Socializace člověka

2. prosince 2009 v 18:35 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,Csc.
Není lepší způsob, jak v lidech probudit dobré, než jednat s nimi tak, jakoby už dobří byli
(Gustav Radrbruch)

Socializace osobnosti člověka je proces pasivního i aktivního sociálního učení, v němž si člověk osvojuje
(internalizuje) určitý systém kulturních poznatků, norem a hodnot, sociálních rolí, způsobů chování a jednání, jež mu umožňují začlenit se úspěšně do určité společnosti a aktivně se účastnit společenského života.

Sociální učení má např. tyto formy:
1. Přímé posilování učení odměnou a trestem. Žádoucí a odměněné chování je fixováno, nežádoucí chování je trestem potlačováno.
2. Napodobování (imitace) jiného člověka, kterého si jedinec váží.
3. Identifikace, tj. převzetí všech pozorovatelných způsobů chování referenční osoby, kterou si jedinec zvolil jako model.
Socializaci jako utváření společenské stránky lidské osobnosti studuje především soiciální psychologie.
Morálními aspekty socializace se zabývá etika. Prostřednictvím vlivu společnosti se člověk stává společenským tvorem.
Socializace probíhá během celého života, nejen v dětství, ale i v dospělosti a ve stáří (William Isaac Thomas /1863 - 1947/, americký sociolog a sociální psycholog).
Jsou popsány tři fáze socializace (Ondrejkovič, 2004):
1. Sociabilizace a začínající individualizace.
2. Individualizace a personalizace.
3. Enkulturalizace a societizace.
Socializace vede k postupné přeměně člověka z biologické bytosti v bytost lidskou, a to vlivem sociálního prostředí, hry a práce. Jde o to, aby se jedinec naučil žít s druhými lidmi, efektivně s nimi kooperovat a komunikovat.
Socializace se týká kognitivní, emotivní i konativní stránky psychiky a osobnosti.
Americký psycholog George R. Holmes (1929-2016) popsal v roce 1988 ranou socializaci (dětí a mladistvých), kterou označil za primární socializace,která znamená:
Holmes G.
rozvoj jazyka;
rozvoj jedincovy identity;
osvojování kognitivních dovedností;
rozvoj sebekontroly a sebeovládání;
osvojování norem;
utváření a internalizaci morálních standardů;
vytváření postojových a motivačních komplexů;
utváření hodnotové hierarchie;
osvojování rolí.
Socializace dospělých bývá podle amerického sociologaTalcotta Parsonse (1902-1979) nazývána sekundární (resp. anticipační) socializací.
Překrývá se částečně se socializací primární
(např. pokud jde o osvojování norem, morálních standardů,
postojových a motivačních komplexů, hodnotové hierarchie
a sociálních rolí v dětství v rodině).
Minimálně socializovaná osobnost by měla být
dostatečně integrovaná, kognitivně a postojově konsistentní natolik,
aby jí to umožnilo adaptivní chování.
Socializací a vzděláním se utváří také sociální i profesní kompetence osobnosti, tedy schopnost jednotlivce úspěšně a efektivně řešit aktuální i standardní situace v životě i v pracovním procesu. To úzce souvisí s tzv. sociální zralostí osobnosti.
Mezi hlavní cíle a úkoly psychicky a sociálně zralé a zdravé osobnosti patří:
přijmout vlastní tělesný zjev, konstituci a zdravotní stav a mužskou či ženskou roli v životě,
vytvářet zralé vztahy a komunikační aktivity s ostatními lidmi,
získat adekvátní vzdělání a kvalifikaci pro povolání,
usilovat se celoživotní sebevzdělávání a sebevýchovu,
vykonávat kompetentně a kvalifikovaně své povolání,
získat a stabilizovat ekonomickou nezávislost,
realizovat v životě a v práci sociálně odpovědné jednání,
založit, stabilizovat a průběžně harmonizovat své manželství a rodinný život,
usilovat o vlastní skupinovou i individuální (kultivovanou a etickou) osobní identitu, tedy především o vědomí toho kdo člověk je, jaké má kapacity, potencionality, přednosti i zápory a nedostatky, ke komu patří a kam směřuje, jaké místo má ve světě, jakých cílů a hodnot chce dosáhnout.
Na socializaci osobnosti působí i nezáměrné vlivy skupiny (spontánní osvojování návyků, zkušeností, společenských rolí, názorů, předsudků, zvyklostí, společenských norem daného pracovního a životního prostředí atd.).
Proces socializace je tedy vytváření orientace v oblasti společenských hodnot, v jejich složitém systému. Patří sem např. vytváření pojmu dobra a zla, pojetí slušného a neslušného, vytváření hygienických a pracovních návyků, zdokonalování pohybové a výrazové činnosti, zjemňování citových vztahů, příprava na manželství, rodičovství, stáří, vytváření světového názoru, algoritmů logického myšlení, správného zacházení s předměty, jednání s lidmi, osvojování řeči, pravidel společenského chování atd.
Cílem socializace je vytvoření osobnosti, která se bude samostatně chovat tak, jako by byla pod stálým sociálním dohledem, pod stálou kontrolou.
Souběžně s procesem socializace se rozvíjí i řada potřeb, např. potřeba autonomie (samostatnosti) a perspektivní orientace na krátkodobé i dlouhodobé cíle.
Patří sem také identifikace s určitou profesí. Její poruchy jsou často příčinou krizí, a to nejenom v období adolescence, ale i v dospělosti.
Vysoký stupeň přizpůsobivosti žádoucím normám a hodnotám vykazují často noví členové skupin, protože chtějí předejít konfliktům a záleží jim na kladném přijetí.
Socializaci je nutno zkoumat jak fylogeneticky, z hlediska formování druhových vlastností lidstva, tak ontogeneticky jako formování konkrétního typu osobnosti.
Individualita osobnosti člověka není jen předpokladem, nýbrž do značné míry i výsledkem procesu socializace.
Obsah, etapy a konkrétní mechanismy socializace mají historický charakter. Socializací se včleňujeme do konkrétně historických společenských vztahů a interiorizujeme (zvnitřňujeme) je. Socializací se vytváří modální osobnost. Pojem "modální" je přitom odvozen od statistického pojmu "modus", který vyjadřuje nejčastější výskyt určitého jevu.
Modální osobnost je osobnost, která nejvýstižněji charakterizuje příslušníka dané kultury s jejími rysy a vlastnostmi. Je způsobena mj. i faktem, že společnost určité sociální hodnoty vnucuje a klade důraz na napodobování a vyhraněnou individuálnost příliš vysoko nehodnotí.
Při socializaci osobnosti může také docházet k deviacím, t.j. odchylkám od limitů tolerance norem v určité společnosti. Deviace mohou mít směr společenského odmítnutí (např. chuligánské chování), nebo mohou mít směr společenské aprobace, souhlasu (např. "svatouškovské" chování). Vůči osobám, které se v obou směrech liší od průměru, existují sociální výhrady.
Jedinec postupně přechází z role objektu socializace do role subjektu socializace. Proces učení ovlivňuje jeho motivaci osobnosti, její názory, hodnotový systém, postoje, emocionální stav, úspěšnost nebo neúspěšnost při dosahování výsledků. Tyto složité procesy tvoří obsah sociálního učení.
Americký sociolog, klasický strukturální funkcionalista Talcott Parsons (1902-1979) formuloval tzv.
Parsons Talcott
AGIL paradigma čtyř funkcí sociálních systémů, které umožňují systémům přežít , naplnit své základní potřeby a dosáhnout sociální rovnováhy . AGIL je akronym.
A - (Adaptation) adaptace, problém opatřování zdrojů z prostředí;
G - (Goal-attainment) dosahování cílů, tj. mobilizace zdrojů a energií k dosahování systémových cílů a ustanovení priorit mezi nimi;
I - (Integration) integrace, potřeba koordinovat, přízpůsobit, regulovat vztahy mezi různými aktéry uvnitř systému prostřednitcvím implementace norem;
L - (Latent pattern maintenance) udržování (latentních) vzorců, nezbytnost motivace aktérů k k výkonu rolí pro systém nezbytných a potřeba mít k dispozici mechanizmus řízení vnitřního napětí v systému.
Socializace člověka v postmoderně je komplikovaná některými spornými tendencemi chápání současného člověka, které uvádí např. slovenský psycholog prof. Damián Kováč ve své knize Osobnosť. Od formovania k sebeutváraniu. Bratislava, 2002. Jde např. o názory. postoje či dokonce přesvědčení současného člověka, že :
1. Je především individuum.
2. Je plně autonomní.
3. Je přirozeně dobrý.
4. Spokojenost a štěstí člověka spočívá v požitcích.
5. Je vázaný jen dohodami, přičemž sám sebe pokládá za referenční bod.
6. Žije přítomnosti.
Socializace je v současné době komplikovaná úpadkem tradiční morálky, obtížně kontrolovatelným vlivem elektronických masmedií. narůstem fenomenu egomaničnosti (extrémní egocentričnosti, sobeckosti, sebestřednosti, samolibosti, pýše, aroganci a narcisismu) u dětí, mládeže i dospělých, zvyšující se
obtížností rodinné i školní edukace, zvyšující se stresovaností rodičů, pedagogů a vychovatelů, pandemií násilí, drogových závislostí aj.

Diagnostické metody zjišťující socializaci osobnosti a základní osobnostní vlastnosti
Patří sem vedle pozorování, rozhovoru, analýzy výsledků činnosti a anamnézy např. Interpersonální dotazník T. Learyho aj., který zjišťuje nejenom osm základních osobnostních rysů jako určitých kvalit osobnosti, (např. dominantnost a submisivitu), ale vyjadřuje se i k jejich kvantitativní úrovni a k jejich adaptivnosti a dysadaptivnosti (maladaptivitě).
Brněnská psycholožka E. Kudličková (roz. Komárková) sestavila Osobnostní dotazník KUD.
Metoda zachycuje tyto vlastnosti: aktivitu a pasivitu, labilitu a stabilitu, dominanci a submisivitu, racionálnost a smyslovost, extraverzi a introverzi.
Stále je využíván P - I test (Osobnostní a zájmový test), který sestavili E. Mittenecker a V. Toman. Obsahuje 120 otázek na osobnost a 94 otázek zájmových. Otázky na osobnostní vlastnosti se dělí do bipolárních kategorií: sebekritika - nedostatek sebekritiky, sociální postoj - nesociální postoj, extraverze - introverze, neneurotický - neurotický, nemanický - manický, nedepresivní - depresivní, neschizoidní - schizoidní, neparanoidní - paranoidní, vegetativně stabilní - vegetativně labilní.
Oblíbený je Hogan Personality Inventory (HPI), Hoganův osobnostní dotazník, který zjišťuje osobnostní stabilitu, sebeprosazování, sociabilitu, kooperativnost, systematičnost, zvídavost, učenlivost.
Pro dospělé je využíván pro diagnostiku osobnosti vícerozměrný Dotazník 16 PF Raymonda B. Cattella.
Cattellovy osobnostní faktory v dotazníku 16 PF forma E jsou závislé na neurofyziologických vlastnostech. Jde o tzv. hlubší, podpovrchové vlastnosti.
Pro mládež se stále používá Osobnostní dotazník pro mládež HSPQ, který zkonstruoval rovněž R. B. Cattell a Mary D. L. Cattellová. Test má zachytit jednoduchou technikou všechny hlavní a současně značně stálé psychické vlastnosti mladého člověka ve věku od 12 do 18 let. R. B. Cattell těchto vlastností zjišťuje čtrnáct. Označuje je obdobně jako test 16 PF velkými písmeny abecedy (např. faktor B - inteligence).
Osobnost a její socializaci zkoumají také projekční psychologické metody. Mezi projekční metody zkoumání osobnosti patří Test inkoustových skvrn podle švýcarského psychologa Hermanna Rorschacha ( 1884-1922), který autor prezentoval v roce 1921.
Rorschachův test (ROR) je psychodiagnostická metoda, analyzující psychiku a osobnost, a to zejména v klinické psychologii. Na počátku svého vzniku využíval Hermann Rorschach různé inkoustové skvrny. Ukazoval je svým pacientům a ty, které nejvíce podněcovali fantazii, začal používat v praxi stabilně. Rorschachův test nyní využívá 10 karet s barevnými a černobílými symetrickými skvrnami a předpokládá úzký vztah mezi vizuálním vnímáním a osobností. Zahrnuje tři barevné skvrny, pět černých skvrn a dvě černo-červené, všechny na bílém pozadí. Osoby racionálně založené reagují primárně na tvar skvrn, teprve poté na barvy. Osoby emotivně založené se mohou nejprve zaměřit na barvy a teprve pak hodnotí tvary skvrny.
Pořadí předkládaných karet není náhodné. Žádosti o přetočení obrázku, verbální i neverbální reakce, doba přemýšlení či naopak rychlost odpovědí, její originalita, to vše je během testu examinátorem zaznamenáváno. Kvůli objektivnosti odpovědí ke každé kartě náleží tabulka, kde se nachází několik možností odpovědí.
Získané klinické údaje mají primárně kvalitativní charakter a a jejich úspěšnost je značně závislá na osobní odborné zkušenosti odborníka, který je používá.
Speciální psychologické diagnostické metody přinášejí cenné poznatky pouze při odborné aplikaci kvalifikovaným psychologem.

Literatura:
KELLER, J. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství.
KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. Brno: Akademické nakladatelství Cerm, 2002. 545 s. ISBN 80-214-2203-3
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Blanka Blanka | 14. srpna 2015 v 18:23 | Reagovat

Vaše stránky mi pomohly při učení na SZZ, děkuji :)

2 Kristýna Kristýna | E-mail | 18. května 2017 v 15:08 | Reagovat

Jak muze clovek, ktery zil v letech 1895-1939, popsat neco v roce 1988? :) (Holmes)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama