Psychický infantilismus (parvuloismus) a školní docházka

29. listopadu 2008 v 13:39 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.
Chování je zrcadlo, ve kterém každý ukazuje svoji podobu (J.W.Goethe).

Psychický infantilismus (parvuloismus) znamená, že:
chování a prožívání dítěte psychosociálně odpovídá nižšímu věku.

Další možné příznaky (symptomy) v tomto ohledu jsou:
- má často opožděný vývoj řeči;
- je na svůj věk nepřiměřeně hravé;
- nepřiměřeně mazlivé;
- neadekvátně naivní;
- emotivně labilní;
- nesamostatné, závislé;
- egocentrické;
- fantazijně zaměřené;
- nemá svému věku adekvátní zájem o školní práci;
- bývá nadměrně závislé na pomoci dospělých při práci, při oblékání;
- obrací se často o radu k učiteli, či dospělým vůbec;
- vyhledává přátelství převážně mezi mladšími, nebo naopak staršími dětmi;
- klade často důraz na nápadnost v oblékání, účesu i obouvání;
- často přichází do školy bez vypracovaných domácích úloh.
To vše při inteligenci v mezích normy.
Mimořádně velký dopad na přizpůsobení dítěte mají projevy nezralosti, nezpůsobilosti ve vztahu k zahájení školní docházky do základní školy a později ve vztahu k volbě (výběru) povolání a studia.
Nástup dítěte do školy znamená důležitou změnu, vážný předěl v jeho životě. Doposud si ještě bezstarostně hrálo, nyní však bude musit ukázněně pracovat. Dosud mohlo zanechat hry, když je přestala bavit, a přejít k jiné činnosti. Brzy se však bude muset umět soustředit a soustavně vyvíjet volní úsilí ke splnění pracovních úkolů, a to i těch, které je nebudou zajímat. Dosud se může dítě spontánně, bez dovolení, pohybovat, brzy však bude musit ukázněně sledovat vyučování, přijmout uložené úkoly, pracovat na nich a dokončit je ve stanoveném čase.
Dítě pro školu doposud nezralé (nezpůsobilé), např. při psychologickém vyšetření, mívá tyto typické projevy chování:
- nechce odejít od rodičů, brání se, pláče;
- nenavazuje kontakt, je negativistické, nemluví, je bázlivé;
- chová se bez zábran, má příliš uvolněné chování, tyká dospělým, je vtíravé;
- bez individuální pomoci není schopno splnit pokyny a příkazy;
- snadno se rozptýlí, je nesoustředěné;
- přerušuje práci, odmítá pokračovat, vstává z místa;
- zpívá si a nahlas povídá při plnění dílčích úkolů;
- má potíže s vyjadřováním se, je s ním ,,těžká domluva;"
- má evidentně malou slovní zásobu;
- celkově se jeví jako příliš dětské a hravé;
- jeví se jako rozumově opožděné;
- má závady ve výslovnosti (patlá, šišlá, huhňá, breptá apod.);
- je zjevně neklidné;
- má slabý grafický projev;
- jeho chování odpovídá nižšímu věku;
- nemá dostatečně rozvinuté hygienické návyky;
- do školy se doposud netěší.
O úrovni parvuloismu nás může informovat odpověď na otázku, které se říká test zlatého věku: ,,Kdyby to šlo vybrat si sám, čím bys byl nejraději? Malým dítětem ? Dospělým člověkem? .....letým chlapcem (děvčetem?) Zde je třeba udat věk vyšetřovaného. Řekni mi, proč si myslíš, že je pěkné být......(udáme období, jež dítě zvolilo).
Pro ilustraci uvádíme typickou kasuistiku dítěte nezpůsobilého pro školní docházku.
Psychologicky jsme vyšetřovali šestiletého chlapce, u kterého byl žádoucí odklad školní docházky o rok pro zjevné projevy školní nezpůsobilosti. Chlapec byl do 18 měsíců vychováván v kojeneckém ústavu. Jeho vlastní matka byla v nápravném zařízení. Byl proto dán k osvojení. Jeho adoptivní matka pracovala jako vychovatelka. Při příchodu do adoptivní rodiny měl sice dobré návyky samoobsluhy, ale vůbec nemluvil. Rychle však v nové rodině vyrovnal své vývojové opoždění (zejména v oblasti expresivní složky řeči a pojmového myšlení). Trpěl častými nemocemi průdušek, byl silně krátkozraký. V 6-ti letech prodělal zápal plic. Podle písemného (dotazníkového) sdělení mateřské školy byl chlapec nadměrně živý, lítostivý, dětinský, měl poruchy soustředění pozornosti. Jevil se jako výrazný levák. Měl vadu zraku, byl operován pro šilhavost (po operaci byl tupozraký). Jak v mateřské škole, tak v rodině působil drobné výchovné potíže.
Při psychologickém vyšetření spolupracoval, jeho chování odpovídalo předškolnímu věku. Byl během komunikace s psychologem psychomotoricky neklidný, měl časté odklony pozornosti, byl nedostatečně distancován vůči dospělým, překotně verbalizoval, a to patlavě (dyslalicky). Ve zkouškách mentálních schopností a dovedností dosahoval úrovně lehkého podprůměru. Nejslabší výkon měl v oblasti paměti, kde rušivě působila jeho neschopnost koncentrace pozornosti. Disharmonické rozložení výkonu v oblasti intelektu, patognomické kresebné projevy i ráz výchovných potíží (neklid, nepozornost, impulsivita) vedly při interpretaci výsledků vyšetření k podezření na ADHD resp. lehkou mozkovou dysfunkci. Chyběly však údaje o prenatálním i perinatálním vývoji chlapce v raném dětství. Psycholog proto doporučil, aby adoptivní rodiče požádali o odklad školní docházky dítěte o jeden rok. Současně byli adoptivní rodiče upozorněni, že jejich výchova i do budoucna bude pro zvláštnosti neuropsychické konstituce a osobnosti chlapce náročná na trpělivost a důsledné výchovné vedení. Po nástupu do školy v příštím školním roce psycholog učitelům doporučil přihlížet k zvláštnostem pozornosti chlapce a omezit rušivé momenty v průběhu vyučování na minimum, posadit chlapce do první lavice, během hodiny ho častěji, ale nenápadně kontrolovat, podněcovat zájem na dobrých výsledcích ve škole pochvalou. Dále dětský psycholog doporučil rovněž respektovat chlapcovu zvýšenou potřebu pohybového vyžití poskytnutím možnosti motorického odreagování o přestávkách a únosným způsobem také během vyučování. Např. ho pověřovat, aby otevíral okno, podával třídu, utíral tabuli a sbíral sešity apod. Protože i nepatrné pokroky v disciplinovanosti vyžadovaly ze strany dítěte značné úsilí, bylo doporučeno hodnotit kladné chování chlapce v kratších úsecích, třeba koncem každé hodiny, aby se zabránilo rozvoji negativního postoje dítěte ke škole.
Vzhledem k leváctví bylo doporučeno zlepšit kvalitu grafických projevů dítěte správnou polohou psací podložky. Škole i rodičům byl předán metodický list, jak pracovat s levákem a s dítětem s lehkou mozkovou dysfunkcí. Chlapec byl vyšetřen ještě koncem základní školní docházky, protože mu byla vzhledem k vadě zraku navržena změněná pracovní schopnost. Chtěl být prodavačem. Jeho psychomotorická instabilita byla koncem povinné školní docházky již kompenzována, prospěch ve škole měl průměrný a jeho zrak se zlepšoval. Proto mu bylo doporučeno povolání prodavače drogistického zboží. V tomto povolání se dobře uplatnil.
Pro školu připravené a zralé děti se většinou na vyučování těší. Se svou novou společenskou rolí se vyrovnávají bez výraznějších obtíží. Daří se jim úspěšně zvládnout nové úkoly a získávají tím sebedůvěru.
Jsou to děti způsobilé pro školní docházku.
Školní způsobilostí rozumíme dosažení takového stupně v tělesném a duševním vývoji, který umožňuje, aby dítě bylo schopno bez újmy na tělesném a duševním zdraví vyhovovat nárokům, jež na ně klade školní vyučování, a dosahovat svému nadání a své píli přiměřených výsledků.
Dítě nastupující do školy musí být tedy pro školu způsobilé nejen po tělesné, ale také po duševní stránce. Musí být dostatečně vyvinuto např. po stránce rozumové, emočně sociální, volní, pohybové a pracovní. Tělesnou zralost a způsobilost posuzuje dětský lékař při tzv. předškolních prohlídkách. Ani tělesná, ani duševní způsobilost dítěte pro školní docházku nesmí chybět, jinak dítě ve škole selhává.
Většina špatně prospívajících prvňáčků i mnoho špatně prospívajících starších dětí jsou právě ty děti, které nastoupily do školy nedostatečně zralé a připravené. Přitom nezralost pro školní docházku není příznakem trvalé nedostačivosti dítěte. Tak jako doba, kdy dítě začíná sedět, chodit, mluvit atp., je u některých dětí odlišná od statistického průměru, ani školní zralosti nedosahují všechny děti v přesně stejném věku.
Závisí to na individuální úrovni a souhře činitelů utvářejících osobnost (dědičnost, prostředí, výchova, výživa, prodělaná onemocnění, úrazy, operace).
Většina našich šestiletých dětí je každoročně na požadavky prvního rořníku základní školy adekvátně zralá, vyspělá, připravená a způsobilá. Takové děti mají zralé všechny základní duševní funkce, upřednostňují při vnímání tvar před barvou, začínají se dobře orientovat v čase a prostoru, jsou schopné přiměřeného soustředění pozornosti, mají relativně racionální přistup ke skutečnosti, jsou citově zralé, nejsou afektivně labilní, infantilní (dětinské), nemají vážnější poruchy ve výslovnosti, mají dostatečnou zásobu slov a zájem o učení ve škole, mají také zájem o společnost vrstevníků a jsou v péči o sebe přiměřeně samostatné.
Některé děti však ani po dovršení šestého roku věku života školní zralosti ještě nedosahují. Je jich mezi šestiletými kolem 15 %.
Pro školu nezpůsobilé (nezralé a nepřipravené ) děti např. nedostatečně rozlišují tvary; vázne u nich koordinace oka a ruky, kreslí nejistě, roztřeseně; bývají bez přiměřených pracovních návyků; nepozorné, nesamostatné, např. při oblékání, obouvání, jídle, osobní hygieně; při duševní práci bývají zbrklé nebo pomalé; mívají smyslové vady; vážnější poruchy řeči; bývají celkově opožděné po stránce svého rozumového vývoje, zejména ve školsky významnější slovní formě intelektu; ve zkouškové situaci mívají zvýšenou psychickou tenzi - vnitřní napětí, bývají bázlivé, rychle unavitelné; neklidné, chovají se bez zábran, mají někdy příliš uvolněné chování, tykají dospělým; mívají tzv. infantilní regres v chování, pláčou ve vyšetřovně, nechtějí odejít bez rodičů, brání se, chtějí domů za maminkou, bývají neklidné.
Nastoupí-li nepřipravené, nezralé a nezpůsobilé dítě do školy, nedovede se s novými nároky přiměřeně a správně vyrovnat. Některé děti bývají po příchodu ze školy nadměrně unavené až vyčerpané, protože vyučování pro ně znamená příliš velkou zátěž. U jiných dětí vyvolává nová školní situace místo radostného očekávání úzkostné stavy a strach, trému. Děti s úzkostí ráno vstávají, se strachem jdou do školy, mívají poměrně často ranní žaludeční a střevní potíže. Někdy se narušují již vytvořené návyky, dítě se opětovně začne pomočovat, špatně usíná, mívá děsivé sny, mohou se objevit poruchy chování, zvyšuje se náchylnost k různým onemocněním. Často mívají horší prospěch, než odpovídá jejich schopnostem. U lehce školsky nezralých dětí nebývají obtíže tak silné a obvykle se během docházky do školy upraví. Výrazně školsky nezralé děti však mívají značné a v důsledku předčasného nástupu do školy vážnější a dlouhodobé potíže. U takových dětí je ohrožen nejen zdárný průběh počátku školní docházky, ale i pozdější výsledky školní práce, a dokonce i duševní a tělesné zdraví dítěte. Neúspěchy ve škole vyvolávají často odpor dítěte ke škole a vzdělání vůbec. Tak předčasný začátek školní docházky ovlivňuje nepříznivě vlastně celý další průběh života člověka.
Mnoha zmíněným potížím je možno předejít, když se nedostatky ve školní způsobilosti odborně zjistí ještě před nástupem do prvního ročníku.
Lékařské a psychologické vyšetření před vstupem do školy umožňuje též včas poznat důležité osobnostní zvláštnosti jednotlivých dětí. Především je třeba vyhledávat děti, které by mohly mít ve škole potíže a včas zajistit možnou nápravu. Jde např. o děti s vadami řeči, děti neklidné a nesoustředěné, rozumově opožděné, duševně strádající, s poruchami chování.
Tam, kde je vývoj osobnosti dítěte z nejrůznějších příčin dočasně zpomalen, a hrozí proto prospěchové obtíže, je vhodné na základě doporučení lékaře nebo psychologa zažádat příslušný úřad o odložení školní docházky. Poradí-li odborník rodičům zažádat ředitele příslušné školy o odklad školní docházky jejich dítěte o rok, měli by v zájmu svého dítěte tuto odbornou radu respektovat, a ušetřit tím dítěti i sobě mnoho nepříjemností a starostí.
Je třeba využít času, který zbývá do nástupu dítěte do školy, a rozvíjet je v oblasti rozumových schopností, vysvětlovat dítěti neznámá slova a pojmy, založit mu knihovničku, číst mu pohádky, nechat vyprávět obsah čteného, dávat mu lehké hádanky, často si s ním povídat.
Hravým způsobem je třeba rozvíjet řeč dítěte: ať např. vymýšlí slova na danou hlásku, nebo slabiku. Jestliže má dítě poruchy ve výslovnosti, je žádoucí požádat prostřednictvím dětského lékaře o pomoc logopedickou poradnu příslušného ústavu. Těžší vady ve výslovnosti jsou vážnou překážkou ve výuce čtení a psaní. Vhodné je cvičit paměť dítěte, učit ho lehčím básničkám a písničkám a pořídit dítěti maňásky a dramatizovat mu pohádky.
Děti se již v předškolním věku učí znát základní materiály: dřevo, sklo, kov, umělou hmotu apod. Žádoucí je nacvičit dítěti cestu do školy a zpět, včetně základních pravidel dopravy a učit je znát základní hodnoty a symboly: státní vlajku, hymnu, prezidenta, rodné město - vesnici.
Rodiče by měli od svého dítěte vyžadovat, aby znalo celé jméno, adresu bydliště, svůj věk, jména rodičů a sourozenců, jejich zaměstnání. Měli by seznamovat dítě s významnými budovami v blízkém okolí a dbát na správné označování přírodních jevů.
Velmi vhodné je pořídit dítěti jako hračku melodický hudební nástroj a mezi 5. a 6. rokem vyžadovat od dítěte samostatný zpěv, učit dítě rytmizovat slova a slabiky tleskáním a vyťukáváním.
Na konkrétním a známém materiálu (kostky, bonbony, jablka, knoflíky) je možno dítěti vytvářet početní představy do deseti, jmenovat číselnou řadu do deseti, postupně učit děti přibrat nebo ubrat určitý počet, odhadovat, čeho je více, méně, stejně; rozlišovat základní geometrické tvary: kruh, čtverec, trojúhelník, obdélník. Šestileté dítě by mělo rozeznat nestejnou délku úseček, určit, co je dlouhé, krátké, co je blíž, co je dál, rozlišovat vpravo, vlevo, nahoře, dole, čím se předměty liší. Žádoucí je i upevňovat význam pojmu tlustý - tenký, ostrý - tupý, dlouhý - krátký, těžký - lehký a učit dítě stupňovat: malý, menší, nejmenší.
Rodiče by měli s dítětem často kreslit, např. lidskou postavu i s detaily. Při kreslení může dítě používat velké plochy balicího papíru, měkký uhel, pastel, křídu a při malování silný štětec. Mělo by se také učit vystřihovat, vytrhávat papír, lepit, navlékat korálky, skládat kostky podle obrázkových vzorů. Tím se zdokonaluje obratnost rukou a souhra mezi činností očí a rukou, která je nezbytná pro nácvik psaní. Pracovní stolek dítěte by měl být umístěn tak, aby světlo směřovalo k dítěti zleva. Po hodině činnosti je nutno vyvětrat místnost.
Jestliže dítě dávalo přednost levé ruce a rodiče je přecvičovali, měli by ukončit jakékoliv násilné přecvičování a dát dítěti v tomto ohledu plnou volnost. Mají-li rodiče v tomto směru pochybnosti, mohou si nechat typ a stupeň laterality svého dítěte vyšetřit v pedagogicko - psychologické poradně.
Velký vliv na zdravotní stav a rozvoj osobnosti dítěte má pohybová výchova, rozvíjení tělesné obratnosti. Je třeba dopřát dětem dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, učit je správné vzpřímené chůzi a přirozenému běhu, zacvičit si s ním jednoduché cviky, naučit je kotoulu dopředu atd.
Důležité je také rozvíjet dítě k sociální přizpůsobivosti a vést je k upevnění návyků společenského chování, učit je poděkovat, poprosit, neskákat do hovoru dospělým, vykat dospělým, správně je oslovovat (např. paní Nováková). Dítě by mělo znát, co smí a co nesmí: brát cizí věci, ubližovat ostatním dětem apod. Dítě by se rovněž mělo postupně učit ovládat svoje city, tlumit své afekty, naučit se přijmout prohru ve hře, rozlišovat dobré od zlého (i s pomocí dětské literatury, kterou mu předčítáme).
Je vhodné umožňovat dítěti pobyt mezi jinými dobře výchovně vedenými dětmi, aby získalo žádané sociální zkušenosti. Zvlášť nutné je to tehdy, když dítě nechodí do mateřské školy.
Podporujeme samostatnost dítěte při jídle, čištění zubů, mytí, oblékání, úklidu hraček, apod. Uložme jim některé pravidelné pracovní úkoly, např. vynášení odpadků, zalévání květin, utírání prachu a nádobí apod. a pěstujme v dítěti pocit zodpovědnosti za vykonanou práci.
Problém připravenosti, zralosti a způsobilosti dítěte pro školu je opravdu vážný. Proto je žádoucí poradit se v nejasných případech s odborníky.
Pokud si někteří rodiče přejí, aby jejich dítě započalo docházku do školy ještě před dovršením šesti let (jde o děti narozené v září až prosinci), je odborná porada u psychologa nezbytná.
Při výchovných potížích se rodiče po začátku školní docházky mohou obracet o poradu na třídního učitele svého dítěte, v komplikovanějších případech se mohou poradit s výchovným poradcem na škole, se školním lékařem a s pracovníky příslušné pedagogicko - psychologické poradny.
Dítě se má na vstup do školy těšit, očekávat jej s radostí, proto by je nikdo neměl zastrašovat. Dítě nesmí chápat školní práci jako nepříjemnou povinnost.

Diagnostika psychického infantilismu (parvuloismu)
Aplikuje se metoda anamnézy, pozorování, rozhovoru a speciální psychologická diagnostika. Na pravděpodobnost parvuloismu může odborníka upozornit např. i odpověď na otázku, které se říká test zlatého věku: ,,kdyby to šlo vybrat si sám, čím bys byl nejraději? Malým dítětem ? Dospělým člověkem? .....letým chlapcem (děvčetem?) Zde je třeba udat věk vyšetřovaného. Řekni mi, proč si myslíš, že je pěkné být......(udá se období, jež dítě zvolilo).
Psychologické diagnostické testy a metody se v průběhu času neustále zdokonalují, inovují a zpřesňují.

Vážnými poruchami komplikujícími často vstup do školy jsou pervazivní vývojové poruchy, které jsou všepronikající, mění záporně motorickou, emoční, kognitivní, řečovou a psychosociální úroveň dítěte a brání jeho optimální či adekvátní adaptaci ve společnosti.
Patří sem např.: dětský autismus, atypický autismus, Rettův syndrom, Aspergerův syndrom.

Doporučená literatura:
Kohoutek, R. Základy užité psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama