Cíle edukace v oblasti hodnot člověka

3. prosince 2009 v 6:17 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,Csc.
Učíme se pro život, ne pro školu (Seneca).

Cílem edukace, tj. výchovy a vzdělávání je dosáhnout primární, dominantní hodnotové orientace
na prosociální a spirituální, tj. duchovní hodnoty.
Jde o proces adekvátní axiologizace osobnosti, t.j. formování správných hodnotových orientací.

Také umění pomáhá axiologizovat.
Např. Jaroslav Seifert ve své poslední básni, kterou nazval Sen, označil tři "klíče",
které otvírají všechny zámky: "Jeden je pokoj mezi národy, jeden je nenásilná vláda,
jeden je mír v duši. Kéž by se našly."
C. Morris navrhl rozlišovat tři základní hodnotové orientace ("cesty životem"), a to dionýskou, prométheovskou a buddhistickou.
Dionýská cesta se vyznačuje snahou dosáhnout splnění přítomných potřeb a přání.
Prométheovská cesta se vyznačuje snahou ovládat svět.
Buddhistická cesta je charakteristická snahou ovládat sama sebe.
Výzkumem hodnotového systému vysokoškoláků se metodou M. Rokeache (Testu hierarchie hodnot) zabýval brněnský psycholog Mojmír Svoboda.
Srovnával 50 studentů (8 mužů a 42 žen) prvního ročníku filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně s 51 posluchači 5. ročníku téže fakulty (6 mužů a 45 žen).
M. Rokeache (1968,1973)rozlišuje dvě základní kategorie hodnot, které označuje za ,,dva základní hodnotové systém jedince", a to hodnoty instrumentální (instrumental values) a hodnoty cílové (terminal values).
Cílové hodnoty ovlivňující a usměrňující chování osob:
  1. pohodlný život (prosperující život);
  2. vzrušující život (aktivní život);
  3. pocit, že bylo něčeho dosaženo (trvalý příspěveček);
  4. svět v míru (bez válek nebo konfliktů);
  5. rovnost (bratrství, stejné šance pro každého);
  6. jistota pro rodinu (starat se o své milované);
  7. svoboda (nezávislost, svoboda rozhodování);
  8. štěstí (spokojenost);
  9. vnitřní harmonie (soulad se sebou samým);
  10. zralá láska (duchovně-sexuální důvěrnost);
  11. národní jistota (jistota před útoky);
  12. příjemnost (příjemný, slastiplný život);
  13. spasení (k věčnému životu);
  14. sebeúcta (respekt sobě samému);
  15. společenské uznání (respekt, obdiv);
  16. pravé přátelství (úzké kamarádství);
  17. moudrost (hluboké porozumění životu).
Instrumentální hodnoty usnadňující dosahování cílových hodnot.:
1. ambice (píle, aspirace);
2. tolerance(otevřenost);
3. kompetence (schopnost, účinnost);
4. radost (veselost);
5. čistota (pořádkumilovnost);
6. odvaha (stát za přesvědšením);
7. shovívavost (být připraven jiným promíjet);
8. pomoc (starat se o blaho druhých);
9. čestnost (upřímnost, pravdivost);
10. fantazie (smělost, tvořivost);
11. nezávislost (soběstačnost, sebedůvěra);
12. intelekt (inteligence, reflexivnost);
13. logičnost (konzistentnost, racionalita);
14. láska (něžnost, oddanost);
15. poslušnost (vědomí povinnosti, respekt);
16. zdvořilost (dobré vychování);
17. odpovědnost (spolehlivost);
18. ovládání se (zdrženlivost, disciplinovanost).

Posluchači prvního ročníku filozofické fakulty v průzkumu M. Svobody volili z cílových hodnot, především ty, které se vztahují k jejich vlastní osobě a které jsou typické pro období adolescence. Touží po svobodě, vysoce oceňují vše krásné, důležití jsou pro ně kamarádi a přátelé. Odmítají zahálčivý a pohodlný způsob života, netouží ovládat druhé a údajně ani netouží po společenském uznání. Obdobné výsledky byly získány i u středoškoláků.
Z instrumentálních hodnot jsou pro ně nejvýznamnější takové, které představují jejich ideál, t.j. být čestný, odpovědný, intelektuální, nezávislý,
Někteří vysokoškoláci odmítali nejen poslušnost a čistotnost, ale i zdvořilost.
Studenti pátého ročníku se jevili jako vyzrálejší, upřednostňovali hodnoty související s odpovědným přístupem k životu a k budoucnosti, a to jak vlastní, tak celé společnosti. Významná byla preference hodnoty "mírový život". Pořadí instrumentálních hodnot bylo obdobné jako u studentů 1. ročníku, stejně jako pořadí odmítaných hodnot.
Posluchačky více upřednostňovaly rodinný život, posluchači zase kamarádství a "prospěšný život".
Ti, kteří již vstoupili do manželství, více preferovali zodpovědnost a hodnoty týkající se rodinného života.
Při dotazníkovém zkoumání je však třeba vzít v úvahu, že některé zkoumané osoby určité hodnoty a cíle pouze prezentují či navenek demonstrují, ale přitom ve skutečnosti podle nich nežijí, nepraktikují je. Jen je považují za sociálně žádoucí, a proto je do dotazníku vypisují.
Navíc je třeba počítat s tím, že se v průběhu času osobní hodnotové systémy mohou měnit.í
Poruchy v osobní hierarchii hodnot a ideálů vedou někdy až k duševním poruchám a suicidálním ( sebevražedným) tendencím, např. v těch případech, kdy člověk ztratí některou hodnotu, kterou považoval pro sebe za základní - (např. malíř při úrazu ztratí obě ruce).
Je důležité, aby mezi hodnotami člověka významné místo zaujímaly nejen hodnoty autotelické (zaměřené pouze na vlastní osobu), ale i hodnoty heterotelické (zaměřené na ostatní lidi a jejich blaho) i hodnoty hypertelické (nadosobní).
Velký důraz na hodnoty v lidském životě kladl Viktor Frankl (1905 - 1997). Uskutečňováním hodnot se naplňují některé lidské potřeby, např. potřeba životního smyslu, "vůle po smyslu". Frankl dělí hodnoty na tvůrčí, zážitkové a postojové. K tvůrčím patří zejména práce, ať už jí vytváříme hodnoty materiální (výrobky, stavby atd.) nebo hodnoty duchovní (odborné publikace, umělecká díla). K zážitkovým hodnotám patří prožívání (při jídle, pohybu, při četbě, při vnímání lásky atp.). Hodnoty postojové se uplatňuje zejména ve vztahu k utrpení, např. při bolestivých onemocněních. Tyto hodnoty člověk uskutečňuje tím, že nevyhnutelné utrpení trpělivě snáší. Pro věřící osoby mají velký význam hodnoty náboženské, vycházející z víry ve vyšší moc a posmrtný život.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 GVKB GVKB | E-mail | Web | 5. srpna 2012 v 22:41 | Reagovat

Od narození do smrti jsme neustále nějakými subjekty hodnoceny a snažíme se většinou marně o to aby nás nějaký subjekt, nebo více subjektů hodnotilo velmi dobře. Jenom čas má dostatek času na to aby dokázal objektivně člověka ohodnotit, proč je k objektivnímu ohodnocení potřeba tak veliké množství času? Veliký časový odstup eliminuje to, co se nás snažilo oklamat a ukazuje lidský subjekt objektivně. Ježíš Kristus je pro naši kulturu nejhodnotnějším člověkem, absurdní zde ovšem je, že zde nejde o živého skutečného člověka, ale jde o divadelní postavu na Římském divadle, kterou sepsali studenti a hráli jí i studenti. Ostatně i v dnešní době dochází k tomu že mnozí považují herce ve filmu za skutečné postavy v životě, život to je veliké divadlo a obchod kde jde o slávu a zisk. Jedinec nikdy zde nic nemohl sám dokázat, za vším je vždy práce skupiny lidí, co se na něco dlouho specializuje, ten kdo kolektiv lidí vede, si většinou sobecky práci kolektivu přivlastní. Podívejme se na volbu prezidenta nebo řiditele, z hlediska kolektivu lidí které on vede, politika a podnikání je vždy týmová práce, ve které jedinec je snadno nahraditelný, i kdyby to byl prezident nebo řiditel. Mít správný tým a správně jej vést ke správnému cíli, na správném místě, ve správnou dobu, to je cesta k tomu se stát objektivně hodnotným člověkem, pokud uspějeme v konkurenci, která je tvrdá a krutá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama