Psychologie v teorii a praxi na Blog.cz

Prosíme, abyste vždy jednu z možností odpovědí vztahující se na popis osobnosti žáka vyznačili podtržením, případně, abyste ji doplnili vhodnějším výrazem nebo udáním popisu konkrétní situace, na kterou se údaj vztahuje.

Jméno a příjmení: Datum a místo narození:

Škola (podnik):

Třída:

Opakoval(a) třídy (které a důvod: neprospěch - nemoc, apod.)?

Zameškané hodiny ve škole ............. Omluvené ............ Neomluvené .................

(v posledním šk. roce)

Čím by chtěl(a) být:

1)

2)

3)

Příjmení a jméno otce .............................................. Datum a místo narození

Zaměstnání otce

Příjmení a jméno matky ............................................ Datum a místo narození

Zaměstnání matky

Příjmení a jména sourozenců ..................................... Datum narození

Celkové zaměření žáka:

různé otázky společensko - vědní - o umění - o osoby - o přírodu - o techniku - o práci s počítačem -o

hmotný materiál - o rukodělné činnosti - o výtvarné činnosti - o sportovní činnosti - o

jinou činnost (jakou) ..................

Jak mnoho čte?

1. Hodně

2. Průměrně

3. Spíše méně

4. Skoro vůbec

Co čte? Dává přednost:

- odborné literatuře ( v jakém oboru .................................)

- beletrii - próze - poezii - detektivkám - cestopisům - méně hodnotné literatuře - novinám-

(kterým .................) - časopisů (jakým .....................) - jiné ( .....................)

Vyspělost četby vzhledem k věku:

Jeho (její) zájem o povolání ............................je:

vyhraněný - nevyhraněný, zdůvodněný - nezdůvodněný, podložený činností žáka -

nepodložený žádnou činností, dlouhodobý - krátkodobý, hluboký - povrchní, stálý -

nestálý.

Rozumové schopnosti žáka (bez ohledu na současný prospěch ve škole):

1. Je nadprůměrně bystrý, velmi rychle chápe, je samostatný i při osvojování nových

poznatků, má velmi dobře vyvinuté nejen konkrétní, ale i abstraktní myšlení.

2. Je schopen bez velkého úsilí chápat a plnit žádané úkoly. Mohl by patřit mezi nejlepší

žáky.

3. Průměrně chápe novou látku a zadané úkoly, přiměřeným úsilím může dosáhnout

dobrých výsledků.

4. Je poněkud méně chápavý, málo samostatný a těžkopádnější v oblasti myšlenkových

pochodů, učí se mechanicky.

5. Má velmi těžkopádné myšlení, musí vynaložit velké úsilí tehdy, chce-li pochopit vztahy

mezi jednoduchými fakty.

Ovládání základních početních úkonů (sečítání, odečítání, násobení, jednodušší dělení):

1. Ovládá nadprůměrně početní úkoly.

2. Bez obtíží ovládá základní početní úkony.

3. Průměrně ovládá základní početní úkoly.

4. Pouze dostatečně ovládá základní početní úkoly.

5. Neovládá ani dostatečně základní početní úkoly.

Stav školních vědomostí, dovedností a návyků celkově:

1. Nadprůměrně rychle si osvojuje nové poznatky a pamatuje se je trvale; rozsah jeho

paměti je značný a také si rychle vybavuje.

2. Velmi snadno si pomatuje a vybavuje.

3. Má průměrně vyhovující paměť.

4. Nemá spolehlivou paměť, jeho paměť je převážně mechanická.

5. Velmi špatně si pamatuje, rozsah jeho paměti je malý.

Doplňky posuzovatele: (např. je schopen pouze krátkodobého zapamatování, dlouhodobou paměť nemá dobře vyvinutou).

1. Je nadprůměrně rychlý a je schopen pracovat nejen velmi rychle, ale také velmi kvalitně,

pečlivě, důkladně a pravidelně.

2. Má rychlé osobní tempo a většinou pracuje také i kvalitně.

3. Má průměrně rychlé osobní tempo, je obvykle schopen pracovat i v souladu s běžně

požadovanou kvalitou.

4. Má volnější, pomalejší psychomotorické tempo, ale pracuje pečlivě a pravidelně.

5. Má pomalé osobní tempo a také kvalita práce je nízká.

Úroveň rozdělování a přenášení pozornosti:

1. Je schopen i bez obtíží zaměřit pozornost i na několik věcí současně a přitom spolehlivě

plnit dané úkoly.

2. Většinou úspěšně rozděluje pozornost i na několik úkolů.

3. Je schopen s průměrným úspěchem věnovat pozornost i více činnostem současně.

4. Má slabší (podprůměrnou) schopnost rozdělovat pozornost na několik úkolů, je v

takových situacích nejistý a snadno zapomíná.

5. Není schopen provádět ani dvě běžné činnosti současně.

Stav smyslového vnímání a řeči:

1. Velmi dobře vidí, slyší, vnímá vůně, má dobré chuťové vnímání a barvocit, řeč má bez

defektů, umí velmi výstižně vyjadřovat své myšlenky.

2. Má všechny smysly bez patologických změn, řeč bez vad ve výslovnosti a dobrou slovní

zásobu.

3. Nebyly shledány závady ve smyslovém vnímání, má průměrnou slovní zásobu i

vyjadřovací schopnosti.

4. Má drobnější korigované smyslové vady (např. zraku, sluchu), slovní zásobu má chudší,

nedovede se vždy přiléhavě vyjádřit.

5. Má větší vady smyslového vnímání (zrakového, sluchového, chuťového) a velmi chudou

slovní zásobu, nedovede se vyjadřovat.

Doplňky posuzovatele: (např. patlavě vyslovuje, huhňá a koktá apod.).

1. Vždy si věří, někdy se až přeceňuje, vždy si ví rady, je chladnokrevný a duchapřítomný.

2. Má vyrovnanou sebedůvěru, netrpí pocity méněcennosti ani při nezdarech a potížích, je

klidný a vyrovnaný, většinou se nedá vyvést z rovnováhy.

3. Průměrně si důvěřuje, bývá však vyveden z rovnováhy při větších nezdarech a obtížích, v

běžných situacích je klidný a vyrovnaný.

4. Málo si věří, jeho sebedůvěra a sebehodnocení je labilní a závislé na situaci, má sklon

podléhat panice v tíživějších situacích.

5. Trpí pocity méněcennosti (i když to případně navenek zakrývá), které někdy nepřiměřeně

kompenzuje, podléhá velmi snadno panice, ztrácí nervy, snadno znervózní.

1. Nesnese nepořádek ani nečistotu.

2. Je značně pořádný a čistotný.

3. Charakterizuje jej spíše pořádnost a čistotnost než opak.

4. Bývá nepořádný a nečistotný; vyžaduje častou kontrolu svého chování.

5. Je nepořádný, nečistý, vyžaduje neustálou kontrolu.

Organizační schopnosti, umění jednat s lidmi:

1. Má nadprůměrně organizační schopnosti, umí pružně a úspěšně jednat s lidmi.

2. Má velmi dobré organizační schopnosti, umí společensky vystupovat.

3. Má průměrné organizační schopnosti a umí se obstojně chovat vůči starším lidem,

mužům i ženám, většinou je ukázněný.

4. Má malé organizační schopnosti, ve styku s lidmi je neohrabaný, nerozhodný a někdy i

neukázněný.

5. Nemá organizační schopnosti, ve styku s lidmi se dopouští hrubých chyb a někdy vážných

závad v chování.

Síla vůle a snaživost:

1. Mimořádně velká (je schopen ovládat sebe i druhé).

2. Velká ( jde cílevědomě a vytrvale za svými cíli).

3. Průběžná, běžná, při překážkách má sklon ke kompromisům.

4. Malá, rychle ustupuje, řeší věci kompromisně.

5. Velmi malá.

Pracovitost a aktivita:

1. Velmi rád pracuje tělesně i duševně, je při práci tělesné - duševní velmi aktivní, dovede

pracovat tvůrčím způsobem.

2. Rád pracuje, je pilný a aktivní tělesně - duševně.

3. Je průměrně pracovitý a aktivní tělesně - duševně.

4. Je málo pilný a aktivní tělesně - duševně. Nemá smysl pro tvůrčí činnost.

5. Je pasívní a lenivý tělesně - duševně, dokonce i tehdy, jde-li spíše o netvůrčí, spíše o

mechanickou práci.

Motorika, tělesná síla a únavnost při tělesné práci:

Zdravotní stav, nápadnosti tělesného vzezření a výrazu dítěte:

Pověst rodiny a její spolupráce se školou:

1. Nadprůměrně dobré, kladné a nadprůměrně kultivované rodinné prostředí a nadprůměrná

spolupráce se školou.

2. Spořádané rodinné prostředí, velmi dobrá kulturní úroveň rodiny, dobrá spolupráce se

školou.

3. Běžné, průměrné a obstojné rodinné prostředí i spolupráce se školou.

4. Disharmonické rodinné prostředí, nezájem rodiny o spolupráci se školou, výchovná

nedostačivost rodičů.

5. Nevyrovnané až defektní rodinné prostředí, nezájem rodiny o spolupráci se školou,

značná výchovná nedostačivost rodičů.

Osvědčené výchovné postupy:

1. Přátelské domluvy mezi čtyřma očima, převaha kladného hodnocení nad záporným, mírná

výchova, autoritativní přístupy pouze zdůvodněné.

2. Domluvy před kolektivem a vzkazy do rodiny, kategorické výchovné přístupy.

3. Domácí vězení, doučování, zákazy a trest převažující nad kladným hodnocením.

4. Ani kladné, ani záporné hodnocení se příliš neosvědčilo.

5. Vyžaduje speciální výchovu v ústavním prostředí.

Jak by se podle Vašeho mínění mohl osvědčit v každém ze tří povolání, které uvedl:

1. Výborně (mohl by vyniknout) v povolání jako........................................................

2. Velmi dobře jako.............................................................................................

3. Průměrně jako................................................................................................

4. Podprůměrně jako...........................................................................................

5. Nedostatečně jako..........................................................................................

Datum vyplnění dotazníku:

Vyplnil:

Razítko školy:

(podle J. Raiskupa, upravil R. Kohoutek)

Dále je uvedena podrobná osnova životopisu, která vám pomůže upamatovat se a zabrání zapomenout na něco důležité. Není třeba psát odpovědi anebo vysvětlování ke každému heslu osnovy; jestli se vás některé body netýkají, nemusíte se o nich zmiňovat. Uvádějte jen významné údaje a důležité okolnosti.

Životopis napište čitelně a souvisle na prázdné plochy vedle osnovy.

Pokud vám nevystačí místo, pokračujte na volné straně.

___________________________________________________________________________

(Text životopisu: pište v souvislých větách - heslovité

komentáře nestačí!)

Původ:

rodiště, prostředí, dobová situace, poměry

Rodina:

rodiče, pěstouni, (zaměstnání) - jejich vzdělání, vzájemný vztah rodičů, národnost rodičů, úplnost rodiny (případně na co zemřeli rodiče, sourozenci - v jakém věku ...), soulad v rodině, nemoci v rodině, majetkové poměry, kulturnost rodiny, výchova v rodině, kde a kdo vychovával, přednosti a klady výchovy, přísná - volná výchova, nedostatky a chyby výchovy

Předškolní věk:

jesle, mateřská škola, prarodiče, dětský domov, nemocnice

Školský věk - vzdělání:

návštěva školy, změny, vztah k učení, prospěch, píle, oblíbené učební předměty, neoblíbené předměty, doučování a příprava do školy, poruchy řeči

Zvláštní zážitky v dětství a mládí:

pozoruhodné příhody a dojmy, nemoci, úrazy, duševní otřesy, těžkosti během dospívání

Příprava pro povolání:

zájmy, vyučení se řemeslu, praxe, ukončené odborné vzdělání, školní prospěch, zvláštní kurzy, zkoušky, studijní cesty, spokojenost ve škole

Vojenská služba:

Existenční osamostatnění:

první zaměstnání, změny povolání - příčiny, počáteční těžkosti, známosti, založení vlastní rodiny, změny bydliště, stěhování, ekonomická (finanční) situace

Vynikající úspěchy:

sport, umění apod.

Tělesná a duševní zdatnost:

současný zdravotní stav, nemoci - zejména vážné, chronické, hospitalizace v nemocnici apod., tělesné vady, úrazy, operace, invalidita; výživa, alkohol, kouření, denní spánek, tělesná síla a vytrvalost, zvláštní schopnosti, nadání, nervový a duševní stav, sportování a otužilost, soustavná lékařská péče (jaká)

Soukromý a rodinný život:

Bytová situace:

byt velký - malý, světlý - tmavý, vlhký - suchý atp.; uspokojivá - neuspokojivá, prostředí bydliště,

datum sňatku, manželství, děti - příbuzní

Rodinný život:

soulad, disharmonie, rozpory, konflikty, nemoci v rodině, hmotné možnosti

Styl rodinné výchovy:

např. odmítavá, rozmazlující, vlažná, kontrastní, ovládaná

Extramatrimoniální vztahy:

nepřítomny; přítomny, ale tolerovány; přítomny a netolerovány; jsou či nejsou příčinou úvah o rozchodu či rozvodu

Život mimo povolání:

osobní zájmy a záliby, hodnoty a jejich hierarchie, kultura, náboženství, sociální kontakty, cestování, sociální iniciativy, sdružení popř. veřejná činnost, povahové zvláštnosti, role a pozice mezi vrstevníky

podnik, pracoviště, práce, poměry a vztahy na pracovišti, vztah k zaměstnání, záměry, perspektivy pracovní úspěchy, osobní iniciativy, platové zařazení, výdělek, vedlejší zaměstnání, studium při zaměstnání, změny zaměstnání

Významější životní události:

mimořádné životní úspěchy, neúspěchy, nehody, ztráty, krize, duševní otřesy, tresty, vězení, rehabilitace

ZAMĚŘENÍ NA BUDOUCNOST:

plány, tužby, ideály, snahy, osobní cíle:

rodinné, společenské, kulturní, pracovní, politické, umělecké

prognózy dalšího vývoje v osobním životě i v práci:

hierarchie cílů a hodnot partnera (partnerky):

Zvláštní připomínky:

Žádáte-li např. o radu při volbě povolání nebo studijního oboru, zodpovězte stručně, ale výstižně tyto otázky:

Jaké pohnutky vás vedli k této volbě? (z uvedeného podškrtněte vhodné nebo přepište jiné):

osobní zájem, sklon, doporučení vrstevníků, známých, učitelů, odborníků, jiných (uveďte)...........................

jiné motivy - dopište jaké ....................................................................................................................

Jste dobře informován(a) o zvoleném povolání nebo oboru? Znáte jeho požadavky, pracovní podmínky, rizika?

Jaké nepříjemné vlastnosti anebo těžkosti v této práci očekáváte - čeho se obáváte?

Myslíte si, že máte schopnosti pro tuto práci a troufáte se vykonávat ji?

Bude toto povolání (obor) přiměřené vašim zájmům, citovému založení, temperamentu,

povaze a také osobním a pracovním vlastnostem?

Které z vlastních předností pokládáte za osobní dispozice pro tento obor?

Které nedostatky si sebekriticky přiznáváte a kterých se obáváte? (o kterých předpokládáte,

že by vám mohli dělat při studiu nebo povolání těžkosti)

Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti, jak dlouho se o obor zajímáte, jak svůj zájem prakticky osvědčujete?

Datum sestavení životopisu

Eysenckův osobnostní dotazník (EOD, EPI) je původní psychologická poznávací metoda Hanse Jürgena Eysencka a jeho manželky Sibyl B. G. Eysenckové, která má za cíl identifikovat dvě hlavní dimenze osobnosti: extraverzi (E) a neuroticismus (N) či emocionální labilitu. Pokud jde o neuroticismus, ten totiž vymezil H. J. Eysenck (1916-1997) již v roce 1947 jako poruchu integrace osobnosti a emoční instabilitu, ještě nikoliv jako neurózu. Později (1960) zdůrazňoval Eysenck v obsahu tohoto pojmu zejména emocionalitu. Navíc obsahuje EOD stupnici zjišťující upřímnost zkoumané osoby .

Eysenckův osobnostní dotazník lze využít i pro diagnostiku klasických temperamentů (sangvinik, flegmatik, cholerik, melancholik) a to tak, že se dá do vztahu kvantita extraverze, resp. introverze a emocionální labilita, resp. stabilita. Např. jedinec extravertovaný a současně emočně labilní patří mezi temperamentový typ cholerik.

Analýzu výsledků dotazníku a příslušnou psychologickou diagnózu by měl provádět odborný psycholog, který má k dispozici vyhodnocovací klíč.

H. J. Eysenck byl německý a britský psycholog židovského původu žijící a pracující v Londýně. Byl autorem psychometricky založené teorie osobnosti. Jeho pojetí temperamentu vychází z faktorové analýzy. Při faktorování vyššího řádu, které Eysenck užívá, se vyabstrahují velmi obecné vlastnosti.

Původní Eysenckův osobnostní a zde uvedený dotazník obsahoval pouze 2 faktory - neuroticismus a extraverzi. Později H. J. Eysenck doplnil svou teorii o třetí faktor - psychoticismus.

Jeho teorie a metoda diagnostikování osobnosti vyniká dobrou měřitelností a testovatelností. Když vzniknul podobný test osobnosti L. S. Goldberga s názvem Big Five (Velká pětka), Eysenck na to zareagoval publikováním vlastní teorie s názvem Giant three (Obrovská trojka). Čísla v názvech obou teorií označují počet základních osobnostních vlastností.
Eysenckova teorie i jeho novější testy osobnosti tedy vychází ze tří vlastností:

1. Do you often long for excitement around yourself?

(Toužíte často po vzruchu kolem sebe?)

2. Do you often need encouragement by understanding friends?

(Potřebujete často povzbuzení od přátel, kteří Vám rozumí ?)

3. Are you usually without troubles?

4. Do you find it difficult when your demands are refused?

5. Before you start doing something, do you think it over?

( Než se do něčeho pustíte, promýšlíte si to napřed?

12. Do you sometimes get angry and lose self-control?

13. Do you often act in an impulsive way?

14. Do you often worry that you did or said something you should not have done or said?

15. Do you generally prefer reading to meeting people?

21. Do you often daydream?

22. When somebody shouts at you, do you also shout?

23. Are you often annoyed by guilt feelings?

24. Are all your habits good and desirable?

25. Are you usually able to relax and be cheerful at a jolly party?

26. Would you say that you are tense or oversensitive?

27. Do people think that you are a very lively person?

29. Are you mostly silent when you are among people?

30. Do you sometimes say a gossip?

31. Do you have problems when falling asleep because you cannot help thinking about someting?

32. When you want to learn something, do you prefer books than discussions with other people?

33. Do you have palpitation or heart pains?

34. Do you like those kinds of jobs in which you must be very attentive?

35. Do you have attacks of shivers or trembling?

36. Would you report everything at the customs even if you knew that they cannot find it?

37. Do you dislike being among people who make fun of each other?

38. Do you easily get angry?

39. Do you like activities demanding quick decisions?

40. Are you worried by ,,terrible things" that might happen?

52. Do you suffer from inferiority complexes?

57. Do you suffer from insomnia?

Dotazník SCL- 90 umožňuje ověřit přítomnost existujících patopsychologických a psychopatologických symptomů a tedy posoudit možnost obtíží v chování a prožívání, resp existenci psychické či osobnostní závady či poruchy.

Hodnotí se zejména poslední týden.
Test zahrnuje 90 otázek. Každá odpověď má stupnici 0 1 2 3 4, kterou se hodnotí frekvence (kvantita) výskytu obtíží:

4- mimořádně hodně či mnoho.

Odbornou diagnózu může na základě Vašich odpovědí na otázky dotazníku kompetentně stanovit pouze psychiatr nebo klinický psycholog, který má k dispozici vyhodnocovací klíč a potřebuje ještě vaše odpovědi i na doplňující otázky, např.:

Pocity na omdlení nebo závrati.

12. Pains in heart or chest 0 1 2 3 4

13. Feeling afraid in open spaces or on the streets 0 1 2 3 4

Pocity strachu z otevřených prostranství (široké ulice, parky, pole.

14. Feeling low in energy or slowed down 0 1 2 3 4

Pocit, že máte málo energie nebo jste zpomalen.

15. Thoughts of ending your life0 1 2 3 4

16. Hearing voices that other people do not hear 0 1 2 3 4

17. Tremling 0 1 2 3 4

Svalové chvění např. rukou, nohou, třesavka.

18. Feeling that most people cannot be trusted 0 1 2 3 4

19. Poor appetite 0 1 2 3 4

20. Crying easily 0 1 2 3 4

21. Feeling shy or uneasy with the opposite sex 0 1 2 3 4

22. Feeling or being trapped or caught. 0 1 2 3 4

23. Suddenly scared for no reason 0 1 2 3 4

24. Temper outbursts that you could not control 0 1 2 3 4

25. Feelling afraid to go out o your house alone) 0 1 2 3 4

26. Blaming yourself for things 0 1 2 3 4

27. Pains in lowe back 0 1 2 3 4

28. Feeling blocked in getting things done 0 1 2 3 4

29. Feeling lonely 0 1 2 3 4

30. Feeling blue 0 1 2 3 4

31. Worrying too much about things 0 1 2 3 4

32. Feeling no interest in things 0 1 2 3 4

33. Feeling fearful 0 1 2 3 4

34. Your feeelings being easily hurt 0 1 2 3 4

35. Other people being aware of xour private thoughts 0 1 2 3 4

36. Feeling others do not understand you or are unsympathetic 0 1 2 3 4

37. Feeling that people are unfriendly or dislike you 0 1 2 3 4

38. Having to do things very slowly to insure correctness 0 1 2 3 4

39. Heart pounding or racing 0 1 2 3 4

40. Nausea or upset stomach 0 1 2 3 4

41. Feeling inferior to others 0 1 2 3 4

42. Soreness of your muscles 0 1 2 3 4

43. Feeling that you are watched totalked about by others 0 1 2 3 4

44. Trouble falling asleep 0 1 2 3 4

45. Having to check and double-check what you do 0 1 2 3 4

46. Difficulty making decisions. 0 1 2 3 4

47. Feeling afraid to travel on buses, subways or trains. 0 1 2 3 4

48. Trouble getting your breath. 0 1 2 3 4

49. Hot or cold spells 0 1 2 3 4

50. Having to avoid certain things, places or activities because they frighten you. . 0 1 2 3 4

Nutnost vyhnout se ze strachu určitým místům, předmětům nebo činnostem.

51. Your mind going blank 0 1 2 3 4

52. Numbness or tingling in parts of your body 0 1 2 3 4

53. A lump in your throat 0 1 2 3 4

54. Feeling hopeless about the future 0 1 2 3 4

55. Trouble concentrating 0 1 2 3 4

56. Feeling weak in parts of your body 0 1 2 3 4

57. Feeling tense or keyed up 0 1 2 3 4

58. Heavy feelings in your arms or legs 0 1 2 3 4

59. Thoughts or death or dying 0 1 2 3 4

60. Overeating 0 1 2 3 4

61. Feeling uneasy when people are watsching or talking abou you. . 0 1 2 3 4

62. Having thoughts that are not vyour own. 0 1 2 3 4

Míváte myšlenky, které vám připadají že nejsou vaše vlastní.

63. Having urges to beat, injure or harm someone 0 1 2 3 4

64. Awakening in the early morning 0 1 2 3 4

65. Having to repeat the same actions such as touching,counting, washing. .

66. Sleep that is restless or disturbed 0 1 2 3 4

67. Having urges to break or smash things 0 1 2 3 4

68. Having ideas or beliefs that others do not share 0 1 2 3 4

69. Feeling very self-conscious with others 0 1 2 3 4

70. Feeling uneasy in crowds, such as shopping or at a movie 0 1 2 3 4

71. Feeling everything in an effort 0 1 2 3 4

72. Spells of terror or panic 0 1 2 3 4

73. Feeling uncomfortable about eating or drinking in public. . 0 1 2 3 4

74. Getting into frequent arguments 0 1 2 3 4

75. Feeling nervous when you are left alone 0 1 2 3 4

76. Others not giving you proper credit for your achievements 0 1 2 3 4

77. Feeling lonely even when you are with people 0 1 2 3 4

78. Feeling so restless you couldn´t sit still 0 1 2 3 4

79. Feelings of worthlessness. 0 1 2 3 4

80. Feeling that familiar things are strang or unreal 0 1 2 3 4

81. Shouting or trowing things 0 1 2 3 4

82. Feeling afraid you will faint in public 0 1 2 3 4

83. Feeling that people will také advantage of you if you let them 0 1 2 3 4

84. Having thoughts about sex that bother you a lot 0 1 2 3 4

85. The idea that you should be punished for your sins 0 1 2 3 4

86. Feeling pushed to get things done 0 1 2 3 4

87. The idea that something serious is wrong with your body. . 0 1 2 3 4

88. Never feeling close to another person. 0 1 2 3 4

89. Feelings of guilt 0 1 2 3 4

90. The idea that something is wrong with your mind 0 1 2 3 4

Životopis můžeme nechat vypracovat dvojím způsobem. Buď formou spontánního, neřízeného, podrobného popisu průběhu života, nebo formou tzv. autobiografického inventáře.

Při zpracování neřízeného životopisu si všímáme především časové návaznosti, časového sledu životopisu (např. kde jsou časové mezery, které změny v zaměstnání člověk uvádí a které zaměstnání nerozvádí), tendence vývoje a společenské pozice (vzestupné, sestupné, změny pracovních oblasti atd.).

Počítáme s tím, že např. uchazeč o určité povolání či studium má tendenci přikrášlovat méně příjemné úseky života: výpovědi ze zaměstnání, tresty, pobyty v nápravných zařízeních apod. Zjistíme-li takové přikrášlení, analyzujeme, zda jde o vědomý podvod, nebo spíš o projev studu.

Při analýze životopisu si všímáme nejen obsahu, ale i formálních stránek, jako je barva papíru, inkoustu, formát papíru.

Např. použití fixových per nebo barevných inkoustů signalizuje pravděpodobnost touhy po vyvolání efektu a může svědčit o snaze vyniknout formálnostmi. Mnohdy se také stává, že osoby málo vycvičené a dovedné v psaní dávají přednost malým formátům papíru, protože na velké bílé ploše formátu se cítí nejisté: např. ženy z domácnosti, nekvalifikovaní dělníci atp.

Autobiografický inventář je vlastně životopis sestavený ve formě posuzovací, hodnotící stupnice, v níž zkoumaná osoba pouze zatrhuje některou z řady možných odpovědí. Hodí se hlavně k výzkumným účelům, dá se dobře statisticky zpracovávat.

(podle J. Raiskupa, upravil R. Kohoutek)

Dále je uvedena poměrně podrobná osnova životopisu, která vám pomůže upamatovat se a zabrání zapomenout na něco důležité. Není třeba psát odpovědi anebo vysvětlování ke každému heslu osnovy; jestli se vás některé body netýkají, nemusíte se o nich zmiňovat. Uvádějte jen významné údaje a důležité okolnosti.

Životopis napište čitelně a souvisle na prázdné plochy vedle osnovy. Pokud vám nevystačí místo, pokračujte na poslední volné straně.

___________________________________________________________________________

Žádáte-li o radu při volbě povolání nebo studijního oboru, zodpovězte stručně, ale výstižně tyto otázky:

Jaké pohnutky vás vedli k této volbě? (z uvedeného podškrtněte vhodné nebo přepište jiné):

osobní zájem, sklon, doporučení vrstevníků, známých, učitelů, odborníků, jiných

jiné motivy - dopište jaké ............................................................................................................

Jste dobře informován(a) o zvoleném povolání nebo oboru? Znáte jeho požadavky, pracovní podmínky, rizika?

Jaké nepříjemné vlastnosti anebo těžkosti v této práci očekáváte - čeho se obáváte?

Myslíte si, že máte schopnosti pro tuto práci a troufáte se vykonávat ji?

Bude toto povolání (obor) přiměřené vašim zájmům, citovému založení, temperamentu,

povaze a také osobním a pracovním vlastnostem?

Které z vlastních předností pokládáte za osobní dispozice pro tento obor?

Které nedostatky si sebekriticky přiznáváte a kterých se obáváte? (o kterých předpokládáte,

že by vám mohli dělat při studiu nebo povolání těžkosti)

Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti, jak dlouho se o obor zajímáte, jak svůj zájem prakticky osvědčujete?

MLADOST - VÝVOJ - DOSPĚLOST: Text životopisu: pište v souvislých větách - heslovité

komentáře nestačí!

rodiště, prostředí, dobová situace, poměry.

rodiče, pěstouni, (zaměstnání) - jejich vzdělání, vzájemný vztah rodičů, národnost rodičů, úplnost rodiny (případně na co zemřeli rodiče, sourozenci - v jakém věku ...), soulad v rodině, nemoci v rodině, majetkové poměry, kulturnost rodiny, výchova v rodině, kde a kdo vychovával, přednosti a klady výchovy, přísná - volná výchova, nedostatky a chyby výchovy.

jesle, mateřská škola, prarodiče, dětský domov, nemocnice.

návštěva školy, změny, vztah k učení, prospěch, píle, oblíbené učební předměty, neoblíbené předměty, doučování a příprava do školy, poruchy řeči

pozoruhodné příhody a dojmy, nemoci, úrazy, duševní otřesy, těžkosti během dospívání

zájmy, vyučení se řemeslu, praxe, ukončené odborné vzdělání, školní prospěch, zvláštní kurzy, zkoušky, studijní cesty, spokojenost ve škole.

Existenční osamostatnění:

první zaměstnání, změny povolání - příčiny, počáteční těžkosti, známosti, založení vlastní rodiny, změny bydliště, stěhování, ekonomická (finanční) situace

Vynikající úspěchy:

(sport, umění apod.)

současný zdravotní stav, nemoci - zejména vážné, chronické, hospitalizace v nemocnici apod., tělesné vady, úrazy, operace, invalidita; výživa, alkohol, kouření, denní spánek, tělesná síla a vytrvalost, zvláštní schopnosti, nadání, nervový a duševní stav, sportování a otužilost, soustavná lékařská péče (jaká).

bytová situace (byt velký - malý, světlý - tmavý, vlhký - suchý atp.) uspokojivá - neuspokojivá, prostředí bydliště,

datum sňatku, manželství, děti - příbuzní

rodinný život - soulad, disharmonie, rozpory, konflikty, nemoci v rodině, hmotné možnosti

styl rodinné výchovy (např. odmítavá, rozmazlující, vlažná, kontrastní, ovládaná), extramatrimoniální vztahy

Život mimo povolání:

osobní zájmy a záliby, hodnoty a jejich hierarchie, kultura, náboženství, sociální kontakty, cestování, sociální iniciativy, sdružení popř. veřejná činnost, povahové zvláštnosti, role a pozice mezi vrstevníky

Povolání a zaměstnání

podnik, pracoviště, práce, poměry a vztahy na pracovišti, vztah k zaměstnání, záměry, perspektivy pracovní úspěchy, osobní iniciativy, platové zařazení, výdělek, vedlejší zaměstnání, studium při zaměstnání, změny zaměstnání.

Významější životní události:

mimořádné životní úspěchy, neúspěchy, nehody, ztráty, krize, duševní otřesy, tresty, vězení, rehabilitace.

plány, tužby, ideály, snahy, osobní cíle: rodinné, společenské, kulturní, pracovní, politické, umělecké

- prognózy!

Hierarchie (žebříček) hodnot partnera (partnerky):

Zvláštní připomínky:

VYSVĚTLUJÍCÍ doplňky:

Podle názorů některých odborníků má se vyšetřované osobě ponechat úplná volnost při psaní životopisu, který se pokládá za spontánní projev osobnosti a který je podrobený všestranné hloubkové analýze. Podle názorů jiných odborníků je důležitá především úplnost životopisné anamnézy, kterou je třeba zabezpečit soustavou otázek. Přitom kromě odpovědí je třeba ponechat možnost širších komentářů.

Potřebám nejlépe odpovídá asi kompromisní forma. Vyšetřované osobě se ponechává volnost v stylizaci životopisu, ale úplnost anamnézy a soustavnost výpovědí se podporuje heslovitým pomocným schématem.

Protože často bývají důležitá přesná data významných životopisných údajů, je možné připustit, aby vyšetřovaná osoba životopis napsala doma a před vyšetřením ho odevzdala.

Zadávání životopisu nevyžaduje zvláštní instrukce; ty jsou už uvedené na první straně. Vyšetřovaná osoba si je však musí přečíst pod dozorem examinátora, který má zodpovědět případné otázky nebo podat potřebné doplňující vysvětlení. Velmi důležité je, abychom zdůraznili záruku diskrétnosti všech uváděných údajů.

Obzvlášť je třeba vyšetřované osoby upozornit na to, aby nepsali životopis ve formě heslovitých odpovědí na jednotlivé body schéma ani ve formě heslovitých komentářů k bodům osnovy! Životopis má být souvislým popisem vlastního života - osnova má jen připomenout takové zážitky nebo okolnosti.

Životopis musí vyšetřovaná osoba zásadně napsat vlastnoručně. Může přitom použít libovolný psací prostředek (kromě psacího stroje). Když se má provést i grafologický rozbor, je třeba požadovat napsání perem a inkoustem.

Napsání životopisu se nemá časově omezovat. Při hromadném vyšetření je třeba však formálně vymezit rámcový časový limit - např. udat jako dostačující čas cca 1/2 hodiny (asi po 20 minutách je možné upozornit, že čas se chýlí ke konci, není možné však po půl hodině práci striktně ukončit, ale pomaleji píšícím osobám povolit i více minutové prodloužení času, případně jim umožnit dokončit práci přes přestávku anebo na konci vyšetření). Rozdíly v rychlosti psaní je potřeba vyrovnat zaměstnáním osob, které jsou dříve hotové; je výhodné mít v zásobě doplňující pomůcky (např. dotazníky).

Examinátor si může poznamenat čas trvání životopisu a dělat si poznámky o otázkách, které měli jednotlivé osoby ať už k instrukcím, nebo vlastní textové části.

Vyhodnocení životopisu

Při zpracování a studiu životopisu doporučujeme použít různobarevné tužky na podtrhávání, čímž je možné zvýraznit symptomatické a důležité výpovědi (systém barevného označení je věcí zvyku - např. červenou barvou se podtrhnou negativní a zelenou pozitivní údaje, modrou barvou zážitky a události vztahující se k vybranému oboru nebo povolání, žlutou barvou se označí gramatické a syntaktické chyby apod.).

Po analýze životopisu si připravíme doplňkové a kontrolní otázky pro závěrečný rozhovor, který se doporučuje začít právě výpověďmi v životopise. Velmi důležitá je konfrontace životopisu s vyplněnými dotazníky, hlavně s těmi, které obsahují otázky anamnestického rázu.

Ze životopisu je možné velmi dobře posoudit stylistické schopnosti, obratnost ve vyjadřování, znalost řeči a pravopisu, jako i úpravy písemného projevu. Životopis může být, přirozeně, i předmětem podrobné grafologické analýzy.

Jde o námět na dotazník vztahující se k volbě či výběru povolání či studia žáků a žákyň základních škol.

DOTAZNÍK RODIČUM

Jméno a příjmení dítěte: ...............................................................................................................

Datum a místo narození ...............................................................................................................

Bydliště ........................................................................................................................................

Národnost ........................................................................... Státní příslušnost ............................

Škola dítěte ........................................................................................ třída .................................

Jméno a příjmení vlastního otce: ....................................................... Datum narození ...............

Zaměstnání vlastního otce, jeho zdravotní stav a stručně jeho povaha: .......................................

.......................................................................................................................................................

.......................................................................................................................................................

Jméno a příjmení vlastní matky: ........................................................ Datum narození ...............

Zaměstnání vlastní matky, její zdravotní stav a stručně její povaha: ...........................................

.......................................................................................................................................................

.......................................................................................................................................................

Jméno a příjmení nevlastního otce (resp. pěstouna): ...................................................................

Zaměstnání: ..................................................................................................................................

Jméno a příjmení nevlastní matky (resp. pěstounky): .................................................................

Zaměstnání: ..................................................................................................................................

Kolik má dítě sourozenců: ................... Jak se učili a chovali ve škole? .....................................

Jsou zaměstnaní? ................................. Kde? ..............................................................................

Jak se vzájemně shodnou? ...........................................................................................................

Stav ...................................................... Jaký je jejich zdrav. stav? .............................................

......................................................................................................................................................

Čím chce být Vaše dítě (jaké povolání by chtělo vykonávat)?:

1. .............................................................. Proč? ......................................................................

2. .............................................................. Proč? ......................................................................

3. .............................................................. Proč? ......................................................................

Vážení rodiče,

jednu z možných odpovědí vztahující se na Vaše dítě vyznačte podtržením a případně ji doplňte vhodnějším výrazem nebo udáním situace, na kterou se vztahuje.

Je jeho (její) zájem o povolání:

krátkodobý - dlouhodobý, vyhraněný - nevyhraněný, zdůvodněný - nezdůvodněný,

podložený vlastní činností dítěte, zapříčiněný zvnitřku (nadáním dítěte) - vyvolán zvnějšku

(např. přáním rodičů, vlivem kamarádů apod.)?

1. velmi značně

2. hodně

3. průměrně

4. málo

5. velmi málo

Jakou má Vaše dítě paměť?

1. mimořádně dobrou, výbornou

2. velmi dobrou

3. průměrně dobrou

4. slabší

5. velmi špatnou

Jak je Vaše dítě rychlé, jak má vyvinuté osobní tempo?

1. je velmi rychlé při tělesné - duševní činnosti

2. rychlé při tělesné - duševní činnosti

3. je průměrně rychlé (středně rychlé) při tělesné - duševní činnosti

4. je pomalejší v tělesné - duševní činnosti

5. je značně pomalé v tělesné - duševní činnosti

Jakou má Vaše dítě pozornost (jak je schopno soustředit se a rozdělovat pozornost na věci podle jejich důležitosti)?

1. výbornou

2. velmi dobrou

3. dobrou

4. dostačující

5. velmi špatnou

Jaké má Vaše dítě smysly (zrak, sluch, chuť, čich, hmat) a řeč?

1. smysly i řeč má naprosto bez závad

2. smysly i řeč má velmi dobré

3. průměrné, bez patrných závad

4. má drobné smyslové vady (uveďte čeho, např. zraku apod.)

5. má vážnější smyslové vady i vadu řeči

Jak si Vaše dítě věří, jakou má sebedůvěru (jak snadno se dá vyvést z rovnováhy)?

1. hodně, až příliš moc si věří, nikdy se nedá vyvést z rovnováhy

2. věří si dost, většinou se nedá vyvést z rovnováhy

3. věří si průměrně, středně, je průměrně vyrovnané

4. málo si důvěřuje, často se dá vyvést z duševní rovnováhy

5. má velké pocity méněcennosti, nedůvěřuje vlastním možnostem, velmi snadno i z

nepatrných příčin je vyvedeno ze své duševní rovnováhy

1. výborný až puntičkářský

2. velmi dobrý

3. dobrý, střední

4. dostatečný, občas menší, potřebuje mít strach z trestu

5. velmi malý

Jaké má Vaše dítě organizační schopnosti, jak umí jednat s lidmi?

1. výborně, je mimořádně úspěšné v organizování a jednání s lidmi

2. velmi dobře

3. středně

4. spíše méně než více

5. velmi špatně vychází s lidmi a není organizátor

Jakou má Vaše dítě sílu vůle, jak ovládá samo sebe?

1. výborně, prosazuje mimořádně silně a přímo své záměry

2. velmi dobře

3. středně

4. spíše méně než více

5. málo, má slabou vůli

Jak je Vaše dítě pracovité a aktivní při ráci?

1. je velmi značně pracovité a aktivní při práci

2. je hodně pracovité a aktivní

3. je průměrně pracovité a aktivní

4. je málo pracovité a málo aktivní

5. je lenivé - tělesně - duševně pasivní

Jak je Vaše dítě pohybově obratné?

1. je neobyčejně pohybově obratné a nadané

2. je značně pohybově obratné

3. je průměrně obratné

4. je málo obratné

5. je vysloveně neobratné, má "obě ruce levé"

Jaký je zdravotní stav Vašeho dítěte?

1. naprosto bez závady (vždy)

2. velmi dobrý

3. průměrný

4. spíše horší než lepší

Jaké prodělalo Vaše dítě nemoci, úrazy a operace? (Vypište a uveďte též kdy)

Jaké máte bytové poměry?

Žijete v manželství ve shodě? (V případě že ne, proč dochází k neshodám?)

Jsou vlastní rodiče dítěte rozvedeni? ......................................... Od kdy? ...................................

Jaké ještě jiné povahové vlastnosti má dítě? ................................................................................

O co všechno má Vaše dítě zájem? (např. o četbu, stavbu modelů, sbírky různých věcí (např. .......................), sport (např. ...........................), procházky, učení se cizím jazykům atd.)

.......................................................................................................................................................

Jaké postupy se Vám při výchově dítěte osvědčily? (podtrhněte nebo dopište):

přátelské a klidné domluvy mezi čtyřma očima, převaha kladného hodnocení, mírná

výchova, autoritativní a přísné zákroky pouze zdůvodněné - domluvy před lidmi, přísné a

nesmlouvavé výchovné postupy, domácí vězení, ignorování, křik, zákazy a tresty, vzbuzení

strachu před tělesným trestem (chová se dobře jen ze strachu před trestem), peněžní odměny

a jiné odměny, ani kladné ani záporné hodnocení se příliš neosvědčilo, dítě by vyžadovalo

přísnou a "kasárenskou" výchovu v dětském domově apod.

Jak by se podle Vašeho mínění mohlo dítě v povolání ..................................... (doplňte) osvědčit?

1. výborně

2. velmi dobře

3. průměrně

4. dostatečně

Další poznámky:

Pomáhal dítěti někdo při učení a přípravě na vyučování?

Další sdělení a návrhy rodičů:

Datum vyplnění dotazníku:

Podpis otce nebo matky:

U dětí s těmito problémy se vyskytuje např.:

Používají se např. vývojové škály motorického nadání, tzv. motometrické škály podle Oseretzkého. Nejprve se přitom zjišťuje lateralita. Opožděnost o jeden až dva roky se hodnotí jako lehká, opožděnost o dva-tři roky jako střední a opožděnost tři až pět let jako těžká.

Modifikace: Bruininks-Oseretzky Test of Motor Proficiency.

Popis: 46 položek rozdělených do 8 subtestů; měří se hrubá a jemná motorika.

Krátká forma na 15-20 minut, kompletní baterie 45-60 minut.

Administrace: úkoly se stoupající obtížností, použití od 4,0-21let.

Hodnocení a interpretace: body, které slouží k výpočtu 3 skórů: komplexní skór hrubé motoriky, komplexní skór jemné motoriky, celkový skór; důležité je celkové pozorování dítěte.

Motometrickou škálu N. Oseretzkého a Gerharda Göllnitze (1920-2003), německého psychiatra a neurologa přeložila do češtiny PhDr. Lea Švancarová. Test měří motorické dovednosti od čtyř do šestnácti let. Pro každý rok se měří šest úkolů.

Klacický test psychomotorické zralosti podle N. Osereztkého má po 6 položkách pro věkové rozpětí 5-16 let,

zjišťuje zvlášť statickou a dynamickou koordinaci rychlost, přesnost, sílu pohybů a
schopnost kontrolovat synkinézy (tj. tendenci k simultánním pohybům různých svalových skupin těla).
Tato diagnostická psychologická zkouška měří jemnou i hrubou motoriku. Několik úkolů je
určeno pro každou věkovou kategorii. Dítě plní podle instrukcí různé pohybové úkoly, u nichž se
zvyšuje obtížnost. Výsledky ukazují celkovou úroveň motorického vývoje, dále v oblasti hrubé
motoriky a jemné motoriky. Většinou se tento test používá u dětí s podezřením na opoždění
motorického vývoje.
Ke zhodnocení schopnosti pohybové koordinace byly vytvořeny různé testy, například test sdružených
pohybů (dvěma pákami současně se řídí pohyb hrotu, který má sledovat zakřivenou čáru) nebo
audiokinetrou R. Anderthubera (1972), kde člověk s pomocí jedné otáčecí kliky a jedné páky má
"běžet" za zvukem, který má tendenci mizet. Studie ukázaly, že existuje těsný vztah mezi úspěchem
při těchto zkouškách a ovládáním strojů (Sillamy, 2001).

Podrobně se problematikou diagnostiky či terapie motoriky dětí zabývá anglická dětská lékařka A. Kirbyová v knize Nešikovné dítě (vydáno v roce 2000 nakladatelstvím PORTÁL v Praze). Také její syn trpěl touto poruchou.

Od závad motoriky, lokomoce a praxie je třeba diferencovat poruchu se stereotypními pohyby uvedenou v Mezinárodní klasifikaci nemocí pod značkou F98.4. Tato porucha chování se projevuje tak, že dítě (mladistvý), produkuje stereotypní pohyby v takové míře, že si způsobuje tělesné poškození nebo výrazně postihuje normální aktivity. Porucha přitom trvá nejméně měsíc. Postižený přitom jinou duševní poruchou ani poruchou chování netrpí.

K laterální preferenci (praváctví, leváctví) dochází postupně; dosažení určitého stupně lateralizace je důležitým vývojovým mezníkem, který se projevuje nejen rozvojem motoriky končetin, ale má svůj význam i pro rozvoj řečových dovedností a pro úspěšné zvládnutí čtení a psaní; existuje značné množství zkoušek laterality (Sovák; Matějček, Žlab).

Hodnocení a interpretace: vypočítává se koeficient pravorukosti, což je vhodné doplnit dotazováním rodičů i vyšetřovaného dítěte; děti s tzv. zkříženou lateralitou, tj. s odlišnou dominancí ruky a oka, mívají potíže ve čtení i v různých činnostech vyžadujících senzomotorickou koordinaci.

Pro děti i pro dospělé se nezřídka používají testy navlékání korálků za určitý časový úsek.

Orientační test dynamické praxe (OTDP)

Vytvořil Míka podle teoretického základu Luriji.

Popis: 8 položek zaměřených na pohyb rukou, nohou a jazyka; dítě napodobuje pohyby.

Administrace: individuální, třeba vyhnout se podrobnější verbální instrukci, určeno pro děti batolícího až raného školního věku.

Hodnocení a interpretace: test je určen k posouzení přesnosti unilaterálních a bilaterálních pohybů horních a dolních končetin s pohybů jazyka; bodové, ale provádí se i kvalitativní hodnocení.

Často je pro diagnostiku manuální zručnosti a jemné motoriky horních končetin používána např. zkouška ohýbání drátu podle F. Baumgartenové - Tramerové (1888 - 1971). Pokusná osoba obdrží drát o délce 45cm a o průřezu 1mm. Předloží se jí nákres klepáče na koberce, podle kterého má vzor jak podle tvaru, tak podle velikosti přesně napodobit.

Popis: výkonový test, v němž proband manuálně zpracovává určitý materiál podle předem daného vzoru, testový materiál se skládá z předloh a drátu, kvalita výrobku je hodnocena podle předem daných kritérií. Využitelný je zejména pro oblast profesního poradenství

Administrace: proband má z drátu vytvořit stejný vzor, jako je na předloze, pro mládež od 14 let, lze administrovat individuálně i skupinově.

Hodnocení a interpretace: podle šesti hodnotících kritérií: míra dodržování rovnosti, délka úseček, správnost úhlů, rovnoběžnost linií, kvalita oblouků, celkové provedení; podle každého kritéria lze získat 1-3 body, hrubý skór se převádí na hodnotu percentilu.

Dítě s dificilitou (závadou) sociální a edukativní zanedbanosti projevuje např.:

- těžkosti s učením;

Celková výkonnost těchto dětí ve škole by mohla být lepší, kdyby jim byla v rodině věnována větší péče.

Rodina sociálně zanedbaných dětí však bývá často primitivní (simplexní), málo psychosociálně a kulturně podnětná, nebo dokonce defektní (alkoholismus, drogy, trestná činnost, duševní choroba aj.) a výchovně pravidelně nedostačivá (insuficientní).

Narušená rodina (neúplná, defektní, krizová atp.) vytváří horší předpoklady pro utváření osobnosti dětí než rodina úplná a nenarušená. Neúplnost rodiny, zejména pro rozvod, koreluje pozitivně např. se symptomy úzkosti.

Při utváření osobnosti dítěte hrají důležitou roli konflikty, stresy, frustrace a náročné situace.

Vážný a chronický konflikt v rodině může být škodlivější než fyzická nepřítomnost jednoho z rodičů.

Problematikou rodinných poruch z hlediska socializačně výchovné funkce se

zabýval výzkumně J. Dunovský.

Uvádí např., že rodiče z afunkčních rodin dávají přednost v hierarchii svého hodnotového systému jiným hodnotám než dětem. Své děti percipují jako nechtěné, nežádoucí: uvádějí např., že jim děti pokazily život. Nezájem takových rodičů o dítě a jeho psychosociální rozvoj může dostoupit takové intenzity, že prospěch dítěte je vážně ohrožován a jeho vývoj je poškozován. Dítě musí být nezřídka z takového rodinného prostředí odňato a předáno do pěstounské péče, k osvojení, do dětského domova či dětské vesničky. Dítě z těchto rodin se stává jakýmsi sociálním "sirotkem", i když ve skutečnosti své biologické rodiče má. Vývoj dítěte zde nebývá postižen jen v oblasti sociální, ale též v oblasti psychické a somatické.

K projevům psychosociální zanedbanosti se často přidružují další poruchy: zvýšená psychická tenze až neuróza, antisociální chování atp.

Hostilní (nepřátelský) vztah rodičů a dítěte vede často k týrání dětí, k jejich zneužívání (např. pohlavnímu), někdy dokonce až k jejich fyzické likvidaci.

Psychologické diagnostické metody používané při šetření problémových dětí

Za základní metodickou pomůcku považujeme podrobný záznamových arch odborného psychologického vedení dítěte, který obsahuje základní údaje o dítěti, anamnestické údaje a chronologické záznamy pro záznam diagnostického a psychagogického sledování dalšího vývoje osobnosti a psychiky dítěte. V záznamovém archu by neměl chybět ani přehled výsledků vyšetření a nápravného vedení. Přiložen by měl být i odborný psychologický nález a v závěrečných údajích by mělo být uvedeno, komu byly poslány odborné nálezy a jiné zprávy a kdo prováděl odborná šetření a vedení dítěte. V přílohách by měly být také protokoly dílčích vyšetření.

Mezi oblíbené psychopatologické diagnostické metody se ve specializovaných poradnách používá vedle pozorování a analýzy výsledků činnosti buď dotazníkově, nebo vhodněji metodou standardizovaného rozhovoru test Woodworth-Mathewsové, který zjišťuje úroveň neurotické emotivity, psychastenie, schizoidních tendencí, paranoidních tendencí, depresivních a hypochondrických tendencí, impulzivních a záchvatovitých tendencí, sklonů k instabilitě a disociálních sklonů.

Dobře využitelný je také H. J. Eysenckův (1916-1997) dotazníkový test MMQ, který zjišťuje počet neurotických symptomů a upřímnost zkoumané osoby, a jeho osobnostní dotazník (E. P. I. resp. E. O. D., pro děti J.E.P.I.), který zjišťuje míru extraverze, resp. introverze a psychonervové stability, resp. neuroticismu. Neuroticismus přitom není totéž jako neuróza, ale pouze tendence k této chorobě.

Samozřejmou součásti každého seriózního odborného vyšetření osobnosti a psychiky je ovšem podrobná anamnéza, zjištění individuální, sociální, zdravotní i ekonomické životní historie od početí do současné doby,

případně katamnéza (tj. zjištění stavu a vývoje zkoumané osoby po aplikované diagnostické,i korektivní či rehabilitační intervenci (v určitém časovém odstupu).

U značného počtu dětí, mládeže i dospělých osob existuje deficit morální, prosociální, altruistické a empatické orientace osobnosti, který se mj. projevuje vzrůstem jejich individuální i skupinové agresivnosti.

Již ve škole se setkáváme s verbální agresí (např. nadávky, dehonestující přezdívky, pomluvy) i s brachiální agresí (např.fackování), s projevy agrese verbální či brachiální přímé (např. vyhrůžky, bití) i nepřímé (např. slovní špičkování, gesta) , s agresivitou hostilní (nenávistnou), obrannou i užitkovou (původně loveckou a teritoriální, ve škole je to např. odcizování svačin spolužákům).

Agresivita se přitom šíří podobnou nákazou jako je nákaza emocionální. Působí zde např. i verbální a nonverbální zrcadlení, obličejová zpětná vazba, sugestivní nonverbální komunikace, mimika a gestikulace vedoucích agresorů.

Prosociální deficit mládeže souvisí i s hodnotovou krizí společnosti, zejména rodin, se společenskou adorací reprezentativních materiálních hodnot, se zvýšenou potřebou změny, neofilií, tj. s tendencí staré věci i tradice považovat za nezajímavé a všechno nové a módní (včetně změn)- za přitažlivé a hodné nejen naší pozornosti, ale i zájmu a případně i lásky, a s přehnaným důrazem na individualismus, narcismus a egoismus, provázený

insuficientní morální, etickou výchovou ( podrobnou analýzu viz Mlčák, Z. Prosociální chování v kontextu dispozičních aspektů osobnosti. Ostrava: Ostravská univerzita, 2010, str. 173 a další).

Agresivita jako útočná bojovná reakce na ohrožující podnět je vývojově velmi starým jevem. je protikladem úniku či útěku. V minulosti byla agresivita častým prostředkem k obraně vlastního území, osobního teritoria.

Mezi příčiny a podmínky agrese patří konflikty, stresy, nedostatek sebekontroly, vnitřní kázně a discipliny, řevnivost, žárlivost, závist, pocit křivdy, pocit nepochopení nebo nedostatečný pocit kladného přijetí, akceptace či pocit nedostačivosti očekávané submisivity ze strany okolí, potřeba zvýšit si sebevědomí, porucha základní životní nálady, prostorové stísnění (deprivace), hlad, žízeň, únava či vyčerpání, nedostatečný pocit tělesné, duševní a sociální pohody, ohrožování preferovaných osobních hodnot.

S mírou agresivity souvisí také somatotyp a temperament. Cholerici bývají zpravidla agresivnější než flegmatici. Úroveň tendence k agresivnímu chování vůči ostatním osobám nebo věcem bývá ovlivněná také dědičností, etickou nezralostí, různými formami disharmonického vývoje, hyperaktivitou, disociálním vývojem osobnosti , úrazem mozku atp..

Patologické projevy agresivity se vyskytují u některých neuropsychických a duševních závad a poruch chování a osobnosti.

Agresivita se třídí podle řady kriterií, např. podle výraznosti jejich vnějších projevů na agresivitu zastřenou a otevřenou. Mezi zastřené (nepřímé) formy agresivity patří např. škádlení, vtipkování na úkor druhého, ironie, pomluvy, jízlivosti, intrikování. Mezi otevřené (přímé) formy agresivity patří např. vyhrůžky gestikulací, slovní urážky (ústní i písemné), nadávky, záchvaty vzteku a zuřivosti spojené s tělesným (brachiálním) násilím.

Podle směru agrese rozeznáváme chování heteroagresivní a autoagresivní.

Heteroagrese je agrese zaměřená na jiné osoby. Projevuje se např. násilným omezováním pohybu jiného dítěte v prostoru, jeho fyzickým napadáním, snahou přivlastnit si hodnoty (hračky, jídlo, nápoje, cukrovinky apod.) jiného dítěte. U starších dětí dokonce pozorujeme občas tendenci přivlastnit si kapesné (část nebo i celé) druhého dítěte. Takové chování je spojeno se zastrašováním oběti, aby měla strach tuto heteroagresivitu oznámit dospělým.

U starších dětí se objevuje snaha udělat si z ostatních dětí sluhy, jakési komorníky, otroky.

U mladších dětí se občas vyskytují agresivní hry na odsouzence, což má značná rizika (děti přivazují oběti ke stromu, trefují se do nich různými předměty).

Autoagresí rozumíme agresi zaměřenou na sebe sama. Může být totální (pokus o sebevraždu např. kvůli chronické šikaně spolužáky či z chorobného strachu z reakce rodičů na špatné vysvědčení dítěte) nebo selektivní, dílčí (sebepoškozování, trestání sebe sama, dítě si např. poraní končetinu, kterou považuje za příčinu nějaké nesprávnosti). Bývají rovněž rozlišovány tři stupně autoagrese:

autoakusace (intropunitivita, tj. tendence klást si za vinu i za věci, které dítě nezavinilo, sebeobviňování, výčitky sobě samému),

automutilace (sebezraňování, sebetrýznění)

a suicidium (sebevražda).

Některé úporné projevy autoagresivity u dětí, jako je např. dlouhodobé a systematické vytrhávání si a pojídání vlasů, tj. trichotilomanie a trichotilofagie) je třeba odstraňovat ve spolupráci s dětskou psychiatrickou službou.

Často se setkáváme s přesunutou agresí neboli s transgresí. Jde o přesun na jinou osobu, věc nebo sebe sama. Dochází k ní zejména při přísně trestaných projevech agresivity dítěte. Dospělý člověk např. něco zakáže určitému dítěti, to si nedovolí dospělému oponovat a odmlouvat, ale přihlížejícímu dalšímu dítěti agresivně řekne: ,,Nemohu tě ani vidět!"a hrubě ho odstrčí. Vylije si tak svou zlost na jiném dítěti, ze kterého strach nemá. Záminka k přesunuté agresi bývá často malicherná, a to ve smyslu přísloví:,,Kdo chce psa bít, ten si vždycky nějakou hůl najde".

Z časového hlediska může být rozlišována agresivita následná a odložená (té se někdy říká ,,metoda patrontašky" uchovávající si agresi na vhodnější dobu). Čím je dítě mladší, tím je většinou natolik spontánní, že reaguje následně, okamžitě, s minimální latencí. Není většinou ještě schopno promyšlené a odložené msty, odložené agrese.

Agresivita je multifaktoriální, multidimenzionální jev. Není pouze jevem biologickým ani pouze sociálním , ale jevem biopsychosociálním a mají na něho vliv i faktory psychosociální a spirituální.

Podle D. Kováče (2007; 287) je agresivita geneticky zakomponovaná v naší animální složce osobnosti,

avšak její zintenzivnění, facilitování v současné době se stalo efektem nespecifického učení, které v informační společnosti každodenně prezentují masmédia, zejména televizní vysílání,

pokoutní rozšiřování agresivních videonahrávek, agresivní počítačové hry,

přičemž nežádoucím způsobem působí také agresivní styl života v mnohých rodinách.

Významná teorie agresivity pochází od rakouského zoologa a zakladatele moderní zoopsychologie a etologie Konrada Zachariase Lorenze (1903-1989), který svoji teorii agrese vyslovil poprvé v roce 1966 ve své knize Takzvané zlo .

Uvádí svoje experimenty a výsledky svého bádání v oblasti vnitrodruhové agresivity v říši zvířat, které prostřednictvím analogií aplikuje na lidskou společnost. Podle jeho názoru je lidská agresivita vrozeným pudem. Považuje agresivitu za geneticky zakomponovanou v animální složce lidské přirozenosti.

Podle Lorenze je tento pud neustále sycen energií, která se postupně hromadí v nervových centrech, a pokud nedojde po určitou dobu k jejímu uvolnění nějakým vnějším podnětem a množství nahromaděné energie překročí určitou hranici, může dojít k jejímu uvolnění samovolně.

Lorenzova koncepce agresivity je nápadně podobná se spekulativní koncepcí Sigmunda Freuda . V obou teoriích je agresivita záležitostí pudovou a obě teorie mají také společný "hydraulický" (podle analogie nahromaděného tlaku v uzavřené nádobě) model agresivity a jejích projevů, tedy že agrese je pod tlakem stále většího a většího množství energie, a zatímco na počátku je potřeba k jejímu vyvolání a uvolnění velice silného podnětu, s postupem času se tato hranice snižuje a k probuzení agresivní energie stačí stále slabší a méně výrazné podněty.

Přesto je mezi těmito dvěma koncepcemi zásadní rozdíl - zatímco Freudův "pud smrti" a jím vyvolaná agresivita slouží k destrukci a je namířena proti existenci jako takové, Lorenzův "agresivní pud" slouží životu, má primárně obrannou funkci .

Výzkumy biologické podmíněnosti agresivního chování u zvířat prokázaly existenci mozkových center, jejichž stimulace vyvolává agresivní chování. Tato centra jsou lokalizována v hypothalamu. V jedné studii laboratorní krysa, která nikdy nezabila myš a ani neviděla jinou krysu zabít myš, byla stimulována v určitých oblastech hypothalamu během toho, co byla umístěna ve společné kleci s myší. Tato krysa se před stimulací chovala k myši mírumilovně, avšak v okamžiku, kdy byla stimulována, se vrhla na myš a zabila ji přesně stejným způsobem jako divoká krysa. Tyto výzkumy prokázali dědičné dispozice k agresivitě, a také určité geneticky zakódované vzorce agresivního chování.

U vyšších živočichů jsou však tyto instinkty pod kontrolou korových mozkových center, které jsou značnou měrou formovány prostředím. U lidí byla zjištěna určitá souvislost mezi mírou agresivního chování a hladinou testosteronu v krvi.

To by mohlo vysvětlovat obecně vyšší výskyt agresivního chování u mužů. Agresivita mezi muži přitom má svoje specifika, stejně jako agresivita mezi ženami.

Teorie sociálního učení vychází z behavioristického výzkumu učení u zvířat, ale zabývá se sociálními interakcemi lidí. Určité sociální chování může být odměněno a jiné naopak trestáno, lidé si nakonec vybírají úspěšnější vzorec chování. Na rozdíl od striktního behaviorismu se zde zdůrazňuje význam kognitivních procesů a zástupného učení. Lidé si jsou schopni, díky svým kognitivním procesům, představit případné důsledky svých činů, což ovlivňuje jejich rozhodování. Stejně tak mají lidé schopnost učit se pomocí sledování chování druhých lidí.

Stoupenci teorie sociálního učení odmítají koncepci agrese jako vrozeného pudu či geneticky zakotveného instinktu. A zastávají názor, že agrese je sociálně naučené chování, které, stejně jako každé jiné chování, se bude vyskytovat tím pravděpodobněji, čím častěji bude posilována.

Podle této teorie je následkem frustrace nepříjemná, předem nedeterminovaná, emoce. Odpověď na tuto emoci může být agrese, ale i nějaké jiné chování (např. depresivní nálada). Frustrace bude vyvolávat agresi u jedinců, kteří se naučili, že agrese je nejúspěšnější odpověď na frustrující chování. Výzkumy vědců, zastávajících teorii sociálního učení, přinesly celou řadu zajímavých poznatků, osvětlujících povahu agresivního chování, jako například důkazy, že agresivní chování se lze naučit imitací, že agresivita je citlivá vůči pozitivnímu posilování. Mezi zajímavé objevy patří také vyvrácení pudové teorie agresivity, v rozsáhlé sérii 28 studií autorů, kteří se zabývali problematikou agrese a katarze. Tyto studie předpokládaly, že jestliže je agrese trvale přítomný pud, pak její intenzivní prožití by mělo mít za následek uvolnění tohoto pudu. Výzkumy však prokázaly, že intenzivní prožití agrese ji naopak spíše posiluje, než tlumí. Teorie sociálního učení nepřináší vysvětlení původu agresivního chování v lidské společnosti ani se nezabývá jejím významem pro jedince a společnost. Poskytuje však cenné poznatky o principech, jimiž se agresivní chování lidí řídí.

Podle I. Čermáka (1998) ,,porozumět agresivnímu chování dítěte znamená trpělivě zkoumat agresi jako mnoho vrstevnatý komplexní jev zasazený do konkrétního sociálního kontextu".

S touto tezí se identifikujeme.

K. E. Moyer (1968) formuloval sedm různých druhů agrese živočichů

na základě odlišností v podnětových a fyziologických zdrojích:

1. Predátorská agrese (dravá) je útočným chováním proti přirozené kořisti.

Ve většině případů jde o mezidruhový typ agrese, i když se vzácně vyskytne

i mezi příslušníky stejného druhu. Vyvolávajícím podnětem je zpravidla

pohybujicí se kořist.

2. Agrese mezi samci je vnitrodruhovou agresí sloužící k nastoleni hierarchie

dominantních a submisivních jedinců ve skupině. Mezi samicemi se vyskytuje

zřídka.

3. Agrese vyvolaná strachem se vyskytuje v situaci, která neumožňuje unik

a která ohrožuje jedince. Vždy ji předchází pokus o útěk.

4. Dráždivá (popudlivá)agrese je vyvolána různými živými nebo neživými objekty. Moyer

předpokládá, že ji předchází frustrace, bolest, hlad, únava, nedostatek

spánku a jiné stresory.

5. Rodičovská agrese je reakci matky nebo otce v situaci ohroženi jejich mláděte.

6. Sexuální agrese je vyvolána stejnými podněty, které jsou příčinou

sexuálních reakci. Vyskytuje se hlavně u samců, ale nikoliv výhradně.

7. Agrese jako obrana teritoria se objevuje jako reakce na narušeni již

vymezeného území.

Cenné je tříděni agrese podle A.H. Busse ( I. Čermák, 1999), který rozlišuje osm druhů agrese:

1. fyzická aktivní přímá (biti);

2. fyzická aktivní nepřímá (najmutí agresora);

3. fyzická pasivní přímá (fyzické bránění druhému v dosahování jeho cílů);

4. fyzická pasivní nepřímá (odmítnutí splnit požadavky);

5. verbální aktivní přímá (uražení někoho);

6. verbální aktivní nepřímá (rozšiřování pomluv, které druhému ubližuji);

7. verbální pasivní přímá (odmítnutí s někým jednat či mluvit);

8. verbální pasivní nepřímá (nezastat se někoho, je-li nespravedlivě

kritizován).

A.H. Buss (1961) zmiňuje rovněž čtyři determinanty agrese:

1. předchozí zkušenost s agresí - když byl subjekt vydáván situacím, ve kterých byl

vyvolán vztek, tím je pravděpodobnější, že bude agresivnější než člověk, který

vzteku zažil málo;

2. historie zpevnění - agrese se stává zvykem podle důsledku, které vyvolává, čili

odměna získaná za agresi vede ke zvyku útočit;

3. sociální facilitace - agresi mohou podporovat a provokovat postoje jedinců nebo skupin, lze dodat, že i televizní vysílání, videonahrávky, počítačové hry, styl života v rodině;

4. temperament - proměnná temperamentu, které determinují agresivitu jsou:

impulzivita, síla reakce, úroveň aktivity a nezávislosti.

Erich Fromm (1900-1980) popsal agresi benigní (oprávněnou, obrannou, přiměřenou jako reakci na ohrožení životních zájmů a hodnot) a agresi maligní (nepřiměřenou, destruktivní, zlou, škodlivou, zhoubnou).

Jak agrese benigní, tak agrese maligní může být indukovaná (vyvolaná)stresem, frustrací, strachem, úzkostí, alkoholem a í druhou osobou).

Setkáváme se i s popisem agrese užitkové, resp. lovecké a teritoriální, která má za cíl např. opatření si potravy nebo životního prostoru.

Šikanování je (podle Metodického pokynu ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky a školských zařízení ze dne 29.11.2009 ) jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání.

Fyzická (brachiální) agrese - agresor používá k šikanování oběti fyzické násilí, popřípadě předměty, kterými učiní útok důraznějším.

Slovní agrese a zastrašování - agresor oběti vyhrožuje fyzickým útokem, zastrašuje, nadává jí, vysmívá se nebo zesměšňuje.

Krádeže, ničení a manipulace s věcmi - agresor oběti ničí a odcizuje věci nebo si věci půjčuje a vrací je znehodnocené.

Násilné a manipulativní příkazy - agresor nutí oběť k různým nepříjemným činnostem a úkolům.

Pavel Říčan (1995) uvádí příklady přímých a nepřímých známek šikany.

1. Kritika dítěte, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským

až nenávistným, případně pohrdavým tónem.

2. Honěni, strkání, šťouchání, rány, kopáni, které třeba nejsou zvlášť silné,

ale je nápadné, že je oběť neoplácí.

3. Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.

1. Ditě je o přestávkách často samo, ostatní o něj nejeví zájem, nemá

kamarády.

2. O přestávkách vyhledává blízkost učitelů.

3. Zhoršuje se jeho školní prospěch, někdy náhle.

4. Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené.

5. Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které dítě nedovede

uspokojivě vysvětlit.

Anamnéza je tvořena souborem důležitých životopisných informací o průběhu a okolnostech dosavadního psychosomatického vývoje daného jedince a o environmentálních, zdravotních, sociálních, ekonomických a psychologických i pedagogických podmínkách a vlivech na rozvoj jeho psychiky, osobnosti, prožívání i chování a zdravotního stavu.

Patří mezi základní metody poznávání a podklady pro diagnostikování osobnosti nejen nemocných, ale i zdravých osob, dětí, dospělých i seniorů.

Jméno a příjmení

Datum a místo narození

Bydliště (např. velkoměsto-střed, velkoměsto-tovární předměstí, velkoměsto-venkovské předměstí; velké město, menší město, vesnice, osada, samota, střídá často bydliště (uveďte počet stěhování od doby narození dítěte)

Národnost

Výška

Hmotnost

Současný zdravotní stav

Absolvované školy, příp. pracoviště (od kdy do kdy)

Název zařízení kde byl(a) během svého vývoje umisťována(a)

Jméno a příjmení

Datum narození matky

Bydliště matky

Zdravotní stav matky

Vzdělání matky

Povolání matky

Současné pracoviště matky

Jméno a příjmení

Datum narození otce

Bydliště otce

Zdravotní stav otce

Vzdělání otce

Povolání otce

Jiné osoby ve funkci rodičů

(např. prarodiče ze strany otce či matky, vzdálenější příbuzní, pěstouni, adoptivní rodiče, cizí, jiné).

Vyšetřovaná osoba bydlela většinu dosavadního života:

(např. s oběma rodiči, s otcem s matkou , s babičkou, dědečkem, s nevlastními rodiči, s příbuznými, u cizích lidí, v dětském domově(ústavu).

Jméno a příjmení

Datum narození

Bydliště

Zdravotní stav

Vzdělání

Povolání

Specifika

Datum prvního vyšetření

Informátor o anamnéze

Důvod vyšetření

(např. záškoláctví, útěky z domova, neujasněná volba povolání či studia, nekázeň, neklid, nesoustředěnost, prospěchové obtíže, posouzení speciálního talentu, zjištění způsobilosti pro školní docházku, jiné)

Význačná dosavadní odborná opatření (léčebná, výchovná, soudní atd.)

- ze strany otce

--u příbuzných ze strany otce

- ze strany matky

-- u příbuzných ze strany matky

- u sourozenců

Otěhotnění manželky bylo manželem přijato: dychtivě, toužil po dítěti, chtěl je, ale s rozumem, bylo mu to jedno, považoval je za nežádoucí, nedovede říci, jiné .........(doplňte)

Kolik dětí rodiče chtěli mít?

Proč bylo dítě matkou nežádáno?

Proč bylo dítě otcem nežádáno?

Spokojenost matky s tím, že porodila, chlapce - holčičiku

Spokojenost otce s tím, že má chlapce - holčičiku

Kolikáté je vyšetřované dítě?

Jak se cítila matka během těhotenství?

Dělala si matka starosti, co bude?

Měla matka strach z porodu?

Měla matka strach že dítě nebude normální ? Proč?

Čím by si matka přála mít svoje dítě?

Čím by si otec přál mít svoje dítě?

Úrazy a nemoci matky v těhotenství

- pořadí porodu

- průběh porodu

- porodní hmotnost dítěte

- porodní míra plodu

Stav dítěte po narození

Kojení

Krmení

Spánek dítěte

(např. žádné obtíže, obtížně usíná, odmítá jít spát, spí neklidně, má noční děsy a můry, mluví ze spaní, vstává a chodí ve spánku, probouzí se s křikem a pláčem).

Vyměšování

Dosavadní nemoci, úrazy a operace

- začátek sezení

- počátek chůze

- osobní tempo a motorika

- lateralita

- výrazový vývoj (zejména vývoj řeči)

- kognitivní vývoj

- pudový a emotivní vývoj

- charakterový vývoj

- sociální vývoj

- celkový vývoj osobnosti

(např. pravděpodobně normální, opožděný, mentálně retardovaný, dificilní, disharmonický, poruchový, chorobný).

- adaptace na mateřskou školu

(např. bez potíží, chodil do mateřské školy rád, chodil do mateřské školy jen z povinnosti, s odporem, s potížemi, např. pláč, protesty, nutné donucování).

- začátek povinné školní docházky

- vývoj prospěchu a adaptace ve škole

- zvláštní nezdary

- nynější prospěch a chování

- pozice a role dítěte ve škole

- postoje dítěte a jeho rodiny ke škole

- u rodičů

- v jiné rodinné péči

- v ústavní výchově

- léčebné hospitalizace

- bytové poměry (např. přiměřené: vlastní domek, družstevní byt, byt v cizím domku, státní byt v činžáku, podnájem v rodinném domku, podnájem v činžáku; komplikované : byt velmi malý a nekomfortní, byt sice dost velký, ale nekomfortní, byt zdravotně závadný).

- možnosti spánku, rekreace a soukromí dítěte (má samostatnou místnost, má místnost společnou se sourozenci, spí v místnosti se sourozenci i s dospělými, má společné lůžko s jiným sourozencem, má jen svůj pracovní kout).

- okolí domova (např. zahrada, sad, dvorek, park, les, zástavba, jiné)

- materiální zajištění rodiny (přiměřené, nadprůměrné, nepřiměřené, nízké, dítě pro sebe nemá kapesné, jiné).

- pracovní doba rodičů (např. otec zaměstnán, matka pracuje v domácnosti, otec je doma (důchodce, nemoc, nezaměstnanost), matka je zaměstnaná, oba rodiče jsou zaměstnaní, matka se vrací domů až večer, otec se vrací domu až večer, osamělá matka, která má ranní směny, osamělá matka, která má odpolední a noční směny, osamělý otec, jiné).

- přítomnost rodičů v rodině (např. otec dlouhodobě vzdálen, matka dlouhodobě vzdálena, oba rodiče dlouhodobě vzdáleni, otec dojíždí 1x týdně- 1x za měsíc, matka dojíždí 1x týdně- 1x za měsíc, otec dlouhodobě vzdálen, matka dojíždí, matka dlouhodobě vzdálena, otec dojíždí).

- kulturně sociální úroveň rodiny (např. vynikající, velmi dobrá, dobrá, dostatečná, sotva dostačující).

- okruh sociálních kontaktů dítěte

- náplň volného času (např. navštěvuje zájmový kroužek, rytmiku, klub, chodí do dětské organizace, pěstuje sport, chodí do mimoškolní hudební či výtvarné výchovy, na hodiny cizích jazyků, pečuje o psa, hraje si, jiné).

- oblíbené hry dítěte ( např. nepohyblivé hračky, pohyblivé hračky, hry stavebnicové, konstruktivní , trpělivostní, společenské, náhodné štěstěny, sportovní, se zvířaty).

- jiné okolnosti (např. spolubydlící).

- složení rodiny v níž dítě žije (např. vlastní rodiče, vlastní rodiče a sourozenci, vlastní otec a nevlastní matka, vlastní matka a a nevlastní otec, vlastní otec a nevlastní matka a vlastní sourozenci, vlastní otec a nevlastní matka a nevlastní sourozenci, vlastní matka a nevlastní otec a nevlastní spourozenci, vlastní i nevlastní sourozenci, vlastní roiče a další příbuzní, jiné).

Dotazník sexuálních rolí je překladem Bem Sex Role Inventory, který vytvořila americká psycholožka Sandra Lipsitz Bemová v roce 1971.

Instrukce pro vyplnění: Máte před sebou seznam šedesáti povahových vlastností.

Každé z těchto vlastností přiřaďte hodnotu na sedmibodobé škále podle toho, jak Vás daná vlastnost vystihuje.

1. nikdy, vůbec

1. Sebejistý (á) 1 2 3 4 5 6 7

2. Poddajný (á) 1 2 3 4 5 6 7

3. Nápomocný (á) 1 2 3 4 5 6 7

4. Bránící a prosazující své názory 1 2 3 4 5 6 7

5. Veselý (á) 1 2 3 4 5 6 7

6. Náladový (á) 1 2 3 4 5 6 7

7. Nezávislý (á) 1 2 3 4 5 6 7

8. Ostýchavý (á) 1 2 3 4 5 6 7

9. Svědomitý (á) 1 2 3 4 5 6 7

10. Sportovní 1 2 3 4 5 6 7

11. Láskyplný 1 2 3 4 5 6 7

12. Teatrální 1 2 3 4 5 6 7

13. Asertivní 1 2 3 4 5 6 7

14. Lichotný (á) 1 2 3 4 5 6 7

15. Šťastný (á), spokojený (á) 1 2 3 4 5 6 7

16. Silná osobnost 1 2 3 4 5 6 7

17. Loajální, oddaný (á) 1 2 3 4 5 6 7

18. Nepředvídatelný (á) 1 2 3 4 5 6 7

19. Energický (á) 1 2 3 4 5 6 7

20. Feminní 1 2 3 4 5 6 7

21. Spolehlivý (á) 1 2 3 4 5 6 7

22. Analytický (á) 1 2 3 4 5 6 7

23. Solidární , podpůrný (á) 1 2 3 4 5 6 7

24. Žárlivý (á) 1 2 3 4 5 6 7

25. Mající vůdcovské schopnosti 1 2 3 4 5 6 7

26. Citlivý (á) k potřebám druhých 1 2 3 4 5 6 7

27. Pravdomluvný (á), věrohodný (á) 1 2 3 4 5 6 7

28. Ochotný (á) riskovat 1 2 3 4 5 6 7

29. Chápající 1 2 3 4 5 6 7

30. Tajnůstkářský (á) 1 2 3 4 5 6 7

31. Snadno se rozhodující 1 2 3 4 5 6 7

32. Soucitný (á) 1 2 3 4 5 6 7

33. Upřímný (á) 1 2 3 4 5 6 7

34. Soběstačný (á) 1 2 3 4 5 6 7

35. Utěšující bolestné emoce druhých 1 2 3 4 5 6 7

36. Domýšlivý (á) až ješitný (á) 1 2 3 4 5 6 7

37. Dominantní 1 2 3 4 5 6 7

38. Smířlivý, jemný v jednání 1 2 3 4 5 6 7

39. Příjemný (á) 1 2 3 4 5 6 7

40. Maskulinní 1 2 3 4 5 6 7

41. Srdečný 1 2 3 4 5 6 7

42. Vážný (á) 1 2 3 4 5 6 7

43. Zaujímající rozhodné stanovisko 1 2 3 4 5 6 7

44. Něžný (á) 1 2 3 4 5 6 7

45. Přátelský (á) 1 2 3 4 5 6 7

46. Agresivní 1 2 3 4 5 6 7

47. Důvěřivý (á) až naivní 1 2 3 4 5 6 7

48. Nevýkonný (á) 1 2 3 4 5 6 7

49. Vůdcovské chování a dovednosti 1 2 3 4 5 6 7

50. Bezelstný (á) jako dítě 1 2 3 4 5 6 7

51. Přizpůsobivý (á) 1 2 3 4 5 6 7

52. Individualistický (á) 1 2 3 4 5 6 7

53. Užívající drsný až vulgární jazyk 1 2 3 4 5 6 7

54. Nesystémový (á), nesystematický (á) 1 2 3 4 5 6 7

55. Soutěživý (á) 1 2 3 4 5 6 7

56. Mající rád (a) děti 1 2 3 4 5 6 7

57. Taktní, diskretní 1 2 3 4 5 6 7

58. Ambiciozní, ctižádostivý (á) 1 2 3 4 5 6 7

59. Jemný (á) 1 2 3 4 5 6 7

60. Zakládající si na tradicích, tradicionální 1 2 3 4 5 6 7

Dotazník diagnostikuje čtyři typy chování:

maskulinní (vysoká maskulinita, nízká feminita),

feminní (vysoká feminita, nízká maskulinita),

androgynní (vysoká femininita i maskulinita),

indiferentní (nízká feminita i maskulinita).

Počítačové vyhodnocení dotazníku je možno získat na adrese Ben Sex Role Inventory - Can You Measure Masculinity and Feminity? Pozor však na tamní nekvalitní strojový překlad do češtiny.

(metoda je sestavená americkým psychologem Ericem Schoplerem /1927-2006/)

Zakládá se na pozorování dítěte. Stanoví stupeň odlišnosti od normy.

Sleduje 15 položek odstupňovaných čtyřmi body:

1. Ve vztahu k lidem jsou autistické děti lhostejné k činnosti dospělých, kontakt
iniciují jen minimálně nebo vůbec. Kontakt má kvalitativně neosobní charakter.

2. Imitace - napodobování je pro autisty obtížné, pravidelně s časovou prodlevou vyžaduje pomoc dospělé osoby.

3. Emocionální reakce jsou svým způsobem nebo intenzitou nepřiměřené podnětu. Nálady lze těžko změnit, a to i při změně prostředí nebo činnosti. Jindy autistické dítě mění nálady rychle bez jakékoliv vnější změny.

4. Motorika autistických dětí je bizarní, děti chodí po špičkách, kroutí prsty, kývají se, strnule se dívají. Někdy tyto pozice přetrvávají i při snaze dítě zaujmout.

5. V užívání hraček a při hře se dostávají do popředí zájmu nepodstatné části hraček a předmětů, drobné otáčivé součástky, výrazné barvy nebo povrchy. Zájem o hračky bývá obecně malý, předměty jsou používány zvláštním způsobem.

6. Adaptace na změny je obtížná, často téměř nemožná. Vynucená změna vyvolává záchvat hněvu až vzteku, repetitivní pohyby nebo obtížně ztišitelné sebepoškozování.

7. Vizuální reakce jsou nepřiměřené, autistické děti zírají do prázdna, vyhýbají se pohledu z očí do očí, přikládají předměty blízko k očím.

8. Sluchové reakce se mění, chybí odpověď na nové výrazné zvuky, jindy dítě vyděsí každodenní známé zvuky.

9. Čich, chuť a hmat využívají spíš pro vlastní vzrušení, než pro poznání a použití. Očichávání, ochutnávání a ohmatávání vybraných předmětů s typickými vlastnostmi (drsný povrch, kovové předměty) patří k obrazu autismu. Bolestivý podnět může být ignorován. Naopak jen málo nepříjemný podnět může vyvolat silnou reakci.

10. Strach a nervozita autistických dětí neodpovídají situacím. Závažný neklid se objevuje i při běžných situacích a nebezpečným situacím dítě naopak nevěnuje pozornost. Chová se výrazně odlišně od zdravého vrstevníka.

11. Ve verbálním projevu jsou bizarní prvky, jako echolálie (opakování slov či vět pronesených druhou osobou), opožděná echolálie, nesprávné používání zájmen, užití nesprávných a nesmyslných slov nebo zvuků napodobujících řeč intonací a projevem, ale bez významu. Intonace, rytmus a hlasitost nejsou správně volené.

12. V neverbální komunikaci jsou zvláštní gesta bez významu, nevyzrálá neverbální komunikace nahrazuje komunikaci verbální v situacích, kdy by stejně staré nepostižené děti užily slovní vyjádření.

13. Aktivita je většinou extrémně vysoká nebo dominuje pasivita. Autistické děti se vyhýbají fyzicky náročným hrám.

14. Ačkoliv úroveň a konzistence intelektových funkcí je všeobecně snížená, v jedné nebo více oblastech mohou mít autistické děti neobvyklé schopnosti.

15. Celkový dojem uzavírá hodnocení podle škály CARS.

Každá položka škály je administrátorem hodnocena na stupnici od 1 do 4 podle závažnosti postižení.

Celkové skóre do 30 bodů s velkou pravděpodobností vylučuje dětský autismus,

30-36 bodů informuje o mírné až středně těžké formě dětského autismu,

hodnota od 37 do 60 bodů označuje dítě jako výrazně autistické.

Termín autismus poprve v roce 1911 použil švýcarský psychiatr Eugene Bleuler (1857-1939), který popsal autismus u schizofreniků (schizofrenie je také jeho termín).

Autismus může mít několik variant:

Vysokofunkční autismus ( inteligenčně je v normě nebo i v nadprůměru ).

Středně funkční autismus ( spojený s lehkou až střední mentální retardací ).

Nízkofunkční autismus ( provázený těžkou až hlubokou mentální retardací ).

V ČR je asi 15 až 20 000 autistických jedinců (zejména mužů).

Jde o pervazivní vývojovou poruchu.

Dotazník XY teorie řízení zjišťuje podle Allana Chapmana a Douglase McGregora, amerického sociálního psychologa práce participativní (Y) a autoritářský (X) styl řízení organizace

Každou položku dotazníku je nutno obodovat:

5 bodů = vždy

4 body =většinou

3 body =často

2 body =občas

1 bod = zřídka

0 bodů =nikdy

1. Zaměstnavatel mě zdvořile žádá o provedení určité práce i s objasněním, proč je ji potřeba vykonat a přijímá mé návrhy k realizaci úkolu. 0 1 2 3 4 5

2. Jsem ochoten se učit i mimo bezprostřední oblast mého zaměstnání. 0 1 2 3 4 5

3. Mohu ukončit pracovní poměr bez velkých překážek, pokud to potřebuji. 0 1 2 3 4 5

4. Dostává se mi ocenění a pochvaly, když udělám dobrou práci nebo za mé zvláštní úsilí. 0 1 2 3 4 5

5. S pracovníky, kteří opouštějí podnik, je prováděn tzv. ,,exit interview" kde jsou vyslechnuty jejich názory na organizaci, kde dosud pracovali . 0 1 2 3 4 5

6. Jsem motivován a stimulován, abych pracoval dobře a tvrdě, ale mohu požádat o pomoc, je-li to nutné.

0 1 2 3 4 5

7. Pokud potřebuji zvláštní kurz (trénink), nadřízený se snaží zajistit mi ho. 0 1 2 3 4 5

8. Jestliže mám zájem o nadstandardní úkol (práci), nadřízený se snaží najít způsob,jak mi ho získat. 0 1 2 3 4 5

9. Mohu oslovovat své nadřízené křestními jmény, máme dobré vztahy. 0 1 2 3 4 5

10. Nadřízený je ochoten se mnou diskutovat o mých obavách, starostech a návrzích. 0 1 2 3 4 5

11. Vím jaké jsou cíle (záměry, plány) organizace. 0 1 2 3 4 5

12. Bylo mi řečeno, jaké jsou základní pravidla (řád) podniku. 0 1 2 3 4 5

13. Byla mi dána možnost samostatně řešit problémy týkající se mé kompetence. 0 1 2 3 4 5

14. Můj nadřízený mne informuje o situaci (poměrech) v organizaci. 0 1 2 3 4 5

15. Mám pravidelné schůzky se svým nadřízeným, ve kterých diskutujeme o mých možnostech zlepšovat se a rozvíjet své schopnosti a dovednosti. 0 1 2 3 4 5

Výsledný součet bodů je třeba srovnat s klíčem.

60-75 bodů- preference silného vedení podle teorie Y (participativního) řízení podle Douglase Mc Gregora a Allana Chapmana

45-59 bodů - běžné vedení podle Y(participativní) teorie řízení

16-44 bodů - běžné vedení podle X (autoritářské) teorie řízení

0-15 bodů - preference silného autoritativního vedení podle autoritářské teorie X (krátkodobě může být i efektivní)

Pozitivní, pohodové psychosociální klima školy

Pozitivní, pohodová psychosociální atmosféra ve třídách.

Pocit rozmanité, zajímavé a smysluplné práce.

Řízení školy kompetentními a psychicky normálními osobami.

Zážitky úspěchu v práci.

Úspěchy při školních soutěžích.

Ukáznění žáci (studenti) s aktivním zájmem (s kladnou motivací) o vyučování a učení se.

Přiměřený počet žáků ve třídě.

Dobré sociální vztahy učitelů se žáky (studenty).

Dobré sociální vztahy žáků (studentů) se žáky (studenty).

Dobré, pohodové psychosociální klima ve sborovnách.

Dobré učitelské kabinety.

Dobrá organizační a řídící práce na škole.

Přiměřená administrativa.

Opora v kvalitním vedení vedení školy.

Dobrá sociální komunikace a kooperace s kolegy a kolegyněmi.

Dobrá spolupráce s rodiči žáků a žákyň či studentů a studentek.

Když rodiče hodnotící učitelovu práci kladně.

Dostatek didaktických pomůcek a odborné literatury na škole.

Adekvátní materiální, architektonické, technické (zejména hygienické) i estetické vybavení prostředí školy.

Dobré mikroklimatické podmínky školy.

Vysoká úroveň čistoty a hygieny ve škole.

Adekvátní finanční i morální hodnocení za pedagogickou práci.

Mimořádné odměny a ocenění za dobrou práci učitele.

Průběžné vzdělávání a zvyšování kvalifikace na škole.

Přiměřená vzdálenost pracoviště od bydliště, dopravní dostupnost.

Optimální či adekvátní osobní zdravotní stav a životní styl učitele.

Dobré a zdravé stravování a pitný režim ve škole.

Přiměřeně dlouhé přestávky ve výuce.

Dobré mimoškolní aktivity a akce (soutěže, výlety, zájezdy - i zahraniční).

Dobrá psychosociální situace, pohoda a opora ve vlastní rodině učitele.

Prázdniny na zotavenou.

Nepříznivé psychosociální klima a kultura školy.

Špatná psychosociální atmosféra ve třídách.

Problémoví žáci (studenti) se závadami (dificilitami) a poruchami chování a prožívání i poruchami osobnosti.

Poměrně časté stresující interpersonální psychosociální komunikace a interakce.

Nevyjasněné povinnosti a pravomoci (kompetence) na škole.

Příliš vysoký počet žáků ve třídách.

Neomluvené absence žáků (studentů), záškoláctví.

Pozdní příchody na teoretickou nebo praktickou výuku.

Opakovaná nepřipravenost žáků (studentů).

Nedodané domácí úkoly ve stanovených termínech.

Nikotinismus, alkoholismus, narkomanie některých žáků (studentů)

Nezájem žáků (studentů) o vzdělání, jejich intelektuální pasivita.

Příliš vysoká psychofyzická zátěž v povolání učitele.

Vysoká psychonervová náročnost povolání učitele.

Často prožívaná značná únava až vyčerpání z práce.

Časový stres.

Domácí práce pro školu.

Vysoká nekázeň a agresivita žáků (studentů).

Šikana mezi žáky, kterou je nutno řešit.

Stresující konflikty s některými žáky (studenty).

Zvýšené zatížení hlasivek při výuce.

Stresující konflikty s některými rodiči žáků (studentů).

Špatná spolupráce s rodiči nměkterých žáků.

Stresující konflikty s kolegy.

Přiíliš vysoký věkový průměr daného učitelského sboru.

Konfliktní vztahy s vedením školy.

Přílišná feminizace učitelského sboru.

Věkem se snižující odolnost vůči zátěži.

Postupující burnout.

Nekvalitní vedení školy.

Málo akceptovaná nebo neakceptovaná kreativita učitelů ze strany vedení školy.

Mobbing i bossing na pracovišti.

Poruchy sociální komunikace s vedením školy.

Nevyhovující pracovní prostředí učeben (málo prostoru, tepla, světla, mnoho hluku, špatná hygiena, špatný vzduch apod).

Nebezpečí a skutečnost častých úrazů žáků.

Nekvalitní další vzdělávání učitelů a zvyšování kvalifikace.

Příliš náročná administrativa.

Příliš časté suplování, přesčasy.

Nedostatečné vybavení školy didaktickými pomůckami a odbornou literaturou.

Záporné vztahy a postoje ze strany okolí vůči učitelům.

Nekvalitní stravování na některých školách.

Nedostatek pohybu při práci.

Nutnost pracovat i při osobních zdravotních potížích.

Příliš časté hospitace a kontrolní inspekce.

Příliš dlouhé pracovní porady.

Špatný rozvrh.

Příliš mnoho mimoškolních akcí (např. soutěží).

Potíže s dojížděním do práce.

Špatné finanční ocenění.

Existenční nejistota.

Nedocenění práce učitelů ze strany veřejnosti.

Časté změny v pokynech, směrnicích a normách.

Zvýšená vystavenost zvýšeným nárokům a kritice žáků, ředitelů škol, inspektorů, rodičů žáků, sdělovacích prostředků, politiků na místní i vyšší úrovni.