Schopnosti obecné a speciální. Inteligence. Nadání.Talent.Genialita.

6. prosince 2008 v 10:15 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.

Inteligence je ona schopnost a dovednost mysli, jíž se zajišťuje řád v situaci dosud pokládané za neuspořádanou (H.F. Fatmi a R.W.Young).
Verbum sat sapienti! Moudrému stačí slovo! (Terentius).
Přirozené nadání teprve vzděláním nabývá pravé účinnosti a síly (Konfucius).

Schopnosti jsou předpoklady pro vykonávání studijních, profesních, teoretických
i praktických aktivit člověka.
Jsou to takové kapacitní vlastnosti osobnosti, které podmiňují úspěšné vykonávání činností člověka,
a to po stránce kvalitativní, kvantitativní i časové a výkonové.

Schopnosti nelze redukovat pouze na oblast intelektu, vnímání nebo motoriky. Pro umělce (např. spisovatele) je i hloubka citového prožívání nebo míra vcítění předpokladem tvorby. V tomto smyslu je nutno pojem rozšířit i na oblast citovou a volní (schopnost sebevlády, lásky, rozhodnosti aj.). Schopnosti jsou do značné míry zděděné a vrozené. Rozvíjejí se však v činnosti, během výchovy, vyučování a sebevýchovy.

Schopnosti se vytvářejí na základě vloh (dispozic, sklonů).
Vlohy jsou vrozené anatomicko-fyziologické (morfologické) a funkcionální zvláštnosti. Vlohy jsou mnohoznačné, záleží na sociálních vlivech, prostředí, výchově, jak se budou rozvíjet. Vztah mezi vlohami a schopnostmi je složitý. Jedna a táž schopnost se může opírat o různé vlohy a naopak táž vloha může sloužit rozvoji různých schopností.
Lze rozlišovat schopnosti obecné a speciální.
Obecné logické schopnosti v oblasti poznávání (inteligence, G faktor) se uplatňují ve všech nebo ve většině forem činnosti člověka a jsou kapacitním předpokladem pro jeho celkovou výkonnost. Teorii G (generálního) faktoru vytvořil britský psycholog Charles SpearmanSpermann(1863 - 1945). Považoval G faktor za funkci "mentální energie".
Speciální schopnosti (S - faktory podle Ch. Spearmana) se uplatňují jen ve specifických druzích činnosti člověka a podmiňují jeho výkon (např. senzorická schopnost postřehnout různé odstíny barev, hudební schopnosti, technické schopnosti, pohybové schopnosti apod.).
Speciální schopnosti nemusí být v souladu s úrovní obecných schopností.
Mezi jednotlivými lidmi jsou individuální rozdíly ve schopnostech, a to jak kvalitativní (různí lidé mají různé schopnosti), tak kvantitativní (jednu a tutéž schopnost mají různí lidé v různé míře).
První vícedimenzionální moderní psychometrickou diagnostickou metodu pro identifikaci mentálních schopností sestavil roku 1905 francouzský psycholog Alfred Binet (1857-1911) ve spolupráci s psychiatrem Theodorem Simonem (1872-1961). Binet-Simonova metoda zjišťovala především úroveň tzv. mentálního věku. V roce 1916 ji revidoval a adaptoval americký psycholog Lewis Terman (1877-1956) pro USA jako Stanford-Binetovu inteligenční škálu.

Jednodimenzionální psychologickou diagnostickou metodu pro identifikaci inteligence vyvinul anglický psycholog John Carlyle Raven (1902-1979), který byl inspirovaný Spearmanovou teorií inteligence
a sestavil Progresivní matrice pro dospělé i pro děti na zjišťování G - faktoru.
K výkonu určité profese je vedle motivace třeba také určité struktury schopností. Protože se schopnosti projevují v činnosti, lze je zjišťovat analýzou činností nebo různými psychologickými diagnostickými metodami. Znázorníme-li graficky profily schopností a ostatních osobnostních předpokladů, nutných k úspěšnému vykonávání určité profese, získáme tzv. psychogramy.
Termín inteligence použil asi poprvé filozof a sociolog H. Spencer (1820 - 1903). Nejčastěji je definována jako schopnost adekvátně, pohotově a účelně reagovat na životní a pracovní situace.
Vedle starší hypotézy lineární obecné inteligence se začíná prosazovat novější hypotéza (H. Gardner, D. Goleman, R.J. Sternberg aj.) četných druhů inteligence (např. ligvistická, hudební, logicko-matematická, prostorová, pohybová, interpersonální, emoční).
Podle amerického psychologa Howarda Gardnera (1983) má každý člověk řadu inteligencí.
Inteligence jsou umístěny v různých částech mozku.
Mohou pracovat společně nebo samostatně.
Mají různou úroveň.
Různě se kombinují.
Všechny inteligence člověka by se daly znázornit jako pyramidové útvary.
Gardnerova teorie je světoznámá, ale současně i kontroverzní.
H. Gardner je profesor psychologie univerzity v Harvardu, který se zabývá mj. také neuropsychologií.
Usiluje aplikovat svou teorii do vyučovací praxe.
Jako neurovědní směr ,,brain-based learning", resp.,,brain-compatible learning".
Počet inteligencí člověka podle H. Gardnera (může být údajně ještě rozšířen) :
Jazyková inteligence (Verbal-Linguistic Intelligence).
Matematicko-logická inteligence (Mathematical-Logical Intelligence).
Vizuálně-prostorová inteligence (Visual-Spatial Intelligence).
Tělesně-pohybová inteligence (Bodily-Kinesthetic Intelligence).
Hudební inteligence (Musical Intelligence).
Interpersonální inteligence (Interpersonal Intelligence).
Intrapersonální inteligence (Intrapersonal Intelligence).
Přírodopisná inteligence (Natural Intelligence).
Existenciální inteligence (Existential Intelligence).
Charakteristika jazykové (verbálně-lingvistické) inteligence
Dobře rozvinuté jazykové vlohy, schopnosti a dovednosti, velmi dobré pochopení významu slov
Lidé s dobře rozvinutou jazykovou inteligencí jsou např. úspěšní spisovatelé, básníci, publicisté, politici, právníci, rétoři.
Jazyková inteligence a její příznaky:
Kladný vztah ke slovu mluvenému i psanému a tištěnému.
Dobře rozvinuté a stále rozvíjené jazykové dovednosti v mateřštině i v cizích jazycích.
Projevy vrozeného jazykového citu.
Vypravěčské a konverzační schopnosti a dovednosti, velká a široká slovní zásoba.
Čtenářské záliby.
Produkce vlastního deníku.
Charakteristika matematicko-logické inteligence
Způsobilost poznávat a řešit logické nebo matematické vztahy a závislosti.
Schopnost myslit abstraktně a koncepčně.
Dobře rozvinutou matematicko-logickou inteligenci mají např. vědečtí pracovníci a učitelé v oblasti přírodních a technických věd, ekonomové, účetní, programátoři .
Matematicko-logická inteligence a její příznaky:
Uvažuje a hovoří přísně logicky a koncepčně.
Rád kvantifikuje, uvádí statistiky.
Má smysl pro logickou analýzu a syntézu a odhalování horizontálních i vertikálních vztahů, závislostí a zákonitostí.
Účelně systemizuje své úkoly a cíle.
Exaktně klasifikuje a kategorizuje.
Charakteristika vizuálně-prostorové inteligence
Schopnost úspěšně vnímat a myslet v představách a obrazech.
Dobře rozvinutou vizuálně-prostorovou inteligenci mají např. architekti, dizajnéři, výtvarníci, malíři, technici, geometři, navigátoři, filmaři.
Vizuálně- prostorová inteligence a její příznaky:
Objektivní pozorovatelské schopnosti.
Nadání pro geometrické vztahy a zákonitosti a jejich znázorňování.
Kladný vztah k didaktickým pomůckám jako jsou tabulky, diagramy, mapy,filmy, nákresy.
Úsporné řízení vlastních pohybů.
Dobrý smysl pro prostorové odhady a pro prostorovou a směrovou orientaci.
Charakteristika tělesně-pohybové inteligence
Schopnost úspěšně řídit pohyby svého těla a manuálně zručně (dovedně) zacházet s předměty.
Dobře rozvinutou tělesně-pohybovou inteligenci mají např. profesionální tanečníci, sportovci, chirurgové, manuální řemeslníci, mechanici.
Tělesně-pohybová inteligence a její příznaky
Pohybová obratnost.
Zručnost, dovednost při manuálních aktivitách.
Obliba ve sportování, sportovních hrách a tělesné cvičení a turistice.
Lépe si pamatuje to co činil než to co viděl nebo slyšel.
Nápadně efektivně manipuluje s předměty a příp. i přístroji.
Charakteristika hudební inteligence
Schopnost s prožitkem vnímat a porozumět i inspirativně produkovat a s postřehem hodnotit melodii, výšku a barvu zvuků a tónů.
Dobře rozvinutou hudební inteligenci mají např. hudebníci, zpěváci, hudební skladatelé, dirigenti, herci, hudební kritici.
Hudební inteligence a její příznaky:
Má rád přírodní zvuky, zvuky venkova a sluchové podněty preferuje.
Rád poslouchá zpěv a hudbu.
Provozuje zpěv nebo hudbu.
Má zřejmý smysl pro rytmus a melodii.
Komponuje.
Snadno si pamatuje cizojazyčné výrazy i verše.
Charakteristika interpersonální inteligence
Sociální schopnost poznat, empaticky vycítit náladu, motivační rozpoložení, potřeby a cíle druhých lidí a úspěšně s nimi komunikovat.
Dobře rozvinutou interpersonální inteligenci mají např. sociální pracovníci, pedagogové, psychologové, někteří vedoucí pracovníci, manažeři,kněží, politici.
Interpersonální inteligence a její příznaky:
Úspěšně sociálně komunikuje.
Má intuitivní a empatické schopnosti.
Usiluje o kladnou psychosociální atmosféru (pozitivní sociální klima).
Angažuje se v sociálních aktivitách.
Rád pracuje v týmu, diskutuje a kooperuje s jinými, radí druhým.
Má smysl pro soutěživost.
Charakteristika intrapersonální inteligence
Schopnost úspěšné introspekce, sebepoznávání, autoreflexe , chápání motivů svého chování a prožívání a schopnost úspěšného autoregulování, sebeřízení a sebevýchovy.
Dobře rozvinutou intrapersonální inteligenci mají např. filozofové, psychologové, teologové
Intrapersonální inteligence a její příznaky.
Má smysl pro introspekci, meditace, sebepoznávání, autoreflexi.
Usiluje o zdokonalování své osobnosti, autoregulaci, sebeřízení, sebevýchovu a selfmanagement.
Má vytvořený hodnotový systém a morální principy podle nichž se řídí.
Je dobrý znalec ostatních lidí.
Charakteristika přírodopisné inteligence
Schopnost poznávat, třídit, klasifikovat a kategorizovat rostliny, živočichy a další přírodní objekty.
Dobře rozvinutou přírodopisnou (naturalistickou) inteligenci mají např.úspěšní přírodovědci a učitelé přírodních věd, zdravotníci, veterináři, myslivci, ekologové apod.
Přírodopisná inteligence a její příznaky:
Zájem o vše co se týká živé či neživé přírody.
Klasifikace, kategorizace a upřesňování znalostí o přírodních jevech.
Sledování literatury i medií pokud jde o přírodovědné informace a znalosti.
Prosazuje ekologické názory a postoje.
Charakteristika existenciální inteligence
Schopnost filozoficky a světonázorově se zabývat základními otázkami lidské existence ( jako je smysl života a smrti, svobody,odcizení mezi lidmi atp.).
Dobře rozvinutou existenciální inteligenci mají úspěšní filozofové, sociologové, teologové apod.
Existenciální inteligence a její příznaky:
Výrazné světonázorové nadání a vzdělání.
Schopnost odborně používat obecné filozofické pojmy.
Schopnosti a dovednosti vyjadřovat se k neobecnějším otázkám světa, přírody a lidské existence.
Konečným výsledkem používání každého typu inteligence může být specifický typ kreativity v oblasti slova, kvantifikace, obraznosti,hudby, sociální komunikace, sebereflexe, přírodovědy. Podle zastánců této teorie je úkolem školy objevit a rozvíjet individuální talent a potenciál každého žáka a vytvářet takové podmínky, aby student měl dostatek prostoru pro své silné stránky, aby měl možnost učit se efektivně prostřednictvím svých dominantních osobnostních mechanismů (Lojová, 2005).
H. Gardner se doomnívá, že např.:
jazykovou inteligenci rozvíjejí knihy, magnetofony, psací stroje, vyprávění, diskuse, debaty, veřejná vystoupení, eseje;
matematicko-logickou inteligenci rozvíjejí strategické hry (šachy), logické hádanky a kvízy, vědecké stavebnice, počítačové programování, pokusy, detektivní hry;
prostorovou inteligenci rozvíjejí grafy, diagramy, schémata, mapy, filmy, videa, fotoaparáty, stavebnice;
pohybovou, motorickou inteligenci rozvíjejí všechny druhy sportů, ruční práce, modelování, obsluha přístrojů a strojů;
hudební inteligenci rozvíjejí všechny druhy hudebních nástrojů, nosiče reprodukované hudby, lidský hlas, rozlišování přírodních zvuků;
interpersonální inteligenci rozvíjejí kluby, výbory, společenské příležitosti, skupinové vyučování, hry a projekty, soutěživé i nesoutěživé hry a sporty.
Hypotéza, že inteligence je složitým systémem řady dílčích schopností, které se vzájemně podmiňují a doplňují, je nosná.
Na základě faktorové analýzy schopností se rozlišují schopnosti primární a sekundární. Primární schopnosti jsou ty, které podmiňují rozvoj ostatních schopností. Patří k nim zejména některé faktory vnímání, představivosti, intelektu, psychomotoriky a emocionality.
Podle amerického psychologa švédského původu Louise Leona Thurstona (1887 - 1965) můžeme na základě faktorové analýzy rozlišovat sedm relativně nezávislých "prvotních schopností":
V - slovní porozumění - schopnost chápat význam slov (tzv. verbální faktor);
W - slovní plynulost - schopnost rychle nalézat vhodná slova (tzv. faktor verbální produktivity);
N - zacházení s čísly - schopnost provádět jednoduché početní úkony (tzv. početní faktor);
S - prostorová představivost - schopnost rozpoznávat prostorové útvary a v představách s nimi operovat (tzv. prostorový faktor);
M - paměť - schopnost uchovat a přesně vybavovat dřívější podnětové útvary, především slovní (tzv. pamětní faktor);
P - pohotovost vnímání - schopnost rychle postihovat podrobnosti vnímaných předmětů, především zrakem (tzv. percepční faktor);
R - usuzování - schopnost nacházet pravidla pro řešení složitých úloh (tzv. indukční faktor).
L. L. Thurstone o inteligenci jako o globální obecné vlastnosti neuvažuje. Za intelekt, rozumové nadání či inteligenci bychom mohli považovat systém zmíněných sedmi "prvotních schopností", které se vzájemně doplňují, případně kompenzují.
Sekundární schopnosti jsou všechny ostatní schopnosti, které se rozvinuly na základě primárních schopností.
Každá schopnost představuje jinou neuropsychickou hierarchicky uspořádanou strukturu vlastností, různých duševních procesů, stavů a různých psychických soustav. Lze zjišťovat a posuzovat takové psychické vlastnosti, jako odolnost vůči psychické zátěži, úroveň analýzy zvukových podnětů, čivost zrakového analyzátoru, barvocit, senzomotorickou koordinaci, dynamiku pozornosti, rychlost vytváření různých typů dočasných spojů, neuropsychickou rovnováhu, různé typy paměti, úroveň jednotlivých typů myšlenkových operací, systémovost procesu myšlení, rychlost myšlenkových procesů, tvořivost, reproduktivnost, pružnost a inertnost myšlení, dominantní typ osvojování, učenlivost, algoritmus zobecňování, motivační a mobilizační schopnosti osobnosti atd. Je třeba poznávat roli těchto vlastností ve struktuře schopností, určit opěrnou vlastnost schopností, stanovit možnosti kompenzace jedněch vlastností psychiky jinými vlastnostmi a vytvořit spolehlivý projekt optimálního postupu při vytváření a rozvíjení nových nebo nerozvinutých schopností.
Všechny schopnosti úzce souvisí s dovednostmi člověka.
Americký psycholog Raymond B. Cattell (1905 - 1998) rozlišil inteligenci krystalickou a fluidní. Krystalická je determinovaná
Cattell R.
zkušenostmi a vzděláním, fluidní má biologické základy ve vlastnostech činnosti mozku.
Dosažená úroveň schopností není zcela neměnná, stálá, ale kolísá v rámci normy nebo se mění patologicky. Některé složky intelektu se snižují během stárnutí. Začátek přirozeného úbytku schopností je individuálně různý (závisí na celkovém zdravotním stavu, životosprávě, pracovní historii, duševním tréninku a dosažené úrovni osobnosti, ale i na vrozených dispozicích). Nepříznivě působí na pokles schopností arterioskleróza mozku.
Většina definic inteligence se shoduje v tom, že inteligence je systém adaptačních schopností řešit nové úkoly i životní situace, což předpokládá schopnost logické analýzy a syntézy. Nejde ovšem jenom o logické myšlení v oblasti verbální, pojmové a teoretické, nýbrž také o schopnost adekvátně řešit praktické nonverbální úkoly včetně sociálních situací.
Jeden ze zakladatelů české lékařské psychologie Vladimír Vondráček (1895 - 1978) a kol. vymezuje pásma inteligence takto:
Inteligenční kvocient:
141 a vyšší - genialita;
140 - 131 - superiorita;
130 - 121 - vysoký nadprůměr;
120 - 111 - lehký nadprůměr;
110 - 91 - průměr;
90 - 81 - mírný podprůměr;
80 - 71 - značný podprůměr (hraniční pásmo mezi podprůměrem a lehkou debilitou), slaboduchost, inferiorita;
70 - 51 - debilita (nyní mentální retardace lehká);
50 - 26 - imbecilita (tč. mentální retardace středně těžká);
25 - 0 - idiotie (tč. mentální retardace těžká a hluboká).

Termín inteligenční kvocient (IQ) pochází z roku 1912 od amerického psychologa německého původu Williama Sterna (1871-1938).
Uvádíme variantu pravděpodobného rozložení inteligece v populaci (podle Gaussovy křivky).

Uvedeny jsou též směrodané odchylky (SD):

Normálně se vyvíjející dospělý člověk má poměrně konstantní, stálý stupeň pásma inteligence.
Čím je člověk mladší, tím opatrnější musíme být se závěry o jeho inteligenci, o jeho obecném i speciálním nadání. Mnohé poměrně nízko ohodnocené děti překvapily svou vysokou rozumovou výkonností v dospělosti.
Německý psycholog Rudolf Amthauer (1920-1989) zkonstruoval v Evropě často v odborné psychologické praxi aplikovaný Test struktury inteligence (TSI). Při řešení devíti subtestů této diagnostické zkoušky se uplatňují tyto mentální funkce: konkrétně praktické usuzování, jazykový cit, kombinační schopnost a dovednost, schopnost abstrakce, paměť pro slova, praktické početní myšlení, teoretické početní myšlení, plošná a prostorová představivost.
Americký psycholog Edward Lee Thorndike (1874 - 1949)
původně rozlišoval inteligenci :

abstraktní (operující se slovy a symboly),
mechanickou (operující s předměty),
a sociální (projevující se v kontaktu s lidmi).


Nadání je takové příznivé spojení schopností, které člověku umožňuje nadprůměrně úspěšné provádění určité činnosti. Pojem nadání (podobně jako pojem schopnosti) nezahrnuje jenom funkce poznávací (intelektové), ale i volní a citovou stránku osobnosti. Relativně autonomní může být nadání verbální, performační (názorové) a sociální.
Nadání může být buď univerzální ( ve více oblastech činnosti) nebo speciální (např. pro jazyky, pro matematiku, pro konstrukční činnost).
Talentem rozumíme takové příznivé spojení schopností, které umožňuje originálním, tvořivým způsobem vykonávat určitou činnost a dosahovat v ní vynikajících výkonů. Je to systém předpokladů pro tvořivou činnost v jedné nebo více oblastech. Talent předpokládá poměrně vysokou psychomorfologicky podmíněnou úroveň nadání a umožňuje dosáhnout v určité oblasti vynikajících úspěchů. Zárodky talentu, např. hudebního, výtvarného, matematického, pohybového, technického, literárního apod. se mohou objevit již v dětství.
Géniem nazýváme člověka s mimořádným talentem, který dokáže vytvořit pro danou společnost a dobu vrcholná až epochální díla. Termín génius pochází z latiny. Původně to byl strážný duch, který provázel člověka od narození.
Genialita je mimořádná schopnost ke skutečné tvůrčí činnosti, a má navíc výrazný rys univerzalismu. "Genialita patří mezi nejkrásnější, ale často i nejnebezpečnější plody na stromě lidstva. Visí na nejtenčích větvích, které se snadno ulamují. Mnohdy je vývoj geniality v nepoměru, disharmonii se zralostí zbývající osobnosti a leckdy má člověk dojem, jakoby tvůrčí osobnost rostla na úkor osobnosti humánní. Někdy existuje dokonce taková diskrepance mezi géniem a jeho mravností, že se musíme ptát, zda by trochu méně nadání bývalo nebylo lepší. Co je koneckonců genialita při mravní méněcennosti" uvádí
C. G. Jung (1875 - 1969).
Mnoho psychologů považuje genialitu za schopnost často se kombinující s psychopatologickými rysy osobnosti.
V současné době je v centru zájmu také kreativita (z lat. creo = tvořím), tvořivost člověka. Je podmíněna složitým a dynamickým komplexem podmínek materiální i duchovní povahy. Tvořivost bývá označována jako faktor C (creativity).
Podle amerického psychologa Joy Paula Guilforda (1897 - 1987) jsou s tvořivostí nejúžeji spjaty schopnosti divergentního (tvůrčího) myšlení.
Kombinací operací divergentního myšlení s produkty a obsahy rozlišuje Guilford 18 faktorů.
Faktorové analýzy potvrdily Guilfordovy předpoklady, a tak umožnily stanovit faktory tvořivého myšlení.
U schopnosti produkovat obsahy se rozlišují např. faktory flexibility a senzitivity.
Faktor flexibility, pružnosti je schopnost měnit řešení, opuštění konvenčních způsobů.
Snad bychom sem mohli zařadit také zkracování myšlenkových operací.
Různí autoři, např. americká vývojová psycholožka německého původu Charlotte Bühlerová (1893 - 1974)

si všímali také vrcholu tvůrčí činnosti u odborníků různých oborů i u umělců.
Např. u filozofů byl označen za "zlatý věk" tvoření 35 - 39 let,
u matematiků
a hudebníků 30 - 34 roků atp.

Podle dánského experimentálního psychologa
Alfreda Georga Ludvíka Lehmana (1858 - 1921)
vytvářejí tvůrčí osobnosti své hlavní dílo většinou mezi 25 - 35 lety,
zřídka po 40. roce,
zatímco období největší kvantitativní produkce je posunuto o 5 až 10 let dále.
Nesmíme zaměňovat vtipnost s vysokou inteligencí, protože jde o dva rozdílné jevy. Musíme se také vyvarovat tendence hodnotit podřídivé osoby výše než stejně nadané osoby méně submisivní, případně neukázněné. Snadno může dojít také k přecenění výkonu lidí nervově stabilních a sebevědomých na úkor lidí labilních, neurotických a méně sebevědomých, kteří mívají častěji tzv. afektivní zárazy či bloky uvažování a myšlení. Pozor musíme dát také na tendenci považovat za inteligentní lidi, kteří s námi ve všem souhlasí.
Někdy podceňujeme osoby momentálně vyčerpané a stresované a lidi se somatickými defekty. Tyto handicapy nemusí signalizovat defekt intelektu (jde často o podlehnutí haló efektu). Často podceňujeme neprávem osoby bradypsychické (s pomalým osobním tempem), které však mohou mít rozumové operace velmi kvalitní, když nejsou stresovány časovým limitem pro ně nepříznivým. Zde dochází často k nedorozuměním, zejména v těch případech, kdy pedagog či nadřízený má výrazně rychlé osobní psychomotorické psychické tempo a pomalost žáka či podřízeného ho rozčiluje. Mimoto můžeme také podcenit vrozené schopnosti lidí intelektuálně pasivních a lenivých, kteří mají sice schopnosti, ale nejsou v dané oblasti (např. pro jiné preferované osobní zájmy) dostatečně motivovaní k výkonům. Naproti tomu hloupost je často apodiktická a kategorická, protože nevidí souvislosti.
Lidé nadaní, talentovaní a geniální mívají nejen latentní nebo manifestované nadprůměrné a mimořádné intelektové a kreativní schopnosti a dovednosti, ale také další specifické osobnostní vlastnosti, bývají často např. nezávislí, cílevědomí, sebevědomí, pracovití, vytrvalí, trpěliví, mají mnoho zájmů, mají zvýšenou schopnost a dovednost citlivě a živě reagovat na podněty z vnějšího i vnitřního prostředí, diskutovat, kriticky a do hloubky analyzovat a inteligentně a originálně argumentovat a komentovat různé situace a problémy.

Závady a poruchy intelektu
V současné době se poruchy intelektu označují jako mentální retardace, které se podle Mezinárodní decenální klasifikace nemocí - dělí na lehkou, středně těžkou, těžkou a hlubokou:
Lehce mentálně retardovaní ve standardizovaných inteligenčních testech vykazují výkon mezi 50 - 69 IQ. Jejich mentální věk je i v dospělosti mezi devíti až dvanácti roky.
Středně těžká mentální retardace je diagnostikována v rozmezí 35 - 49 IQ. Mentální věk i v dospělosti je zde mezi šesti a devíti roky.
Za těžkou mentální retardaci se považuje rozmezí 20 až 34 IQ. Mentální věk je zde mezi třemi až šesti roky.
Za hlubokou mentální retardaci se uvádí výkon v testech inteligence pod IQ 20. Mentální věk je zde méně než tři roky.
Závadou či poruchou mentálních schopností je i syndrom idiot savant (učený idiot). Jde o jedince s nerovnoměrně rozvinutými mentálními schopnosti, celkově do pásma podprůměru nebo až do pásma mentální retardace, který však má např. velmi dobrý memory kvocient, který zpravidla přeceňuje a o který opírá svou sebedůvěru. Navenek působí (alespoň po určitou dobu) jako vzdělanec.
Mezi poruchy inteligence patří demence, tj. pokles kognitivních schopností a dovedností po druhém roce života.
Z hlediska kvantitativního můžeme klasifikovat demence na lehké (postižení jsou ještě nezávislí na druhých osobách), středně těžké (postižení již jsou závislí na druhých osobách) a těžké demence (postižení již nepozná nejbližší příbuzné).
Z hlediska kvalitativního může jít např. o symptomatickou demenci traumatického původu (např. po autohavárii), demenci při epilepsii, demenci farmakogenní, demenci infekční etilogie, demenci způsobenou priony (pomalými viry), metabolickou demenci, demenci při endokrinopatiích, demenci intoxikační etiologie, demenci při kolagenózách,
demenci při tumorech a paraneoplastické demence.
Další rozdělení (podle příčin demence) je na demence ischemicko- vaskulární, mezi něž patří např. multiinfarktová demence (vzniklá na základě mnohočetných drobných mozkových infarktů /korových i podkorových), Binswangerova choroba, dále demence při status lacunaris , což je stav postižení malých cév, přítomnost četných dutinek v mozkové tkáni v důsledku aterosklerózy mozkových tepen, což způsobuje nejen demenci, ale i poruchy hybnosti.
Příčinou úbytku kognitivních schopností a dovedností mohou být atroficko- degenerativní demence, např. Alzheimerova choroba, Lewy body disease (druh demence zapříčiněný postižením mozku s degenerací nervových buněk obsahujících tzv. Lewyho tělíska).

Doporučená literatura:
KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 leith leith | Web | 20. června 2015 v 9:06 | Reagovat

online pujcka český krumlov :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama