Vnímání a jeho závady a poruchy

6. prosince 2008 v 9:11 | Prof. PhDr. Rudolf Kohoutek,CSc.
Vnímání (percepce) patří mezi základní procesy orientace člověka; je to proces odrazu předmětů a jevů, které v daném okamžiku působí na smyslové orgány (oko, ucho, hmatová tělíska v kůži, chuťové pohárky aj.), které jsou receptory čili přijímači podnětů. Jejich vlastností je, že jsou citlivé na různé vlnové délky světla, na různé chemické látky, na tlak, teplo apod.
Percepce je vlastně schopnost a dovednost smyslů pociťovat a uvědomovat si vnější i vnitřní podněty. Je to kognitivní proces organizování a interpretování senzorickcýh informací z jednotlivých smyslů.
V současné době se uvádí smysl: zrakový, sluchový, čichový, pro dotyk, pro teplo, pro chlad, pro tlak, pro bolest, statický či polohový, kinestetický (svalový, kloubní, šlachový), vibrační. Mnoho našich vjemů vzniká za účasti několika smyslů. Tak vznikají složitější struktury (vjemové celosti), splynuliny.
Někdy se stává, že počitek či vjem jednoho smyslu vyvolává počitek či vjem jiného smyslu. Jde o tzv. synestezie. U hudebníků bývá např. barevné slyšení.
Rozlišují se také smysly, které nás informují na dálku, tzv. distanční analyzátory, tj. zrak a sluch, a analyzátory kontaktní, kde máme možnost analyzovat to, co přichází do styku s lidským tělem (chuť, čich, hmat). Ve svalech existují gamareceptory, které nás informují, jak je určitý sval napjat. Nejvíce informací získáváme zrakovým vnímáním (kolem 80 %). Proto je nutno zrakovému vnímání věnovat maximální pozornost. Přestane-li podnět působit na sítnici oka, vzruch ještě krátce trvá, a tím vzniká pozitivní stopa v téže kvalitě nebo negativní stopa v jiné kvalitě. (Např. místo zelené barvy vidíme ve stopě červenou.)
Zrakem si uvědomujeme barvy a světlo, sluchem tóny, šelesty a zvuky a základními chuťovými kvalitami jsou sladko, kyselo, slano a hořko.
Nejjednodušší kvalitou vědomí je počitek. Vzniká přímým podrážděním smyslového orgánu (receptoru). Je odrazem určité jednoduché vlastnosti okolních jevů a skutečností nebo změn v tělesných dějích (např. změna v žaludku při hladovění). Každý další údaj určující blíže tuto vlastnost, např. i tak jednoduchý, jako že si uvědomíme lokalizaci počitku, je již znakem vjemovým. Obsahem počitku jsou výlučně stejnorodé danosti jednotlivých smyslů, jako např. barvy, tóny, chutě (hořko, slano, kyselo), vůně a pachy, teplo, chlad, bolest, hluk apod.
Vjemy jsou výsledkem vnímání. Jde o složité komplexní obrazy, které představují souhrn vlastností daného předmětu nebo jevu jako celku. Vjem je vždy v určité míře doplňován a zprostředkován naší zaměřeností, znalostí, našimi dosavadními zkušenostmi a postoji i vztahy, tj. motivací. Vnímání je výběrové. Konstanční domněnka, že stejným popudům odpovídají stejné počitky a vjemy, se dnes neuznává. Např. lidské oko nevidí jako fotografický aparát. Při vnímání nejde o pouhé kopírování skutečnosti, ale i o produkty mozku (často značně subjektivní), a může dokonce docházet k tzv. falešným alarmům, kdy člověk přijal určitý signál, který nebyl vyslán.
Pro udržení normální činnosti mozku má pravděpodobně značný význam neustálý přívod, proud zevních podnětů (patří mezi ně i doteky), jinak dochází k tzv. senzorické deprivaci (strádání v oblasti smyslové). Smyslová deprivace vede k únavě, depresím, nespokojenosti, neurotizaci.
Konstantnost vnímání (schopnost a dovednost rozlišit tvar bez ohledu na jeho velikost, polohu) usnadňuje vizuální orientaci - rozvíjí se mezi 4.-6. rokem.
Postupně se rozvíjí schopnost diferencovat polohu obrazce (nutno brát v úvahu při administraci testů) - nejprve se dítě naučí rozlišovat horizontální polohu (předškolní věk); rozlišení vertikální polohy (6-7 let)
Na konci předškolního věku se rozvíjí zraková fixace a koordinace očních pohybů - vnímání nezralých dětí je útržkovité a povrchnější
Hodnocení úrovně zrakové percepce - je součástí mnoha testových metod (např. testu obkreslování obrázků)
Jestliže vnímáme více smysly, není výsledný vjem pouze aritmetickým součtem jednotlivých vjemů, ale vjemy se vzájemně ovlivňují. Navíc na ně působí naše apriorní postoje, které často vnímání subjektivizují a deformují.
E. H. Weberův (1795 - 1878) zákon vystihuje fakt, že po silnějším dojmu si slabý dojem neuvědomujeme, ač o sobě si jej uvědomíme. Trváním se počitky a vjemy pozměňují.
Smyslové orgány jsou přizpůsobeny jen určitým popudům. Psychologie se zabývá hledáním tzv. minimálních (dolních) prahů vnímání, tj. jaká minimální energie je zapotřebí k tomu, aby člověk přijal určitou informaci.
Naproti tomu maximální (horní) prahy vnímání znamenají, co ještě je člověk schopen vnímat.
V současné době je studována také tzv. extrasenzorická percepce, tj. mimosmyslové vnímání. Zkoumá se např. tzv. prekognice, tj. vnímání budoucích událostí. Pravděpodobnější je spíš tzv. telepatická percepce, tedy vnímání na dálku, která má řadu stupňů (počínaje neklidem).
Každý jedinec podléhá jevu sociální percepce, tzn. že jeho vnímání je závislé na sociálních faktorech, resp. na sociální zkušenosti vůbec. Sociální percepce je jakýmsi druhem kompromisu mezi tím, co člověk vnímaje na základě své zkušenosti očekává, a tím, co se fakticky, skutečně v okolním světě nachází. Sociální percepce se projevuje selektivitou, fixací, organizací a akcentací vnímání. Tyto čtyři funkce sociální percepce lze demonstrovat na pokusu, který provedl K. Duncker (citujeme podle Nakonečného). Duncker předložil pokusným osobám při kašírovaném červeném světle ze zelené látky vystřižený stromový list a požádal je, aby zhodnotily jeho barvu. Pak je nechal v téže situaci posuzovat barvu z téže látky vystřižené figury oslíka. Barva listu byla shledávána zelenější než barva oslíka. Barvová diference mezi oběma figurami je projevem fixace, "mnemicky zhodnoceného očekávání". Organizace vnímání se projevila v preferenci kontur obou figur (list, oslík) před jejich barvou.
Selekce se projevila v tom, že z míry možných očekávání se uskutečnila taková, která vedla k závěru o rozdílu v barvách obou objektů. Konečně akcentace se projevila v tom, že byl zdůrazněn, dominoval určitý způsob vnímání na úkor jiného způsobu. Nevnímáme realitu zcela objektivně, ale podle jejího významu pro nás.
Sociální percepce především znamená, že mezi vnímaným objektem a subjektem, který vnímá tento objekt, existuje jakýsi sociogenní filtr. Člověk často vidí svět z části očima druhých lidí. Nevnímáme vždy skutečnou objektivní realitu.
S tím úzce souvisí teorie kognitivních stylů amerického kognitivního a pedagogického psychologa Hermana A. Witkina (1916-1979).
Tento americký autor rozlišuje kognitivní styl globální,
který je značně závislý na vjemovém poli, na okolí, na lidech, příp. na alkoholu a drogách
a kognitivní styl diferencovaný (artikulovaný), který je relativně nezávislý na vjemovém poli (okolí), lidech atd
Diferencovaný styl je rozčleněný do detailů, má nezávislé myšlení a vnímání.
Americký sociolog japonského původu Magoroh Maruyama je zakladatelem paradigmatologie, oboru, který zkoumá většinou neuvědomované ustálené způsoby myšlení a vnímání u různých civilizací, ras, národů, sociálních skupin, profesí i jednotlivců, a navrhuje způsoby, jak zlepšit vzájemné dorozumění mezi lidmi s odlišnými paradigmaty.
Zajímavým jevem v psychologii je tzv. subcepce, což je vnímání podprahových podnětů, reakce na podněty, které nejsou vnímány v takové míře, abychom o nich mohli vypovídat. Subcepce se využívá např. v propagaci a reklamě (reklamy se někdy ve filmu či televizním vysílání promítají tak rychle, že si toto promítnutí ani neuvědomujeme, ale často jednáme podle reklamního doporučení).
Podle teorie nativismu je naše vnímání závislé na jeho vrozené organizaci. Naproti tomu podle teorie empirismu je naše vnímání závislé především na osobních zkušenostech.
Závady a poruchy vnímání
K poruchám vnímání patří především defekty způsobené organickými faktory, resp. odlišnostmi čidel, ať je to krátkozrakost, dalekozrakost, šeroslepost, nedoslýchavost atp.
Vysoký výskyt výrazné selektivní percepce pod vlivem afektů, emocí nebo stáří může signalizovat percepční obranu, stres nebo i vážnější poruchu znemožňující objektivní vnímání a hodnocení reality.
Mezi tzv. percepční dysfunkce patří tendence k zrcadlovému vidění, nižší úroveň tvarové diferenciace, nedotváření celosti tvaru z organizovaně strukturovaných částí.
Vážnou poruchou vnímání je daltonismus, což je úplná nebo částečná barevná slepota. Místo barev vidí postižený odstíny šedi.
Nejvážnější poruchou vnímání jsou halucinace. Při nich objektivně nepůsobí na čidla zvenčí určitý podnět, člověk však má přesto nejen dojem, ale nevývratné přesvědčení, že jde o skutečný vjem. Halucinace mohou být sluchové, např. akoasmata (jednoduchové sluchové halucinace jako je zvonění, skřípání, praskání, hukot), zrakové (např. záblesků, barevných skvrn, jisker, tj. fotomy), čichové (odorace či olfakce), chuťové (gustace), hmatové, taktilní, verbálně motorické, intrapsychické, kombinované atp. Nemocní mají zvýšený pocit pravdivosti zážitku a nejsou schopni kritického ověření jeho pravosti. Halucinace se vyskytují také u intoxikací.
Pseudohalucinace jsou zdánlivé vjemy vznikající bez vnějšího podnětu, kdy však člověk připouští omyl a je schopen kritické opravy.
Při vnímání prostorových vlastností předmětů mohou vznikat zrakové klamy (iluze). Mnohé z nich se vysvětlují tzv. centrací, což je soustředění vnímání na jednu část zorného pole, na tzv. figuru. To, co vnímáme nejasně, je tzv. pozadí. Figura se ovšem za určitých okolností může stát pozadím a naopak.
Jiným klamem je tzv. fí-fenomen Maxe Wertheimera (1880 - 1943)- viz foto. Podněty vyskytující se současně nebo objevující se rychle po sobě nejsou vnímány jako elementy vedle sebe, ale vzájemně na sebe působí a vytvářejí tvar (Gestalt), tj. celek, který se nedá redukovat na součet částí.
Pro diagnostiku různých poruch je důležitá např. mydriáza, rozšířením zornic.
Jednotlivé závady a poruchy mohou být buď jen mírné a přechodné (tj. dificility) nebo může jít o středně těžké nebo i těžké poruchy.

Odborná psychologická a neuropsychologická diagnostika
Opírá se např. o Bentonův vizuální retenční test (BVRT), který mj. diagnostikuje zrakovou percepci, Test organické integrity, Reyovu-Osterreithovu komplexní figuru, Grassiho test organicity, Heastead- Reitonovu neuropsychologickou baterii, Lurijův ogsoubor testového vyšetření v neuropsycholii, audiometrii, Zkoušku sluchové diferenciace podle J. M. Wepmana a upravenou Z. Matějčkem, Zkoušku sluchové analýzy a syntézy podle Z. Matějčka, Testu sluchové analýzy pro předškolní dětí upraveného I. Eislerem a V. Mertinem aj.
Testy zrakového vnímaní :
Edfeldtův reverzní test
zjišťuje úroveň zralosti zrakového vnímání dítěte (např. rozlišování polohy nahoře-dole , vpravo-vlevo).
Popis: testovací sešit s dvojicemi různých obrazců (jednoduché symbolické obrázky) .
Aministrace: dítě má označit dvojice obrazců, které se liší; z důvodu snižující se pozornosti se může použít jen polovina testu; možno administrovat individuálně (vhodnější) i skupinově; test určen pro děti od 5-8 let .
Hodocení a interpretac: za každou správnou odpověď 1 bod; výsledky je vhodné zhodnotit i kvalitativně.
Modifikovaný reverzní test pro předškolní děti
(modifikovalii Ivan Eisler a Václav Mertin )
Popis: dva sety o 36 položkách, A a B, které se od sebe liší pouze pořadím položek .
Administrace: instrukce testu je zaměřena tak, aby dítě pochopilo, že si musí všímat rozdílů dvou obrázků; důležitý zácvik, po něm dítě dostane variantu A, pak B; vhodná individuální administrace.
Hodnocení a interpretace: za každou chybu 1 bod, účelné diferencovat typy chyb; zhoršený výkon v B testu typický pro nezralé děti, které se snadněji unaví a hůře se soustředí.
Test diskriminace tvarů Josefa Švancary
Jedná se o výkonový test.
Popis: list formátu A3, na němž je umístěno 1250 obrázkových podnětů po 50 ve 25 řádcích .
Administrace: dítě má přeškrtat všechny obrázky jednoho typu; práce je časově limitovaná; pro děti od 9-18 let .
Hodnocení a interpretace.: hodnotí se čas, počet opomenutí, počet omylů, počet oprav; existují normy podle věku a pohlaví
Standardizace: pro zjištění reliability použit test-retest - výsledky ukázaly, že zde působí efekt učení; určitá korelace s testem inteligence.
Vývojový test zrakového vnímání (M. Frostigová)
Popis: testový materiál - testovací sešit + záznamový arch + demonstrační karty (zobrazen trojúhelník, čtverec, atd.) + 3 šablony (pro vyhodnocení výsledků); 5 subtestů :
1) vizuomotorická koordinace (dítě má kreslit nepřerušované čáry, příp. spojit jeden bod s druhým),
2) figura-pozadí,
3) konstantnost tvaru (má rozeznat různé tvary, které se liší velikostí, odstínem,…),
4) poloha v prostoru (má rozlišit, které tvary jsou otočené),
5) prostorové vztahy (má obkreslit různé tvary, které jsou zakresleny do soustavy teček) - všechny schopnosti nezbytné pro splnění úkolů jsou potřebné pro školní práci
Administrace: 30-40minutové testování, vhodnější individuálně .
Hodnocení a interpretace: součet bodů v jednotlivých subtestech se převádí na vážené skóry; k dispozici normy vzhledem k věku; tzv. percepční kvocient - lze porovnat výkony v jednotlivých subtestech a vytvořit profil percepčních schopností dítěte.
Testy sluchové percepce:
Sluchové vnímání dozrává mezi 5-7 rokem.
Sluchová analýza a syntéza se ve větší míře rozvíjí ve škole.
Zkouška sluchové diferenciace J.M. Wepmana
Cíl: posuzuje schopnosti dětí sluchově rozlišovat zvuky mluvené řeči .
Popis: dítě má rozlišovat, zda je dvojice bezesmyslných slov stejná, či nikoli .
Administrace: prezentace testu jako zajímavé hry; nejprve zácvik na 3 dvojicích slov; individuální administrace.
Hodnocení a interpretace: kvalitativní hodnocení .
Zkouška sluchové analýzy a syntézy
Metoda je určena k hodnocení úrovně schopnosti rozkládat slova na hlásky a naopak
Popis: analýza-dítě má poznat z jakých hlásek je slovo složeno, syntéza- z hlásek má složit slovo.
Administrace: test je prezentován jako hra; při analýze má dítě slovo přeříkat po hláskách; zkouška je vhodná pro děti od 5 let; individuální administrace.
Hodnocení a interpretace: za správné odpovědi dítě bodově hodnoceno.
Test zrakové percepce a senzomotorické koordinace (Bender Gestalt Test)
Jde o klasický neuropsychologický test konstruovaný neuropsychiatričkou L. Benderovou a publikovaný v roce 1938. Benderová vyšla při konstrukci testu z gestaltistické psychologické teorie Maxe Wertheimera (1880-1943).
Test zkoumá vývoj vizuální percepce a senzomotorické kordinace. Využívá se i pro diagnostiku
organických změn CNS. Examinátor ukazuje zkoumané osobě obrázky a ta je má nakreslit. Hodnotí se např. kvalita tvaru, lokalizace v prostoru, počet částí, velikost detailů atd.).

Doporučená literatura:
KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM.


6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.