Osobnost typu A, B a C

5. prosince 2008 v 3:07 | Prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc.
Individuální osobnostní vlastnosti člověka ovlivňují jeho chování, prožívání a jednání a také jeho reakce na stres a na mimořádné situace.
Často určují, jak silně (v jaké kvantitě) a v jaké kvalitě stresovou situaci psychosomaticky prožívá a jaký má životní styl, který mimo jiné ovlivňuje i jeho zdravotní stav a může vést ke vzniku některých chorob.


Osobnost typu A patří mezi osoby s nezdravým životním stylem. Je typická pro velmi zodpovědné osoby, manažery či přepracované a ctižádostivé workholiky. Takové osoby mívají často např. vysoký krevní tlak (esenciální hypertenzi). Hranice normálního systolického a diastolického krevního tlaku jsou tč. uváděny jako 140/90 mm Hg. Mírná hypertenze má hodnoty 140-180/90 až 105 mm Hg, středně těžká hypertenze 180-200/105 až 115 mm Hg, těžká hypertenze má hodnoty vyšší než 200/115 mm Hg.
Hypertonici trpívají potlačovanou agresivitou, ctižádostí, vnitřním neklidem, napětím. Většinou nepovolují tlaku, který na nich leží a nehledají únik v nemoci.
Nadměrná aktivace organismu člověka např. ve vysoce stresovém zaměstnání, afekty zlosti, hostilita (nepřátelské vztahy potlačené i vyjadřované), vysoký krevní tlak, dědičné dispozice, vysoká hladina cholesterolu v krvi, diabetes (cukrovka), kouření a obezita (otylost) mohou vést ke vzniku ischemické choroby srdeční (tj. omezení přísunu kyslíku a živin pro srdce).
Nikotin, alkohol, kofein a drogy poškozují zdraví, zvyšují nejenom riziko onemocnění koronární, ale i dechové soustavy, onemocnění vředy atd. Psychoaktivní drogy mohou vést k psychické a v některých případech i fyzické závislosti, která se velmi těžko překonává.
Osobnost typu A, resp. osobnost koronární (s infarktogenním chováním ) popsali američtí kardiologové Meyer Friedmann (1910-2001) a Ray H. Rosenman.
Osobnost typu A:
- plánuje stále větší množství činností ve stále kratším čase;
- je jako rychle letící šíp;
- vše urychluje, spěchá, je netrpělivá až neklidná;
- chce si hodně v životě užít;
- usiluje o stále vyšší životní úroveň;
- chce co nejvíce konzumovat civilizační hodnoty;
- touží po úspěchu;
- mírou vlastního nebo cizího úspěchu je pro ni množství;
- stále jakoby soupeřila, soutěžila, bojovala, chce téměř vždycky vyhrávat;
- má velkou potřebu dostat se společensky nahoru (např. ve své profesi);
- krátkodobé zisky nadřazuje hodnotám vztahovým a rekreačním;
- dělá často dvě věci současně (najednou);
- často nevnímá okolí a nemá smysl pro krásu;
- má velmi intenzivní pocit časové naléhavosti a chtivosti;
- nerada čeká, vyvíjí nutkavé úsilí, pilně pracuje;
- mívá ustaraný výraz v obličeji;
- musí být všude včas
- je nervózní, když musí čekat ve frontě nebo jet za autem, které podle ní jede příliš pomalu;
- často jí buší srdce;
- potí se jí značně ruce a v podpaždí;
- mívá úzkosti a strachy
- často používá vulgární slova;
- je zlostná, průbojná, výbojná až hostilní (nepřátelská k okolí);
- jde často hlavou proti zdi;
- je pro ni těžké sedět a nic nedělat;
- je téměř stále pohyblivá, živá;
- oči vyjadřují zvýšenou bdělost;
- rychle mrká nebo jí cuká obočí;
- mívá sevřené rty a zvýšené napětí obličejových svalů;
- často poklepává nohou nebo prsty rukou;
- přerušuje druhé osoby v rozhovoru krátkými výroky;
- důrazně mluví až křičí, často mluví zrychleně;
- zrychluje ke konci vět, má uspěchanou a výbušnou řeč;
- skáče druhým lidem do řeči;
- nezřídka věc dopovídá sama, nechce čekat;
- při řeči výrazně gestikuluje, přikyvuje, zatíná ruce v pěst, tluče do stolu;
- "usekává" koncové hlásky a slova;
- používá často povzdechy a citoslovce, zvláště ve vztahu k vlastní práci;
- udržuje ve vztazích odstup (distanc);
- její výrazové projevy jsou často nedůtklivé až nevraživé;
- v rodině se většinou zdržuje málo (jako "stopový prvek").
Obdobné psychologické obrazy i dalších nemocí se zpracovávají (např. u obezity, astma bronchiale, mentální anorexie ).
Osobnostní typ A se vlastně podle rakouského etologa, zoologa a ornitologa Konrada Zachariase Lorenze ( 1903-1989) dopouští jednoho (třetího) z osmi "smrtelných hříchů" člověka současnosti, a to je ,,běh o závod se sebou samým" (příliš vysoké pracovní tempo).
Vedoucí pracovník s osobností typu A bývá:
- hyperautoritativní až diktátorský;
- nadměrně sebevědomý, suverenní, snaží se o heroické výkony;
- přehnaně kritický vůči druhým lidem;
- málo tolerantní k osobní důstojnosti a sebedůvěře svých podřízených;
- necitlivý ke zdraví svých podřízených.
Vedoucí pracovníci s osobností typu A i ostatní lidé tohoto typu by se měli učit tzv. sociální (percepční) citlivosti, kompetentnosti ( Eva Bedrnová) a optimální komunikaci, širokému rejstříku sociálních technik, flexibilitě.
Percepční senzitivita je citlivost na vnímání druhých lidí, rozpoznávání jejich emocionálního rozpoložení a zdravotní kondice, gentlemanství.
Přiměřená srdečnost znamená laskavý přístup k lidem, úsměvnost, vstřícnost, hraní otevřené hry, vyhýbání se škodlivým afektům, absence škodolibosti.
Široký rejstřík sociálních technik zdokonaluje umění jednat s lidmi. Jde např. o dovednost požádat o laskavost, přivítat hosta, projevit často pochvalu, uznání, vhodně vyjádřit nesouhlas, povzbudit nemluvného partnera k řeči, vyjadřovat se korektně, vyhýbat se vulgarismům, hyperkritičnosti, ironii, znechucení, pomlouvání druhých, jejich shazování.
Flexibilita je v podstatě pohotovost, pružnost, umožňuje vycházet dobře s rozmanitými typy lidí. Nejde však pouze o to dělat, co chce ten druhý. Patří sem i smysl pro priority, dovednost snášet nepohodu, o které člověk ví, že odezní, a patří sem optimistický pohled do budoucna.
Adekvátní a pozitivní vzorce jednání je třeba osvojit si pro sociální interakci v různých situacích. Patří sem jak vyhýbání se nadřazenosti, tak naopak servilnosti a předsudkům vůči jiným. Je nutno respektovat sebecit ostatních lidí, vést je k adekvátní sebedůvěře, k racionálním rozborům jejich situace.
Obdobný trénink úspěšně aplikovali na tisíci zkoumaných osob M. Friedman a R. H. Rosenmann. Modifikovali vlastně chování typu A. Učili např. jedince typu A zpomalit osobní tempo, zvolnit chůzi, zpomalit pohyby, gesta, zaměřovat se na autoreflexi a autoregulaci, nepotlačovat sebedůvěru svých podřízených.
Tato osobnost údajně dvakrát častěji trpí ischemickou chorobou srdeční a infarkty myokardu než osobnost typu B, která je označována za normální, mající zdravý životní styl.
Osobnost typu B vykazuje :
přímé držení těla,
pevný kontakt očí,
přiměřeně silný hlas,
nemá zrychlenou řeč a nelibuje si v pouhých úsečných odpovědích,
má zdvořilý a inteligentní výraz obličeje,
uvolněné rty,
umí uvolňovat svalové napětí,
dovede zpomaleně dýchat,
má sebejistou gestikulaci,
je relaxovaná,
hovoří o věcech, které zajímají druhého,
tráví večery ve vlastní rodině,
v práci bývá adekvátně výkonná, není workoholik,
nesnaží se o mimořádnou úspěšnost,
nemá sklon k neurotickému pefekcionismu,
nevzdává se dovolené a prázdnin,
nespěchá,
je klidná a vyrovnaná,
nedává najevo nedostatek času,
má osobní záliby (,,koníčky"),
je zdravě asertivní,
umí se prosadit,
nedává si cíle, které nelze splnit,
dovede dobře začínat, udržovat a končit sociální komunikaci s různými typy lidí.

Pro identifikaci typu chování A nebo B je možno vedle pozorování a rozhovoru využít zkráceného dotazníku R. H. Rosenmana a M. Friedmana:

Dotazník na chování typu A/B

Instrukce: zakroužkujte čísla tvrzení, o kterých si myslíte, že plně vystihují vaše chování.

1. Zásadně nestojím ve frontách.
2. Když něco poslouchám , doprovázím to živě obličejem,
grimasami, pokyvováním hlavou, pohyby rtů.
3. Vytahuji klíče a svlékám se, již při příchodu k domu.
4. V prostředcích hromadné dopravy něco dělám, abych využil času - luštím křížovku, čtu.
5. Hraji pro výhru, když prohrávám, vztekám se, a to i s dětmi.
6. Udělám si radši vše sám.
7. Hodně gestikuluji.
8. Srovnávám s ostatními, jak jsem úspěšný.
9. Při naslouchání jsem netrpělivý, skáču do řeči, dokončuji věty.
10. V plné tramvaji přistrkávám lidi dovnitř nebo ven.
11. Mám drobné projevy nervozity, podupávání, poťukávání, oždibování se.
12. Vyjadřuji se a jednám lapidárně, nic neprotahuji uměle.
13. Při neúspěchu dovedu být vulgární.
14. Je pro mne ztráta času vytvářet přírodu doma, pěstovat např. květiny.
15. Mám den naplněný k prasknutí.
16. Doháním soustavně čas.

Vyhodnocení
0 - 3 osobnost typu B (normální chování)
4 - 9 populační průměr
10 - 12 sklon k CHTA (chování typu A)
13 a více - chování typické pro typ A

Lidé, kteří bývají označováni za osobnosti typu C (tj. osobnosti karcinogenní), kteří údajně snadněji onemocní rakovinou, mívají ne zcela adekvátní atribuční osobnostní styly. Bývají často nositeli pesimistických interpretačních a explanačních sklonů. Mají např. nezřídka pocit, že mohou průběh svého života ovlivnit (zvládat) jen nepatrně. Trpí syndromem bezmocnosti a beznaděje. Jde o tzv. syndrom HH amerického psychologa Martina Seligmana (helplessness and hopelessness). Pocit neovlivnitelnosti jejich stresu je pravděpodobně spojen se sníženým fungováním jejich imunitního systému.
Chtějí být stále společensky na výši, přijatelní a akceptováni. Často se vyhýbají konfliktům (zejména ženy), čímž se konflikty somatizují, protože se hostilita obrací dovnitř jejich vlastního organismu. Usilují o spolupráci, hyperadaptovanost, jsou pasivní, trápí se, pláčí, "užírají" se uvnitř, mají subdeprese a deprese, jsou přehnaně trpěliví. Chovají se málo asertivně (neprosazují se). Potlačují a popírají depresi, zlost, hostilitu. Mívají sklon ke generalizovanému pocitu úzkosti (anxiozity). Jsou neustále v napětí. Často se bezdůvodně leknou. Nezřídka se něčeho bojí. Stále je něco deprimuje.
Chovají se závisle, podřídivě. Bývají velmi svědomití.
Známý rakouský etolog Konrad Lorenz hovoří o nekritické poddajnosti.
Potlačují výrazové projevy svých afektů hněvu, nepřátelství, zlosti, strachu, smutku. Nedávají otevřeně najevo, nevyjadřují zejména své záporné emoce. Popírají své trápení, své utrpení.
Mívají často skryté pocity beznaděje, bezmocnosti.
Prožívají velká zklamání, překvapení, děsy a úleky.
Mívají pocit, že vše, co udělají, bude špatně.
Pokud se prokáže osobnost typu C jako nosný konstrukt, je současně zpochybněn ideál určitých variant tzv. nekonfliktního a adaptivně hodného člověka. Jedinec, který ovládá každý svůj pocit nespokojenosti a většinou neprojevuje žádné své záporné city, aby se těch druhých náhodou nějak nedotkl a neurazil je, a tím neodradil od další komunikace, není v současné době v medicíně přijímán jako zdravotně optimální, jako žádoucí vzor.
Příliš hodný hypersociabilní člověk vlastně škodí svému vlastnímu zdraví. Napětí z nekritické poddajnosti (resp. z intropunitivního zaměření osobnosti) se podle Konrada Lorenze stejně jako neodreagované agresivní pocity a tendence často somatizují. Škodí také partnerům v manželství (stále více se odcizují, distancují).
Z hlediska prevence rakoviny stojí za úvahu doporučení upřednostňovat autentické osobnostní projevy.
Je ovšem nutno dodat, že na vzniku rakoviny se podílí podle kvalifikovaných odhadů také nesprávná výživa , kouření (nikotinismus), znečištěné životní prostředí, alkohol, radioaktivita a nadměrné opalování.
Sám průběh rakoviny mohou významně ovlivnit psychologické intervence. Je to např. technika vizualizace. Pacient třikrát týdně vždy po patnáct minut (ráno, v poledne a večer před spaním) rozjímá, uvolňuje se (relaxuje) a vizualizuje.
Jakmile je navozena relaxace, pacient si vytváří představu klidné přírodní scenérie (vždy stejné). Po minutě této vizualizace začíná hlavní úkol jeho mentální imaginace, obrazotvornosti: soustředí se na rakovinu, jako by ji v duchu viděl. Dále si představuje, že jeho imunologický systém funguje tak, jak má, tj. zabíjí a odplavuje umírající a mrtvé buňky. Představuje si celou armádu bílých krvinek, vrhajících se na zhoubné bující buňky, které byly oslabeny či zabity předchozí léčbou. Bílé krvinky rozmělňují maligní buňky, takže jsou odplavovány z těla. Před ukončením meditace si pacient představí sebe sama jako uzdraveného.
Tuto metodu propracovávali a v medicinské praxi využívali manželé Carl a Stephanie Simontonovi (chirurg a psycholožka). Jde vlastně o vyšší stupeň autogenního tréninku spojený s pozitivními sugestivními autoregulační zásahy.
Bibliografické údaje k tomuto článku je možno najít např. v publikaci R. Kohoutka Patopsychologie a psychopatologie pro pedagogy vydané v Brně Masarykovou univerzitou v roce 2007. ISBN 978-80-210-4434-0.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 joe joe | 21. ledna 2010 v 22:19 | Reagovat

Manželé Simontonovi propracovali již dávno propracované.

2 discount discount | E-mail | Web | 23. srpna 2016 v 9:07 | Reagovat

Hello!

3 Moiseskaply Moiseskaply | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 2:53 | Reagovat

cialis 5 mlg

      <a href=http://onlinecialisrxd.com/>buy cialis</a>

    <a href="http://onlinecialisrxd.com/">online cialis</a>

    click now cialis online canada

4 FvtjjOffise FvtjjOffise | E-mail | Web | 28. září 2017 v 5:44 | Reagovat

quick loan lenders
<a href="http://cashadvanceamericasev.org/">payday loans online</a>
loanmax title loan
<a href=http://cashadvanceamericasev.org/>payday loans</a> ’

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama