Disharmonický a patologický vývoj osobnosti

29. listopadu 2008 v 13:53 | Prof.PhDr. Rudolf Kohoutek,CSc.
Projevy a příznaky disharmonického vývoje osobnosti mohou být, pokud jsou geneticky podmíněny, trvalého, nebo, nejsou-li geneticky podmíněny, přechodného rázu, kdy se vyskytují jen dočasně.

Mezi disharmonické projevy přechodného rázu nezřídka se vyskytující v pubertě můžeme zařadit:
- hypobulie;
- intelektová pasivita;
- nápadné výkyvy v prospěchu, zejména jeho pokles;
- zvýšené denní snění;
- dočasná ztráta iniciativy - zejména u chlapců.
Dítě s disharmonickým vývojem osobnosti trvalého rázu projevuje např.:
- poruchy v sociálních vztazích;
- podivínskost;
- obtížné začleňování se do kolektivu;
- extrémní egocentričnost;
- nápadnosti a přestupky v oblasti sexuality, nezdrave zájmové soustředění převážně na tuto oblast;
- šaškování, upozorňuje na sebe nevhodným způsobem;
- impulsivitu;
- nedostatek rozumového zvládání vlastních citových zážitků a projevů;
- až příliš často se dojme;
- snadno upadá do afektu vzteku;
- je vztahovačné;
- citová vzrušení u něho nadměrně dlouho převládají;
- naproti tomu se může vyskytnout také citová chudost, nedostatek soucitu;
- dítě se nedokáže citově angažovat, jeho citové projevy jsou málo rozlišeny;
- podlézání;
- časté žalování;
- podbízení se pedagogovi, kamarádům, kupování si přízně spolužáků;
- značná pomalost, váhavost s velmi chudými mimickými projevy;
- stále stejně nevýrazná základní životní nálada;
- přemoudřelost, plané mudrování, filozofování;
- při známkování dělá scény;
- negativismus;
- zapírá své přestupky;
- v souvislosti s prospěchem mluví někdy o sebevraždě (suicidiu).
V případě disharmonického vývoje osobnosti a v případě poruch osobnosti a chování je žádoucí spolupracovat s psychiatrickou ambulancí pro děti a mladistvé.

Mezi vážné specifické poruchy osobnosti (dříve označované jako psychopatie), což jsou trvalé a výrazně maladaptivní akcentované a disharmonické behaviorální a povahové odchylky (deviace) od normy s převažujícími vlivy genetickými (bez organického mozkové onemocnění, poškození nebo mozkové dysfunkce) nad faktory psychosociálními, patří např.: paranoidní ( kverulantní, fanatická) porucha osobnosti,
schizoidní porucha osobnosti, disociální porucha osobnosti, emočně nestabilní porucha osobnosti, histrionská porucha osobnosti, anankastická porucha osobnosti, anxiózní (vyhýbavá) porucha osobnosti, závislá porucha osobnosti,narcistická porucha osobnosti, pasivně agresivní (negativistická) porucha osobnosti,
Mezi poruchy e osobnosti a chování (zejména u dospělých) patří také např.:
Návykové a impulzivní poruchy
Patologické hráčství (gambling), patologické zakládání požárů (pyromanie), patologické kradení, krádeže bez zjevného motivu, které nevedou k zisku ani pro pachatele ani pro jinou osobu (kleptomanie), trichotillománie (intenzivní puzení k systematickému vytrhávání vlastních vlasů) a nespecifikované návykové a impulzivní poruchy. Impulzivní tuláctví, potulování se, extrémní potřeba cestovat (poriomanie či dromomanie).
Charakteristickými znaky všech návykových a impulzivních poruch je neschopnost kontrolovat a monitorovat puzení a impulzy ke konání škodlivých činů pro postiženého a jeho okolí a prožívání vzrušení a tenze před započetím těchto činností a libý pocit uspokojení po realizaci těchto aktivit.
Autismus
Termín autismus poprve v roce 1911 použil švýcarský psychiatr Eugene Bleuler (1857-1939), který popsal autismus u schizofreniků (schizofrenie je také jeho termín).
Autismus může mít několik variant:
Vysokofunkční autismus ( inteligenčně je v normě nebo i v nadprůměru ).
Středně funkční autismus ( spojený s lehkou až střední mentální retardací ).
Nízkofunkční autismus ( provázený těžkou až hlubokou mentální retardací ).
Jde o pervazivní vývojovou poruchu.
Skupinu pervazivních vývojových poruch (PVP), resp. poruchy autistického spektra tvoří celoživotní neuropsychiatrická onemocnění, která se projevují abnormálním (často opožděným) vývojem sociálních, komunikativních a kognitivních funkcí. kvalitativními abnormalitami v oblasti sociálně-emočních interakcí a ve způsobu komunikace.
V některých případech jsou tyto poruchy spojeny s další závadou, poruchou či onemocněním, např. s ADD, ADHD, genetickou anomálií, neurologickým či endokrinologickým nálezem.
Do skupiny pervazivních vývojových poruch patří podle desáté revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10):
1. dětský autismus (F 84,0)
2. atypický autismus (F 84,1)
3. Rettův syndrom (F 84,2). Vyskytuje se pouze u dívek.
4. jiná desintegrační porucha v dětství (F84,3)
5. hyperaktivní porucha sdružená s mentální retardací a stereotypními pohyby (F 84,4)
6. Aspergerův syndrom (F 84,5)
7. jiné pervazivní vývojové poruchy (F 84,8)
8. pervazivní vývojová poruchy nespecifikovaná (F 84,9)
Aspergerův syndrom (AS)
Jde o je jednu z forem pervazivních vývojových poruch. Toto závažné postižení ovlivňuje všechny složky osobnosti a provází jedince po celý život. Vyznačuje se především disharmonickým vývojem osobnosti s převažující poruchou v oblasti sociálních vztahů a komunikace.
Na rozdíl od dětského autismu (uvádí Zuzana Makovská, 2007) je u této poruchy normální, někdy až nadprůměrná inteligence a dobrý řečový vývoj. Děti s Aspergerovým syndromem však mívají velmi specifické, stereotypní zájmy a dovednosti. Aspergerův syndrom se projevuje i bývá diagnostikován později než dětský autismus, jeho rozpoznání a diagnostika je složitější. Vyžaduje stejně jako autismus zvláštní péči a speciální výchovné a vzdělávací přístupy.

Odborná diagnostika závad a poruch chování a prožívání (osobnosti)
Mimo pozorování, rozhovor, anamnézu a dotazníky se používají speciální psychologické diagnostické testy.
Patří mezi ně např. v současnosti již klasická psychologická screeningová diagnostická metoda Roberta S. Woodworthe a Ellen Mathewsové (Personal Data Sheet), která je zaměřena na zjišťování neuroticismu, obsesí, schizoidních tendencí, paranoidních tendencí, depresivních a hypochondrických tendencí, impulzivních a záchvatovitých tendencí, sklonů k instabilitě a antisociálních sklonů.
Aplikuje se buď prohloubeným rozhovorem ( což považujeme za vhodnější aplikaci než dotazníkovou) nebo dotazníkem.
Často je v psychologické a psychiatrické praxi využívaný Symptom Checklist 90, tj.Dotazník SCL- 90 Leonarda R. Derogatise, R. S. Lipmana a L. Coviho, který umožňuje zjištovat přítomnost existujících patopsychologických a psychopatologických symptomů a tedy posoudit možnost obtíží v chování a prožívání, resp existenci psychické či osobnostní závady či poruchy. Zkoumá např. somatizaci, obsese a kompulse, interpersonální sensitivitu, subdeprese a deprese, anxiozitu, fobie, paranoidní myšlení a psychoticismus.
Test zahrnuje 90 otázek. Každá odpověď má stupnici 0 1 2 3 4, kterou se hodnotí intensita či frekvence (kvantita) výskytu obtíží v posledním týdnu:
0- vůbec ne,
1 - trochu,
2 - středně,
3 - hodně,
4- mimořádně hodně či mnoho.
Odbornou diagnózu může na základě získaných odpovědí na otázky dotazníku kompetentně stanovit pouze psychiatr nebo klinický psycholog, který má k dispozici vyhodnocovací klíč a potřebuje ještě odpovědi i na doplňující otázky, např.:
1. Jak dlouho máte uvedené psychické potíže ?
2. Jaké a jak dlouho máte i tělesné obtíže?
3. Zda a jak se vaše obtíže zhoršují či zlepšují ?
4. Jsou vaše potíže přítomny jenom někdy nebo více méně neustále?
5. Jsou vaše potíže přítomny více v určitou denní dobu?
6. Vyskytují se v závislosti na ročním období?
7. Bral/a jste nějaké léky, pokud ano, v jaké dávce, kolik a jaké, s jakým efektem?
8. Měl ještě někdo ve vaší rodině takové nebo podobné potíže?
9. Působí vám tyto potíže problémy v každodenním fungování (v běžném životě, v zaměstnání)?.
10. Jaké příčiny vaše duševní a tělesné potíže podle vás mají?
Posuzovací škála autismu v dětství (CARS - Child Autism Rating Scale)
(metoda je sestavená americkým psychologem Ericem Schoplerem /1927-2006/)
Zakládá se na pozorování dítěte a stanovení stupně odlišnosti od normy.
Škála autismu CARS obsahuje 15 posuzovaných položek odstupňovaných čtyřmi body:
1. Ve vztahu k lidem jsou autistické děti lhostejné k činnosti dospělých, kontakt
iniciují jen minimálně nebo vůbec. Kontakt má kvalitativně neosobní charakter.
2. Imitace - napodobování je pro autisty obtížné, pravidelně s časovou prodlevou vyžaduje pomoc dospělé osoby.
3. Emocionální reakce jsou svým způsobem nebo intenzitou nepřiměřené podnětu. Nálady lze těžko změnit, a to i při změně prostředí nebo činnosti. Jindy autistické dítě mění nálady rychle bez jakékoliv vnější změny.
4. Motorika autistických dětí je bizarní, děti chodí po špičkách, kroutí prsty, kývají se, strnule se dívají. Někdy tyto pozice přetrvávají i při snaze dítě zaujmout.
5. V užívání hraček a při hře se dostávají do popředí zájmu nepodstatné části hraček a předmětů, drobné otáčivé součástky, výrazné barvy nebo povrchy. Zájem o hračky bývá obecně malý, předměty jsou používány zvláštním způsobem.
6. Adaptace na změny je obtížná, často téměř nemožná. Vynucená změna vyvolává záchvat hněvu až vzteku, repetitivní pohyby nebo obtížně ztišitelné sebepoškozování.
7. Vizuální reakce jsou nepřiměřené, autistické děti zírají do prázdna, vyhýbají se pohledu z očí do očí, přikládají předměty blízko k očím.
8. Sluchové reakce se mění, chybí odpověď na nové výrazné zvuky, jindy dítě vyděsí každodenní známé zvuky.
9. Čich, chuť a hmat využívají spíš pro vlastní vzrušení, než pro poznání a použití. Očichávání, ochutnávání a ohmatávání vybraných předmětů s typickými vlastnostmi (drsný povrch, kovové předměty) patří k obrazu autismu. Bolestivý podnět může být ignorován. Naopak jen málo nepříjemný podnět může vyvolat silnou reakci.
10. Strach a nervozita autistických dětí neodpovídají situacím. Závažný neklid se objevuje i při běžných situacích a nebezpečným situacím dítě naopak nevěnuje pozornost. Chová se výrazně odlišně od zdravého vrstevníka.
11. Ve verbálním projevu jsou bizarní prvky, jako echolálie (opakování slov či vět pronesených druhou osobou), opožděná echolálie, nesprávné používání zájmen, užití nesprávných a nesmyslných slov nebo zvuků napodobujících řeč intonací a projevem, ale bez významu. Intonace, rytmus a hlasitost nejsou správně volené.
12. V neverbální komunikaci jsou zvláštní gesta bez významu, nevyzrálá neverbální komunikace nahrazuje komunikaci verbální v situacích, kdy by stejně staré nepostižené děti užily slovní vyjádření.
13. Aktivita je většinou extrémně vysoká nebo dominuje pasivita. Autistické děti se vyhýbají fyzicky náročným hrám.
14. Ačkoliv úroveň a konzistence intelektových funkcí je všeobecně snížená, v jedné nebo více oblastech mohou mít autistické děti neobvyklé schopnosti.
15. Celkový dojem.
Každá položka škály je odborným administrátorem (např. klinickým psychologem, psychiatrem, speciálním pedagogem) hodnocena na stupnici od 1 do 4 podle závažnosti postižení.
Diagnózu stanovuje pouze kvalifikovaný odborník.
Celkové skóre do 30 bodů s velkou pravděpodobností vylučuje dětský autismus,
30 - 36 bodů informuje o možnosti mírné až středně těžké formě dětského autismu,
hodnota od 37 do 60 bodů označuje dítě jako pravděpodobně výrazně autistické.
Léčbou a výchovou autistických a komunikačně handicapovaných dětí se zabývá americký projekt a program TEACCH (Treatment and Education of Autistic and Communication Handicapped Children), který byl založen v USA 1966.
Mezi hlavní zásady TEACCH programu patří:
Zapojení rodičů (někdy též spolupráce rodičů jako koterapeutů).
Vizualizace činností - předvídatelnost, srozumitelnost (fotografie, piktogramy ...).
Pochopení autismu a jeho vlivů.
Strukturování (,,rozfázování") fyzického prostředí a výuky.
Individuální zacházení.
Zlepšování dovedností.
Kognitivní terapie chování.
Působení na celou osobnost.
Důležitou součásti seriózního odborného šetření osobnosti a psychiky je ovšem podrobná anamnéza, zjištění individuální, sociální, zdravotní i ekonomické životní historie od početí do současné doby,
případně katamnéza (tj. zjištění stavu a vývoje zkoumané osoby po aplikované diagnostické i terapeutické, psychoterapeutické, korektivní či rehabilitační intervenci (v určitém časovém odstupu).
Anamnestické záznamové schema
Anamnéza je tvořena souborem důležitých životopisných informací o průběhu a okolnostech dosavadního psychosomatického vývoje daného jedince a o environmentálních, zdravotních, sociálních, ekonomických a psychologických i pedagogických podmínkách a vlivech na rozvoj jeho psychiky, osobnosti, prožívání i chování a zdravotního stavu.
Patří mezi základní metody poznávání a podklady pro diagnostikování osobnosti nejen nemocných, ale i zdravých osob, dětí, dospělých i seniorů.

Základní údaje

Jméno a příjmení

Datum a místo narození

Bydliště (např. velkoměsto-střed, velkoměsto-tovární předměstí, velkoměsto-venkovské předměstí; velké město, menší město, vesnice, osada, samota, střídá často bydliště (uveďte počet stěhování od doby narození dítěte)

Národnost

Výška

Hmotnost

Současný zdravotní stav

Absolvované školy, příp. pracoviště (od kdy do kdy)

Název zařízení kde byl(a) během svého vývoje umisťována(a)


Matka

Jméno a příjmení

Datum narození matky

Bydliště matky

Zdravotní stav matky

Vzdělání matky

Povolání matky

Současné pracoviště matky

Otec

Jméno a příjmení

Datum narození otce

Bydliště otce

Zdravotní stav otce

Vzdělání otce

Povolání otce

Jiné osoby ve funkci rodičů
(např. prarodiče ze strany otce či matky, vzdálenější příbuzní, pěstouni, adoptivní rodiče, cizí, jiné).

Vyšetřovaná osoba bydlela většinu dosavadního života:
(např. s oběma rodiči, s otcem s matkou , s babičkou, dědečkem, s nevlastními rodiči, s příbuznými, u cizích lidí, v dětském domově(ústavu).

Sourozenci

Jméno a příjmení

Datum narození

Bydliště

Zdravotní stav

Vzdělání

Povolání

Specifika

Osobní anamnéza

Datum prvního vyšetření

Informátor o anamnéze

Důvod vyšetření
(např. záškoláctví, útěky z domova, neujasněná volba povolání či studia, nekázeň, neklid, nesoustředěnost, prospěchové obtíže, posouzení speciálního talentu, zjištění způsobilosti pro školní docházku, jiné)

Význačná dosavadní odborná opatření (léčebná, výchovná, soudní atd.)

Rodové dispozice

- ze strany otce

--u příbuzných ze strany otce

- ze strany matky

-- u příbuzných ze strany matky

- u sourozenců

Otěhotnění manželky bylo manželem přijato: dychtivě, toužil po dítěti, chtěl je, ale s rozumem, bylo mu to jedno, považoval je za nežádoucí, nedovede říci, jiné .........(doplňte)

Kolik dětí rodiče chtěli mít?

Proč bylo dítě matkou nežádáno?

Proč bylo dítě otcem nežádáno?

Spokojenost matky s tím, že porodila, chlapce - holčičiku

Spokojenost otce s tím, že má chlapce - holčičiku

Kolikáté je vyšetřované dítě?

Jak se cítila matka během těhotenství?

Dělala si matka starosti, co bude?

Měla matka strach z porodu?

Měla matka strach že dítě nebude normální ? Proč?

Čím by si matka přála mít svoje dítě?

Čím by si otec přál mít svoje dítě?

Úrazy a nemoci matky v těhotenství

Porod
- pořadí porodu
- průběh porodu
- porodní hmotnost dítěte
- porodní míra plodu
Stav dítěte po narození
Kojení
Krmení
Spánek dítěte
(např. žádné obtíže, obtížně usíná, odmítá jít spát, spí neklidně, má noční děsy a můry, mluví ze spaní, vstává a chodí ve spánku, probouzí se s křikem a pláčem).
Vyměšování
Dosavadní nemoci, úrazy a operace

Psychický vývoj
- začátek sezení
- počátek chůze
- osobní tempo a motorika
- lateralita
- výrazový vývoj (zejména vývoj řeči)
- kognitivní vývoj
- pudový a emotivní vývoj
- charakterový vývoj
- sociální vývoj
- celkový vývoj osobnosti
(např. pravděpodobně normální, opožděný, mentálně retardovaný, dificilní, disharmonický, poruchový, chorobný).

Scholarita
- adaptace na mateřskou školu
(např. bez potíží, chodil do mateřské školy rád, chodil do mateřské školy jen z povinnosti, s odporem, s potížemi, např. pláč, protesty, nutné donucování).
- začátek povinné školní docházky
- vývoj prospěchu a adaptace ve škole
- zvláštní nezdary
- nynější prospěch a chování
- pozice a role dítěte ve škole
- postoje dítěte a jeho rodiny ke škole

Prostředí v němž dítě vyrůstalo
- u rodičů
- v jiné rodinné péči
- v ústavní výchově
- léčebné hospitalizace

Podmínky rodinného prostředí
- bytové poměry (např. přiměřené: vlastní domek, družstevní byt, byt v cizím domku, státní byt v činžáku, podnájem v rodinném domku, podnájem v činžáku; komplikované : byt velmi malý a nekomfortní, byt sice dost velký, ale nekomfortní, byt zdravotně závadný).
- možnosti spánku, rekreace a soukromí dítěte (má samostatnou místnost, má místnost společnou se sourozenci, spí v místnosti se sourozenci i s dospělými, má společné lůžko s jiným sourozencem, má jen svůj pracovní kout).
- okolí domova (např. zahrada, sad, dvorek, park, les, zástavba, jiné)
- materiální zajištění rodiny (přiměřené, nadprůměrné, nepřiměřené, nízké, dítě pro sebe nemá kapesné, jiné).
- pracovní doba rodičů (např. otec zaměstnán, matka pracuje v domácnosti, otec je doma (důchodce, nemoc, nezaměstnanost), matka je zaměstnaná, oba rodiče jsou zaměstnaní, matka se vrací domů až večer, otec se vrací domu až večer, osamělá matka, která má ranní směny, osamělá matka, která má odpolední a noční směny, osamělý otec, jiné).
- přítomnost rodičů v rodině (např. otec dlouhodobě vzdálen, matka dlouhodobě vzdálena, oba rodiče dlouhodobě vzdáleni, otec dojíždí 1x týdně- 1x za měsíc, matka dojíždí 1x týdně- 1x za měsíc, otec dlouhodobě vzdálen, matka dojíždí, matka dlouhodobě vzdálena, otec dojíždí).
- kulturně sociální úroveň rodiny (např. vynikající, velmi dobrá, dobrá, dostatečná, sotva dostačující).
- okruh sociálních kontaktů dítěte
- náplň volného času (např. navštěvuje zájmový kroužek, rytmiku, klub, chodí do dětské organizace, pěstuje sport, chodí do mimoškolní hudební či výtvarné výchovy, na hodiny cizích jazyků, pečuje o psa, hraje si, jiné).
- oblíbené hry dítěte ( např. nepohyblivé hračky, pohyblivé hračky, hry stavebnicové, konstruktivní , trpělivostní, společenské, náhodné štěstěny, sportovní, se zvířaty).
- jiné okolnosti (např. spolubydlící).
Struktura rodiny, mezilidské vztahy, hygienické a zdravotní poměry v rodině a výchova
- složení rodiny v níž dítě žije, např. :
vlastní rodiče,
vlastní rodiče a sourozenci,
vlastní otec a nevlastní matka,
vlastní matka a a nevlastní otec,
vlastní otec a nevlastní matka a vlastní sourozenci,
vlastní otec a nevlastní matka a nevlastní sourozenci,
vlastní matka a nevlastní otec a nevlastní spourozenci,
vlastní i nevlastní sourozenci, vlastní roiče a další příbuzní, jiné).

Doporučená literatura:
Kohoutek, R. Základy užité psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama