Úvod k duševnímu vývoji kojence (nemluvněte)

9. listopadu 2008 v 17:23 | Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek
Období kojenecké či období nemluvněte trvá od druhého měsíce po narození do konce prvního roku věku dítěte. Toto vývojové období trvá vlastně do prvního slova a do prvního kroku dítěte.
Během tohoto období dítě prodělává prudký vývoj pohybových, smyslových, poznávacích i citových a volních vlastností své osobnosti.

Doba bdění dítěte se prodlužuje, což svědčí o zvýšené práceschopnosti mozkové kůry. Nesmíme se domnívat, že kojenci vyžadují ze všech věkových stadií nejméně výchovné péče, a neměli bychom omezovat svoji péči o dítě na přebalení a nakrmení. Vývoj kojenců je totiž do značné míry závislý na tom, jak je podněcujeme, není proto správné, když se domníváme, že dítě stačí pouze "hlídat".
Americký ontogenetický psycholog Arnold Lucius Gesell (1880 - 1961) formuloval některé zákonitosti vývoje, které podle něho platí obecně, ale evidentně byly odvozeny z vývoje kojenecké motoriky. Např. kefalokaudální postup vývoje naznačuje, že ovládání těla postupuje stejným směrem jako somatický růst - od hlavy k patě. Postup proximodistální naznačuje směr od centra těla k periferii (pohyby končetin začínají v ramenních a kyčelních kloubech a přecházejí na zápěstí a prsty). Ulnoradiální (loketně vřetenní) směr vývoje naznačuje postup od malíčkové strany dlaně k palcové při aktivním úchopu (,,špetka").
Od třetího týdne prvního měsíce se předpokládá období růstového spurtu ( zrychlení růstu), které se opakuje v šestém týdnu a později ve třetím a šestém měsíci).
Dobře podněcované děti už koncem prvního a začátkem druhého měsíce dávají najevo radost z přítomnosti a pozornosti dospělých osob. Ke správnému vývoji je třeba, abychom se na dítě v tomto období často usmívali a laskavě s ním hovořili. Na náš úsměv reaguje dítě zpočátku velmi intenzivně, celým tělem, radostnými pohyby ruček a nožek.
Po druhém měsíci již také můžeme dítěti dávat chrastítko, aby si mohlo hrát. Ve druhém a třetím měsíci má již dítě udržet hlavičku vleže na bříšku i ve svislé poloze. Poznává již svou matku. Již v tomto období si má dítě broukat. Podle chování v tomto věku můžeme již charakterizovat děti jako živé a klidné, veselé a vážné. Do třetího měsíce dítě obvykle usíná bez obtíží samo. Nemá ještě rozvinutou prostorovou orientaci. Neodhadne ani vzdálenost zvuku.
Koncem čtvrtého měsíce dítě živě pohybuje rukama, vidí-li zajímavý předmět a některé děti již různě reagují na přísný a laskavý tón hlasu matky. Už hůře snáší samotu, a to i při usínání.
V pátém měsíci již děti sahají po předmětech a uchopují je. V pátém až šestém měsíci se má dítě obracet z lehu na zádech do lehu na bříško a obráceně. Některé děti už reagují na výzvu: "Udělej paci- paci, nazdar apod."
Po šestém měsíci již lze některé děti s oporou posazovat na nočník. S pravidelným vysazováním na nočník začneme, jakmile dítě pevně sedí, a to ve dvouhodinových intervalech, vždy po spaní a po jídle. Nenutíme však dítě sedět na nočníku delší dobu než 5 - 10 min.
V sedmém a osmém měsíci se již dítě má umět samo posadit. Tomu ovšem předchází přípravné období, kdy dítě sedí s oporou a i chvíli bez opory, když je sami posadíme, či přitáhneme za ručky do sedu.
V sedmém až devátém měsíci má dítě lézt.
V sedmém až desátém měsíci se objevují první zuby, dítě se začíná učit kousat tuhou potravu. Má údajně v oblibě sladká a nakyslá jídla.
V jedenáctém až dvanáctém měsíci má již dítě samo stát.
V desátém až dvanáctém měsíci má již dítě vyslovit první smysluplné slůvko a má rozumět významu několika slov (např. "na", "dej", "ne"). Čím větší má dítě vrozenou inteligenci a čím je více sociálně stimulované, tím také zná obvykle více slov pasivně i aktivně.
Americký psycholog Floyd Henry Allport (1890-1978) vyslovil názor, že podkladem učení řeči je tzv.,,cirkulární reflex", kdy dítě vydává náhodné zvuky a je přitom stimulováno či autostimulováno, aby je opakovalo. Později rodič či dospělý spojuje zvuk s předmětem a tak navodí podmíněnou reakci. Dítě se přitom učí rozumět slyšené řeči.
Didaktika řeči ke kojenci má svá zvláštní pravidla, která popsal např. český psycholog Hanuš Papoušek (1995): řeč je intuitivně nebo intencionálně (záměrně) zpomalená (obvykle čtyřnásobně ve srovnání s řečí k dospělému). Samohlásky a přestávky mezi slabikami a slovy jsou prodlouženy a co do struktury je řeč rozčleně+na v menší úseky, které se často opakují. Průvodní paralinguální mimika a gestikulace je nápadně zesílena stejně tak jako i prosodické hlasové projevy, především melodie.
V jedenáctém až čtrnáctém měsíci se má objevit první samostatný krůček (bez opory). Během celého tohoto období a ovšem ještě dlouho potom se dítě mnoho může naučit napodobováním a sugescí (např. od staršího sourozence). Všechny úspěchy dítěte odměňujeme např. úsměvem, potleskem i slovní pochvalou.
Do prvního roku jde hlavně o napodobování výrazových projevů rodičů či pracovnic kojeneckého ústavu, od konce prvního roku už jde o vědomé a uvědomělé napodobování. Uvedené normy ovšem platí pouze pro dítě, které je tělesně zdravé a má přiměřený dědičný základ spolu s dostatkem podnětů z prostředí nutných pro optimální duševní vývoj. Rozhodující význam tu pak má patrně dobrá citová atmosféra existenciální jistoty, která by měla každé dítě obklopovat. Dítě tuto atmosféru vnímá, i když je to překvapivé, ještě citlivěji než dospělý, souvisí to s převahou emotivní reaktivity dítěte nad reaktivitou rozumovou, která není ještě vyvinuta.
Některé nemocné děti se dokonce v přítomnosti svých matek (pokud je matky milují a děti tedy s nimi pojí pevná vazba) snadněji a rychleji uzdravují.
Již od druhého měsíce se u kojence (nemluvněte) objevuje mlhavé vědomí objektu, který uspokojuje jeho potřeby. Tento jednoduchý (simplexní) vztah má v sobě symbiotické prvky. Dítě je závislé na matce či osobě, která o ně pečuje. Tato osoba je jednou z hlavních podmínek zdravého duševního života dítěte včetně zdravého vývoje jeho já. Jádro sebeobrazu se formuje také tím, že dítě opakovaně slyší svoje jméno.
S celým vývojem dítěte úzce souvisí hra. Dítě má vlastně již od třetího měsíce výraznou potřebu hrát si. Musíme však umět hry pro kojence tvořivě vynalézat. První hračkou dítěte je chrastítko, které s oblibou dává do úst, jako ostatně všechny předměty, která má na dosah. Rodiče často zabraňují dítěti v tomto způsobu hry, ale není to správné. Dítě totiž všechny předměty ústy ohmatává, dokonaleji je poznává. Je však nutné dbát o dodržování hygieny a bezpečnosti.
Mimo to si dítě samo hraje ještě s ručkami. Také hry s nožkami mají děti rády, zvlášť jsou-li doprovázeny písní, např. "Tak jedou páni, tak jedou dámy" pod. Obzor dítěte rozšiřuje pasení hříbat, kterým se také urychluje vývoj pohybových činností a držení těla. Můžeme také nechat dítě lézt tak, že mu zapřeme nožky knihou.
Počátkem třetího měsíce můžeme již působit i na rozvoj estetického vnímání dítěte. Prostředí, ve kterém se dítě zdržuje, by mělo být vhodně barevně voleno. Od třetího měsíce můžeme duševní obzor dítěte rozšiřovat také tím, že si je občas na chvíli posadíme nebo pochováme ve svislé poloze, aby mohlo vnímat okolí z jiných zorných úhlů.
Za hru můžeme také považovat ukazování dítěte samého v zrcadle, dítě se často na sebe usmívá a brouká. Podobně se chová, když mu ukazujeme zelené listí stromů, to děti zvlášť uklidňuje.
Od čtvrtého měsíce již dítě velmi radostně reaguje, když mu matka zpívá.
Od šesti až sedmi měsíců pokládáme dítě na bříško a nabízením hraček je lákáme na převrácení a lezení. ,,Tančíme" také s dětmi v náručí chvíli a občas je na malou chvilku necháme, aby se opíraly v poloze ve stoje nožkami o podložku. Po půl roce také učíme dítě rozumět názvům okolních předmětů a pojmenováváme před ním blízké osoby. Je třeba všechny věci v okolí označovat srozumitelně a bez mazlení v řeči. Po osmém měsíci učíme děti reagovat na výzvy, např. "Kde je míček", "sedni si", "dej mi to". Tyto své výzvy musíme citově zbarvovat.
Vyzýváme také děti k opakování slabik a slov. První projevy dětské řeči jsou již broukání a žvatlání, které se nazvývají lalace. Ukazujeme obrázky zvířátek, hračky, učíme podávat ruku na výzvu. Jakmile dítě bezpečně sedí, a to bývá kolem osmého měsíce, měli by s ním rodiče často jezdit na procházku, protože se tím velmi rozšiřuje duševní obzor dítěte.
Za součást hry můžeme považovat občasné chování, nošení dítěte. To však neznamená, že máme dítě chovat po celou dobu, kdy bdí.
Pokud jde o návyky při hře, má se dítě do tří let naučit zacházet s hračkami šetrně, což však po ročním dítěti ještě požadovat nemůžeme, nemáme však nechat přebíhat dítě těkavě od jedné hračky ke druhé, od dvou let si má dítě hračky již samo uspořádat, poklidit.
Hrou výrazně působíme také na návyk koncentrace, soustředění pozornosti dítěte, která u dětí, s nimiž si dospělí ani v tomto období, ani později nehrají (zvlášť pokud jde o hry sedavé), nebývá dostatečně zralá ani při vstupu dítěte do školy. S tímto jevem se často setkáváme u dětí, které byly od malička vychovávány v ústavních zařízení. U takových dětí se prodlužuje období převažující hravosti, což dítěti vadí při vyučování, které vyžaduje již úmyslnou pozornost.
Pokud jde o tvorbu ostatních návyků dítěte, je třeba zmínit se především o tvorbě žádoucích návyků týkajících se jídla.
Jídlo musíme připravit tak, aby bylo pro dítě zdrojem libých zážitků:
kojení či krmení má být pro dítě aktem lásky;
dítěti nemáme nutit více jídla, než potřebuje;
máme dítěti dovolit, aby jedlo na úrovni vlastní vyspělosti (nenutíme dítě, aby se vzdalo pití z dudlíku, když se tomu brání);
nechme dítě, ať si určí svůj vlastní čas k odstavení (od kojení i od lahve);
dávejme dítěti jídla, které má rádo a v atraktivní úpravě, aby už úprava jídla budila apetit.
Prvních několik měsíců by rodiče měli kojenci kvůli jeho dobrému trávení usnadnit odříhnutí , které uvolňuje část vzduchu, které dítě spolyká při jídle. Je vhodné např. asi deset minut držet dítě ve vertikální poloze, s hlavičkou opřenou o předloktí dospělého. Odříhnutí někdy provází i návrat malé části potravy (odblinknutí).
K těmto základním zásadám přiřazujeme ještě další:
nezapomínejme, že kojení mladšího sourozence snášejí starší děti v rodině často s nelibostí, a proto, pokud je to možné, kojme dítě o samotě;
večerní krmení malého dítěte je vhodné provádět až po koupeli, jinak dítě zhusta stravu vyvrátí;
po krmení se s dítětem nemá moc hýbat.
Kojení a nepřetržitý kontakt matky s dítětem vytváří optimální podmínky pro zdárný tělesný a duševní vývoj dítěte. Matka je klíčovou osobou pro utváření sociálních vztahů. Mateřské mléko je pro toto období nejlepší výživou. Obsahuje méně bílkovin, tuků a soli, avšak více sacharidů než mléko kravské. Některé matky jenom kojené dítě odmítají nechávat pít jiné tekutiny než mateřské mléko. Nemusí to být vždy adekvátní. Např. ve velikých letních vedrech by přiměřené množství vody nebo slabého čaje nemělo uškodit. Některé kojené děti se snaží při koupeli pít i vodu z vaničky.
Dalším žádoucím návykem má být pravidelný a klidný spánek dítěte. Je-li dítě zdravé, můžeme je snadno navyknout na přesný denní režim, který by byl v souladu s jednotlivými fázemi výkonnosti a práceschopnosti nervové soustavy. Často si rodiče stěžují, že jejich dítě nechce večer spát. Obvykle zjišťujeme závady v denním režimu dítěte. Signálem k usnutí by měl být čerstvý vzduch (i v zimě), několik uklidňujících slov, obřad ukládání do postýlky a pokud je to možné, uložení do ložnice, ve které se dítě přes den nezdržuje. V prvním měsíci by mělo dítě spát asi dvacet hodin, ve druhém a třetím osmnáct, ve třetím až šestém šestnáct hodin a v šestém až dvanáctém měsíci třináct až patnáct hodin denně.
Mezi nežádoucí návyky dítěte patří projevy neklidu nebo zlosti při omezování pohybu, např. při oblékání. Abychom tomu předešli, nesmí být matka během oblékání a ošetřování dítěte netrpělivá, nervózní, ale má na dítě laskavě mluvit, případně mu povídat nebo zpívat, a tím odvést pozornost dítěte.
Jiným závažným nežádoucím návykem novorozenců a kojenců je dumlání prstů. Naskýtá se otázka, zda dítěti dát šidítko (dudlík) nebo ne. Bylo vedeno již hodně sporů kolem šidítka. Někteří odborníci považují dudlík za symbol nesprávné výchovy a neschopnosti rodičů. Považujeme však za vhodné dát dítěti šidítko v těch případech, když vytrvale dudlá růžky od peřinek nebo prstíky (obvykle paleček), protože deformace prstu a dásní jsou horší než návyk na dudlík, nemluvě o emoční fixaci na dumlaný prst, která se často těžko odstraňuje ještě v mladším školním věku.
Je třeba zaujmout také stanovisko k problému, zda dítě máme či nemáme chovat. Proti přehnanému chování dětí je nutno vystoupit. Tohoto prohřešku se dopouštějí především návštěvy příbuzných. Dítěti se tím narušuje denní režim, je neklidné, chce se chovat stále, někdy dokonce nechce ani ležet při jízdě v kočárku, chce se nosit. Nošení a chování dítěte je možno včlenit do denního režimu, nejlépe je věnovat chování a nošení dítěte část intervalu po odpoledním spánku a před večerním koupáním (nehledě na zvláštní situace jako je nemoc dítěte, střevní potíže atp.).
Křičí-li dítě při zažívacích potížích, není jistě žádným prohřeškem proti správné výchově dítě pochovat. Jednak se mění poloha dítěte a to mu přináší často úlevu, jednak se zvýší pocit bezpečí dítěte a dítě se snáze uklidní. Je ovšem třeba dát pozor na to, aby si dítě svým křikem chování nevynucovalo i v těch případech, kdy mu nic není. Pokud má dítě správný denní režim, pokud je zdravé a nemusí se křikem hlásit o jídlo ani o ostatní péči a pozornost, pak obvykle pro nic za nic nekřičí.
Mimo to ty matky, které si dítěte bedlivě všímají, poznají, co dítěti asi schází, např. pohybový neklid a nespokojené vrnění může znamenat, že dítě má znečištěné pleny, mírnější křik může znamenat žízeň, intenzivnější křik může znamenat bolení bříška nebo hlad.
Důležité jsou také návyky při koupání dítěte:
při koupání máme s dítětem laskavě hovořit;
máme je pevně držet, aby mělo pocit bezpečí;
koupat máme rychle, aby neprostydlo;
voda v lázni má mít 37 - 35 stupňů Celsia;
prádlo, do kterého dítě po koupeli oblékáme, nemá být studené;
ovšem ani naše ruce, když do nich dítě bereme, nemají být studené;
při koupání musíme úzkostlivě dbát na to, aby se dítěti nedostala do oka mydlinka a aby dítěti nesvítilo do očí příliš ostré světlo.
Nakonec je třeba zmínit se o jedné časté závadě v péči o kojence, která souvisí s módou. Je to přehnané opalování dítěte, kdy maminkám záleží na tom, aby jejich děti byly opálené dohněda, a přitom nerespektují rady dětských lékařů, kteří před přílišným opalováním varují.
Kojenec vyroste za první rok života o 25 cm, tj. o 50 % porodní délky, má tedy v průměru 75 cm.
Hmotnost kojence v 1. roce činí v průměru asi 10 kg, tj. o 200 % více, než byla porodní hmotnost.
Růst mléčného chrupu začíná mezi 4. a 9. měsícem. Nejprve rostou dva dolní řezáky. Koncem prvního roku mívá dítě již osm zubů.

Psychologická diagnostika vývojové úrovně
Často používanou metodikou pro diagnostikování vývojové úrovně nejmenších dětí je např. Vývojová posuzovací škála Odette Brunet a Irene Lézine. Obsahuje vývojové úkoly pro děti od jednoho měsíce do 36 měsíců.
Klasická, nejznámější a nejrozšířenější obecná vývojová metoda pro kojence a batolata je Gesellova vývojová škála.
Škála je určena pro děti od 4 týdnů to 36 měsíců.
Vývojové škály jsou onotogenetickými psychology stále zdokonalovány a je jich již velké množství.
Účelem vývojově psychologického vyšetření je diagnostika adekvátnosti, optimálnosti nebo i závad a poruch vývoje. Při vývojovém vyšetření se současně získávají rovněž informace
o temperamentu dítěte, sociálních dovednostech, emoční stabilitě či dráždivosti, frustrační toleranci apod..
Položky se dělí např. do pěti oblastí:
adaptivní chování - nejlépe koreluje s budoucím mentálním vývojem dětí a je proto rozhodující pro závěrečný odhad intelektového potenciálu;
hrubá motorika - v kojeneckém věku je sledována poloha dítěte, v batolecím stabilitu a obratnost chůze a běhu, asymetrie v reakcích, přetrvávání primitivních reflaxů a abnormality;
jemná motorika - koreluje u dětí bez motorického defektu podstatně lépe s budoucím kognitivním vývojem než hrubá motorika;
řeč a sociální chování - identifikují se všechny viditelné a slyšitelné způsoby komunikace včetně porozumění gestům a řeči druhých lidí. V nové revizi Gesellova testu je výrazněji odlišena oblast porozumění od aktivního mluvení. To je velmi důležité ve 2.a 3. roce života, kam často patří opoždění vývoje expresivní řeči. U pohybově postižených dětí je kvalita rozumění známkou dobře zachovaných mentálních schopností.
Za zvláštní zmínku stojí tzv. anticipace vývoje. Někdy se jistá vývojová změna objeví přechodně, pak nastává přestávka, příp. jakýsi návrat zpět (regrese), a po této přestávce již dochází ke stabilnímu pokroku (např. v řeči nebo v zachovávání hygienických návyků). Regres jiného druhu se může na nějakou dobu objevit u staršího dítěte, dostane-li sourozence, na kterého žárlí.
Nesplňuje-li dítě uvedené vývojové normy ani v rámci možného výkyvu tří měsíců, je dobré nechat je odborně vyšetřit pediatrem a odborným dětským psychologem.


 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 10:30 | Reagovat

Kojenci trpí dost často na koliky. Jsou to sice zaražené prdíky, ale je lepší si o tom přečíst http://www.zdravi-nemoc.cz/kojenecka-kolika-zachvaty-neutisitelneho-kriku-kojence

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama