Stresy a psychotraumatizace na školách

9. listopadu 2008 v 16:40 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Stres patří k životu jako vzduch a dýchání. Existuje jediný způsob, jak se stresu vyhnout:zemřít
(Hans Selye).


Stresy a psychická traumata prožívaná žáky, studenty i učiteli na českých školách nemají většinou ráz extrémních makrotraumat (jako je např. přímé ohrožení života nebo zdraví ), ale spíše méně nápadných a většinou krátkodobých mikrotraumat. Somatická makrotraumata jsou často na školách způsobena nezáměrně a nechtěně (jde např.o úrazy při sportování). Většinou je takové makrotrauma současně traumatem pro postiženého i psychickým traumatem pro toho, kdo je nechtěně způsobil.

PSYCHICKÁ MIKROTRAUMATA
jsou prožitky neúspěšnosti, verbální agresivity, urážení, ponižování, ztrapňování, skandalizace, dehonestace, které na (zejména mají-li chronický, dlouhodobý ráz) mohou mít nepříznivý dopad na vývoj a rozvoj osobnosti i na psychické a sociální i somatické zdraví.
Náš příspěvek o stresech a o psychické traumatizaci vychází z akčního výzkumu kolaboratorní ohniskové skupiny vysokoškolských studentů
(mužů bylo 57 a žen 94), kteří dali k dispozici své vzpomínky na zážitky z docházky do mateřských, základních, středních i vysokých škol, které mohly ohrozit jejich duševní nebo sociální zdraví a zdravý vývoj jejich osobnosti. (Celkem 15 % zkoumaných studentů uvedlo, že nepříjemné zážitky prožité ve škole patřily mezi jejich největší dosavadní životní traumata).
Akční výzkum jsme zvolili proto, že je zaměřený na poznávání, hodnocení a zkvalitňování praxe (také edukační praxe na všech typech škol).
V akčním výzkumu se objevovaly nejčastěji stížnosti žáků a studentů na dehonestaci ze strany pedagogických pracovníků a jejich ,,cholerický" nebo citově chladný
způsob jednání se žáky a studenty.,,Choleričnost" byl ovšem málo diferencovaný pojem. Skrýval v sobě nejen např. cholerický temperament pedagogů, ale i jejich případné poruchy osobnosti, zvýšený neuroticismus, neurózu a případně i jiné psychopatologické
tendence.
Polovina zkoumaných studentů popisovala šikanu od pedagogů (bossing) a od spolužáků (mobbing).

Trápení, jež způsobujeme druhým, pronásleduje nás jako stín (Krišna).

DRUHY PSYCHICKÉ TRAUMATIZACE
Jak makrotraumatizaci, tak mikrotraumatizaci si můžeme rozdělit na
primární, sekundární, terciární a kvartérní. Běžnější bývá třídění psychotraumatizace jenom na primární (týkající se přímo vlastní osoby)
a sekundární (týkající se především jiných osob).
Další možné třídění je na psychickou traumatizaci individuální a skupinovou, která je pro školství dost typická.
Často bývají psychicky traumatizovány nejen jednotlivci, ale celé třídy žáků a žaček.
Primární psychická traumatizace znamená situaci , v níž je žák, student nebo učitel přímo osobně, sám obětí šikany, tělesného trestu (který třeba byl určen původně i někomu jinému), ponižování, např. prožívá emoční nepohodu (např. úzkosti, strach, děs, ponížení, stud), bezmoc, neúspěšnost, dehonestaci, hostilitu ze strany okolí, averzi, pocity
nespravedlivosti (např. z výtky, důtky nebo snížené známky z chování) , posměch, ironii, uštěpačnost, ztrapňování, mocenskou manipulaci, perzekuci. U dětí v mateřských školách bývá častá traumatizace z nucení k dojídání neoblíbených jídel.
Někdy dochází ke kombinaci šikany jednotlivce pedagogy i spolužáky. Občas některý z takto postižených žáků končí na dlouhodobém psychiatrickém léčení.
Primární psychotraumatizace bývá
většinou prožívána ze všech typů traumatizace
nejintenzivněji. Poškozuje duševní a emoční pohodu nejintenzivněji.
Může být způsobena úmyslně, intencionálně i nezáměrně, neúmyslně.
Ilustrativní příklad primární psychotraumatizace žáků střední školy popisuje jedna z posluchaček vysoké školy:
,, na gymnáziu jsme měli učitele fyziky, který byl autorem publikace o fyzice. Nutil všechny studenty, aby si tuto publikaci zakoupili a naučili se ji memorovat. Rád nás zkoušel ústně a když jsme nestihli správně
odpovědět než napočítal do tří, tak jsme dostali dvě pětky. Špatné známky nám vždycky
rozmnožoval, ale jedničky a dvojky jsme dostávali jen osamocené. Když jsme něco moc nechápali nebo to neuměli správně formulovat, tak se nás zeptal, zda chceme čtyřku nebo pětku a s posměšným úsměvem dodal, že ,,pětečky"dává nerad. Jednou při hodnocení žákova výkonu pravil: ,,ukaž
ksicht" a když si ho prohlédl tak nahlas pro celou třídu pronesl: ,, s takovým ksichtem nemůžeš dostat dobrou známku". Jeho oblíbenou byla také věta: ,,Projdi se trochu, stojíš si na vedení". Jednomu spolužákovi dokonce řekl, že takového debila jako je on ještě neviděl, že je,, vážnou genetickou chybou lidstva". Rád trhal žákům sešity.
Stěžoval si, že je hrozné být učitelem, když jsou děti tak blbé. Občas házel po žácích své klíče a fackoval je. Často opakoval: ,, Je Bůh, pak jsem já, pak dlouho nic, pak je pan ředitel, pak dlouho nic, pár kupek hnoje a pak jste ještě vy. Jestli nebude klid, tak vyhodím někoho z okna."Žáky se nesnažil zapamatovat jmény, tak každému říkal Hurvínku nebo Fridolíne.
Termíny písemné práce zadával pravidelně se slovy: ,,Chlapci to pochopí a dívky se to nauč nazpaměť."
Začala jsem nesnášet nejenom tohoto učitele , ale i fyziku jako předmět, uvedla na závěr studentka."
Uveďme ještě příklad i na psychickou primární psychotraumatizaci učitelů: v současné době pedagogové často pořádají zahraniční cesty s celými třídami což bývá někdy dost psychicky traumatizující.
Při jedné takové cestě naloďovali celou třídu do trajektu.
čitelé doporučili ospalým dětem vzít si z autobusu, který byl v podpalubí jen nejnutnější věci
a rychle se přesunout na palubu. Operativně ubytovali děti do kajut po čtyřech a zkontrolovali počty dětí. V jedné kajutě viděl kontrolující učitel jen tři chlapce. Na dotaz, kde je čtvrtý mu bylo odpovězeno, že je ve sprše. Ráno se všichni sešli u snídaně. A opět se počítalo. A to několikrát. Chyběl však jeden žák. Spolužáci jednoho chlapce po chvíli přiznali, že čtvrťák Kuba nebyl v kajutě celou noc. Po neúspěšném pátrání učitelů po Kubovi na lodi požádali stresovaní a psychicky traumatizovaní učitelé o pomoc policii. Někteří spolužáci, a to především některé dívky začaly šířit paniku, plakat, naříkat a zoufat si. Policie také žáka nenašla.
Blížila se doba, kdy se měla celá třída opět přemísťovat do autobusu.
Stres učitelů i spolužáků se zvyšoval a stupňoval.
Na cestě do podpalubí je potkal jeden z řidičů autobusu, který jim rozčileně sdělil,
že pod sedadlem našel v autobusu spícího
jednoho ze žáků třídy. Byla to pro traumatizované učitele velká úleva. Jak se to stalo? Děti si během cesty v autobuse zavedly speciální systém pro spaní. Jeden spal na dvousedadle a druhý si ,,ustlal" pod sedadlem. Při přesunu žáků z autobusu do kajut se
pod sedadlem spící Kuba neprobudil a nikdo, si ho pod dekou nevšiml. Dokonce ne ani řidiči při kontrole autobusu před odchodem na palubu.
Kuba byl naštěstí flegmatický pohodář, bral věci sportovně a dokonce mu ani příliš nevadilo, že přišel o dobrou snídani na lodi.
Spolubydlící chlapce byli pokáráni, že Kubu v noci zatajili. Učitelé se cítili velice psychicky i fyzicky
vyčerpaní, ale i šťastní, že vše dobře dopadlo.
Za sekundární psychotraumatizaci považujeme situaci, když žák, student nebo pedagog nejsou přímo vystaveni traumatizaci své vlastní osoby, nejsou přímou obětí, ale byli svědky přímé traumatizace někoho, kdo je jim blízký, např. spolužáka, přítele, příbuzného, kolegy či kolegyně. Sociálně percipovali jejich traumatizaci, což mělo nepříznivý vliv na jejich vlastní prožívání a i na jejich vlastní psychickou nepohodu.
Ta však bývá většinou méně intenzivní než psychotraumatizace primární.
Příkladem je psychická traumatizace spolužačky Pavlíka v prvním ročníku základní školy: spolužačka sledovala, jak se Pavlík přihlásil učitelce, že potřebuje jít na záchod. Před tím se, jak si všimli i další
spolužáci, divně kroutil. Přestávka měla začít za deset minut. Paní učitelka se cholericky rozčílila, křičela, že to musí do přestávky vydržet a na záchod ho nepustila. A Pavlík se pomočil. Začal plakat. Učitelka mu vynadala za tuto nehodu a před celou třídou ho zesměšnila. Spolužáci se mu však nesmáli. Litovali ho. Učitelka ho nechala do přestávky sedět v lavici po zazvonění ho s odporem odvedla do ředitelny. Někteří žáci byli touto situací stresováni také, i když se jich to přímo
netýkalo.
Terciární psychotraumatizace znamená takovou situaci, kdy je žák, student nebo učitel přímým svědkem psychické traumatizace osob, které však před tím neznal a neměl k nim žádný osobní vztah, ale přesto prožívá při jejich traumatizaci psychickou nepohodu..Terciární traumatizace má zpravidla menší intenzitu než traumatizace primární a sekundární.
Ilustrativním příkladem může být opakování látky ke státní závěrečné zkoušce u dvou studentů ( kamarádů), kteří se rozhodli společně opakovat na studentských kolejích.. Jejich opakování látky však bylo narušeno terciární psychickou traumatizací, když na koleje přišel rozčilený manžel, kterému byla jeho žena nevěrná se studentem . Manžel přišel tohoto studenta zmlátit, takže student byl celý od krve. Kamarádi učící se ke zkoušce zbitého studenta neznali, ale zážitek jim další učení se ke zkoušce narušil.
Kvartérní psychotraumatizace je dána takovou situací, kdy je žák, student nebo učitel dodatečně informován o psychické traumatizaci jiných osob verbálně nebo vizuálně (např. filmem). Jde-li o senzitivní či dokonce hypersenzitivní osobnost, může i taková prezentace psychické traumatizace jiných jemu neznámých osob mít nepříznivý vliv na jeho psychickou pohodu. Mívá však zpravidla
menší intenzitu než traumatizace primární, sekundární a terciární.
Uvádíme příklad na důvody odcházení divačky a posluchačky od zpráv televize:
Proč od zpráv televize
odcházím? Odcházím z důvodu, že během televizních novin jsou nám převážně poskytovány informace s negativními příklady. Během pořadu jsou nám představování pachatelé trestných činů, hádky a urážky politiků, který z nich se dopustil protiprávního přestupku, jaká máme očekávat zdražení a podobně. Myslím si, že v televizním zpravodajství a nejen v něm chybí vyváženost mezi negativními a pozitivními pořady.
Symptomy psychické traumatizace žáků, studentů i učitelů
Prvním a nejčastějším projevem psychické traumatizace je hyperarousal, hyperexitace, hypervigilita, tj. nadměrné vzrušení, nadměrná bdělost a aktivace až hyperaktivace, psychická tenze, nabuzenost, vylekanost, vyplašenost, stálé očekávání nebezpečí, konfliktu, nového stresu, frustrace. Může být pouze situační, krátkodobá nebo i dlouhodobá.
Zda se, že pro některé učitele je v důsledku jejich poruch osobnosti, temperamentu nebo profesní deformace taková reaktivita setrvalým stavem typickým pro jejich chování a jednání. Žáci a studenti většinou hovoří o tom, že tito učitelé mají ,,cholerické jednání" nebo cholerický temperament, provázený sklonem ke křiku, nadávkám, posměchu, ironii, svévoli, tělesným trestům a dehonestování žáků a studentů, které takový učitel považuje za nějak problémové.
Dalo by se říci, že učitelé se stabilizovaným hyperexitovaným chováním považují toto chování a jednání za užitečnou zastrašovací přizpůsobovací techniku, která redukuje značnou část hyperaktivit, asertivit až agresivit ze strany aktivních a sebevědomých žáků a studentů, protože u nich vyvolává úzkostné reakce nebo dokonce pocit strachu z učitele.
Druhým nejčastějším příznakem psychické traumatizace bývá intruzivní chování a prožívání, které je tvořeno otravnými, neodbytnými, obsesně se vracejícími pocity z psychické traumatizace a někdy dokonce i sklony ke kompulzím. Neustále představování si traumatické situace a přemýšlení o tom co se stalo, bývá provázeno tzv. flashbacky, zpětnými záblesky, které vedou k podobným prožitkům jako vyvolala původní skutečná traumatická situace.
Třetím častým příznakem psychické traumatizace bývá tzv. psychická konstrikce, jakési vnitřní duševní stažení, sevření, jakési psychické imobilizující zaškrcení, zúžení, které
může mít nejen akutní, ale i chronický ráz. Jde o deformované vnímání, které má ráz pasivního obranného přizpůsobovacího mechanismu. Způsobuje i jakousi dočasnou anestezii vůči prožívané psychické traumatizaci. Jde o únikovou reakci.
Žáci a studenti často uváděli tyto symptomy své psychotraumatizace:
redukci vlastní sebedůvěry a sebejistoty když byla zesměšňována jejich inteligence nebo vzhlednost, hmotnost či oblečení,
averzi vůči učiteli a jeho předmětu,
blok logického uvažování a
myšlení,
chronický strach z chování ,, cholerického" učitele,
strach až fobie
ze zkoušení a nespravedlivého
známkování,
bolesti hlavy,
poruchy spánku,
bolesti břicha, zvracení,
střevní problémy,
celkovou nevolnost až mdloby,
celkově zvýšený neuroticismus.
Úroveň psychické vulnerability (zranitelnosti) u žáků, studentů i učitelů
Všichni lidé, děti ani dospělí nemají stejnou úroveň psychické zranitelnosti, a to ani aktuální, ani dlouhodobé, setrvalé.
Někteří lidé jsou odolnější, zdolnější. Mají tzv. ,,hroší kůži", ale jiní lidé jsou senzitivní nebo dokonce hypersenzitivní.
S touto skutečností by se mělo počítat zejména ve školství při výchově opaku vulnerability, což je resilience.
Je to určitý souhrn vlastností a rysů osobnosti, který může mít souhrnný název osobní zdatnost, osobnostní
pevnost (hardiness), adekvátní schopnost a dovednost adaptace, osobnostní odolnost
vůči nepříznivým a náročným životním situacím a událostem.
Je to fenomen , který pomáhá při prevenci nezdravého prožívání různých distresů.
Jde o preventivní i aktuální protektivní fenomen vnitřního vyrovnávání se ze stresem.
Resilience jako odolnost vůči zátěžím, osobnostní nezdolnost by proto měla být dobře
hodnocena a doceňována a rozvíjena nejen při výchově např. v rodině a ve škole, ale i při sebevýchově.
Každý člověk má svou specifickou a individuální úroveň a míru adaptační kapacity tj. schopnosti a dovednosti řešit a zvládat problémy, konflikty, stresy a náročné živoní situace.Tato kapacita však někdy v čase kolísá.
Do jisté míry může jít i o vrozenou, geneticky podmíněnou záležitost.
K psychickým traumatům jsou náchylnější lidé senzitivní až hypersenzitivní, vyčerpaní po prodělaných chorobách nebo úrazech a operacích, osoby s malou sebedůvěrou a sebejistotou, málo psychicky integrované.
Senzitivní osobnost prožívá sama psychické trauma, když nechtěně, nezáměrně traumatizovala někoho ve svém okolí.
Fáze prožívání psychických traumat ve škole
1. První fáze adaptačního syndromu podle H. Selye je alarmová, poplachová, pohotovostní. Projevuje se silnou excitaci, hyperarousalem, vzrušením.
2. Druhá fáze adaptačního syndromu je rezistence (odolávání, vzdorování, adaptování se).
Organismus si na traumatizaci chce zvyknou, přizpůsobit se.Objevují se však v této fázi často obsese a intruze.
3. Třetí fáze adaptačního syndromu je exhausce (vyčerpání), což je komplexní , holistické, celostní selhání adaptačních a regulačních mechanismů organismu. Výsledkem toho je či může být vážné ohrožení zdraví i života.
Prevence a terapie psychických traumatizací ve školách
Primární prevence psychické traumatizace ve škole
Jde o adekvátní informovanost učitelů i rodičů jak předcházet s zabránit vzniku závad a poruch psychického zdraví
žáků, studentů i učitelů samotných a jak si budovat zdravý životní styl a zdravé sociální komunikační dovednosti. Hodně záleží na osvětě propagující zdravý životní styl.
Sekundární prevence psychické traumatizace
Sem patří správné diagnostikování závad a poruch vzniklých z psychické traumatizace ve škole a jejich napravování. včasné rozpoznání psychosociálních problémů, které již vznikly jsou podmínkou pro jejich adekvátní nápravu. Doporučuje se správně aplikovaný debriefing a krizová intervence, poradenství a psychoterapie.
Terciární prevence psychické traumatizace
Jde o předcházení dalšího zhoršování již rozvinuté závady nebo poruchy s vědomím, že úplné vyléčení bude budˇ velmi obtížné nebo nemožné. Zdůrazňuje se zde i svépomoc, self care (péče, kterou laici, nezdravotníci zodpovědně poskytují sami sobě, popřípadě vzájemně, např. v rodině nebo na pracovištích: self care zahrnuje např. první pomoc, podávání léků a psychosociální péči), resocializace a socioterapie,
Kvartérní prevence psychické traumatizace
Jde o identifikování rozvinuté a chronické závady či poruchy, kterou již patrně nelze odstranit úplně, ale je možno alespoň zmírnit některé její důsledky. Velkou roli zde opět hraje odborně informovaná sebepéče a podpůrná sociální komunikace.
Psychosociální a pedagogická opora a pomoc při zjištění akutní
psychické traumatizace
Především je třeba osobě psychicky traumatizované umožnit defusing, tj.možnost spontánně se svěřit a uvolnit se
v rozhovoru (alespoň částečně) z nahromaděných a neodreagovaných explozivních emocí. Jde i o laickou sociální oporu neodborníků, přátel, spolužáků, spolupracovníků či příbuzných. Dítě i dospělý , která prošel akutní psychickou traumatizací by měl mít možnost vyplakat se, vykřičet se, postěžovat si, vynadávat si, odreagovat se, relaxovat se. Není vhodné přesvědčovat ho, že je statečný a že si proto pomůže i bez naříkání a pláče a i bez pomoci ostatních.
Příkladem defusingu poskytnutého starším sourozencem po ostrém konfliktu žačky prvního ročníku s učitelkou. Žačka byla vyhubována za to, že napovídala spolužačce při písemce z počtů. O přestávce utíkala za svým bratrem, který byl žákem na druhém stupni školy. Všechno mu řekla a velice přitom plakala. Bratr ji uklidňovala a
řekl jíl: ,,Učitelku Kačko někdo ráno rozčílil a ty jsi to bohužel schytala. Nic si z toho nedělej. Zase bude dobře. Jenom zhluboka dýchej". Doprovodil ji do třídy a pomohl jí nachystat pomůcky na další hodinu. Po přestávce odešel do své třídy. Kačka čekala pokračování konfliktu, ale učitelka dělala, jako by se nic nestalo, což Kačku příjemně překvapilo
Další vhodný postup je zajistit osobám postiženým osobám debriefing, tj. jednorázovou oficiální poradu (často skupinovou) na které bude provedena neodkladná odborná analýza
traumatické události a navržena adekvátní antitraumatická intervence nebo
nápravná odborná péče.

Někdy je třeba zajistit i odbornou a specializovanou antitraumatickou intervenci.
Jde např. o dlouhodobější odbornou poradenskou nebo psychoterapeutickou péči, kterou realizují psychologové nebo psychiatři a speciální i sociální pedagogové, příslušníci tzv. pomáhající profese ( helping professions).
Dobrým řešením bývá někdy i změna třídy nebo školy.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama