovaná přání, podvědomé konflikty a komplexy.
Do zkoumání psychiky vnášejí všechny tři směry hlubinné psychologie do té doby opomíjené hledisko: dynamiku.
Zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud rozděluje osobnost na tři vrstvy, které označuje jako id (ono), ego (já) a superego (nadjá). Id přitom představuje energii a pudy, které se snaží o uspokojení na základě principu slasti. Ego je vědomou složkou bdící nad impulsy z id, které buď propouští do vědomí nebo je vědomě či nevědomě potlačuje. Superego představuje svědomí, oblast mravního hodnocení, obecné společenské normy chování. Mezi superegem a id probíhají konflikty, při kterých je ego jakýmsi zprostředkovatelem. Podmínkou dobrého duševního zdraví je rovnováha, harmonie mezi všemi třemi vrstvami osobnosti. Jestliže je energie nevědomých pudových tendencí potlačena, může se za určitých okolností přeměnit na neurotický příznak (např. na bolesti hlavy, vnitřní neklid, úzkosti, deprese, strachy, obsese, kompulze apod.).
K pochopení neuróz nám může pomoci tzv. oidipovský komplex. Freud o něm napsal: "Prvním objektem lásky po období autoerotickém se stává pro obě pohlaví matka, jejíž živící ústrojí z počátku dítě nerozeznává od vlastního těla. Později, ale ještě v prvních letech dětství, vytváří se vztahy komplexu oidipovského, ve kterých chlapec soustřeďuje své sexuální tužby na osobu matčinu a při kterých se v něm rozvíjejí nepřátelská hnutí proti otci. Obdobně se chová malé děvče." Nepřátelská hnutí dcer vůči matkám se nazývá komplex Elektřin.
V roce 1897 vyslovil Freud hypotézu, že dítě si dokonce přeje být rodičem opačného pohlaví svedeno. Toto přání si dítě podle domněnky Freuda uspokojuje prostřednictvím fantazie v níž může dojít k incestním vztahům s rodičem opačného pohlaví nebo se sourozencem.
Freud se domníval, že každé dítě prochází oidipovskou situací a způsob, jakým ji řeší je významný pro celý jeho další život. Mnohé dívky si vybírají životního partnera, aniž si to uvědomují, podle toho, jak se vyrovnaly se svým vztahem k otci: buď chtějí, aby se mu v některých významných rysech podobal nebo chtějí, aby byl jiný.
Podle psychoanalýzy jsou určujícími hybnými silami pudy vycházející z id. Za hlavní pudy přitom Freud považoval Eros (pud lásky) a Thanatos (pud smrti). V pojetí Freuda je tedy Eros, sexuální pud, touha po slasti, chápán jako pud k životu, který je polární k Thanatovi, pudu ke smrti. Eros vede k intimnímu spojení, popřípadě ke zplození nového života. Tam, kde člověk nemůže uspokojit svůj pohlavní pud, může dojít k tzv. regresi libida neboli k návratu k dřívějším formám jeho uspokojování. Mocnou energii libida lze i sublimovat, dát do služeb umělecké tvorby nebo jiné angažovanosti. Primitivnější náhražkou je např. silné pokuřování cigaret.
Thanatos se vyznačuje destruktivitou a řídí se principem nirvány. Nirvána představuje neexistenci utrpení a naprostý pokoj, jež nakonec člověka nalezne ve smrti, kterou si mnozí staří a vážně nemocní lidé již přejí.
Psychoanalýza propracovala další součást osobnosti, a to nevědomí. Právě nevědomí přisuzuje mimořádný význam pro lidské prožívání a chování. Nevědomí je chápáno jako obecná základna duševního života. S. Freud srovnával vědomý obsah psychiky s viditelnou částí ledovce, zatímco nevědomá oblast představuje daleko větší část ledovce skrytou pod vodní hladinou. Nevědomí k nám promlouvá prostřednictvím snů. Proto má analýza a interpretace snů v psychoanalýze velmi důležitý význam. Sny mohou být pokusem o splnění skrytých přání. Sen je podle Freuda "via regia", tj. královská cesta do nevědomí.
Zajímavá je Freudova definice štěstí. Považuje za ně "splnění prehistorického přání", přičemž prehistorií se rozumí doba dětství. Freud k tomu poznamenává, že snaha hromadit majetek a pocty nečiní člověka šťastným právě proto, že dítě připisuje majetku a společenským privilegiím nepatrný význam.
Duševní zdraví (mental health) charakterizoval S. Freud jako schopnost milovat, pracovat a žít v souladu s danou kulturou, přičemž však soulad neznamená konformitu s většinou.
Freudovo pojetí osobnosti člověka je dynamické a deterministické, ale do jisté míry i pesimistické. Lidské chování a prožívání je totiž podle psychoanalýzy pod kontrolou vědomí a svobodné vůle jen z menší části. Podle psychoanalytiků je údajně vědomí z větší části ovládáno nevědomými pudy, potřebami a instinkty, zvláště sexualitou a agresivitou. Zdraví člověka a vývoj jeho duševních problémů a obtíží závisí na odhalení a uvědomění si průběhu a působení nevědomých hlubinných psychických procesů, stavů, problémů a nerozřešených konfliktů. Psychoanalýza chápaná jako metoda tkví v odhalování těchto nevědomých příčin obtíží.
Za spoluzakladatelku dětské psychoanalýzy je považována
Melanie Kleinová (1882 - 1960).
Byla to britská psychiatrička rakouského původu.
Vytvořila teorii o oidipovské nenávisti a vině již v počátcích mimoděložního života.
Její následovníci jsou označováni za "kleiniány".
Zakladatel individuální psychologie, která byla pojmenovaná také jako druhá vídeňská škola psychologie, byl rakouský lékař Alfred Adler, který závěr svého života prožil v USA. Kritizoval Freuda také za dogma oidipovského komplexu.

Adler
2. Alfred Adler (1870 - 1937) na rozdíl od S. Freuda (který považoval za rozhodující sexuální pud) považoval za hlavní motiv lidského jednání tzv. pud po sebeuplatnění, úsilí po moci, touhu po prosazení sebe sama. Adler v tomto bodě do jisté míry navazoval na myšlenky německého filozofa Friedricha Wilhelma Nietzscheho (1844 - 1900), který za podstatu bytí považoval vůli k moci. Sám invalidní Alfred Adler zdůraznil existenci pocitu méněcennosti, který si člověk v jistých situacích uvědomuje a jenž se může stát stimulem pro zvýšené úsilí. Každý z nás má některé orgány vybaveny lépe a jiné hůře. Odlišujeme se ve svých předpokladech ke speciálním a specifickým výkonům. Od silně biologizujícího pojetí orgánové méněcennosti však přešel po čase A. Adler ke koncepci subjektivního, někdy i nevědomého a objektivně nezdůvodnitelného pocitu méněcennosti.
V chorobné formě se ovšem může změnit pocit méněcennosti v komplex méněcennosti a stát se příčinou poruch osobnosti a chování.
Alfred Adler zdůrazňoval význam sociálních vlivů, zejména vlivu rodinného prostředí, a to zejména v útlém dětství. Sám vyrůstal ve veliké rodině. Měl čtyři bratry a dvě sestry. Narodil se jako druhý syn obchodníka obilím. Jeho otec byl maďarského původu. Záhy se rozhodl pro povolání lékaře. (Asi ho ovlivnil při jeho rozhodování i fakt, že jeho matka i on byli často nemocní a jeden z jeho bratrů brzy zemřel).
Jeho manželkou byla Ruska Raissa Epsteinová se kterou vychovali tři děti. Po své třicítce přestoupil žid Adler na protestantskou víru.
Ve své praxi formuloval "sociálně psychologický medicinský přístup". Založil Společnost pro individuální psychologii.
Domníval se, že osobnost lze pochopit z jejich cílů a ze životní linie, která se nevědomě formuje už v raném dětství. Jako důležitý cíl lidského vývoje považuje Adler úsilí o dokonalost v určité oblasti. Již ve věku čtyř a pěti let se tvoří životní styl člověka.
Adler popsal životní styl vládnoucího (mocenského) typu, chtivého (avidního) typu, vyhýbajícího se (distančního) typu a sociálně užitečného typu.
Životní styl mocenského typu charakterizuje nízké sociální (či prosociální) cítění, ale zároveň vysoká aktivita. Je zaměřen na manipulaci, ovládání a plánování života druhých. Může být nebezpečný pro svou egocentričnost a agresivitu.
Životní styl chtivého, avidního typu je typický pro konzumní osoby, které jsou závislé na ostatních. Čekají, že budou uspokojované jejich potřeby a často na druhých lidech parazitují. Z hlediska sociálního cítění je to typ nízký a navíc málo aktivní.
Životní styl distancujícího se, vyhýbajícího se typu je zase typický zavíráním očí před problémy, vyhýbáním se situacím, které by nějak mohly poškodit a tím i posilovat jejich komplex méněcennosti. Z hlediska sociálního cítění je to typ nízký, stejně jako z hlediska aktivity.
Konečně životní styl sociálně užitečného člověka se projevuje vysokou a aktivní orientací na druhé lidi. Je to tedy z hlediska sociálního cítění typ vysoký a velmi aktivní.
Adler tvrdil, že člověka lze pochopit z jeho životního stylu a plánu a ze způsobů, jak se snaží překonat či vyrovnat komplex méněcennosti.
A. Adler vytvořil koncepci psychického života jako dynamického systému, v němž i zdánlivě nevýznamné události mohou zapříčinit pozdější problémy nebo ovlivnit další vývoj osobnosti člověka. Na rozdíl od Freuda však Adler nepřikládá takový význam minulosti. Za významnější považuje budoucnost, její představování si a cíle do budoucnosti kladené.
Adler věřil ve schopnost člověka použít poznání k vlastní autoregulaci a tvořivosti. Adlerovo pojetí člověka je teleologické. Je přesvědčen o tom, že člověk je v podstatě sebeurčující a že si sám utváří svou osobnost a životní styl. Původem praktický lékař měl vždy na mysli aplikovatelnost svých názorů v praxi.
Uveďme si některé pedagogicko-psychologické zásady A. Adlera, které doporučoval vychovatelům a rodičům: naučte své dítě stát na vlastních nohou, aby si pomohlo z obtíží samo. Dodávejte mu odvahy a sebedůvěry, nebuďte příliš starostliví a nerozmazlujte je. Jestliže dítě dělá něco nesprávně, nechte je, ať pokud možno pocítí přirozené následky svého počínání. Dávejte mu takové úkoly na které stačí (ale nenastavujte mu ,,laťku" příliš nízko). Netrvejte na slepé poslušnosti. Buďte trpěliví, hovořte věcně a zbytečně nerozkazujte. Když dítě samo vidí chybu, je lépe neříkat nic. Je-li mezi dítětem a pedagogem napjatý vztah, je lépe se zdržet poznámek. Je lépe neříkat nic i v okamžiku, kdy vychovatel vycítí, že by dítě odmlouvalo. Vychovatel by se měl vystříhat jakýchkoliv poznámek, které dítě zahanbují.
Z jeho publikací uvádíme: Problém homosexuality (1917), Praxe a teorie individuální psychologie (1920), Problémy neuróz - kazuistiky (1929), Technika individuální psychologie (1930), Smysl života (1933).

Jung
3. Zakladatel tzv. analytické psychologie (curyšské školy) či komplexní psychologie je švýcarský psychiatr, psycholog a filozof kultury, profesor na univerzitě v Curychu a v Basileji Carl Gustav Jung, který nahradil freudovské libido životní silou, energií, která překračuje rámec sexuality. Jung se narodil 26. 7. 1875 a zemřel 6. 6. 1961.
Původně to byl Freudův oblíbenec. Stal se dokonce v roce 1910 prezidentem Mezinárodní psychoanalytické společnosti, avšak již v roce 1913 se rozešel s Freudem a odloučil se od jeho psychoanalýzy. Do oblasti nevědomí vkládá na rozdíl od Freuda nejen nevědomí individuální, ale také tzv. nevědomí kolektivní, které je dědictvím rodu. Součástí kolektivního nevědomí jsou jakési archetypy vytvořené tisíciletou zkušeností lidstva. Mezi nejvýznamnější patří archetypy Stínu, Animy (v mužích), Anima (v ženách), Velké Matky, Mudrce atp.
Podle názoru C.G. Junga může být lékař , resp. psycholog
či poradce nebo pedagog dětskými i dospělými klienty zveličen do nadlidských proporcí jakéhosi praotce (vědomě nebo alespoň ve snech).
Koncepce kolektivního nevědomí patří mezi hlavní objevy C. G. Junga. Duševní život je tak ovlivňován zkušenostmi nespočetných generací předků, které spoluurčují jeho vývoj mravní, náboženský i příp. odborný a vědecký. Nechápe nevědomí jako "odkladiště", ale jako plnohodnotnou a dokonce i kreativní součást struktury psychiky. Struktura psychiky se podle Junga skládá z osobního nevědomí, z kolektivního nevědomí, z vědomého já (ega) a bytostného já. Osobní nevědomí člověk nedědí, nýbrž je získává. Vynořuje se z citů, myšlenek a zážitků, které byly potlačeny, vytěsněny nebo zapomenuty.
Kolektivní nevědomí je zděděné. Obsahuje v sobě duševní život našich předků až k prvopočátkům. Jeho obsahy jsou tvořeny archetypy, praobrazy, které podvědomě určují lidské chování.
Ego a bytostné já by měly být navzájem v úzkém kontaktu. Ego je zodpovědné za za trvalou identitu osobnosti a za její chování. Samo o sobě však nemůže člověku nabídnout vrcholné příležitosti vývoje, kterých je jedinec schopen dosáhnout. Bytostné já je podle Junga nadřazeno vědomému egu, protože usnadňuje spojení psyché s vnějšími silami růstu, podporuje sebeuskutečnění a celistvost jedince. Člověk je bytost, která má naplňovat proces své individuace. Cílem individuace je, aby se člověka stal, kým vlastně a skutečně je. Především má přijmout sebe sama, včetně svých možností i obtíží. To je i prvním cílem jungovské psychoterapie. Má se stále vyvíjet k autonomii a autoregulaci, být stále méně určován neznámými silami (např. kolektivního nevědomí), sjednocovat se sám se sebou, ale současně i s lidstvem a prožívat jednotu s kosmem. Individuací se člověk stává bytostným Já. Inkarnování, uskutečnění bytostného já, celistvé a integrované propojení vědomí a nevědomí, tvořivý rozvoj osobnosti je ideálem celého procesu individuace. Může nás ovšem napadnout, že tyto cíle Junga jsou dost pozemské. Nebylo by adekvátnější vést člověka výchovou i sebevýchovou k tomu, aby směřoval k obrazu božímu?
Široké uplatnění v odborné psychologické, psychiatrické, pedagogické a sociologické praxi nalezla v celém světě Jungova typologie osobnosti dělící osoby na introverty zaměřené do vlastního nitra, distancované od vnějšího světa, do sebe uzavřené (dělil je dále na introverty myšlenkové, citové, percepční a intuitivní) a extraverty - osoby společenské, družné, obrácené spíše navenek (dělil je také na extraverty myšlenkové, citové, percepční a intuitivní). Sám svou školu nazýval "komplexní psychologie". Vědomí a nevědomí tvoří podle Junga heterogenní kontinuitu.
Ve snech neviděl jen regresi, ale především projev kolektivní psychiky, moudrosti rodu, hlas prastaré nadindividuální zkušenosti, která přesahuje zkušenost jedince. Věkovitá moudrost ve snech člověka někdy i varuje, prorocky orientuje, radí mu. Je to někdy jakoby Boží hlas.
Jung vyslovil rovněž názor, že psyché občas funguje mimo rámec časoprostorového zákona příčinnosti. Úplný obraz světa by si podle Junga vyžadoval přidání ještě dalšího rozměru.
Podporoval tzv. prospektivní tendenci oproti pouhé retrospektivě, zařazoval např. problematiku neuróz do kulturních, filozofických a náboženských konceptů, opouštěl postupně hledisko kauzality a předpokládal, že duševní dění je třeba radikálně oddělit od mozku a přírodovědných metod, přiznat mu plnou autonomii a možnost překračovat hranice prostoru, času a hmoty, do nichž zůstává uzavřen hmotný a tělesný svět.

V Americe se jako hlubinný psycholog proslavil Franz Gabriel Alexander (1891 - 1964), profesor psychiatrické kliniky v Chicagu. Jeho hlavní dílo má název Psychosomatická medicina.

Fromm
Mezi hlubinné psychology, psychoanalytiky a spoluzakladatele americké neopsychoanalýzy a kulturní psychoanalýzy lze zařadit i amerického psychologa a filozofa německého původu Ericha Fromma (1900 -1980), který byl současně představitelem západního marxismu. Jeho sociální filozofie je pokusem o humanistickou etiku. Doceňoval při rozvíjení osobnosti nejen vlivy a determinanty biologické, ale i sociální a kulturní.
Spojitost mezi psychikou jedince a sociální strukturou vyjádřil koncepcí sociálního charakteru, jehož podstatou jsou způsoby asimilace (získávání a osvojení věcí) a socializace (vytváření vztahů k lidem a k sobě samému), kterými se člověk vztahuje k okolnímu světu.
Poruchy asimilace se projevují neproduktivními orientacemi člověka jako jsou :
receptivní orientace: konzumní, zájmy a přání určováné zvnějšku;
vykořisťovatelská orientace: egoismus, ostatní lidi vnímá takový člověk jako prostředek dosáhnutí svého cíle;.
tržní orientace: rozvíjení vlastností, které jsou ekonomicky využitelné, své okolí i sám sebe posuzuje takový člověk jen z hlediska tržní hodnoty.
hromadivá orientace: takoví lidé se obklopuji se věcmi, aby se cítili bezpečně, hromadí majetek apod..
Naproti tomu produktivní orientace člověka umožňuje tvůrčí práci, zralou lásku a rozumné myšlení. Člověk produktivní orientace osobnosti (charakteru)je kreativní, harmonicky využívá své schopnosti a talent v interakci k okolí.