Školní neúspěšnost a diagnostika jejích příčin

4. listopadu 2009 v 16:32 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
,,Kde nenacházíme nadání, úsudek ani píli, tam se při vyučování či učení nedopracujeme úspěchu buď vůbec, nebo jen v malé míře" (J. A. Komenský).

Otázka školního výkonu, prospěchu, školní zdatnosti a hlavně neprospěchu ve škole je vážným problémem, jehož řešení si vyžaduje náročnou práci s dítětem. Při řešení školních neúspěchů musí pravidelně spolupracovat učitelé, rodiče a samotní žáci. Mnohdy je nutná i konzultace s odbornými školními psychology.
Školní výkonnost je totiž determinovaná řadou faktorů, které se týkají především osobnosti a zdravotního stavu dítěte, dále prostředí dítěte (zejména rodinného a mimoškolního) a také úrovně výchovně vzdělávacího procesu ve škole.
Vliv na průměrné výsledky žáků různých zemí má (jak zjistila OECD PISA v roce 2002) index lidského rozvoje (HDI), který je složen ze tří faktorů: hmotné životní úrovně (měřené výší hrubého domácího produktu připadajícího na jednoho obyvatele), zdraví a kvality života (měřenými průměrnou délkou dožití) a rozsahu vzdělávacích příležitostí ( měřenými kombinovaným podílem příslušné populace navštěvující školy).Vliv má také vzdělání rodičovské či celé dospělé populace. Země vyspělejší z hlediska lidského rozvoje mají pochopitelně většinou i vzdělanější obyvatelstvo.
Ne všechny děti jsou vzdělavatelné v plném rozsahu normální školy. Některé děti mají změněnou vzdělavatelnost, jsou vzdělavatelné v omezeném rozsahu, jiné jsou dokonce nevzdělavatelné, ale pouze částečně vychovatelné a konečně je malá skupina dětí, které nejsou ani vzdělavatelné ani vychovatelné.
Odborná psychologická konzultace je nutná zejména při diagnostice komplexních příčin školních neúspěchů a nezbytná je při navrhování dítěte na přeřazení do speciálních škol .
Především je třeba ve shodě s teorií kauzálních atribucí (ad - tribuo = kladu na vrub, připisuji na vrub) rozčlenit příčiny neprospěchu na vnitřní a vnější, na příčiny změnitelné a nezměnitelné (na příčiny stálé, stabilní v čase).
U vážných nedostatků v prospěchu a výrazných neúspěchů ve škole je třeba zjistit, o jaký typ neúspěchu jde, zda se nejedná o trvalejší, příp. progredující a celkovou tzv. absolutní školní neúspěšnost. To je taková výuková nedostačivost, kdy žák neprospívá proto, že nemá dostatečně rozvinuté intelektové schopnosti nutné k úspěšné docházce do normální školy. Může však jít také rovněž o tzv. dočasnou, přechodnou či částečnou, dílčí, parciální relativní školní neúspěšnost, kdy žák propadá nebo má špatný prospěch z příčin mimointelektových (např. pro intelektuální pasivitu, pro momentální indispozici), které většinou lze odstranit.
U relativní školní neúspěšnosti jsou výkony žáka ve vyučování nižší než jeho rozumové (mentální) potencionality, možnosti, schopnosti, dovednosti a předpoklady. Jde o tzv. podvýkonový syndrom. Může být způsoben např. krizovou, stresovou situací, unavitelností, sníženou frustrační tolerancí, neurotickou reaktivitou, nerovnoměrným nadáním, dočasně sníženou sebedůvěrou, demotivací pro opakovanou neúspěšnost, apod. Zde může hodně pomoci obnovení přiměřené sebedůvěry vhodně volenou pochvalou, kladným oceněním, úspěšností.
Opakem bývá nadvýkonový syndrom sebevědomých a snaživých jedinců, kteří podávají vyšší výkon (např. ve studiu) než se od nich očekává vzhledem k jejich předpokládaným potencionalitám, možnostem, svhopnostem a dovednostem.
Školní neúspěšnost je obrazem i důsledkem individuálních rozdílů, které nacházíme nejenom v osobnosti žáků (např. v úrovni a struktuře nadání, charakteru, zájmu o učení, v emotivitě, motivaci, harmoničnosti či disharmoničnosti osobnosti), ale i v oblasti jejich výkonnosti ve škole a v jejich rodinné výchově.
Špatný prospěch a neprospěch nejsou většinou monokauzální, ale častěji polykauzální záležitostí. Každý případ špatného prospěchu má svou individuální souhru příčin a podmínek, vlastní vývoj a dynamiku.
Nemají-li být děti ve škole neúspěšné, musí především začít školní docházku školsky způsobilé, zralé pro školní docházku.
Pokud jde o absolutní školní neúspěšnost, víme, že intelektově defektních, mentálně retardovaných je v populaci kolem 3 %.
Mnohem složitější je problém relativní školní neúspěšnosti, zapříčiněný třemi typy příčin: sociálně psychologickými, biologicko-psychologickými a intrapsychickými.
Někdy se třídí příčiny špatného prospěchu na zdravotní (resp. somatologické), psychologické, sociologické (resp. sociálně ekonomické) a pedagogické (příp. v užším slova smyslu didaktické), ale my budeme postupovat podle prvního třídění. Platí přitom, že jediný osamocený handikap (např. horší rodinné podmínky) nemusí mít automaticky záporný determinující účinek na školní úspěšnost žáka. Většinou jde u školní neúspěšnosti o kombinaci více podmínek a příčin.
Sociálně psychologické faktory školní neúspěšnosti
Jsou to nedostatky a závady v rodinném a školním prostředí.
Vliv na práci žáka ve škole mají především mentální, ale i kulturní, osobnostní a sociální podmínky života ve škole a v rodině, ve které dítě vyrůstá.
Významná souvislost je např. mezi socioprofesním zařazením rodičů a prospěchem dětí.
Také bytová situace má vliv na úspěšnost dítěte ve škole. V těsných a nevyhovujících bytových poměrech, zejména v rodinách s více dětmi, nemá žák dostatek klidu, často někomu z rodiny překáží, což negativně působí na jeho neuropsychický stav.
Rovněž velká vzdálenost bydliště od školy působí na prospěch často nepříznivě. Bývá někdy provázena nepravidelnou školní docházkou.
Velký význam pro rozumový rozvoj osobnosti dítěte a jeho školní úspěšnost má kulturní úroveň rodiny.
Důležitá je zejména kulturní úroveň a vzdělání matky, protože ta většinou věnuje dítěti více času a péče než otec.
Pro výukový proces a výsledky v učení má velký vliv názor rodičů na význam vzdělání jejich dítěte a jazyková kultura rodinného prostředí.
Dítě, které doma hovoří nespisovně, nářečím, mívá těžkosti, když se ve vyučování má vyjadřovat spisovně.
U rodičů žáků opožděných ve výuce se často setkáváme s nízkou vzdělanostní a kulturní úrovní.
Jde i o vliv nesprávných typů výchovy v rodině na školní prospěch dítěte:
výchova nedostačivá,
ale i rozmazlující,
příliš úzkostlivá,
ambivalentní,
laxní,
kontrastní,
perfekcionistická,
protektivní,
zavrhující (otevřeně negativistická).
Nepříznivý vliv na prospěch má také psychické, zejména emoční strádání (deprivace a subdeprivace) a chronická konfliktová situace v rodině.
Důležitá je také úroveň, kvalita i kvantita kontroly přípravy dětí na vyučování ze strany rodičů, zájem rodičů o výsledky výchovy a vzdělání a o budoucí povolání svých dětí.
Je nesprávné, když rodiče zastávají názor, že vzdělání nemá zvláštní praktický (ekonomický) význam. Nežádoucí je však i situace, kdy rodiče mají příliš vysoké aspirace, pokud jde o vzdělání jejich málo nadaného dítěte a chtějí od něho takové školní úspěchy, které jsou v rozporu s jeho mentálními možnostmi (potencemi).
Mezi nedostatky ve výchovně vzdělávacím procesu ve škole řadíme např.:
malou aktivizaci žákovy osobnosti ve vyučování,
nedostatky v respektování vývojových hledisek a principů pedagogické práce,
nedostatky v interakci učitel a žák, resp. žák a spolužáci,
nedostatky v psychologicko-pedagogickém postoji učitele vůči některým neprospívajícím žákům,
tendence zužovat práci škol jen na didaktická hlediska za současného opomíjení výchovně vzdělávacího procesu.
Nepříznivě působí hluk ve škole a ve třídě,
nedostatky v osvětlení,
směnování,
dojíždění,
internátní pobyt doprovázený separací,
mimořádné formy výuky,
konflikty ve spolupráci školy s rodinou,
didaktický deficit.
Řešení sociálně psychologických příčin neúspěchů ve škole vyžaduje u spolupracujících učitelů a rodičů značnou dávku pedagogického taktu a smyslu pro míru (uměřenost) při uplatňování prostředků výchovného působení na děti. Jde o schopnost výchovně působit na základě znalostí zvláštností osobnosti dítěte a s přihlédnutím k celkové výchovné situaci. Pedagogický takt je důležitou součástí uplatňování principu individuálního přístupu k jednotlivým dětem. Je rovněž prevencí duševních traumat a pedagogenií (resp. didaktogenií), tedy poškozování duševního zdraví dětí a mládeže nesprávným působením pedagogů.
Jde o obdobu iatrogenie a sororigenie ve zdravotnictví, kdy dochází k poškození pacientů nesprávným působením lékařů a středního zdravotnického personálu a o obdobu parentogenie, kdy dochází k poškození duševního zdraví dítěte nesprávným působením rodičů. Rozpracovává se také problematika managerogenie, kdy dochází k poškození zdraví pracovníků nesprávným způsobem řízení.
Biologicko psychologické faktory školní neúspěšnosti
Vliv těchto faktorů na prospěch rozumově normálního žáka je rovněž velmi důležitý. Kapacita poznávacích procesů žáka se jeví jako zdánlivě malá nebo dokonce defektní např. v důsledku:
- přetrvávající neuropsychické nezralosti pro školu;
- vývojové fáze se zvýšenými nároky na metabolismus (např. růstová akcelerace s jejími důsledky);
- pohybového neklidu (ten může být způsoben jak organicky, tak deprivací, tedy psychogenně);
- percepčně motorických poruch (např. zrcadlové psaní čísel a písmen);
- smyslových vad (např. vada zraku, sluchu atp.);
- řečových vad;
- parciálních nedostatků ve struktuře poznávacích procesů (např. dyslexie, dysortografie, legastenie);
. nevyhraněné laterality (např. přecvičovaného leváctví);
- předchorobí dítěte;
- chorob způsobených neurotropními viry (např. po zánětu příušních žláz dochází k často dlouhodobým poruchám pozornosti);
- endokrinopatie (např. zvýšená činnost štítné žlázy);
- záchvatovité onemocnění (epilepsie);
- postinfekčních pseudoneurastenických stavů (např. po infekční žloutence bývá zvýšená únavnost, poruchy paměti apod.);
- rekonvalescence, stavů zvýšené únavnosti a kolísavé výkonnosti;
- následky psychické deprivace a subdeprivace;
- neuropsychické či afektivní lability a neurotických tendencí (např. snížení koncentrace pozornosti).
Je třeba připomenout také akutní chorobné procesy, přechodné i chronické choroby a trvalé defekty.
Důležité pro snížení výkonnosti ve škole jsou také reaktivní stavy a posttraumatické stresové reakce.
Špatný tělesný nebo zdravotní stav (či špatná výživa) často vedou ke snížení úspěšnosti dítěte ve škole.
Nepříznivě působí (prohlubuje didaktický deficit) dlouhodobá absence ve škole. Přesto však nelze zkracovat období rekonvalescence, aby žák nebyl předčasně zatěžován a přetěžován nároky školy. Poměrně častým handicapem (zejména u chlapců) bývá vystupňovanost pubertálních povahových změn (značná emoční labilita, zvýšená vnitřní tenze a únavnost, převaha mimoškolních zájmů, denní snění, labilita sebehodnocení atp.).
Ve všech zmíněných případech je nutno zajistit příslušnou individuální péči ve škole i v rodině, apelovat na rodiče, aby vyžadovali od svých dětí pouze takové výkony, na které dítě svými schopnostmi stačí, jinak může u dětí docházet k frustraci a někdy i neurotizaci a následné poruše sebehodnocení.
Školní úspěšnost bývá často znesnadňována neuspokojením základních psychických potřeb dítěte, jako je např. potřeba lásky, bezpečí a akceptace v rodině a v dalších sociálních skupinách. Děti psychicky deprivované pracují často pod úrovní svých schopností, ztrácejí zájem o učení, mívají poruchy chování a zaměřují se na získání náhradního uspokojování svých potřeb.
Intrapsychické příčiny školní neúspěšnosti
Mezi intrapsychické příčiny výukových dificilit řadíme např.:
nedostatečný rozvoj zájmu o učení,záporný vztah žáka k učení,
jeho nedostatečnou školní motivaci,
záporný vztah žáka (studenta) k učiteli,
hypobulii, a to zejména ve fázi pubertálních povahových změn (ta bývá zvláště kritická u chlapců),
školskou fobii,
nedostatky v rozvoji pracovních návyků a techniky duševní práce,
intelektuální pasivitu (mnoho nadaných žáků se ve škole spokojuje jen s průměrnými a nižšími výsledky, i když jejich kapacita stačí na výsledky nadprůměrné)
a poruchy sebecitu (pocit méněcennosti, sníženou sebedůvěru).
U těchto dětí jde často o disharmonický rozvoj osobnosti.
Někdy jde o zvýšený neuroticismus, resp. až dětskou neurózu.
Může jít také o predelinkventní nebo přímo delinkventní vývoj osobnosti.
Nejdůležitější složkou duševního vztahu vůbec, tedy i vztahu žáka k učení, ke školní práci, je postoj. Na postoji žáka k učení je závislá i míra motivace, úroveň aspirace a míra projevené volní aktivity, což ovlivňuje i úroveň výkonnosti v dané oblasti.
Pro vytvoření a zpevnění kladného postoje dítěte ke školní práci je např. významná kulturní úroveň rodiny, psychosociální atmosféra v rodině, úspěchy ve školní práci, školní známky, tresty, odměny, povzbuzení a uznání učitele, role ve skupině kamarádů apod.
Mnoho žáků je ve škole neúspěšných pouze proto, že jsou intelektuálně pasivní, že nejsou motivovaní na plné využití své potencionální psychické či mentální kapacity, mají vůči škole nízkou aspirační úroveň, jejich zájmy orientované na školu jsou nedostatečně rozvinuté, jak často zjišťují poradenští odborníci.
Specifickou skupinu dětí s intrapsychickými příčinami školní neúspěšnosti tvoří děti, které mají příliš úzké nebo naopak příliš rozsáhlé mimoškolní zájmy. Mohou to být i zájmy chvályhodné, ale bohužel nesouvisí s výukou.
Také extrémní introvertovanost kombinovaná s pomalým osobním tempem nebo extrémní extravertovanost kombinovaná se zvýšeným osobním tempem až instabilitou může patřit mezi intrapsychické příčiny či podmínky školní neúspěšnosti.
Zvláštní pozornost zasluhuje také pubertální hypobulie, která se vyskytuje zejména u chlapců ve vývojovém stadiu pubertálních povahových změn.Hodně času i během vyučování jim zabírá nepozornost ve vztahu ke školním aktivitám a zaměřenost na tzv. pubertální fantazijní snění.
Zdrojem pozoruhodných odborných informací o neprospívajícíh žácích bývají odpovědi učitelů těchto žáků např. na dotaz, proč jsou hodnoceni nedostatečnou z určitých předmětů. Hypotézy učitelů o příčinách neprospěchu jsou cenné . Konkrétní dotazy pro učitele: Proč podle Vás žákovi předmět nejde? Jakou to má příčinu?
Ve škole je nutno dodržovat základní pravidla duševní hygieny s cílem dosáhnout prevence přetěžování, frustrace, vyčerpání a následné neurotizace žáků. Jde o vytvoření příznivé sociálně psychologické a pracovní atmosféry třídy. Cenná doporučení v tomto směru poskytuje vedle L. Míčka a V. Zemana (1992) např. L. Ďurdiak (2001). Významným pozitivním činitelem pro udržování duševního zdraví a pro zdravý a harmonický vývoj osobnosti žáka byla a zůstává osobnost učitele. Zejména jde o vyrovnanost osobnosti učitele, o jeho spravedlivý přístup k žákům, o schopnost ovládat své afektivní procesy a projevy a akceptovat v přiměřené míře žáky, a to individuálně i jako celek. Učitel by měl mít adekvátní morální a psychosociální úroveň, měl by mít schopnost vžít se do problémů žáků a vytvářet psychickou pohodu ve třídě, klid, optimismus a radost z práce. Ke zlepšení prospěchu pomáhá také dobře organizovaná soutěž mezi jednotlivci či jednotlivými třídami. K přetěžování žáků vede často předimenzovanost obsahu vzdélání a z toho vyplývající deformace vyučovacích metod (např. jednostranný verbalismus).Snaha dávat žákům a studentům co nejvíce aktualizovaných a konkrétních poznatků bez dostatečného zřetele na jejich uspořádání v systém, vede často spíše k nižší vzdělanosti. Sdružování obsahu učiva v logické struktury se stává jedním z důležitých nástrojů rozvoje myšlení a poznávání vůbec.

Odborná diagnostika příčin školního neprospěchu.
Vedle pozorování, rozhovoru, anamnézy, analýzy výkonů a výtvorů dítěte a testů rozumových schopnosti i testů didaktických se často v pedagogicko psychologických poradnách používá Dotazník sebepojetí školní úspěšnosti dětí, který sestavili psychologové Zdeněk Matějček a Marie Vágnerová.
Dotazník se zabývá vztahy dětí ke svým intelektovým schopnostem, ke své bystrosti, pohotovosti a ostatním vlastnostem, které jsou předpokladem úspěchu ve školní práci.
Dítě hodnotí také své schopnosti pro matematiku, čtení, pravopis, psaní a svou úspěšnost v těchto oblastech.
Nakonec vyjadřuje důvěru ve své schopnosti vcelku a hodnotí své postavení mezi žáky.
Test má normy pro děti od deseti do patnácti let.
Bývá označován také jako SPAS (Students Perceptions of Ability Scale) podle původní verze testu Frederica J. Boersma a Jamese W. Chapmana.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Luďka Luďka | E-mail | Web | 4. března 2015 v 10:40 | Reagovat

Co se týče neúspěšnosti, jsou školy, které nemají takový úspěch. Ovšem jsou i studia, které ho naopak mají, stačí si dobře vybrat. V managementu doporučuji studium Mba http://www.mba-titul.cz/

2 Jan Jan | E-mail | Web | 16. dubna 2015 v 10:55 | Reagovat

Pokud se chcete posunout jak v pracovním tak osobním životě doporučuji MBA.

3 co-s-tim co-s-tim | Web | 15. června 2016 v 13:43 | Reagovat

Pokud chcete být tupé hloupé ovce pak ano- mějte minimum koníčků, hlavně, že ve škole vám to půjde (y)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama