Sociální percepce a kognice

10. listopadu 2008 v 14:16 | Prof.PhDr. Rudolf Kohoutek,CSc.
Sociální percepce a kognice znamená, že vnímání a poznávání každého člověka je více či méně závislé na sociálních faktorech, na očekávání, resp. sociální zkušenosti vůbec a na afektivitě percipujícího.
Člověk nevnímá objekty jako věci "o sobě", ale jejich kvalita je pro něj daná jeho potřebami, zájmy, tendencemi, hodnotami a přáními a také tím, jak se jeví ostatním.

Realitu nevnímáme objektivně, ale podle jejího významu pro nás. Sociální percepce především znamená, že mezi vnímaným objektem a vnímajícím subjektem, existuje jakýsi sociogenní filtr. Člověk často vidí svět z největší části očima druhých lidí. Nevnímáme vždy skutečnou objektivní realitu.
Sociální percepce(vnímání) způsobuje, že tatáž aktivita, osoba, vlastnost nebo věc bývá někým vnímána jako něco podstatného, prvořadého (např. lež), tedy jako figura, kdežto jiným člověkem (např. přítelem lháře) je vnímána jako pozadí (jako něco nepodstatného). Sociální percepce je tedy jev výběrový, subjektivní a problematický. Má často atribuční komponentu, tzn. že vnímané osobě či věci subjektivně přisuzujeme určité vlastnosti, které daná osoba či věc vůbec nemusí mít (např. fyzickou nebo osobní atraktivitu, resp. názorovou a postojovou podobnost a komplementaritu).
V důsledku sociální percepce dochází k některým chybám v posuzování psychiky a osobnosti lidí, které jsou způsobeny tím, že si člověk vytváří z objektivně dané skutečnosti subjektivní vjemové pole, v němž dochází k individuální strukturaci, tj. k určitému uspořádání vnímaných prvků a k určité emotivní akcentaci. Toto uspořádání prvků ve vnímání a citový přízvuk vjemu jsou dány sociálním učením, t.j. zkušeností, kterou člověk nabývá v průběhu sociální interakce.
Jestliže nás jedna nápadná (ať již kladná nebo záporná) vlastnost člověka nebo věci či jevů ovlivní natolik, že v jejím světle hodnotíme zobecněně jeho ostatní vlastnosti, jde o tzv. haló efekt. Např. u člověka, který oslňuje svou inteligencí, si nevšimneme, že není docela spolehlivý, nejedná čestně apod. Jindy považujeme za charakterního toho, kdo se nám líbí, kdo je nám sympatický. Naproti tomu mylně považujeme za osobu se zápornými povahovými vlastnostmi toho, kdo má např. pouze nepříjemný vzhled nebo hlas atd. Děti, které nosí brýle, bývají považovány za inteligentnější, než ve skutečnosti jsou, protože brýle jsou v povědomí spjaty s duševní prací a intelektuálním zaměřením osobnosti.
Nezřídka za inteligentního považujeme toho, kdo s námi souhlasí. Máme takového člověka navíc tendenci (podobně jako sebe sama) hodnotit v pozitivních rysech charakteru výše, než odpovídá objektivní skutečnosti.
Abychom se těchto jevů vyvarovali nemůžeme dělat dalekosáhlé závěry z jednoho izolovaného příznaku, ale musíme hledat jejich potvrzení nebo vyvrácení ve struktuře, postihnout celek.
Člověk, který je příjemný v osobním kontaktu, mívá často nadlepšené i jiné hodnocení, např. pracovní.
ovněž "graduovaní" pracovníci, nositelé akademického titulu, docenti, profesoři apod., bývají hodnoceni lépe než ostatní, bez zřetele na výkon. Jde o tzv. "efekt svatozáře".
Pracovníka, který si často stěžuje, nebo který je často v opozici, máme tendenci hodnotit záporněji než ty, kteří si nestěžují a v opozici nejsou. Nekonformní člověk bývá hodnocen jako "kukaččí vejce".
Stává se také, objeví-li se určitá (i menší) chyba člověka náhodně těsně před hodnocením, že je chybně hodnocen celkově záporně.
Někdy bývá člověk hodnocen také podle společnosti, ve které byl viděn v mimopracovní době. Je-li to společnost se špatnou pověstí, může se často mylně usoudit i na špatnou kvalitu pracovní činnosti daného jedince.
Také tzv. efekt setrvačnosti či zakotvení je příbuzný haló efektu. Jde o takovou chybu v hodnocení, která vyplývá z minulých zkušeností s tímto člověkem. Např. student, který byl několikrát vyhodnocen jako výtečný, je tak posuzován automaticky i do budoucna, i když jeho výkon v přítomnosti klesá. Naproti tomu ten, o němž se vytvořil názor, že je lajdák, zbavuje se této pověsti jen velmi obtížně, i když se třeba již podstatně zlepšil.
Sem patří také chyba časového sledu, resp. vzdálenosti. Jde o tendenci hodnotit obdobně ta hlediska, která jsou např. ve formulářích dotazníků umístěna za sebou nebo blízko sebe, např. inteligence a invence, tj. tvořivost.
Další relativně samostatnou a často i standardní osobní chybou je sklon k favorizaci, glorifikaci t.j. k vědomému či nevědomému nadhodnocování, nebo deprecionizaci, tj. k podhodnocování pracovníků. U řídících pracovníků se často projevuje tendence podhodnocovat podřízené a nadhodnocovat sama sebe. Jde o tzv. golemovský efekt. Opakem je tzv. pygmalionský efekt. Jazykovědec Higgins ve Shawově hře Pygmalion jedná s neotesanou květinářkou jako s dámou a z necivilizované dívky se stává jiný, mnohem kultivovanější člověk.
Tendence hodnotit jednotlivce v průměru buď kladněji nebo záporněji se nazývá "osobní úroveň hodnotící stupnice".
Vedle toho lze lidi rozlišit ještě podle jejich "rozpětí hodnotící stupnice". Někteří posuzovatelé mají tendenci zařazovat druhé osoby jen do jednoduchých (často simplifikujících a redukujících) kategorií, např. na dobré a zlé, jiní mají mnohem detailnější a širokou škálu svého posuzování a hodnocení.
Častou chybou je tzv. centrální tendence nazývaná též sériový efekt. Tato chyba spočívá v tom, že při větším množství hledisek hodnocení nebo při větším množství hodnocených osob navíc posuzovaných v krátkém časovém rozmezí se u posuzovatelů snižuje rozlišovací schopnost, což vede k nadměrnému používání středních, průměrných hodnot při hodnocení, vyhýbání se krajním hodnotám jak kladným, tak záporným. Chceme-li se vyhnout centrální tendenci, musíme mít stále na paměti tzv. normální, Gaussovo rozložení jevů v přírodě a ve společnosti.
Zvláštní skupinu chyb tvoří tzv. logická chyba. Jde o tendenci spojovat různá kritéria podle vlastní laické logiky či "soukromé teorie": z úrovně jedné vlastnosti se laicky usuzuje na úroveň druhé vlastnosti, ačkoliv pro to nejsou objektivní důvody. Např. velcí a statní mužové jsou považováni za odvážné, nebojácné, rozhodné a energické. Obézní lidé bývají považováni za málo motoricky obratné.
Častá je chyba ze submisivity (podřídivosti). Člověk submisivní snadněji sugestibilně podléhá cizím, zejména autoritativně vysloveným názorům, požadavkům a rozhodnutím, a to bez autonomní vnitřní cenzury či oponentury. Naproti tomu lidé dominantní tak sugestibilní většinou nejsou.
Sociální percepce (vnímání) a kognice (poznávání) je tedy jakýmsi druhem kompromisu mezi tím, co člověk na základě své zkušenosti očekává a tím, co fakticky, skutečně v okolním světě nachází. Sociální percepce se projevuje selektivitou, fixací, organizací a akcentací vnímání. Tyto čtyři funkce sociální percepce lze demonstrovat na pokusu, který provedl K. Duncker. Předložil pokusným osobám při kašírovaném červeném světle ze zelené látky vystřižený stromový list a požádal je, aby zhodnotily jeho barvu. Pak je nechal v téže situaci posuzovat barvu z téže látky vystřižené figury oslíka. Barva listu byla shledána zelenější než barva oslíka. Barvová diference mezi oběma figurami je projevem fixace, "mnemicky zhodnoceného očekávání". Organizace vnímání se projevila v preferenci kontur obou figur (list, oslík) před jejich barvou.
Selekce se projevila v tom, že z míry možných očekávání se uskutečnila taková, která vedla k závěru o rozdílu v barvách obou objektů. Konečně akcentace se projevila v tom, že byl zdůrazněn, dominoval určitý způsob vnímání na úkor jiného způsobu.
Výrazným subjektivizujícím, negativním jevem v oblasti sociální percepce je tzv. stereotypizace. V hodnocení osob nebo i celých sociálních skupin zjišťujeme často tzv. stereotypy. Jsou to formy iracionálně založeného posuzování jedinců nebo celých skupin. Vyjadřují podřazování vnímaných jedinců pod určitá již hotová a tradiční schémata "vidění" a hodnocení.
Sociální psychologové rozlišují autostereotypy jako určitá percepční, emotivní a představová schémata, která mají příslušníci určitých skupin o sobě samých (např. Poláci o Polácích) a heterostereotypy jako percepční, emoční a představová schémata, která mají příslušníci určitých skupin o příslušnících jiných skupin (např. Poláci o Češích). Mezi autostereotypy a heterostereotypy téhož druhu jsou ovšem rozdíly. Jinak vidí Poláci sami sebe a jinak je vidí Češi.
Heteropercepce mohou obsahovat autoprojekce, tedy tendence posuzovat jiné podle sebe.
Svou roli hraje také tradice, např. ve stereotypu muže: logický, racionální, agresivní, uživatelský, strategický, nezávislý, soutěživý, vedoucí, ten, který rozhoduje.
Naproti tomu existuje i tradiční stereotyp ženy: intuitivní, emocionální, submisivní (podřídivá), empatická (chápavá), spontánní, pečovatelská, spolupracující, loajální, podporovatelka, ta, která následuje.
Předsudky mají nejenom určitý směr, ale mohou být různě intenzivní (na stupnici od zcela kladného ke zcela zápornému hodnocení). U někoho se předsudky mohou uplatňovat silněji a mohou působit dlouho, u někoho se uplatňují slaběji a mohou se změnit během jediného formativního a vysvětlujícího rozhovoru. Některé předsudky ovšem ovlivňují celý život člověka. Stabilita předsudků (i postojů vůbec) je osobnostním rysem, který do značné míry danou osobnost charakterizuje ("jak jednou namíří, tak už jede stále"). Často jde o osobnosti rigidní, které reagují jakýmisi prefabrikáty, jaksi zautomatizovaně v obdobných situacích.
S konceptem předsudku úzce souvisí diskriminace, což je vlastně odlišné (často negativní) zacházení s osobami, které patří do určité sociální skupiny. Obvykle je diskriminace behaviorálním výrazem předsudku. Obecně lze říci, že ten, kdo je diskriminován, je zbaven nějaké výsady nebo práva, které je dáno jiným členům společnosti, kteří nepatří do dané minoritní skupiny. Patří sem také etnocentrismus, kdy se lidé uvnitř vlastní skupiny (nebo národa) nadhodnocují a ostatní skupiny (či celé národy) odmítají.
Předsudek v sobě obvykle zahrnuje stereotypní názory určité skupiny.
Pro komplex postojů a představ týkajících se trhu je používán pojem image.
Image je především souhrn představ a mínění o nějakém výrobku, jeho "osobnosti". Na image má velký vliv např. obal zboží, reklama, tradice značky atd. Tak se stává, že zákazník lpí na určité ochranné známce či značce, kdežto proti jiné značce má výhrady. Ve skutečnosti mohou být oba výrobky na stejné úrovni. Na vytváření image mají značný vliv sdělovací prostředky (inzeráty, výlohy, zvukové aj. reklamy, výstavy, hromadné sdělovací prostředky).
Účinnost sdělovaných informací o výrobku je závislá na tom, koho či čeho se zprávy týkají, kdo zprávu podává (jak je důvěryhodný a kompetentní a jakým způsobem je zpráva podávána). Také podnikatel a jeho zákazníci mají svou osobnost, a tedy také image.
Původně se hovořilo o image zboží, značky, výrobce, ale v současné době se hovoří často i o image jednotlivých osob (o vytváření jejich image v kladném i záporném smyslu).
Realitou v tržní společnosti není objektivní podstata výrobků, ale výhradně představy, obrazy, postoje konzumentů.
Východiskem sociální percepce není pouze objektivní chování posuzované osoby, ale také sociální pozice a role, v níž se hodnocená osoba nachází.
Záleží také na aktuálním psychickém stavu toho, kdo percipuje, resp. hodnotí či posuzuje. Má-li např. dobrou, radostnou náladu, má tendenci vnímat jiné v kladném světle. Má-li špatnou, rozmrzelou náladu, má tendenci vnímat jiné v záporném světle.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama