Stresující a psychotraumatizující zážitky v životě a ve škole

28. února 2010 v 18:08 | Prof. PhDr. Rudolf Kohoutek,CSc.
V rámci řešení výzkumného záměru Škola a zdraví pro 21. století jsme zjišťovali v jakém pořadí a v jaké frekvenci se stresy a psychická traumata prožitá v životě a ve škole (mateřské, základní, střední i vysoké) objevují v mentálních reprezentacích stresujících životních zážitků vysokoškolských studentů.

Požádali jsme v roce 2007 50 mužů a 50 žen studujících v kombinovaném
studiu sociální pedagogiku na jedné soukromé vysoké škole v Brně, aby nám popsali jejich jeden osobní nejhorší dosavadní životní zážitek, který mohl poškodit jejich zdraví .
Získali jsme (R. Kohoutek, 2007) tento celkový výsledek (muži i ženy):
· 17 % Úmrtí blízké osoby.
· 15 % Stresy a traumata ve škole.
· 14 % Problémy v práci.
· 11 % Rozvod, rozchod s partnerem.
· 11 % Vážná nemoc blízké osoby.
· 10 % Vlastní nemoc.
· 4 % Existenční potíže.
· 4 % Úmrtí neznámého člověka.
· 4 % Vlastní autonehoda.
· 4 % Osobní neúspěch.
· 2 % Problémy s přáteli.
· 1 % Rodinné spory.
· 4 % Jiné.
Z přehledu a z pořadí psychotraumat je zřejmé, že tyto zážitky ve škole zaujímají velmi významné místo. Jsou druhé v pořadí všech uvedených traumat.
Věnovali jsme jim proto v našem výzkumu zvláštní pozornost .
Problematiku psychotraumatických zážitků ve škole jsme však podrobně
zkoumali s jinou (druhou) větší
skupinou vysokoškolských
studentů, a to se 151
studenty.
Pokračování našeho příspěvku vychází z akčního výzkumu kolaboratorní ohniskové skupiny (N= 151) vysokoškolských studentů (mužů bylo 57 a žen 94), kteří dali k dispozici své vzpomínky na zážitky z docházky do mateřských, základních, středních i vysokých škol, které mohly ohrozit jejich duševní nebo sociální zdraví a zdravý vývoj jejich osobnosti. Akční
výzkum (realizovaný v roce 2007) jsme zvolili proto, že je zaměřený na poznávání, hodnocení a zkvalitňování praxe (také edukační praxe na všech typech škol).
Stresující zážitky prožité studenty na mateřské škole:
Stresování učitelkou..................... .. . 24 %
Nucení do neoblíbeného jídla......... ....23%
Nucení do odpoledního spaní......... .... 17%
Odloučení od matky.......................... 12 %
Šikana spolužáky.............................. 8%
Vážný úraz...................................... 8%
Jiné............................................... 8%
(např. změna školy, odchod oblíbené učitelky, onemocnění, o rok déle pobyt v mateřské škole).
Jako důvody stresování až traumatizace učitelkou bylo např. uváděno: neurotické chování učitelek, jejich křik, přílišná přísnost, ale také nezájem o děti, šikanování, nespravedlivé tresty.
Dále uvádíme rozložení stresových zážitků studentů, které zažili na základní škole:
65 %
studentů uvedlo neadekvátní
(traumatizující) přístup učitelů k žákům
(např. nespravedlivé hodnocení a klasifikování při zkoušení, motivace urážkami, nadměrně autoritářský přístup učitele k žákům,
nespravedlivé tresty,
tělesné tresty ,
zvýšený neuroticismus
učitelů a další ).
18 %
uvedlo stresující nedostatky (zážitky) v sociální komunikaci mezi spolužáky (např. verbální i brachiální agresivitu, ničení osobních věcí,
šikanu ze strany spolužáků, špatný kolektiv, problémové spolužáky se závadami a poruchami chování).
5%
uvedlo nekompetentní výuku (např. špatný způsob výkladu, příliš vysoké požadavky na žáky ).
12%
uvedlo jiné stresující situace (např. špatná organizace ve škole, odchod nebo úmrtí oblíbeného učitele nebo žáka, špatné stravování ve škole, přesazování žáků,
neoblíbený předmět, vlastní zranění ve škole, onemocnění, ošetřování zubním lékařem).
Jako ilustrativní příklad stresu zapříčiněného spolužákem uvádíme sdělení toto sdělení:
,, Pocit stresu, zklamání, bezmoci, vzteku a nenávisti jsem zažila při zpáteční cestě z prázdninové tábora před nástupem na střední školu. Měla jsem s sebou na táboře svoji oblíbenou knihu citátů. Šlo převážně o kratičká moudra, která jsem si pročítala, když mi bylo ,,ouvej" nebo naopak, když jsem prožívala pocity spokojenosti a štěstí. Našla jsem si na táboře svou první dětskou lásku, ale rychle jsem z ní vystřízlivěla.
Při zpáteční cestě vlakem mi totiž chlapec do kterého jsem byla zamilovaná vyhodil mou milovanou knihu citátů otevřeným okýnkem z vlaku ven."
Stresové zážitky studentů na střední škole byly uvedeny takto:
60%
studentů uvedlo krátkodobý i dlouhodobý neadekvátní (traumatizující) přístup některých učitelů ke studentům (např. šikanu, nálepkování, dehonestaci);
11%
uvedlo stresující zážitky v komunikaci se spolužáky ( např. šikanu ze strany spolužáků, agresivitu, hostilitu, špatný kolektiv);
9 %
uvedlo nekompetentní výuku (špatný způsob výkladu látky učitelem);
8 %
uvedlo stres během přípravy na maturitu;
12%
uvedlo jiné stresy (např. daleké dojíždění, špatný rozvrh, odchod oblíbeného učitele nebo spolužáka, strach z tanečních)
Na závěr uvádíme stresové zážitky posluchačů na vysoké škole.
Jde o zobecněné výsledky z rozhovoru s třetí skupinou vysokoškolských studentů (šlo o 5 mužů a 73 žen). Rozhovor byl realizován v roce 2008:
41%
nekompetentní výuka, zkoušení a hodnocení studentů,
26%
neadekvátní přístup a vztah učitelů ke studentům,
19%
organizační nedostatky školy,
14%
problémy se studijním oddělením.

Druhy psychických stresů
Psychické stresy mohou mít akutní nebo chronický ráz. Mají-li chronický ráz mohou mít zvlášť nepříznivý dopad na vývoj a rozvoj osobnosti i na psychické a sociální i somatické zdraví.
Stresy
si můžeme rozdělit také
na
primární, sekundární, terciární a kvartérní. Další možné třídění je na psychické stresy individuální a skupinové, které jsou pro školství dost typické.
Často bývají psychicky stresováni
nejen jednotlivci, ale celé třídy žáků a žaček.
Primární psychický stresový zážitek znamená situaci , v níž je žák, student nebo učitel přímo osobně obětí šikany, tělesného trestu (který třeba byl určen původně i někomu jinému), ponižování, např. prožívá emoční nepohodu (např. úzkosti, strach, děs, ponížení, stud), bezmoc, neúspěšnost, dehonestaci, hostilitu ze strany okolí, averzi, pocity
nespravedlivosti (např. z výtky, důtky nebo snížené známky z chování) , posměch, ironii, uštěpačnost, ztrapňování, mocenskou manipulaci, perzekuci. U dětí v mateřských školách bývá častá traumatizace z nucení k dojídání neoblíbených jídel.
Někdy dochází ke kombinaci šikany jednotlivce pedagogy i spolužáky. Občas některý z takto postižených žáků končí na dlouhodobém psychiatrickém léčení.
Primární stresový zážitek bývá
většinou prožíván ze všech typů stresových zážitků
nejintenzivněji. Poškozuje duševní a emoční pohodu nejintenzivněji.
Může být způsobena úmyslně, intencionálně i nezáměrně, neúmyslně.
Jako příklad uvádíme stresující zážitek z mateřské školy, který si nynější student vysoké školy pamatuje jako to nejhorší co ve svém životě prožil.
,,Jednou ráno jsem šel do školky. Vedl mne do ní můj otec. Normálně mi pomohl, tak jako každé ráno převléknout se do oblečení, které jsem měl do mateřské školy a odešel do práce. Ještě mi slíbil, že si pro mne přijde. Ale již nepřišel.
Odpoledne mne přišel vyzvednout otec mé matky s tím, že tatínek někam odjel. Také mi řekl, že nějaký čas budu bydlet u nich. Toto mne zprvu velmi potěšilo, protože dědu a babičku jsem měl opravdu rád. Každý den za mnou chodila matka, a když jsem se ptala na otce, tak mi řekla, že se ještě nevrátil.
Jednou u oběda ve školce přišel ten den, na který do smrti nezapomenu. Když jsem nechtěl sníst všechnu polévku, tak se odněkud přiřítila ředitelka, která mi řekla, že pokud nebudu jíst, tak dopadnu jako můj otec a že umřu. Já jsem nejprve vůbec nechápal, co tím chtěla říct, ale když mi začaly ostatní děti vykládat, že už nikdy neuvidím otce, protože zemřel, tak jsem se pochopitelně rozplakal. V důsledku tohoto zážitku jsem ze školy utekl a šel za matkou. Ta,
když viděla, že již všechno vím, tak mi řekla pravdu.
Stresující zážitek, který měl dokonce ráz dlouhodobého psychotraumatu prožila jedna z posluchaček na základní škole v hudební výchově.
,,Ve čtvrtém ročníku základní školy jsem byla učitelkou vyzvána, abych před celou třídou spolužáků zazpívala bez hudebního doprovodu hymnu České republiky. Samozřejmě jsem nemohla odmítnout a tak jsem se postavila před tabuli a začala se zpěvem. Hned v polovině první sloky jsem začala mít se zpěvem potíže. Spolužáci se rozesmáli, paní učitelka se zamračila a zacpala si uši.
Po odzpívání hymny jsem tiše stála před tabulí a paní učitelka několik minut podrobně popisovala, jak hrozný byl můj zpěv. Nakonec jsem si šla sednout s trojkou v žákovské knížce. Dodnes si pamatuj, jak jsem doma brečela. Od té doby jsem na zpěv úplně zanevřela. Někdy bych měla chuť si zazpívat se svými přáteli u táboráku nebo si jen tak prozpěvovat, když jsem sama, ale moje psychika mi to, bohužel, nedovoluje. Je až neuvěřitelné, jak málo stačí k tomu, aby si dítě přestalo věřit.
Za sekundární stresový zážitek považujeme situaci, když žák, student nebo pedagog nejsou přímo vystaveni stresování své vlastní osoby, nejsou přímou obětí, ale byli svědky přímého stresování někoho, kdo je jim blízký, např. spolužáka, přítele, příbuzného, kolegy či kolegyně. Sociálně percipovali jejich stresový zážitek, což mělo nepříznivý vliv na jejich vlastní prožívání a i na jejich vlastní psychickou nepohodu.
Ta však bývá většinou méně intenzivní než primární stresový zážitek.
Zažila jsem stresující zážitek na střední
škole, když učitel fyziky řekl před celou třídou mému spolužákovi, který chtěl z fyziky maturovat, že v životě takového debila jako je on ještě neviděl. Třásla jsem se strachem, že mne také vyvolá a zesměšní stejně jako spolužáka
.
Terciární stresový zážitek znamená takovou situaci, kdy je žák, student nebo učitel přímým svědkem stresu osob, které však před tím neznal a neměl k nim žádný osobní vztah, ale přesto prožívá při jejich stresování psychickou nepohodu. Terciární stresový zážitek má zpravidla menší intenzitu než primární a sekundární.
Dostala jsem za úkol donést do cizí třídy kde učila nervózní učitelka výtvarnou výchovu třídní knihu. Když jsem vešla do třídy dostával právě jeden žák od učitelky kovovou krabičkou od vodových barev rány do hlavy. Učitelka přitom křičela a nadávala celé třídě. Bála jsem se jí , položila jsem třídní knihu a rychle jsem odešla . Byla jsem ráda, že tato učitelka naši třídu neučí.
Kvartérní
stresový zážitek
je dán takovou situací, kdy je žák, student nebo učitel dodatečně informován o stresovém zážitku jiných osob, a to
verbálně nebo vizuálně (např. filmem). Jde-li o senzitivní či dokonce hypersenzitivní osobnost, může i taková prezentace stresového zážitku jiných jemu neznámých osob mít nepříznivý vliv na jeho psychickou pohodu. Mívá však zpravidla
menší intenzitu než primární, sekundární a terciární stresový zážitek.
Moje kamarádka na gymnáziu mi s pláčem sdělovala, že profesorka matematiky zavolala její rodiče k osobnímu rozhovoru, protože prý ji hrozí propadnutí
z matematiky. byla
Pozvánka k pohovoru byla písemná a zaslána poštou, takže o ní kamarádka předem nic nevěděla. Když přišla domů, byl velký křik, zpovídání a vysvětlování. Kamarádka nic nechápala, byla hodně otřesena a hájila se tím, že známka z matematiky jí vychází maximálně na trojku.
Soucítila jsem s kamarádkou, byla jsem také v tenzi a čekala jsem s ní netrpělivě na výsledek pohovoru rodičů s profesorkou. Ten dopadl překvapivě: paní profesorka rodičům řekla, že to tak hrozné není, že výstrahu poslala jen
proto, aby jejich dceru vystrašila, aby se lépe učila.
Symptomy stresu
Prvním a nejčastějším projevem stresu je hyperarousal, hyperexitace, hypervigilita, tj. nadměrné vzrušení, nadměrná bdělost a aktivace až hyperaktivace, psychická tenze, nabuzenost, vylekanost, vyplašenost, stálé očekávání nebezpečí, konfliktu, nového stresu, frustrace. Může být pouze situační, krátkodobá nebo i dlouhodobá.
Zda se, že pro některé učitele je v důsledku jejich poruch osobnosti, temperamentu nebo profesní deformace taková reaktivita setrvalým stavem typickým pro jejich chování a jednání. Žáci a studenti většinou hovoří o tom, že tito učitelé mají ,,cholerické jednání" nebo cholerický temperament, provázený sklonem ke křiku, nadávkám, posměchu, ironii, svévoli, tělesným trestům a dehonestování žáků a studentů, které takový učitel považuje za nějak problémové.
Dalo by se říci, že učitelé se stabilizovaným hyperexitovaným chováním považují toto chování a jednání za užitečnou zastrašovací přizpůsobovací techniku, která redukuje značnou část hyperaktivit, asertivit až agresivit ze strany aktivních a sebevědomých žáků a studentů, protože u nich vyvolává úzkostné reakce nebo dokonce pocit strachu z učitele.
Druhým nejčastějším příznakem stresového zážitku bývá intruzivní chování a prožívání, které je tvořeno otravnými, neodbytnými, obsesně se vracejícími pocity ze stresového zážitku a někdy dokonce i sklony ke kompulzím. Neustále představování si stresové situace a přemýšlení o tom co se stalo, bývá provázeno tzv. flashbacky, zpětnými záblesky, které vedou k podobným prožitkům jako vyvolala původní skutečná situace.
Třetím častým příznakem stresu bývá tzv. psychická konstrikce, jakési vnitřní duševní stažení, sevření, jakési psychické imobilizující zaškrcení, zúžení, které
může mít nejen akutní, ale i chronický ráz. Jde o deformované vnímání, které má ráz pasivního obranného přizpůsobovacího mechanismu. Způsobuje i jakousi dočasnou anestezii vůči prožívané stresové situaci. Jde o únikovou reakci.
Žáci a studenti často uváděli tyto symptomy svého zážitku stresu:
redukci vlastní sebedůvěry a sebejistoty když byla zesměšňována jejich inteligence nebo vzhlednost, hmotnost či oblečení,
averzi vůči učiteli a jeho předmětu,
blok logického uvažování a
myšlení,
chronický strach z chování ,, cholerického" učitele,
strach až fobie
ze zkoušení a nespravedlivého
známkování,
bolesti hlavy,
zvýšená potivost,
poruchy spánku,
bolesti břicha, zvracení,
střevní problémy,
celkovou nevolnost až mdloby,
celkově zvýšený neuroticismus.
Úroveň psychické vulnerability (zranitelnosti)
Všichni lidé, děti ani dospělí nemají stejnou úroveň psychické zranitelnosti, a to ani aktuální, ani dlouhodobé, setrvalé.
Někteří lidé jsou odolnější, zdolnější, resilientnější. Mají tzv. hroší kůži, ale jiní lidé jsou senzitivní nebo dokonce hypersenzitivní. Odolnost vůči zátěžím, osobnostní nezdolnost, vzdornost, hardiness je ovšem vhodné trénovat a rozvíjet.
S touto skutečností by se mělo počítat zejména ve školství.
Ke stresovým zážitkům jsou náchylnější lidé senzitivní až hypersenzitivní, vyčerpaní po prodělaných chorobách nebo úrazech a operacích, osoby s malou sebedůvěrou a sebejistotou, málo psychicky integrované.
Do jisté míry může jít i o vrozenou, geneticky podmíněnou záležitost.
Senzitivní osobnost prožívá sama psychické trauma, když nechtěně, nezáměrně stresovala někoho ve svém okolí.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama