Motivace chování a prožívání

3. prosince 2009 v 6:07 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Motivace chování a prožívání se zabývá příčinami (t.j. vnitřními důvody) našeho jednání a chování, které
způsobují stav určitého vnitřního napětí, který člověka determinuje.
Každá lidská činnost je nějak motivována, ať už za ní stojí jakákoliv potřeba, zájem, tendence atp..
Motivy neboli pohnutky či příčiny chování a prožívání jsou např.potřeby, pudy, zájmy, sklony, postoje, vztahy a tendence všeho druhu.

Základní třídění motivů představuje dichotomická klasifikace německého psyychologa a filozofa Williama L. Sterna (1871-1938) na genomotivy, které jsou zděděné či vrozené a na fenomotivy, které jsou získané v průběhu individuálního ontogenetického vývoje, nejsou tedy ani vrozené, ani zděděné.
Často se motivy (např. potřeby, instinkty, zájmy, záliby, sklony, hodnoty) třídí hierarchicky od biogenních a sociogenních k psychogenním a k nejvyšším - spirituálním. William Stern (1935) i pudy hierarchicky třídí na vitální (společné člověku i zvířatům: např. pud sebezachování ) a humánní (specificky lidské a zaměřené např. na kulturní cíle).
Uspokojení potřeby vlastně znamená uvolnění motivačního napětí. Je jen zdánlivým paradoxem, že i nečinnost má své motivační pozadí, např. strach před obtížemi nebo potřebu odpočinku. Motivy jsou všechny síly, které přímo či nepřímo uvádějí naše chování do pohybu - proto bývají také nazývány dynamickými rysy či tendencemi. Pojem tendence zahrnuje směrový moment - vždy jde o zaměření k něčemu; pojem dynamický rys zahrnuje silový moment - např. intenzitu potřeby. Motivace má vždy dvě složky: směrování k určitému cíli a mobilizaci určitého množství energie (např. neurotici ji již předem mobilizují své síly až příliš intenzivně). Všechny naše motivy nejsou vědomé.
Ptáme-li se, proč se určitý člověk nějakým způsobem chová, tážeme se vlastně po motivech jeho chování. Provádíme motivační analýzu. Při motivačním rozhovoru musíme mít na mysli, že může být rozpor mezi skutečnými a projevovanými motivy a že existují nejen motivy, o nichž člověk může vypovídat - tedy uvědomělé, vědomé, ale i neuvědomělé, nevědomé motivy. Člověk navíc dokáže někdy předstírat motivy, které nemá, nebo maskovat motivy společensky nežádoucí.
Nejčastějšími motivy jsou:
zájmy;
hodnoty;
ideály;
potřeby;
závislost na někom nebo na něčem.
Během života se vytváří relativně stálý soubor motivů, který se označuje jako hodnotový či motivační systém osobnosti. Je uspořádán hierarchicky. Záleží také na vztahu jednotlivých hodnot (motivů) k centru osobnosti ( JÁ). V současné době patří mezi významné motivační činitele dětí, mládeže i dospělých aktivní zájem o sportovní činnost, a to zejména jako náplň volného času. Správně provozovaný sport má velký význam pro upevňování tělesného, sociálního i morálního zdraví a udržování psychosomatické kondice. Působí také (zejména u mládeže) jako prevence negativních psychosociálních jevů, které často vyplývají z nevhodného způsobu trávení volného času a mají vliv i na motivovanost pracovní.
Dobře pracovně motivovaný jedinec často pracuje více, než je jeho povinností, pomáhá zlepšovat práci, nedá se odradit těžkostmi a překážkami, má lepší systém vlastní kontroly práce i pracovní výsledky, práce jej těší.
Motivace úzce souvisí s tzv. aktivizací osobnosti. Podle teorie očekávání pramení motivace z jedincova přesvědčení, že jeho činnost přinese očekávané výsledky.
Nedostatečně pracovně motivovaná, resp. demotivovaná osoba pracuje často pouze pod přímým dohledem, je nesvědomitá, povrchní, nestálá. Příčina nedostatečné motivace může být v nesprávné volbě povolání (odkud plyne důležitost poradenství pro volbu povolání), v různých konfliktových situacích ve škole nebo na pracovišti, v málo objektivním hodnocení a ve mzdové nivelizaci.
Do diagnostiky motivace můžeme zahrnout také diagnostiku cílů, které si člověk klade (např. zapamatovat si něco, porozumět něčemu, aplikovat nějaký poznatek, analyzovat, syntetizovat, zhodnotit něco, utvořit něco originálního).
Na motivy působí stimuly, incentivy, pobídky. Incentivy jsou vnější pobídkou zaměřenosti. Mohou být nižší (biologické) a vyšší (hmotné, kulturní, duchovní). Motivy vycházející z nitra člověka se nazývají impulsy.
Každá motivace má složku dynamogenní (aktivace jedince spojená se vznikem a udržováním určité energie) a direktivní (zaměření jedince na určitý cíl).
Motivovaný člověk prožívá apetenci (žádostivost) nebo averzi (nechuť). Proto se k cíli buď přibližuje nebo se od něj vzdaluje.
Úspěch motivace, výkon je ovšem závislý především na schopnostech člověka a na jeho pracovních vlastnostech.
Základem motivace a aktivace je funkční systém, který je schopen sám sebe posilovat.
J. Linhart uvažoval o autoaktivačním cyklu. Subjekt nereaguje na podněty zvenčí přímo, ale prostřednictvím těchto cyklů. Naše motivy se během života socializují (zejména potřeby) a vznikají vyšší potřeby (hmotné i duchovní).
Motivované a k cíli směřující chování jsou regulovány nejenom emocemi a očekávanými hodnotami, ale i těmi poznávacími elementy, které se opírají o minulou zkušenost. Jsou modifikovány přítomností a zahrnují očekávání, týkající se budoucnosti.
Na základě zákonitostí skupinové motivace si můžeme vysvětlit chování jednotlivců příslušných do určité skupiny.

Psychologická diagnostika motivace
Skutečná motivace člověka se rozhovorem a dotazníkem zjišťuje poměrně obtížně. Lidé často uvádějí jako motivy svého chování převážně jen ty, které považují za sociálně žádoucí a dobře ve společnosti akceptované.
Mezi odborné psychologické diagnostické metody zjišťující stav motivovanosti patří především testy hodnot, potřeb, zájmů a postojů.
Testy hodnot často zachycují rozličné zájmové a hodnotové oblasti, např. hypertelické či ideové, heterotelické, sociálně emoční, zájmově činnostní, autotelické, osobně ambiózní, materiální, tělesné atp. Je využíván např. Rokeachův test hierarchie hodnot, který zjišťuje jednak cílové hodnoty (např. pohodlný život, prospěšný život, vzrušující (adrenalinový) život, zabezpečení rodiny, vnitřní harmonie, potěšení, společenské uznání, moudrost atp.), jednak instrumentální hodnoty (např. ctižádostivost, úsilí o úspěch, velkorysost, čestnost, nezávislost, zdvořilost, odpovědnost, rozumovost, sebeovládání atp.).
Slovenský psycholog Ján Vonkomer sestavil dotazník Ho-Po-Mo na zjišťování hodnotových orientací, postojů k hodnotám a motivace výkonu. Pojem postoj chápe trojsložkově (složka emotivní, kognitivní a konativní). Hodnotové orientace chápe jako strategickou rovinu zaměřenosti a rozhodování člověka. Postoje k hodnotám podle něho určují rovinu operační, která předchází konkrétní činnosti a motivační prostředky jsou podnětmi v taktické rovině. Vonkomer vnímá v regulaci chování a jednání hierarchii v pořadí: hodnotová orientace, postoje k hodnotám a motivační prostředky. Geneze těchto struktur je však opačná, obrácená. Prvotně působí motivační prostředky, postupně vznikají postoje a jejich další kvalitou ve vývoji jsou hodnotové orientace. Zde je evidentní vztah se socializačním procesem.
Existují také různé inventáře vztahů k novému a změně. Obsahují otázky typu: Skrývají pro vás staré věci tajemství? Je lepší koupit novou věc, než používat starou? Pokud to lze, pokoušíte se staré poškozené, ale ještě funkční věci opravovat, abyste se s nimi nemusil ještě nebo vůbec nikdy ,,rozloučit"? Tyto testy diferencují lidi na konzervativní, tradicionální a modernistické typy.
Existuje také mnoho různých inventářů potřeb člověka. Např. Inventář potřeb Mariána Hrabovského a Anny Hrabovské, který autoři označují za semiprojektivní metodiku. Obsahuje čtyřicet položek reprezentujících např. tyto potřeby: úspěch, domov, nasycení (potrava), emocionální blízkost a kontakt, pevný charakter, dodržování oficiálních norem, láska, empatie, autonomie, konformizmus, estetické prožívání, silná osobnost, bezpečí a jistota, relaxace, sex, tělesná krása, pořádek, zdraví, tvořivost atp.
Existuje řada dotazníků zjišťujících teoretické a praktické zájmy. Dotazníky praktických zájmů bývají modifikací původního testu F. Baumgartenové-Tramerové (1888 - 1971), který se nazýval Knihy o povolání a Dotazník zájmů o praktické činnosti, který sestavil slovenský psycholog Martin Jurčo (1926 - 1983). Počet okruhů zájmového zaměření podle Jurča (lidé, umění, technika, živé organismy) bývá rozšířen např. až na čtrnáct okruhů podle základní volby oborů profesní činnosti na konci povinné školní docházky. Dotazníky teoretických zájmů bývají zase modifikací Brněnského katalogu knih pro středoškoláky s tím, že v některých těchto dotaznících nejsou jednotlivé zařazené názvy knih, učebnic a příruček vykonstruované, ale odpovídají reálným názvům. Okruhy oborů profesní a studijní činnosti jsou:
1. studium na gymnáziu,
2. studium pedagogické, zdravotní a sociálně právní,
3. hornictví a hutnictví,
4. zemědělství,
lesnictví a rybářství,
5. stavebnictví a zeměměřičství,
6. dřevoobory,
7. kovoobory,
8. elektrotechnika a telekomunikace,
9. chemická výroba,
10. kožedělná a gumárenská výroba,
11. textilní výroba a oděvnictví,
12. potravinářství,
13. obchod, služby a doprava,
14. umělecko - řemeslná výroba a umění.
Po malých úpravách by bylo možno tento dotazník používat i středoškoláky. Průběžná modernizace těchto dotazníků v souvislosti s novými obory lidského studia a práce je také nutná.
Psychologická diagnostika pudů člověka byla rozpracována švýcarským psychologem maďarského původu
Leopoldem Szondim (1893 - 1979). Jeho test byl vydán pod názvem
Experimentální diagnostika pudů v roce 1947. Jde v podstatě o výběr z fotografií 48 osob v šesti sériích.
Zkoumaná osoba má říci, které obličeje se jí zdají nejvíce a nejméně sympatické.
Fotografie přitom obsahují obličeje jednotlivců, u nichž se vyskytovaly zřetelné poruchy pudové stránky jejich psychiky (např. šlo o sadisty, hysteriky, paranoidní osobnosti, maniaky atp.).
Mezi dobře využitelné dotazníky zájmů patří dotazník S. S. Prišpuna. Jeho přílohou je seznam povolání, ze kterých si má mladý člověk vybrat ty (ne více než tři), ve kterých by chtěl pracovat nebo pokračovat ve studiu. Jsou zde uvedena povolání na nižší, středoškolské a vysokoškolské úrovni.
Širší využití než pro diagnostiku zájmů mají různé dotazníky pro školu (pro třídního učitele) a pro rodiče žáků, které sestavila např. Marta Klímová a Zuzana Maydlová.
Obdobných variantních dotazníků pro školu, rodinu i zájemce o poradu u nichž však jejich autor není znám, je v poradenské praxi využíváno veliké množství. Některé byly sestaveny a používány již Ústředním psychotechnickým ústavem v Praze 1, Celetná ulice 20 a Ústavem lidské práce Praha II, Sedmihradská 9.
K dotazníkům žádaly zmíněné instituce také životopis. Žádalo se vypsat nejdůležitější události života od malička do současnosti, které vážné nemoci nebo úrazy člověk prodělal v dětství i v současnosti, jaký je jeho vztah k rodině, komu se nejraději svěřuje, jak se snáší s učiteli, se spolužáky a kamarády, vyložení vlastních plánů, které povolání si přeje zvolit, jak si představuje svou činnost v tomto povolání, jaké překážky se staví v cestu jeho plánům nebo naopak, co jejich uskutečnění podporuje a nakonec jak si klient představuje svoji budoucnost.
Podrobnou osnovu pro životopis sestavený pro profesní problematiku sestavil slovenský psycholog J. Ch. Raiskup. Modifikaci tohoto životopisu vytvořil R. Kohoutek.
Škálu k měření dominatních zájmů osobnosti sestavil Erwin Roth podle G. W. Allporta, P. E. Vernona a G. Lindzeye.
Známý slovenský psycholog Tomáš Pardel (1918 - 1998), L. Maršalová a A. Hrabovská zkonstruovali Dotazník motivace výkonu (D - M - V) vhodný pro oblast psychologie práce, organizace a řízení a pro poradenské psychology.
Pro oblast motivace se v psychologické praxi využívají často tzv. projekční metody .
Mezi speciální projekční metody pro odborné psychology můžeme zařadit metodu nedokončených vět. V této metodě jsou jako podněty fragmenty vět, které bývají označovány jako,, jádra", k nimž je třeba dopsat dokončení. Zkoumané osoby mají dokončit věty slovy, která vyjadřují jejich pocity nebo myšlenky. Často bývá používána sestava,, jader" podle J. M. Sackse a L. Sidneye. Psychologové pracující v různých oborech si tato,, jádra" přizpůsobují potřebám své situace. Jiné nedokončené věty používají psychologové práce s jiné např. školní psychologové.
U dětí jsou velmi oblíbené projekční kresby, např. na téma Naše rodina a Naše rodina jako zvířátka. Oblíbený je také Baum - test, kresba stromu a různé varianty kresby lidské figury a protifigury (muže a ženy).
Také sny a jejich analýzu bychom patrně mohli zařadit do projekčních metod.

Speciální psychologické diagnostické metody (zejména projekční) jsou cennou pomůckou pouze pro kompetentní a kvalifikované odborné psychology.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama