Zvýšená psychosomatická tenze a neuroticismus u dětí

29. listopadu 2008 v 13:04 | Prof. PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Zvýšenou psychickou tenzi (vnitřní napětí) zjišťujeme asi u 15 % naší populace.
Výskyt a intenzita této tenze je dána psychickým i tělesným stavem jedince
a podmínkami sociálního (zejména rodinného a pracovního) prostředí, které na člověka působí.

Konkrétní projevy či příznaky (symptomy) psychické tenze u dětí a mládeže jsou:
- stěžuje si na bolesti hlavy (cefalgie), nohou, břicha, mívá žaludeční potíže, někdy i zvrací;
- stěžuje si na závratě;
-- má pocity slabosti;
- omdlelo již někdy (to vše při negativních medicinských nálezech);
- dítě (mladistvý) si okusuje nehty (onychophagie) nebo okusuje tužku apod.;
- mění často barvu v obličeji, mívá návaly krve, skvrny v obličeji, snadno zbledne;
- zvýšeně se potí (hyperhidrosis);
- mívá chvění, třes (tremor) rukou, hlasu při rozčilení (zejména při vyvolání ve škole);
- přecitlivěle (hypersenzitivně) reaguje na neúspěch, bývá často lítostivé;
- částo pláče (lakrimozita);
- snaží se být vždy potichu;
- pomrkává často, má záškuby v obličeji, pohazuje rukou, ramenem, pohrává si s nějakou částí těla;
- pokašlává, posmrkává, aniž je nachlazeno (tiky);
- mne si často ucho, bradu, kroutí si vlasy, poštipuje se, mne si ruce v klíně, cucá si palec;
- je nadměrně pečlivé, důkladné až úzkostlivě puntičkářské;
- často se zasní a je duchem nepřítomné, vidí často fantastické předměty;
- mívá nechuť k jídlu nebo je vybíravé v jídle;
- usíná dlouho a nesnadno a někdy spí neklidně;
- neochotně a nerado ráno vstává;
- má špatnou základní životní náladu (vypadá nespokojeně), je dysforické (špatně emočně laděné);
- mívá záchvaty zlosti až vzteku;
- je zvýšeně duševně zranitelné;
- snadno se vyděsí;
- je deprivované, resp. subdeprivované;
- je nejisté při jednání s cizími lidmi;
- obtížně se přizpůsobuje v těžších situacích (má sníženou frustrační toleranci);
- má pocity nedostačivosti, trapnosti, vnitřního chvění a chaosu;
- trpí trémou, má stavy úzkosti (anxiozity) z posuzování druhými lidmi;
- má nápadně nestejnoměrný pracovní výkon;
- na konci vyučování si začíná hrát, pošťuchuje souseda, baví ho, je roztěkané, nesoustředěné na vyučování;
- maličkosti je neúměrně rozruší (afektivní labilita);
- má zálibu v pocitech bolesti (patofilie);
- při ústním projevu se snadno zadýchá, unaví, "lapá po dechu;"
- hlásí se často na toaletu apod..
Pro diagnózu zvýšené psychické tenze (neuroticismu) není nutno, aby dítě vykazovalo všechny vyjmenované příznaky. (To analogicky platí i pro jiné diagnostické kategorie).
Častost výskytu příznaků a jejich intenzita je dána konkrétním psychickým i tělesným stavem dítěte a podmínkami sociálního prostředí, které na dítě působí.
Průzkumy ukazují, že zvýšená psychická tenze se vyskytuje častěji u dívek než chlapců (Filipková, 2006).
Děti se zvýšenou psychickou tenzí bývají často senzitivní až hypersenzitivní, ambiciózní a psychosomaticky přetěžované např. svými rodiči, který jim připravují příliš náročný, vyčerpávající, málo pohodový denní program.
Zvláštní specifickou skupinu dětí se zvýšenou psychickou tenzí tvoří děti fyzicky a psychicky týrané a zneužívané, a to často osobami, které by pro ně měly představovat zdroj jistoty a bezpečí. To vše zhusta vede i k poškození celkového rozvoje osobnosti. Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte - CAN (Child Abuse and Neglect) byl definován zdravotní komisí Rady Evropy v roce 1992. Jde o tělesné, pohlavní, citové týrání, zanedbávání a systémové týrání (druhotné ponižování).
Sexuální zneužívání se často z CAN vyděluje jako samostatný syndrom CSA (Child Sexual Abused Syndrom), jako každý akt vůči dítěti, vázaný na jeho sexuální aktivitu.
Vážnější než zvýšená psychická tenze, která patří mezi pouhé závady (dificility) jsou také
emoční poruchy se začátkem specifickým pro dětství ( např. separační úzkostná porucha v dětství, fobická úzkostná porucha v dětství, sociální úzkostná porucha v dětství, porucha sourozenecké rivality tj. emoční porucha se začátkem specifickým pro dětství, projevující se u dítěte abnormálně silně negativními pocity k bezprostředně mladšímu sourozenci, regresí, výbuchy vzteku, dysforií, narušením spánku, opozičním chováním nebo chováním vynucujícím si maximální pozornost rodičů, přičemž porucha trvá nejméně čtyři týdny a začíná do šesti měsíců po narození bezprostředně mladšího sourozence), poruchy sociálních vztahů se vznikem specificky v dětství a v adolescenci,např. elektivní mutismus tj. mluvní negativismus, situační a dočasné výběrové mlčení, obranná reakce, odmítnutí komunikovat s určitými konkrétními lidmi nebo v určitém sociálním prostředí (např. ve škole) za některých okolností, reaktivní porucha příchylnosti v dětství tj. porucha sociálních vztahů se vznikem specificky v dětství a projevující se silně protichůdnými nebo ambivalentními soiálními reakcemi, nedostatečnou emoční reaktivitou, odtažitými, bázlivými, zvýšeně ostražitými nebo areivními reakcemi, desinhibovaná příchylnost v dětství, tj. porucha sociálních vztahů se vznikem specificky v dětství projevující se neschopností projevovat výběrové společenské vztahy, povšechně přítulné jednání, příchylné přátelské a mazlivé chování ke každému - i k cizím osobám), tikové poruchy (přechodná tiková porucha, chronická motorická nebo vokální tiková porucha, kombinovaná vokální a mnohočetná motorická tiková porucha, resp. Tourettův syndrom), neorganická enuréza, neorganická enkopréza, porucha příjmu jídla v útlém a dětském věku, pika v útlém a dětském věku, poruchy se stereotypními pohyby, koktavost (zadrhávání), breptavost a jiné specifikované a nespecifikované poruchy chování a emocí začínající obvykle v dětství a adolescenci.
Při pedagogické práci s dětmi a mladistvými s projevy psychické tenze je často žádoucí spolupráce s výchovným poradcem školy, školním psychologem a s příslušnou pedagogicko-psychologickou poradnou, resp. s psychiatrickou ambulancí pro děti a mladistvé, protože se tato zvýšená psychická tenze může často rozvinout až do vážnější neurotické poruchy. Děti se zvýšenou psychickou tenzí a s neurotickými poruchami vyžadují ze strany pedagogů výrazně individuální, laskavý a taktní výchovný přístup.
Mezi neurotické poruchy osobnosti dětí i dospělých zařazujeme agorafobii, sociální fobii, specifické (izolované) fobie, panickou poruchu, generalizovanou úzkostnou poruchu, smíšeně úzkostnou depresivní poruchu, obsedantně kompulzivní poruchu, posttraumatickou stresovou poruchu, dosociativní poruchy, somatoformní poruchy a hypochondrickou poruchu.
Agorafobie znamená abnormní obavy a chorobný strach nejen z velkých, ale i uzavřených prostor (dříve klaustrofobie) a také vyhýbavé chování neboli snahu vyhnout se specifickým místům a emočně náročným situacím, příznaky vegetativní aktivace, příznaky vztahující se ke hrudi nebo břichu, k duševnímu stavu.
Sociální fobie je abnormní a chorobný strach z kontaktu a komunikace z jinými lidmi, z vystupování a projevů na veřejnosti, ze společenských setkání z pozorování a posuzování psychiky, osobnosti, chování a jednání ostatními lidmi. V obávaných sociálních situacích se často rozvinou tělesné příznaky sociální fobie.
Specifické (izolované) fobie jsou chorobné strachy ze specifických objektů, situací nebo činnosti, např. ze školy (školní fobie), ze zvířat (zoofobie), z poranění (traumatofobie), z hluku (akustikofobie), z pachů (olfaktofobie), pedofobie (z dětí), logofobie (z vlastního mluvního projevu), sitofobie (z jídla).
Panická porucha je neurotická porucha vznikající náhle a nepředvídatelně, epizodicky jako paroxysmální a generalizovaná , opakující se ataka masivní úzkosti, anxiety (bušení srdce, závratě, zvýšené pocení, střídání pocitů horka a zimy, pocit, že člověk omdlí nebo dokonce zemře. Tato ataka nebývá omezena na žádnou spefickou situaci nebo souhrn okolností (přepadne člověka např. v dopravní prostředku) a trvá obvykle 5 - 20 minut.
Generalizovaná úzkostná porucha - zahrnuje výraznou a chronickou úzkostnou symptomatologii (enormně zvýšenou psychickou tenzi, masivní obavy a zlé předtuchy), trvá alespoň šest měsíců, avšak bez přítomnosti panických atak a nemusí být vázána na konkrétní objekty a situace. Touto poruchou trpí 5-10 % populace , a to dvakrát častěji ženy než muži. Je zde vysoká komorbidita s jinými duševními poruchami (jako je deprese - pak jde o smíšenou úzkostně depresivní poruchu a jiné úzkostné poruchy).
Obsedantně kompulzivní porucha se projevuje obsesemi a kompulzemi. Obsese jsou vtíravé myšlenky nebo chorobně utkvělé představy, jako je strach, že něco důležitého nebylo uděláno, starosti o ztrátu něčeho důležitého apod. Kompulze jsou realizovaná nutkání k nějaké činnosti, často neracionální, absurdní, zbytečné, nesmyslné opakování určitých pohybů, dotyků, rituálů, opakované kontrolování různých úkonů (např. uzamčení dveří, zhasnutí světla, vypnutí plynu). Pozoruhodná je odborná informace, že postižený jedinec obsese a kompulze pociťuje jao cizí a neodpovídající jeho zájmům a přáním.
Posttraumatická stresová porucha vzniká u disponovaných osob jako opožděná odezva či reakce na extrémně intenzivní psychotraumatuickou, otřesnou stresovou událost (např. reakce na povodeň, havarii, útok). Porucha se rozvíjí do šesti měsíců od stresující události. Postižený opakovaně prožívá krizové a katastrofické události, vyhýbá se místům a situacím, ve kterých se traumatický zážitek přihodil, pociťuje úzkosti, má poruchy spánku a koncentrace pozornosti, je nadměrně ostražitý, má sklon k úlekovým, panickým a agresivním reakcím a mívá otupělou emotivitu a efektivitu. Nezřídka se odcizuje ostatním lidem.
Somatoformní poruchy jako základní projev mají somatické stesky, které nelze vysvětlit tělesnou závadou nebo poruchou. Jde o uvádění mnohočetných tělesných potíží a příznaků,o nadměrné obavy o zdraví. Jde často o neurotické poruchy. Jde minimálně o 20%- 30% pacientů v ordinacích praktických lékařů.
Hypochondrická porucha úzce souvisí se somatoformní poruchou. Základním rysem u hypochondrické poruchy je nepřiměřená starost o vlastní zdraví, úzkostné sebepozorování a starch z toho, že jedinec patrně trpí závažnou nebo progredující chorobou. Obavy alespoň ze dvou záažných nemocí přetrvávají alespoň šest měsíců. V ordinacích praktických lékařů trpí touto poruchou 10 - 20 % pacientů.
Dissociativní (konverzní) poruchy byly dříve značovány za konverzní hysterie, které vznikly pod vlivem zážitku ,,zlomového" psychického traumatu v dětství nebo v dospělosti. Jde o nevědomé, ale rizikové obranné mechanismy psychiky. Psychotraumatické otřesné události, které člověk prožil a neúnosné emoce a afekty, vzpomínky a související myšlenky jsou disociovány, jakoby odděleny, odštěpeny od vědomé části psychiky a skryty do nevědomí, ale tam se stávají podkladem pro nežádoucí nevědomou tvorbu řady vážných chorobných psychických i fyzických příznaků, např. dissociativího stuporu (útlumu psychomotoriky bez somatického vysvětlení), dissociativních senzorických poruch (např. psychogenního oslepnutí, ohluchnutí nebo ztrátě čichu), dissociativních poruch motoriky, dissociativních
křečí, dissociativní amnézie (funkční poruchy paměti, týkající se traumatických nebo stres
vyvolávajících událostí),
psychogenních pseudoepileptických záchvatů atp.
Osoby s dissociativní poruchou připomínající epileptické záchvaty mohou být poškozeny, protože bývají omylem léčeny pro organickou epilepsii.
Etiologie mnoha neurotických poruch, somatoformních poruch a poruch vyvolaných stresem odhaluje často vliv nevhodné rodinné výchovy, zejména v nejranějším období života nemocného.
Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy
Patří sem fobické úzkostné poruchy, obsedantně-kompulzivní poruchy, reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení, dissociativní (konverzní) poruchy, somatoformní poruchy, které jsou charakteristické přítomností mnohočetných tělesných potíží a příznaků, které však nelze vysvětlit tělesnou závadou nebo poruchou (např. somatizační porucha, hypochondrická porucha při které postižený trpí alespoň půl roku strachem ze závažné choroby, somatoformní vegetativní dysfunkce,) a jiné neurotické poruchy (např. neurastenie, depersonalizační a derealizační syndrom).
Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory
Patří sem např. poruchy příjmu jídla, neorganické poruchy spánku, sexuální dysfunkce nevyvolané organickou poruchou nebo nemocí, abúzus látek nevyvolávajících závislost (např. antidepresiva, laxativa, analgetika, antacida, vitaminy, steroidy nebo hormony, specifické přírodní nebo lidové preparáty)
Předcházet neurotickým poruchám znamená předcházet konfliktům v rodině, ve škole i na pracovištích a usilovat o to, aby děti měly adekvátní učební, studijní, pracovní a životní aspirace a perspektivy, bez nepřiměřených pocitů nejistoty a obav, bez náhlých změn životní situace. U dětí, u kterých je neurotická porucha např. ve škole zřejmá, by měli pedagogové pohovořit s ním a s jeho rodinou o obtížích, v případě potřeby i zajistit odbornou pomoc. Odhalení příčin konfliktů a neurotických poruch však předpokládá ovládat základy psychologie a patopsychologie psychiky a osobnosti, dovednost různé typy dětí objektivně poznávat a na základě tohoto poznání také individuálně pomáhat a ovlivňovat je žádoucím směrem.

Odborná diagnostika zvýšené psychické tenze a neuroticismu
Pro odbornou psychologickou diagnostiku je vedle metody pozorování, rozhovoru a anamnézy využíván např. Dotazník E.O.D. a M.M.Q. H. J. Eysencka.
Jednoduchý psychologický test, který slouží posouzení příznaků depresivní poruchy, jako je nespavost, plačtivost, sebevražedné proklamace a tendence, nechuť k jídlu, únava a snadná unavitelnost, nezájem o sex, podrážděnost, pocity viny. Často je využívána tzv. Beckova stupnice (škála) deprese, která je k dispozici mezi psychotesty i v internetu.
Dotazník identifikující úzkostné tendence (anxiozitu), úzkostlivost vytvořili slovenští psychologové Jozef Müllner, Imrich Ruisel a Gabriel Farkaš.
Prof. MUDr Jiří Raboch,DrSc. uvádí ve svém PPT Neurotické poruchy orientační scerening úzkostných poruch:
Cítíte se na kraji svých sil, vyčerpaný?
Děláte si hodně starostí?
Jste podrážděný?
Máte problémy se uvolnit?
Spíte špatně?
Máte bolesti hlavy nebo za krkem?
Máte: třesy, chvění, závratě, pocení, časté nucení na moč nebo stolici?
Děláte si starosti o své zdraví?
Usínáte špatně?
2 pozitivní odpovědi = 50% pravděpodobnost
přítomnosti úzkostné poruchy.
( Rapaport et al., 2002).

Speciální psychologické metody (testy) jsou užitečnou diagnostickou pomůckou pouze v rukou kvalifikovaného odborného a vysokoškolsky vzdělaného psychologa.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kateřina Krkošková Kateřina Krkošková | E-mail | 3. ledna 2009 v 16:56 | Reagovat

Souhlasím s charakteristikou zvýšené psychické tenze, ráda bych dodala, že mezi příznaky, kterých jsem si všimla, mohou být např. i projevy intelektuální pasivity, snížené sebedúvěry a nesoutěživosti.

2 Ell Ell | 8. října 2012 v 21:02 | Reagovat

zvýšenou psychickou tenzi mám a většina souhlasí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama