Osobnosti s poruchami základní životní nálady a osobnost schizofrenická

4. prosince 2009 v 13:34 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Mezi osobnosti s poruchami základní nálady patří:
manické epizody,
např. hypománie,
mánie bez psychotických příznaků,
mánie s psychotickými příznaky,
bipolární afektivní psychóza,
depresivní epizoda,
trvalé poruchy nálady a nespecifikované poruchy nálady.

1. Hypománie
Projevuje se náladou euforickou nebo podrážděnou do takové míry, že je pro dotyčného zcla nenormální, a trvá nejméně čtyři po sobě jdoucí dny.
Musí být přítomny nejméně tři z následujících znaků, které vedou k určitému narušení každodenního života jedince:
zvýšená aktivita nebo tělesný neklid;
zvýšená hovornost;
roztržitost nebo narušená koncentrace;
snížená potřeba spánku;
zvýšená sexuální energie;
mírně nadměrné utrácení nebo jiné formy lehkomyslného nebo nezodpovědného chování; zvýšená sociabilita nebo přílišná familiárnost.
2. Mánie bez psychotických příznaků
Projevuje se převážně zvýšenou náladou, expanzivní nebo podrážděnou a pro dotyčného jedince zcela nenormální.
Změna nálady musí být výraznána trvající alespoň jeden týden (poku není tak závažná, že vyžaduje hospitalizaci).
Musí být přítomny alespoň tři z následujících znaků (čtyři, pokud je nálada podrážděná) vedoucí k těžkému narušení každodenních aktivit:
zvýšená aktivita nebo tělesný neklid;
zvýšená hovornost (,,tlak řeči");
trysk myšlenek nebo subjektivní pocit zrychleného toku myšlenek;
ztráta normálních sociálních zábran a z ní vyplývající chování, které je nepřiměřené daným okolnostem;
snížená potřeba spánku;
zvýšené sebehodnocení nebo velikášství;
roztržitost nebo stálé změny aktivit a plánů;
chování zbytečně riskující nebo lehkomyslné a jednání nerozpoznává riziko jeho důsledků (např. placení pitek, nezodpovědné obchodní investice, bezohledná jízda);
zvýšená sexuální energie nebo sexuální indiskrétnosti.
Manický jedinec může vnímat barvy jako zvlášť živé a prožívat subjektivní hyperacusis.
3. Mánie s psychotickými příznaky
Příznaky jsou jako u prosté manie a navíc jsou přítomny bludy (nejčastěji mají velikášský, vztahovačný, erotický nebo perzekuční obsah) nebo halucinace (ty nejsou ve třetí osobě ani běžně nekomentují, většinou jde o hlasy odpovídající náladě, které např. říkají, že má nadlidskou sílu).
4. Bipolární afektivní porucha
Bipolární afektivní porucha, současná epizoda hypomanická.
Bipolární afektivní porucha, současná epizoda manická bez psychotických příznaků.
Bipolární afektivní porucha, současná epizoda manická s psychotickými příznaky.
Bipolární afektivní porucha, současná epizoda středně těžké nebo mírné deprese.
Bipolární afektivní porucha, současná epizoda těžké deprese bez psychotických příznaků Bipolární afektivní porucha, současná epizoda těžké deprese s psychotickými příznaky.
Bipolární afektivní porucha, současná epizoda smíšená :hypomanické, manické nebo depresivní příznaky smíšené nebo jejich rychlé střídání (tj. během několik hodin).
Bipolární afektivní porucha, současně v remisi: současný stav splňuje kriteria ani pro depresivní, ani pro manickou epizodu jakékoli závažnosti, ani pro jinou poruchu nálady (někdy též v důsledku léčby, která snižuje riziko dalších epizod).
Osobnost s depresivní epizodou
1. Mírná depresivní epizoda
Jde o poruchu nálady (afektivní poruchu), která musí mít přítomny alespoň dva ze tří následujících příznaků:
depresivní nálada je takového stupně, že je pro jedince naprosto nenormální, musí být přítomna po většinu dne a téměř každý den po dobu alespoň dvou týdnů, přičemž není ovlivněna okolnostmi; ztráta zájmu a radosti z aktivit, které obvykle jedince těší; snížená energie nebo zvýšená únavnost.
Měl by být přítomen další příznak nebo příznaky z následujícího seznamu, aby celkem byly přítomny nejméně čtyři příznaky:
ztráta sebedůvěry a sebeúcty;
neoprávněné sebevýčitky nebo přehnané a bezdůvodné pocity viny;
vracející se myšlenky na smrt nebo sebevraždu,
nebo jakékoli sebevražedné jednání;
snížená schopnost myslet nebo se soustředit, jako je např. nerozhodnost nebo váhavost;
změna psychomotorické aktivity s agitovaností nebo retardací (buď subjektivní nebo objektivní);
poruchy spánku jakéhokoliv druhu;
změna chuti k jídlu (zvýšená nebo snížená) s odpovídající změnou hmotnosti.
To vše buď bez somatických příznaků (somatického syndromu) nebo se somatickými příznaky (se somatickým syndromem).
Diagnóza somatického syndromu spojeného s depresivní epizodou je oprávněná, jestliže jsou přítomny alespoň čtyři z následujících příznaků:
zřetelná ztráta zájmu a ztráta radosti z aktivit, které normálně přinášejí uspokojení;
chybí emoční reaktivita na události nebo aktivity, které normálně vyvolávají emoční odezvu;
ranní probuzení o dvě hodiny (nebo i více) dříve než obvykle, deprese je výraznější ráno; objektivní průkaz zřetelného psychomotorického zpomalení nebo agitovanosti (které popisují nebo o něm informují jiné osoby);
výrazná ztráta chuti k jídlu;
úbytek hmotnosti (5% nebo i více z tělesné hmotnosti v posledním měsíci);
výrazná ztráta libida.
2. Středně těžká depresivní epizoda.
3. Těžká depresivní epizoda bez psychotických příznaků.
4. Těžká depresivní epizoda s psychotickými příznaky.
Musí být přítomen vedle obecných kriterií také alespoň jeden blud (nebo halucinace) nebo depresivní stupor.
Pojem endogenní a exogenní deprese se již neužívá.
Osobnost s periodickou depresivní poruchou
Periodická (rekurentní) depresivní porucha se diagnostikuje, jestliže se
v minulosti již vyskytla alespoň jedna mírná, středně těžká nebo těžká depresivní epizoda, trvající minimálně dva týdny a oddělená od současné epizody obdobím alespoň dva měsíce, kdy se nevyskytovaly žádné výrazné emoční příznaky.
1. Periodická (rekurentní) depresivní porucha, současná epizoda mírná .
2. Periodická (rekurentní) depresivní porucha, současná epizoda středně těžká).
3. Periodická (rekurentní) depresivní porucha, současná epizoda těžká bez psychotických příznaků .
4. Periodická (rekurentní) depresivní porucha, současná epizoda těžká s psychotickými příznaky. Psychotické příznaky mohou, ale i nemusí odpovídat náladě.
5. Periodická (rekurentní) depresivní porucha, v současnosti v remisi .
Osobnost patologicky cyklotymická
U patologické cyklotymické osobnosti (na rozdíl od Kretschmerovy typologie normy) trvá lehčí porucha nálady (afektivní porucha) alespoň dva roky, včetně několika období jak deprese, tak hypománie, přičemž mezi nimi mohou nebo nemusí být období normální nálady. Žádný z projevů deprese nebo hypománie během tohoto dvouletého období by neměl být natolik závažný nebo trvat tak dlouho, aby splňoval kritéria pro manickou nebo depresivní epizodu (středně těžkou nebo těžkou).
Během alespoň některých období deprese by měly být přítomny minimálně tři z následujících znaků:
snížená energie nebo aktivita;
nespavost;
ztráta sebedůvěry nebo pocity neschopnosti;
poruchy soustředění;
sociální stažení;
ztráta zájmu o sex nebo jiné příjemné aktivity, nebo ztráta potěšení z nich;
snížená výřečnost;
pesimismus, pokud jde o budoucnost, nebo stálé rozebírání minulosti.
Během alespoň některých období elace by měly být přítomny minimálně tři z následujících znaků:
zvýšená energie nebo aktivita;
snížená potřeba spánku;
nadnesené sebevědomí;
bystré nebo neobvyklé tvořivé myšlení;
zvýšená družnost;
mnomluvnost nebo vtipkování;
zvýšený zájem o sexuální a jiné příjemné aktivity;
zvýšený optimismus nebo zveličování minulých úspěchů.
Je možno specifikovat dobu, kdy k trvalé poruše nálady došlo, jako raný začátek (v adolescenci nebo kolem 20 let) nebo pozdní začátek (obykle ve věku mezi 30 a 50 roky následně po afektivní epizodě).
Dystymická osobnost
Má trvalou, ale lehčí poruchu nálady (afektivní poruchu) nebo se stále vracející mírnější depresivní náladu nejméně dva roky. Mezidobí normální nálady vzácně trvá déle než několik týdnů a nevyskytují se hypomanické epizody.
Žádná depresivní epizoda nebo jen velmi málo jednotlivých depresivních epizod, vyskytujících se během dvouletého období, není natolik závažných ani netrvají dostatečně dlouho, aby splňovaly kriteria pro mírou periodickou (rekurentní) depresivní poruchu.
Během alespoň některých období deprese by měly být přítomny minimálně tři z následujícíh znaků:
snížená energie nebo aktivita;
nespavost;
ztráta sebedůvěry nebo pocity nedostatečnosti;
potíže se soustředěním;
častá plačtivost;
ztráta zájmu o sex a jiné příjemné aktivity nebo potěšení z nich;
pocity beznaděje nebo zoufalství;
postižený si uvědomuje, že nestačí na rutinní úkoly každodenního života;
pesimistický pohled do budoucnosti nebo hloubání o minulosti; sociální stažení;
snížená výřečnost.
Je možno specifikovat dobu, kdy k poruše došlo, jako raný začátek (v adolescenci nebo kolem 20let) nebo pozdní začátek (obvykle ve věku mezi 30 až 50 lety).

Schizofrenie je specificky lidské osobnostní onemocnění, projevující se poruchami myšlení, jednání, vnímání, emocí, nálad, afektů a vůle. Protože se patrně jedná o onemocnění heterogenní etiologie, hovoří se o ,, skupině schizofrenií."

Obecná kriteria pro paranoidní, hebefrenní, katatonní a nediferencovanou schizofrenii:
buď by měl být přítomen alespoň jeden ze syndromů nebo symptomů a znaků uvedených níže pod (1), nebo alespoň dva symptomy nebo znaky pod (2), a to po většinu času během epizody psychotického onemocnění trvající alespoň jeden měsíc (anebo během delší doby po většinu dní).
(1) Musí být přítomen alespoň jeden z těchto znaků:
slyšení vlastních myšlenek, vkládání, odnímání nebo vysílání myšlenek;
bludy kontrolovanosti,
ovlivňování nebo prožitky pasivity, které se jasně vztahují k pohybům těla nebo končetin, nebo specifickým myšlenkám, jednání nebo cítění, bludné vnímání;
halucinatorní hlasy, průběžně komentující chování pacienta nebo o něm mezi sebou rozmlouvající, nebo jiné typy halucinatorních hlasů, přicházejících z určité části těla;
trvalé bludy jiného druhu, které jsou v dané kultuře nepatřičné a zcela nemožné (např. schopnost ovlivňovat počasí, schopnost spojit se s cizinci z jiného světa).
(2)
Nebo alespoň dva z následujících:
přetrvávající halucinace v kterékoliv podobě, když se vyskytují denně po dobu alespoň jednoho měsíce, jsou-li doprovázeny bludy (které mohou být prchavé nebo neúplně formulované) bez jasného afektivního obsahu nebo jsou-li doprovázeny přetrvávajícími megalomanickými představami;
neologismy, zárazy nebo vkládání myšlenek do toku mluvy a z nich vyplývající inkoherence nebo irelevantní řeč;
katatonní jednání, jako je např. vzrušenost, nástavy nebo flexibilita cerea, negativismus,
mutismus a stupor;
,,negativní" symptomy, jako např. výrazná apatie, ochuzení řeči a oploštění nebo nepřítomnost emočních reakcí (musí být jasné, že se nejedná o příznaky vyplývající z deprese nebo z medikace neuroleptiky).
Zmíníme se stručně o schizofrenii paranoidní, hebefrenní, katatonní a simplexní.
Schizofrenie paranoidní
je častá forma schizofrenního onemocnění s relativně stálými bludy (zejména perzekučními,
tj. nevývratným přesvědčením o pronásledování) nebo bludy o onemocnění např. rakovinou a sluchovými halucinacemi (záslechy), může se objevit i agresivita proti domnělým nepřátelům.
Hebefrenní schizofrenie
je forma schizofrenního onemocnění typická pro věk 15 - 25 let a charakterizovaná např. výraznou změnou emotivity a afektivity, nevhodným a necitlivým chováním k okolí, klackovitými, nevypočitatelnými a neslušnými verbálními projevy , dezorganizovaným a chaotockým myšlením a jednáním, bizarním chováním a oblečením, grimasováním, situaci nepřiměřeným smíchem.
Katatonní schizofrenie
je vzácná forma schizofrenního onemocnění mající buď ráz produktivní (bizarní pohyby, impulzivní činy, exitovanost, motorická hyperaktivita) nebo stuporózní ( nápadný negativismus, odmítání jídla, strnulost, tělo a končetiny setrvávají i v krkolomně nastavených polohách).
Simplexní schizofrenie
je méně častá, plížívá a nenápadná forma schizofrenního onemocnění projevující se např.poklesem pracovní výkonnosti, podivínským chováním, uzavíráním se do sebe (autismem), desocializací (ztrátou zájmů o soiální okolí), oploštěním emocí, ztrátou hygienických návyků, přičemž bludy a halucinace se běžně nevyskytují.
Psychologie zdraví a nemoci se zajímá o schizofrenie také proto, že se předpokládá multifaktoriální etiologie tohoto onemocnění a mnohočetné patogenetické vlivy.
Obecný rámec pro teoretické úvahy tvoří např. teorie zátěže a dispozice: genetické vlohy disponují k selhání adaptačních funkcí a technik, což vede ke snížení odolnosti individua
a nakonec vyústí do klinické manifestace závažného onemocnění.
Osobnost se schizotypní poruchou
u pacienta se musí projevovat alespoň čtyři z následujících znaků, a to trvale nebo epizodicky po dobu alespoň dvou let:
nepřiměřené nebo omezené emoční reakce (nemocný vyhlíží chladně a povzneseně);
chování nebo vzezření je podivné, výstřední nebo zvláštní;
chudý vztah k jiným lidem a sklon k sociálnímu stažení;
podivná přesvědčení nebo magické myšlení, ovlivňující chování a neodpovídající subkulturním normám;
podezíravost nebo paranoidní myšlení;
obsedantní ruminace bez vnitřní schopnosti odporu, často s dismorfofobickým, sexuálním nebo agresivním obsahem;
neovyklé percepční zážitky, včetně somatosenzorických (tělesných) nebo jiných iluzí, depersonalizace nebo derealizace;
vágní, obřadné, metaforické, komplikované a často stereotypní myšlení, projevující se podivnou řečí nebo jiným způsobem bez závažné inkoherence;
občasné přechodné jakoby psychotické epizody s intenzivními iluzemi, sluchovými nebo jinými halucinacemi a bludům podobnými představami bez vnějšího podnětu.

Doporučená literatura:
KOHOUTEK, R. Patopsychologie a psychopatologie pro pedagogy. Brno: Masarykova univerzita.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama