Chyby při posuzování psychiky a osobnosti

4. ledna 2009 v 12:06 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Mezi časté chyby při posuzování lidí lze zařadit např. základní atribuční chybu, haló efekt, chybu prostředí, efekt zakotvení, chybu časového sledu, favorizaci, deprecionizaci, centrální tendenci, logickou chybu, racionalizaci a projekci.


Základní atribučná chyba se projevuje v určování příčin lidského chování. Např. podceňování obtížnosti situace u neúspěchu druhých osob, avšak přeceňování obtížnosti situace u vlastního neúspěchu.
Jestliže nás jedna nápadná vlastnost člověka ovlivní natolik, že v jejím světle chybně hodnotíme jeho ostatní vlastnosti, jde o tzv. haló-efekt.
Např. u člověka, který oslňuje svou inteligencí si nevšimneme, že není docela spolehlivý ani pracovitý, že nejedná čestně apod.
Jindy považujeme za charakterního toho, kdo se nám líbí, kdo je nám sympatický. Naproti tomu mylně považujeme za osobu se zápornými povahovými vlastnostmi toho, kdo má pouze nepříjemný vzhled (nebo hlas apod.).
Chybou také bývá, když za inteligentního považujeme toho, kdo s námi souhlasí.
Člověk, který je příjemný v osobním kontaktu, mívá často nadlepšené i pracovní hodnocení.
Tzv. "graduovaní" pracovníci (nositelé akademického titulu, docenti apod.) bývají lépe hodnocení než ostatní bez zřetele na výkon.
Pracovníka, který si často stěžuje nebo který je často v opozici, máme tendenci hodnotit záporněji než ty pracovníky, kteří si nestěžují a nejsou v opozici. (Nekonformní člověk naproti tomu bývá hodnocen jako "kukaččí vejce".)
Stává se také, vyplyne-li určitá (i menší) chyba pracovníka náhodně těsně před hodnocením, že je pracovník chybně hodnocen celkově záporně.
Určitou chybnou tendencí může také být, když pracovníka, který v minulosti pracoval delší dobu úspěšně, považujeme za velmi dobrého i v současnosti, aniž bychom si to ověřovali.
Pod "haló-efekt" lze podřadit i tzv. chybu prostředí ("sociální situace"). Průměrný pracovník, který je posuzován spolu se skupinou pracovníků méně úspěšných, je obvykle oceněn neúměrně vysoko ("jednooký mezi slepci králem"), zatímco stejný pracovník, který by byl posuzován ve skupině pracovníků výborných, by byl asi oceněn neúměrně nízko. Záleží tedy také na tom, s kým a v jaké souvislosti je kdo posuzován (pozorován), záleží na týmu spolupracovníků.
Někdy bývá pracovník hodnocen také podle společnosti, ve které byl viděn i v mimopracovní době (je-li to společnost se špatnou pověstí, může se často mylně usoudit i na špatnou kvalitu jeho činnosti).
Také tzv. efekt zakotvení je příbuzný haló-efektu (dá se mu i podřídit). Jde o takovou chybu v hodnocení pracovníka, která vyplývá z podlehnutí vlivu minulých zkušeností s tímto člověkem. např. pracovník, který byl několikrát vyhodnocen jako výtečný, je tak posuzován automaticky i nadále do budoucna, i když jeho výkon už ve skutečnosti klesá.
Naproti tomu ten, o němž se vytvořil názor, že je lajdák, se zbavuje této pověsti rovněž jen velmi obtížně, i když se v tomto směru již podstatně změnil.
Sem patří také chyba, které se říká chyba časového sledu (resp. vzdálenosti). Jde o tendenci hodnotit obdobně ta hlediska, která jsou ve formuláři umístěna za sebou nebo blízko sebe (např. inteligenci a invence, tj. tvořivost).
Někdy se uvádí též tzv. časová chyba jako podceňování řídce se vyskytujících vážných jevů a přeceňování méně vážných jevů, které se však vyskytují často.
Další relativně samostatnou chybou a často i standardní chybou je buď sklon k favorizaci (glorifikaci), nebo deprecionizaci (přehnané kritice ostatních). Jde o vědomé či nevědomé nadhodnocování (nadržování) nebo podhodnocování všech podřízených pracovníků. U řídících pracovníků se často projevuje tendence podhodnocovat podřízené.
Častou chybou je tzv. centrální tendence nazývána také sériový efekt. Tato chyba spočívá v tom, že při větším množství hledisek hodnocení nebo při větším počtu hodnocených pracovníků navíc posuzovaných v krátkém časovém rozmezí se u posuzovatelů snižuje rozlišovací schopnost, což vede k nadměrnému používání středních, průměrných hodnot při hodnocení, vyhýbání se krajním hodnotám (jak kladným, tak záporným). Chceme-li se vyhnout centrální tendenci, musíme mít stále na paměti tzv. normální (Gaussovo) rozložení jevů.
Zvláštní skupinu chyb tvoří tzv. logická chyba. Jde o tendenci spojovat různá kritéria podle vlastní laické logiky (z úrovně jedné vlastnosti se laicky usuzuje na úroveň druhé vlastnosti, ačkoliv pro to nejsou objektivní důvody).
Chybou je také projekce (např. autoprojekce), tj. promítání sebe sama, svých osobnostních vlastností, názorů a postojů do druhých (sklon vidět na druhých nejen své přednosti, ale i své chyby, které si často ani u sebe neuvědomujeme).
Racionalizace v psychologii je sebeospravedlňování, bezděčná tendence připisovat příčinám vlastního chování, jednání i prožívání pozitivnější motivy, než jak tomu býcá v realitě.
Každého člověka posuzujeme jako figuru s určitým pozadím, tedy v kontextu s jeho sociálním a materiálním prostředím. Toto jeho "pozadí" má velký vliv na image člověka, na celkový dojem o člověku a na zdání o jeho hodnotě. Patří sem image pracoviště, vybavení pracovny, kvalita osobního auta, dosavadní profese, barva pleti, způsob oblékání, národnost, zdravotní stav, fyzická kondice, dosažený stupeň vczdělání, rodina, příbuzní, přátelé, reference. Lidé často posuzují člověka podle celkového kontextu kolem jeho osoby.
Správný řídící (i jen sebe dobře řídící) pracovník zná svou osobní rovnici, svá pozitiva i negativa, výhody i nevýhody.

Tento dílčí seznam různých a častých úskalí při posuzování psychiky a osobnosti sebe i druhých lidí by měl pomoci odstraňovat tendence k určitým subjektivním chybám, aby poznání sebe sama i druhých osob bylo reálnější, objektivnější a přesnější.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama